Honoré de Balzac
francouzská, 1799 - 1850
Populární knihy
/ všech 118 knih
Nové komentáře u autorových knih
Plukovník Chabert
„Vydání obsahuje dvě novely Plukovník Chabert a Dívka se zlatýma očima. Začnu chronologicky, tedy u starého dobráka Chaberta:
„Duše některých lidí je tak silná a vysoká, že jsou schopni obětí, jejichž odměnou je vědomí, že milované osobě zajistili štěstí.“ (s. 84)
„Neštěstí jest jakýsi elixír, který utvrzuje základní ráz naší povahy; u některých lidí zvyšuje nedůvaru a zlomyslnost, u jiných, kteří mají od přírody dobré srdce, dobrotu mnohonásobně stupňuje. Plukovník byl dobrý člověk, rád pomáhal jiným; neštěstí v něm tyto vlastnosti ještě posílilo; mohl se tedy vmyslit v ženská hoře, většině mužů neznámá.“ (s. 85)
Tyto uvedené citáty postačí myslím k tomu, aby byla vykreslana ústřední postava novely. Setkáváme se zde také s mladičkým právníkem Dervillem, který se snaží Chabertovi pomoci vyhřát při se svou právoplatnou manželkou. Jak to dopadne, neprozradím. Balzac zde promítnul jakýsi ideál, který naráží na ostré lokty reality, a právě proto není romantikem, ale kritickým realistou. Plukovník Chabert je zajímavá novela, stylisticky zvládnutná a děj, ačkoliv není nějak extra na vnějšek dynamický, ukazuje více než některé 600 stránkové romány, dynamiku lidského srdce.
Druhá novela Dívka se zlatýma očima počíná se 20 stránkovým popisem Paříze, jakéhosi zhuštěnéno panoptika lidského společenství, a ten popis patří a sedí i na dnešní společnost. Tato novela je pro mě již více expresionistická, zachycuje zajímavě okolí a celkově erotickou atmosféru. Balzac ukazuje, že o erotice se dá psát i na vysoké literární úrovni, bez přílišné jazykové vulgárnosti a míření na nejjednoduší zkratky k lidské touze pomocí velmi přímého a prostého slovníku, který nemá s literárností nic moc společného. Nic více o novele snad prozradit nemohu, ale ukazuje se tu typický motiv pro Balzaca, tj. mladý, nabubřelý a až chorobně ambiciózní mladík, a typický motiv pro literaturu 19. století, ale ten ponechám, ať odkryje ho sám čtenář.
„Vykládá se nám o nemravnosti v takových Nebezpečných známostech a té knihy – nevím už, jaký má název, ale je to jméno nějaké pokojské; a zatím existuje kniha, strašná, nestoudná, hrozná, nemravná, ustavičně otevřená, kterou nikdy nikdo neuzavře, veliká kniha lidské společnosti, ani nemluvě o jiné, tisíckráte nebezpečnější knize, kterou tvoří všechno to, co si večer na plese šeptají muži do ouška či ženy pod vějířem.“ (s. 184)“... celý text
— Knišíl
Otec Goriot
„Otec Goriot, Evžen i Vautrin jsou zvláštními postavami. Nutno napsat, že právě Goriot je svým způsobem nejméně pochopitelný a jeho vztah k dcerám je až přehnaný, i když samozřejmě chápu, že jisté přehánění je v takových dílech pro docílení kýženého efektu nutné. Pozitivně bych ohodnotil detailní popisy dobové Paříže, díky čemuž je možné získat lepší povědomí o dobových reáliích. Děj plyne celkem rychle a na krátkém prostoru se toho odehraje hodně - hlavní sdělení je jasné a výsledným efektem samozřejmě je, že Goriota budete litovat, ovšem postavy se chovají značně šablonovitě.“... celý text
— ondra295
Lesk a bída kurtizán
„Slabý odvar Ztracených iluzí. Místy lehce ťuklé na hlavu - totiž když jsem četl špionážní zápletku v poslední čtvrtině knihy, připadal jsem si jako bych četl nějakého Dana Browna z 19. století (doslova tahle slova mi naskočila do hlavy).
Spousta postav a dějů je provázána i s jinými Balzacovými díly a dílky, což by snad mohl být argument pro to ji číst znovu, i když není sama o sobě kdovíjak dobrá. Ani ten společenský komentář mi tu nepřišel tak břitký jako jinde u Balzaca.“... celý text
— plačkynadheglem
Ztracené iluze
„Klasika od kofeinového ďábla v rouše zemitého francouzského vesničana. Místy se to tak vleče, že během čtení přečtěte ještě čtyři další knihy. Pardon mistře! Hodnota (nebo kouzlo, chcete-li) Balzaca pro mě nespočívá v jednotlivých knihách, ale ve spojeném světě jeho Lidské komedie a neuvěřitelně detailním a komplexním panorámatu společnosti, kterou zobrazuje. Balzac po vás nechce, abyste brali jeho postavy jako postavy, ale jako osoby v reálném světě, o nichž referuje, aby ilustroval celou šíři typologie společnosti. Svým způsobem je hlavním hrdinou právě společnost, která je sama o sobě živoucím organismem.
A Lucien se mi v téhle knize vážně hnusí.“... celý text
— plačkynadheglem
Třicetiletá
„Osud hlavní hrdinky sledujeme ve formě epizod, mezi kterými uplyne vždy několik let. Příběh je čtivý, i když dramata jsou často vyšroubována až na hranici uvěřitelnosti. Připadalo mi, že se Julie zpočátku trápí bezdůvodně a spíše z nudy, aby poté prožila sérii skutečných tragédií. Některé dějové linie zůstávají nedořešené, některé postavy bez vysvětlení mizí. Opravdu má čtenář uvěřit tomu, že by manžel nevěděl, že děti nejsou jeho, nebo to prostě mlčky akceptoval? Je dost poznat, že příběh původně vycházel na pokračování a autor se snažil vymýšlet vždy nové a stále absurdnější zápletky...“... celý text
— dalia1769
Honoré de Balzac - knihy
Žánry autora
Literatura světová Divadelní hry Dobrodružné Fejetony, eseje Humor Novely
Štítky z knih
Židé korespondence povídky láska bajky muži ženy satira 19. století zfilmováno
Balzac je 115x v oblíbených.