Chimamanda Ngozi Adichie

Nová kniha

Co ti svírá hrdlo - Chimamanda Ngozi Adichie

Povídky plné krásy i smutku mapují střet dvou kultur a touhu po jejich sjednocení. Chimamanda Ngozi Adichieová ve své povídkové sbírce upírá zrak nejen na N... detail knihy

Populární knihy

/ všech 7 knih

Amerikána

Purpurový ibišek

Feminismus je pro každého

Půl žlutého slunce

Nové komentáře u autorových knih

Amerikána

„Bavilo mě objevovat novou kulturu, torchu se seznámit s problematikou rasy a životem v Africe. Líbila se mi autentičnost hlavních postav, kdy se autorka nebála vykreslit je v dobrých i horších stránkách. Hvězda dolů za politický věci, který mě v knihách otravujou a který pro děj nemají žádný význam a taky za konec, který na můj vkus končí moc pohádkově....a žili spolu šťastně až do smrti.“... celý text
— kacinekgott

Amerikána

„Nemuzu dat vic nez tri hvezdy. Zpocatku mi kniha prisla velmi zajimava. Ty myslenky a pocity, ktere jako bila zena nikdy nepoznam, ty zkusenosti a vse okolo rasy bylo opravdu obohacujici. Jenze to by ta kniha nesmela byt tak zbytecne rozvlekla. Nejdriv jsem jen preskakovala ty blogove clanky, pak sahodlouhe myslenky a po nejake 35. kapitole jsem preskakovala ve velkem, abych jen zjistila par detailu o tom, jak to dopadne. Cely ten namet je opravdu skvely, ale ta delka tomu hodne skodi.“... celý text
— mia.com

Co ti svírá hrdlo

„Ráda vyhledávám exotické autory, takže jsem tyto čtivě a citlivě napsané povídky přečetla se zájmem. Většinou tyto příběhy pojednávají o touhách, očekávání a strastech nigerijských emigrantů v USA, ale i o obyčejných mezilidských vztazích.“... celý text
— IvaKo

Co ti svírá hrdlo

„Nejsem moc nadšená z nyní tak populárních afrických autorů, kteří doma už dlouho nežijí a přitom chtějí svoji domovinu tak nějak představit i nám cizozemcům (a podsunout nám své "kosmopolitní" názory). S nigerijskou literaturou se docela roztrhl pytel, jen od této autorky jsem četla už třetí knihu (Purpurový ibišek celkem šel, ale Amerikánu jsem nezdolala). Na život v naprosto odlišné Nigérii jsem vždycky zvědavá, ale nedostávám většinou nic moc obsažného a objevného (např. taky byla zmíněna hned několikrát branná povinnost i pro dívky, ale nic víc - třeba na jak dlouho). Ale jakmile jsme v zahraničí, tj. v Americe, kam většina z nich legálně či ilegálně míří za lepším, moje důvěra ve vyprávění a ochota číst ty nekonečné stesky (vůbec ne po domově, ale spíš, že se v Americe žije jinak než doma ... to snad dá rozum, to dobré se nijak nekomentuje, jen to "špatné", jiné, přitom o rasismus už dávno nejde a konkrétně v těchto povídkách nikdo nijak významně ani fyzicky ani psychicky nestrádá). Takže přes veškerou vypsanost autorky (pěkný jazykový styl, zajímavé obraty, úsporná délka, nesporná čtivost, pointy) mne nakonec zaujaly povídky dvě, které vůbec nebyly "nigerijské", ale prostě všeobecné: Do zítřka daleko (skoro thriller) a Minulé pondělí (malinké psycho).“... celý text
— soukroma

To, čo máš okolo krku

„Je to lehce aktivistické, ale není to v tomto případě naspodu. Velmi hezky vykreslené postavy, jejich vnímání světa. Povídky mě donutily přemýšlet mimo můj zajetý svět.“... celý text
— makovec201

Přejít na knížky autora