Brian Wilson Aldiss

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Brian Aldiss, Jael Cracken, Peter Pica, John Runciman, C.C. Shackleton, Arch Mendicant, & "Doc" Peristyle · pseudonymy

anglická, 1925 - 2017

Populární knihy

/ všech 17 knih
Nonstop
Nonstop
Helikonie - Jaro
Helikonie - Jaro
Skleník
Skleník
Helikonie – Léto
Helikonie – Léto

Nové komentáře u autorových knih

Nonstop Nonstop

„Toto je výborný počin Briana Aldisse - za mě rozhodně lepší než například Skleník, který mou pozornost tolik nedržel. Oblíbil jsem si hlavní postavy, především tlustého kněze Marappera. Nejvíce si tento příběh užijete poprvé, když nevíte, co se v knize vlastně děje. Hrdinové postupně odkrývají krutou pravdu a současně s nimi také čtenář. Dle mého názoru Aldissův magnum opus.“... celý text
— MartyM

Nonstop Nonstop

„Opat raz kniha, pri ktorej clovek pochopi, ze vacsina nametov uz tu v minulosti bola a bola spracovana zvacsa kvalitnejsie ako dnes.“
— MilkyA

Helikonie - Jaro Helikonie - Jaro

„Nedočteň hřbitov, konečná stanice! Přeskočím docela podařenou úvodní část na téma klasické fantasy, a přejdu rovnou k další části. Obávám se, že autor měl poněkud problém s world-buildingem. Po většinu času máme dojem, že celé se to odehrává kdesi uprostřed ničeho na planině s pár ruinami, doslova na onom špinavém bahnitém dvorku, o kterém mluví jedna z postav. Uběhly celé generace, a teprve pak se dozvídáme, že tito lidé žijí uprostřed rozvalin celého velkého města s tajemným podzemím - a to ne že by okolo něj rozmrzl led, ne, tohle město tam bylo celou dobu a ti lidé tam vždy chodili, jen o něm autor prostě nepsal. Pak se tam píše o jakýchsi stromech zvaných bramis...brissim...brising...zapomeňte na to, prostě divně překomplikovaný název na to, že vegetace tam mají jednotky druhů. Řekli byste si, prostě něco jak borovice, smrk nebo bříza, zkrátka nějaký strom. Uběhne stovky stránek, a teprve pak se náhodou ukáže, že ten strom má snad stovky metrů, uvnitř je dutý a dá se v něm chodit, a představuje zcela vitální součást života těch lidí. Pak se tam objevuje jakási ludra zvaná smradlavec, a opět, trvá celou věčnost, než se dozvíte, jak vlastně vypadá. Dalším problémem je charakterizace samotných postav. Chytrou postavu nenapíšete tak, že budete stále připomínat, jak je ta osoba vzdělaná a chytrá, ne, to se dělá tak, že říká a dělá chytré věci. Někteří lidé prý disponují věděním a vzdělávají se - v čem to vědění vlastně spočívá, co je jeho obsahem, a jak zlepšuje život těm lidem? Autor chtěl některé mužské postavy vykreslit jako brutální ignoranty, kteří si nepřejí vzdělané ženy. Takové věci se reálně dějí, je správně na ně poukázat, ale, opět, z jejich pohledu to vzdělávání musí vypadat jako prostá zašívárna od práce. V jejich městečku je cosi jako cech kožedělníků, který si střeží tajemství zpracování kůže po celé generace - počkat, cech ve městě, kde je lidí asi tak pět a půl a řekli byste, že zpracování kůže konají držitelé zubů přežvykováním u ohně, jak v Lovcích mamutů? V osadě je život lidí umožněn horkými prameny a lidé se do nich chodí koupat. Počkat, tak proč jim vadí se ukazovat nahý před ostatními? Kdo jim vnutil se za sebe stydět, když v toho jejich boha stejně moc nevěří? Velmi moderně americký pohled na věc. Na oběžné dráze se nachází satelity pozemských pozorovatelů - proč tito s lidma na planetě nijak neinteragují a jejich existence není se zbytkem příběhu nijak provázaná? (Třeba dál je, ale nedočetla jsem.) Tohle všechno možná nebylo mým důvodem k nedočtení, ale spíše to, že stovky stránek jde jen o handrkování se o moc na onom příslovečném špinavém dvorku. Autor Problému tří těles nejspíš udělal dobře, když tisíce let na podobném světě prostě shrnul do jediné herní epizody.“... celý text
— Ziriath

Nonstop Nonstop

„Popisek knihy je zavádějící, nepravdivý. "Zpracoval novým, originálním způsobem oblíbené téma – osudy lidí na velkém kosmickém korábu, jehož let trvá už několik generací." V roce 1958 nešlo o žádné oblíbené téma, Aldiss tímhle románem téma v celé popkultuře prakticky otevřel.“... celý text
— hypnos

Druhý ostrov doktora Moreaua Druhý ostrov doktora Moreaua

„Já bych to zas tak černě neviděl. Volné pokračování Ostrova doktora Moreaua je sice o něco slabší než o téměř 100 let starší originál, pořád jde ale o zábavné, místy až hororové čtení. Celkovou kvalitu sráží snad jen některé drobnosti: 1) Hlavní hrdina alias "nadřazený Američan" je otravný. 2) Téma celosvětové futuristické války je rušivé a zbytečné. 3) Navázání na předchozí díl (tedy že Wells se při psaní své knihy inspiroval skutečnými událostmi) úplně degraduje jím vymyšlený svět. Když se ale tyto nedostatky opomenou, je kniha výborná a lze ji doporučit.“... celý text
— StrYke

Přejít na knížky autora