Ziriath Ziriath přečtené 625

☰ menu

Chirurg

Chirurg 2019, Petra Dvořáková

Kdyby se vypustily všechny myšlenkové pochody a ponechala jen přímá řeč a to, jak se svým okolím jedná, asi by dr. Bono nepůsobil takovým dojmem beznadějnýho vyhořelýho zoufalce. Jenomže, jak tady někdo napsal, nemá zřejmě žádnýho kamaráda a zanedbává svoje děcka, tak asi takový opravdu je. Jenomže být vylitej nebo se zbytkáčem při operaci, pro to není omluva a myslím že by nebyla ani v případě, kdybychom se dozvěděli, proč vlastně začal chlastat poprvé. S použitým stylem psaní bych tak problém neměla, jenže toho bylo prostě nějak moc. Někdy v půlce už jsem se začala těšit na nějakou knížku, která je psaná normálně spisovně.... celý text


Naše lidové stavby

Naše lidové stavby 1983, Jiří Langer

Základní poučení o lidových stavbách, dozvíme se, jak vznikly skanzeny, a že překvapivě velké množství lidových staveb se přestěhovalo, některé známe jako již vyhořelé a znovu postavené. Text je někdy poplatný době vydání, historii neidealizuje, poukazuje na značnou přelidněnost evropské krajiny už v době, kdy to víceméně nebylo téma. Zajímavý fakt: Podoba českého venkova se v poválečné době tak moc změnila k unifikovanější podobě, protože ti lidé chtěli zapomenout. Co je pro nás malebná roubenka, ideální pro 2-4 lidi na dovolené, to někdejším obyvatelům připomínalo dnes již těžko představitelnou chudobu a nedostatek prostoru k bydlení.... celý text


Mlýn na mumie

Mlýn na mumie 2014, Petr Stančík

Máte rádi knížky od Urbana? Možná se vám bude líbit i tahle, protože se autor jím inspiruje v tom lepším - atmosférou zajímavých baráků a zákoutí, kam se sami můžete podívat nebo už je znáte, a když (už) nemůžete, aspoň si je vyhledat, viz třeba stránka s pohlednicemi starapraha.cz Dokonce i ten kostelní přístavek, kde hlavní rozežranec bydlí, stále stojí - jen jsem si jej představila jako větší barabiznu. Nesedí mi tam ty vyloženě klasicky duchařské nebo pohádkové věci. Děj by se mohl odehrávat před Lordem Mordem, kterého to nejvíc připomíná. Ale Urban narozdíl od Stančíka ví, kdy přestat - po začátku, který mě nadchnul a číst i o těch jídlech mě docela bavilo, protože doplňovaly atmosféru spolu se zajímavostmi a reáliemi tehdejší doby, se pak hlavní rozežranec klátí od jednoho žrádla k druhému (z nichž chroustí polívka je asi jediný jídlo, který mi z těch tisíce nepřijde jako vyloženě odporný, a prokazatelně neni vymyšlený) a od jedné šukačky k druhé, zatímco někdo (opět urbanovsky bizarně) morduje další listonoše a děj se neposouvá (konečně a překvapivě to projednou nejsou prostitutky!). V realitě tehdejšího zdravotnictví by spíše lovil zakutáleného svého ptáka ohníváka zpod kredence a dvanáctileté cigánky by zděšeně odvracely pohled od jeho příjicí rozežraného obličeje, než by se pouštěly do sexu s ním (ne, to že jsou z etnika, nedělá to co tam je, méně úchylným). Snad jediné ženské, které on neojede, jsou pozůstalé zavražděných pošťáků, ale kdyby došlo i na ně, tak mě to už nepřekvapí. Když autor vytvořil za účelem dalších šukaček a žranic dějově bezvýznamnou odbočku do Paříže, tak už sem musela upustit mobil a chvíli koukat do zdi, to se nedalo tyjo. (Zajímavé je, že po 150 letech je cesta vlakem do Paříže složitá asi stále stejně nebo i víc.) A k čemu pak jsou ty krásné a tajemné popisy prostředí, když slouží většinou jako kulisa k výše zmíněnému? Ne že by se to nakonec nedalo dočíst, jen nevím, zda neni lepší si konec domyslet vlastní, protože asi cokoliv si tam vymyslíte, bude lepší, než jak to doopravdy skončí.... celý text


Kaziměsti

Kaziměsti 2017, Martin Bečan
3 z 5

Taky si při pohledu na mnohé studenty připadáte, že jste sami studentama nikdy ani nebyli? Ajo, asi jste totiž doopravdy studovali. Ne jak tahle parta budižkničemů, kteří zřejmě moc jiného, než párty, jednorožčí polívku a LSD z jiných světů ani neznají :) Pár věcí mě na té knížce rozčiluje. Ne to, že něčím připomíná Ajvazovo Druhé město. To je v pořádku, narozdíl od Druhého města si totiž z Kaziměstů pamatuju i víc než jen tu tramvaj. Ale ten nevyužitý potenciál! Autor nastřelil hodně nápadů jakéhosi anarchistického paralelního mini-vesmíru, ale world-building zůstává jak za zamlženým oknem, jako by vymyslel spoustu cest, kterými se děj může ubírat, ale vymýšlel jej za pochodu během psaní, a tak dost konceptů zůstalo opuštěno (např. kdo vlastně je Světlana, ta co je asi na obálce?) Možná by to chtělo jiného vypravěče, který nemusí být rychlošípácky slušňácký, ale na druhou stranu se jeho život neodehrává jen v rámci socializace s jeho bros, ale věnuje čas i průzkumům. Přišel mi podivný ten rozpor, jako by knížka zezačátku byla určená pro děti, ale protagonisté jsou výše zmínění s jejich způsobem života a řeči, jen nevím zda jsem si na tu nesrovnalost nebo kostrbatost během čtení zvykla (včetně těch jmen), nebo se autorův styl během doby co to psal, postupně zlepšil. Popravdě jsem Olomouc hned nepoznala, ale morový sloup s dírou mi odněkaď přišel povědomý :) Zajímavé téma: Jakási alegorie toho, jak si lidé postupem věku přestávají rozumět s kamarády a ztrácí je, zobrazená jako jejich fyzické proměny. Knížku jsem zaznamenala díky obálce od Šimečkové.... celý text


Priepasť

Priepasť 2018, Jozef Karika
2 z 5

Zahrajem si drinking game. Zakaždým keď sa...pardon, kdy se, objeví slovo 'Sprunggeist'....Jejda, voni už sou pod stolem. Jak autor sám někde řekl, a že toho řekl hodně, je to jak sen při chřipce. Sami ste ji nejspíš někdy měli, netřeba vysvětlovat. Nemusíte čekat, až budete v Tatrách neboli kamenném městě mrtvých, abyste si to dějiště představili, místo toho stačí mět horečku a obavy ze spadnutí z postele. Je to frustrující. Autor by docela dobře mohl být nebo rád by byl slovenský E.A. Poe, kdyby ovšem tak nenatahoval a neopakoval. Možná jste četli Tmu téhož autora, nemusíte pak číst Priepasť, protože vás tam nejspíš budou frustrovat ty stejné věci. A stejně jako tam, i tady jsem nakonec došla k otázce, proč vlastně pokračuju v tak nepříjemném čtení, co si z toho nakonec mám vzít. Ale stejně jako u Trhliny oceňuji, že přináší jakýsi prvek záhady do krajiny, kam se snadno můžu podívat i já (fotky té skály jsem si zkoušela vyhledat). Pohádka O slepičkovi a kohoutce tatry edition - moje teorie o zakončení byla ta, že vypravěč nakonec skočí, ale bezpečně dopadne na hromadu tvořenou všemi lidmi, kteří jej a ty předchozí přišli zachránit. Nakonec to nebylo tak od věci. PS.: Jaktože se policie zřejmě vůbec nezajímala o obsah...no, jedné z těch tzv. Čechovových zbraní? PPS.: Proč se lidé v tomhle typu příběhů vždy naserou, když po nich někdo chce vědět víc o nějakém temném tajemství? Já bejt dědkem s hromadou zážitků, tak se budu jen klepat na to, abych mohla povyprávět nějaké hrůzné historky, aniž by si ten posluchač myslel, že su mešuge.... celý text


Šikmý kostel

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická
2 z 5

Knížku jsem dostala jako dárek, takže o ní možná smýšlím emotivněji, než v jiných případech. Nedá se říct, že by mě nudila a nedala se číst, ale rozčilovala mě. Hornictví mě zajímá a i když si podrobnosti a historii mohu přečíst někde jinde, mám přehnaně řečeno pocit, jako bych četla román o nějaké pomyslné sousedce Jany z Arku, která se narozdíl od ní dožila sedmdesátky, ale celý život se jen starala o děti, dělala domácí práce a okopávala pole. Knížka je totiž psána většinou z pohledu osoby, která nedohlédne za zdi svého pomyslného vězení, vymezeného nevzdělaností a ignorancí, zahořklostí, chudobou a hloupým křesťanským fatalismem, který mě štval podobně jako o dost zajímavější Julii. V tomto vězení není místo pro havířský vtip ani poetiku, povolená je jen mizérie a deprese. Takoví lidé jistě byli, a snad to byli i něčí předkové, ale nevím, zda o nich potřebuju číst. (Zola i Čapek věděli, proč jako hlavní postavy jejich hornických románů zvolili vzdělance a intoše, které do dolu poslal nedostatek peněz). Jazyk je takový odrážkovitě úsečný a pořád se tam někdo ušklíbá, těžko se divit Bezručově Maryčce Magdonové, že to vzala zkratkou ze skály, jestli se na ni taky pořád lidi šklebili. Vůbec jsem měla problém si podle knížky jakkoliv představit prostředí, kde se to odehrává - jakou barvu mají domky v kolonii? Jaké šaty ti lidé nosí? V jakém stylu je ten nový kostel, a jak vypadá krajina? Nejsem odtama, a než jsem si vyhledala obrázky a zjistila, že stará Karvinná nebyla právě malá, představila jsem si prostě bezbarvou rovnou step s náhodně poházenými domky s tím kostelem uprostřed, a někde v pozadí trčí těžní věže - ostatně mám dojem, že představa dolu je zde omezena na jakousi abstraktní díru s černým prachem, kam chlopi ráno zmizí, večer je to vyblije do hospody a občas to tam bouchne. Poslední třetina knížky, která vysvětluje historii po první světové, to poněkud zachraňuje, teprve tam mám pocit, že jsem se dozvěděla něco nového. Četla jsem o 135 let starší Germinal a byla jsem nadšená, ale u Šikmého kostela, nebýt zřejmých narážek na Nohavicovu Těšínskou (:) a inspiraci Kuřetem melancholikem, zde se šťastným koncem, řekla bych, že čtu něco stejně starého a víc zastaralého. Top koment: Michalon... celý text