haki34 přečtené 1944

Mokrozem / Suchozem 2021, Michael Engler

velmi krásně ilustrovaná, ale velmi krátká knížka...prolistována na knižním festivalu...text velmi kratičký, voda a poušť se potktají uprostřed, přesně tak jako dvě děti z diametrálně odlišných klimat se svými zvířátky... Všechny komentáře přede mnou - souhlas, chápu i komentář jitka_dankova - nevím, kolik si z toho odnesou děti ?? A...vím že to může znít rouhačsky, ale víme, kolik knihy stojí...takže když zvážím poměr cena - výkon, počet stran, jestli tyhle pěkné obrázky doma fakt potřebuji a budou to pravé ořechové pro moje dítě.... Jsem ráda, že jsem si ji mohla prolistovat... Vysoké hodnocení zejména za ilustrace. Než koupíte, doporučuji prohlédnout naživo.... celý text

Navždy první - příběhy legendárních československých horolezců 2019, Martin Krejsa

tak..trvalo to dlouho, protože knihu nelze číst na jeden zátah. Koupila jsem si ji na akci - besedě spojené s jejím vydáním, kde byla účastná většina žijících legend, o kterých pojednává. Takže jsem si ji pěkně nechala podepsat pány a jednou dámou - paní Dinou. A také autorem a Márou Holečkem ;) no a pak jsem ji rozečetla, abych ji doslova na pár let položila bokem...a teď dozrál čas a já s ní strávila několik pěkných večerů a chvilek, kdy jsem se těšila na další a další dobrodružství. Kouzelné je, že většina v té době lezla ty samé cesty, účastnila se stejných výprav. Takže máte v podstatě spoustu různých pohledů na jednu událost... Většina medailonků a životích příběhů je ale i protkaná tragickými událostmi - není tam snad nikdo, komu by se nezabil spolulezec, kamarád, kdo by nebyl účasten nějaké tragédie či záchranné akce v horách. Hory krásné, ale nebezpečné a kruté můžou být. Samozřejmě musím ještě zmínit nádhernou fotodokumentaci, kde velká většina fotek pochází z archivu Viléma Heckela. Černobílá poezie. Co dodat ? snad jen, že se těším na další pokračování - doufám že Martin Krejsa splní slib a budeme pokračovat v lezecké historii i nadále... V knize toho bylo tolik, že těžko něco vypíchnout...Velmi se mi líbila i struktura kapitol, psaná formou sdělení i rozhovorů. Uvedena nějakým citátem, či mottem daného horolezce. Na konci knihy nechybí slovníček lezeckých pojmů a ozřejmení klasifickace jedotlivých cest. Také kapitola věnovaná fotodokumentaci výprav, kde jsou hromadné fotky účastníků. A nejvíc mě zaujala hláška Honzy Červinky (který je tak autorem mnoha fotek a kterého mám taky podepsaného :) ) "starý horolezec - dobrý horolezec". Vřele doporučuji a hodnotím 5+ ! A tím bych mé sdělení ukončila. Howgh !!... celý text

Kolumbus nebyl první 1971, Helge Marcus Ingstad

taky chtěla svůj čas...v klidu, po troškách. má velice kladný vztah k severu obecně a Helge Ingstad mě nalákal svými předchozími knihami. V této se nejdříve věnuje analýze severských ság, pak sedá do lodičky a pluje k pobřeží bájného Vinlandu - dle jeho Newfoundlandu, aby potvrdil domněnky o návčtěvách Vikingů v těchto oblastech již v době předkolumbovské. A cco myslíte, jak to dopadlo ?? Myslel, hledal, nalezl...proplul staré námořní trasy, potvrdil , že je to možné... velmi pěkně a čtivě popsané, pochopí i naprostý historický neználek a archeologií nepolíbený laik. Součástí je i fotodokumentace, škoda jen, že fotky jsou trochu nekvalitní , ale to je dáno dobou vydání knihy si myslím...doporučuji !... celý text

Paní Láryfáry 2010, Betty MacDonald

nalezena v knihobudce...jak já tu Betty miluju, tak jsem ji musela vzít...říkám si že přečteme s dětmi, nakonec jsem četla zatím sama... A ze začátku jsem byla hrubě rozpačitá...protože ta šablona byla neskutečně ubíjející..nějaký záhadný moribundus, telefonát paní Láry Fáry a ta poradila něco zázračného...(ředkvičky jsou opravdu děsivé a odporné...). Pak je část ještě více nereálná, kde jsou nějaké ty kouzelné prášky a vodičky...a pak farma... No, laskavé a milé to bylo..hezký návrat skoro 100let zpět...ale upřímně, první 2, 3..dobře, 5 příběhů jsem přečetla se zájmem..ty další byly ta samá kaše, jen s trochu jinou posypkou... Nejlepší snad byl ten o hledání pokladu na farmě...takový...fakt dojímavý ;) podstrčím dceři a váhám, co s ní dál...asi podle dětského čtenáře...... celý text

Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce 2022, Karla Kubíková

já blázen, že já si neuvědomila, že od autorky už jsem něco četla. Spálená křídla, která mě teda neokouzlila... No nevadí. Podle anotace jsem se na Hájovnu hodně těšila. Rovněž navnadila obálka. Ale ouha...opět naprosto tuctový příběh, rýžující z minulosti (dobrá, nějaký vojenský újezd se tak často nevyskytuje, ani mladá matka ve vězení), jak je teď dobrým zvykem. Povzpomínat na komunismus, převrat v 1989, a na to našroubovat něco, co vezme za city. Akorát že mě nemělo co... postavy naprosto ploché. Lindě jsem nevěřila nic.. Psáno stylem, že pořád čekáte, kdy nějaká tragedie přijde. Vztah Lindy a Vojtěcha také velmi plytký, nezralý, jak už psal kdosi předemnou (nebo možná uživatelů bylo víc - zatím jsem jen nahlédla do komentů), úplně chyběla psychologie, hlubší rozvedení...nebyla šance dostat se postavám pod kůži. Navíc žádná z nich nebyla sympatická. Linda má od začátku podezření, co se jejího muže týká, ale pořád svoji kamarádku podporuje, cukruje. Odstěhuje se na hájovnu, až pak zjistí, kde vlastně je, a jak to tam vypadá, včetně sousedů. Pak je naprosto malicherná, dětinská, a vyvrcholí to průserem... A kam se ten Vojtěch pravidelně ztrácel ?? Pak následuje věznice - opět popsáno velmi neosobně, s odstupem, jako by byla autorka bezradná..takové ty klišé - nějaké skupinky, dvojičky, nějaká ta lesba, kšefty za kafíčko...nic víc. Navíc Linda evidentně 6let žila "ve svém vlastním světě", více se do kolektivu nezapojila, až s podivem, jak se jí to povedlo. Jediý, kdo je popsán víc, je Erika... ale stylem, že od začátku jsem čekala, co z toho vyleze...lesba ? nemocná ? nějaký psychický problém ? a ono úplně opačným směrem... Pak Lindino psaní - autorka promine, ale fakt nemám ráda ty knihy v knize... navíc nejsem dostatečný pejskofil (možná, kdyby tam bylo morče :P), takže tyhle statě jsem v podstatě jen přelétla očima.. no ale byl to oslí můstek k Aničce... (jestli ji Vojta tak miloval, fakt to edokázal zaříit jinak ?? dětský domov ? to fakt bylo tak běžné ???) No a třešnička na dortu - Lindin návrat domů. Rozumím, že chtěla získat dceru...ale tohle ? akceptovat Hanku, Vojtu...opět zvládla relativně bez velkých emocí. Přitom představa, že vedle mého milovaného muže spí v mojí posteli moje nejlepší kamarádka , a já si lehnu do obyváku na gauč - jako fakt ??? a ještě budu kamarádce děkovat, že se mi starala o dítě.... To už jsem ani paní Kubíkové, natož Lindě nevěřila... Snaha poždímat čtenářky a kapesníčky, mě to spíše naštvalo... Vidím ale, že svůj fanklub p. Kubíková už má. Knížka určo poputuje dál, snad se někomu bude líbit víc. S autorkou jsme si nesedli a asi bych už neměla zkoušet další její tvorbu...... celý text

Woodcraft - Lesní moudrost v proměnách času: Obrazová kronika woodcraftu u nás i ve světě 1902-2022 2022, Tomáš Studenovský

knihu dostal syn.. úplně nerozumím proč - sice chodíme hodně do lesa, něco málo se kolem nás šmrncl tramping, ale s woodcraftem jako takovým nemáme nic společného. A tu bych viděla kámen úrazu - kniha je totiž opravdu kronikou. O woodcraftu jsem se nic moc nedozvěděla. Pochopila jsem, že na začátku byl Seton. A jeho následníci - zvoucí se woodcrafteři - skupinky lidí tráví volný čas v přírodě. Hrajou si na indiány ? nebo zálesáky ? trampové to nejsou. Indiáni to také nejsou, to je zas Indiancraft. Skauti a junáci, trochu podobné, ale jiná organizace. Zároveň se tito lidé druží do kmenů, rodů a podobně, kempují v típích. A nosí oblečení, které to indiánské evokuje, ale není tak vymakané, jak u Indiancrafterů. V kmeni jistá hierarchie, funkce (náčelník, tomu ještě rozumím. Ale taky šaman, ohnivec, písmák...uf. ) Mají nějaké rituály, plní se úkoly, sbírají orlí pera a perličky. Ale co a jak detailněji, to z knihy zjistit nelze. Protože asi předpokládá, že ji budou číst hlavně woodcrafteři, kteří ví, co a jak. Historie taky podána trochu chaoticky - sice snaha o časovou posloupnost dob před a poválečných, normalizace, kromě kmenů nějaká konkrétní jména jednotlivců, z nichž některým je v medailoncích věnováno více prostoru (tam jsem ale také postrádala komplexnější životopisy). Vše doplněno bohatou obrazovou dokumentací, většinou skupinky lidí v akci - na táborech, vandrech...dále i přebaly kronik či časopisů, vydávaných woodcraftery. Myslím že pro běžnou populaci, woodcraftem nepolíbenou, je to trochu mimo. Nevíme přesně, o čem čteme.. neznáme dotyčné legendy a zakladatele jednotlivých kmenů, rodů a podobně. A nerozumíme úplně této filozofii. Takže za to hvězda dolů..jinak samozřemě oceňuji, kolik práce si autor dal se sběrem materiálu a věřím, že woodcrafteři dílo jistě ocení víc. A my, ostatní - doporučuji mrknout na stránky Ligy lesní moudrosti, tam je vše podstatné lépe vysvětleno a shrnuto.... celý text

Limča 1990, Kirsten Holst

z výprodeje v knihovně. a dokonce vadný kus - strany 194-207 vložené vzhůru nohami, což by až tak nevadilo, ale ještě posunuté, takže ořezem se ztratil kus textu, na každé straně chybí asi 1/3 vět...no, domyslet se to sice dá, ale když se to stane ke konci, v místě rozuzlení, ubírá to na kvalitě čtení.. celkově prima dětské detektivky, evokující vzomínky na 3 pátrače, nebo na správnou Pětku (či Sedmu či kolik jich bylo), nebo z novějčích Záhadu mloka a celou sérii... Dětská severská detektivka, kde se s hrdiny autorka nepáře, jeden má spoustu náhradních tatínků, další otce alkoholika, další je polosirotek... Pro různá záškoláctví a ránu nejdou daleko, nějaká sposťárna tam taky padne. Zároveň ale mají srdce na pravém místě. Vše popsáno pěkně realisticky, syrově, bez zbytečných tanečků - třeba prý je léto. to jsou v kině 3 filmy za večer...nějakí film, detektivka a porno :D to si v dnešní upejané a hyerkorektní době ani neumím představt :D slovo porno v dětské knize, kdy doporučený věk čtenářů je 10let. :P a co už pak na norčí farma ?? ochránci asi koulí očima...ale někdo si na živobytí vydělat potřebuje, no ne ?? Zpátky k Limčovi - je to 13letý teenager, který se svojí partou kamarádů zažije skvělé dobrodružství a vyřeší 2 případy.. pobavíte se. Doporučuji nejen dětem !... celý text

Šli myšáci do světa 1994, Markéta Hejkalová

Docela vtipná a docela zajímavá... o dvou cestomyších...nebo myších na dovolené ? prozkoumají kus Botty (alias Itálie), zabloudí i na corridu, posbírají nějaké to víno a nakonec se povede ve zdraví vrátit zpět do Myšákova...a nebo ne ? doporučuji :)... celý text

Borovice 1940, Jan Vrba

nalezena v knihobudce...od Vrby už jich mám pár přečtených, tak jsem byla zvědavá, co tahle...(navíc, pššššt, miluju borovice !!!!) no a hned ze startu jsem trochu zkoprněla - jen Jann Vrba je schopen popsat mykorhízu tak košilatě, že s malou borovicí prožíváte (s prominutím) orgasmus... a říkám si, že ten milovník přírody a romantiky asi trochu ujel... ale ono se to pak zas zklidnilo do provoznějšího formátu, tak si říkám, dobrá, jedeme dál... A pak vsuvka s neolitickým lidem... ta mi zpočátku lezla na nervy, a řikám si, že tohle jsem taky mohla tušit, vždyť jak jinak by vycpal tolik stran jen borovicí ??? ale tak nějak jsem si i na tohle povidání zvykla... (a se zděšením tak trochu viděla stádovitou paralelu, kterou aktuálně prožíváme v našem tuze modením světě, jen žáden Djavak na obzoru..) no a pak se příběh vrátil zpět ke stromečku, kterému autor dal vyžrat spoustu nesnází, potkat spoustu škůdců (i když obalovače Buolova Google neznal - jedná se o obalovače borového ???). Pocítit spoustu hezkého, ale i to, jak je život krátký. A když na konci objasňuje, jak vlastně k příběhu borovice přišel, je to jasné... nebyla tam touha napsat příběh a našroubovat na něj , co se dá, ale touha napsat příběh konkrétn borovice, která jednou padla za bouřky. Takže díky za ni, i za tento příběh. A nebyla bych to opět já, abych si i tuhle borovičku nepředstavovala na jednom konkrétním místě na Ostravici :)... celý text

Káťa, Katrin, Katynka 1966, Alena Santarová

nalezená v knihobudce. A přitom docela milá dívčí knižečka. Sice Káťa vlastně neví, co chce, občas ak trochu působí i knižečka, ale celkově velmi milé počtení. Osvěžující byla Una-Jaruna, to by mě nenapadlo tahle "komolenice". Strašně se mi líbila postava babičky Katynky, dokonce její příběh zaujal víc než ten aktuální, dětský. Ráada jsem se vrátila spolu s ní do období první světové války, ba i pár slziček pustila. A co příběh moderní ?? soudě (nebo spíše odhadujíc) podle věku babičky, odehrával se pravděpodobvně v 50tych letech 20.století ??? někdy působil aktuálně i na modernější dobu, někdy zas brzdil. Překvapila postava dědy - intelektuála nad věcí, kdybych ho měla vystihnout jedním slovem -- byla by to ironie. Nesourodá směs vnoučat, jejich kamarádi, které poznávají na malém městečku na ŠUmavě (Enuna - přezdívka i týpek za všechny drobné !!!). Káťa a její první lásky, a taky období druhého vzdoru a první puberty...jsem zvědavá, zda si přečte i náctiletá dcera a co na ni řekne ;)) akorát místy takové že přijede si jen tak kamarádka a ubytujeme ji (Una), zároveň ji pomluvíme a pak taky vystěhujeme - působilo trochu drsně a nereálně.. však počtěte a uvidíte ;)... celý text

Banco 2000, Henri Charrière

nalezena v knihobudce...a protože jsem byla líná si opětovně přečíst Motýlka, pustila jsem se rovnou do Banca...začátek teda nic moc - Motýlek leze z jakési mezistanice vězení na svobodu ve Venezuele, kde má ještě hlídaný pobyt...(jak že skončil ten Motýlek . díl první ??? no nic, bylas líná, hezky čti dál..)trestanec, ale všichni ho milují, celá Venezuela přátelsky nakloněna trestancům. A na každém kroku potkává nějaké jiné trestance, samozřejmě kámoše...no a kromě nich - nějakou tu kočku - kdy jedna z nejhezčích, 18letá Maria si jej stěhuje do baráku a ostele, protože to fakt musíš, tady jsou ženy horkem zblblé a bez sexu by umřely... jako fakt ?? pochopila jsem, proč je kniha v modrých číslech. Takže....Motýlek je kdesi ve Venezuele u Marie a místo snahy o nový slušný život (když je tak bezúhonný) pořád spřádá plány na pomstu ve Francii... na tu potřebuje prachy. Ale jak je sehnat ? a hned nám nabídne několik pokusů o zbohatnutí, samozřejmě za hranou zákona..vyberte si, které bylo lepší : kostky v pralese, tunel do banky, zástavárna, či ještě něco dalšího ? a protože si Moty svoji pomstu fakt zaslouží, nic z toho samozřejmě neklapne a ještě může být rád, že přežil... Postupem času ho zavane do Maracaiba, kde potkává ženu svých snů, zamiluje se snad definitivně, a díky Ritě opouští touhu po pomstě. A začíná žít jako hoteliér, později vlastník baru či kavárny. Dokonce se povede i najít svoji rodinu a navázat kontakty, tatínek se toho ale nedožil. Ba v úplném finále otkává v nemocnici i manželku/bývalou manželku ? Nenette - to tam (taky jako spousta dalších detailů) nebylo dovysvtleno , ak to tedea bylo, jak to, že si nakonec mohl vzít Ritu a podobně....ale ber to čert. A Motýlek neváhá vytáhnout z rukávu vzpomínky na dětství, smrt maminky. pocity ublíženého dítěte. A opět líčení nespravedlivého procesu... vše však s takovým zaujetím, že se to normálně dobře čte ! že mu to čtenář věří - to zaujetí a zapálení. A dokonce že mu to přeje... co ? no úspěch přeci...a klid. A konečně se někde usadit a nenimrat se v nějaké pomstě. Přestat vymýšlet hovadiny...a to se povede v úplném závěru knihy, kde nám Motýlek barvitě popíše, jak vydal svoji prvotinu - Motýlka... takže ať to shrnu - nebudu hodnotit jeho osobu a osobnost - lilií a vzorem skromnosti rozhodně nebyl, už jen v tom svém letitém snažení ve Venezuele.... ale ve finále čtivou knížku vytvořil ;) fajn oddechové a dobrodružné čtení, po kterém nabydete dojmu, že Venezuela minimálně v polovině 20.století byla plná snad jen kriminálníků, kteří si pomáhali, měli se rádi, no idylka to byla... a to, že místy možná taky nepochopíte, jak to ten Moty myslel, zažil, či měl (třeba manželky a podobně, nebo skvělé lány a pozadí či realizace kšeftů)) to je vlastně úplně jedno :D... celý text

Ledové povídky Eskymo Welzla 1967, Edvard Valenta

jako nekritický obdivovatel Eskymo Welzla musím za 5* :D nalezena v knihobudce, to bylo radosti ! a jak jsem si čtení strýčka Eskymáka užila :) podobně jak píše kap66 - ta forma ! připoměla hanáčtnu tetičky a strejdy od Kroměříže...o to blíž mi rázem Arctic Bismarck byl. A opět jsem se ponořila do vyprávění pravopolárního syna Zlatého Severu... i když to snad ani není možné, aby někdo dobrovolně živořil v takových pustinách...a nebo jo ?? Doporučuji všemi 10 !!! "běžim nazad a povdám kamarádům : - Měl Jonny čapku z šedé volveriny a gatě z bilyho medviďa ? Všeci hned kévali, že měl. - Tož máme pěkny naděleni, chlapci. Leži tady mrtvé, rozežhrané nějakou divokou zvěřou...... Zatim co voni nosili dřevo stavěli stan, já jsem ty stopy prohližel a viděl jsem, že to tady nikdo iné nebyl než linxi, než ty divoké kočky, alebo jak vy jim tady povdáte, ty ryse. No ja, hergot, co teď ? Kdopak se v tom vyzná, co teď ? "... celý text

Džínový svět 1990, Radek John

knihobudková... okem proletěná hodonocení, aj, asi to nebude až takový trhák. Nakonec jsem ale celkem mile překvapena, a váhám, jestli 3 či 4*... ubírám za skoky... autor skáče mezi 6.-7. třídou a gymplem. Deníček Petra Bláhy. Vzpomínka na doby minulé. I když už jsem trochu odrostlejší a dospívala jsem v 90tkách, i tak se mi Petr Bláha a jeho kámoši zdají až moc "dospělí"... navazovat vztahy v 7.třídě, opíjet se levným vínem, pokuřovat cigára, líbat se, jako fakt ? možná ještě na tom gymplu, ale základka ? no a potom gympl...upgrade na druhou. Rádobyintelektuálové nad pivem, pseudofilozofování, provokování ve škole, vztahy založené na manipulaci a vyhrůžkách. Pižlání si žil ještě nikomu štěstí nepřineslo. A Petrovy lásky ? opravdu mu někdo uvěřil, že ty holky miloval ? Opravdu mládí sebou nese tolik sobeckosti, zákeřnosti, bezohlednosti a lží ? Já se v tom nenašla. Jsem ročník 1982...mám také za sebou gympl. A minimálně moje parta žila mnohem klidněji než Petr..pravda nejsme pražáci ;) Přečetla jsem, nelituji. Ale nevím, jak dlouho si budu pamatovat. Posílám knihobudkou dál...... celý text

Musaši 2007, Eidži Jošikawa

"Když se otočil, všiml si dívčí postavy. Omicu se tiskla ke stromu a žalostně plakala. Nanosuke ji nechtěl přivést do rozpaků,odvrátil zrak a potichu se vytratil Když byl znovu na ulici, ještě jednou se ohlédl za Kodžiróovou lodí a pak na Omicu. "Každý žije dvojí život, soukromý a veřejný", řikal si v duchu. "Ve stínu vší té velkolepé slávy pak stojí tahle plačící dívka. " dá se dát 6* ? nedá... tak si musím vystačit s pětkou. Na Musašiho jsem si zuby brousila už pěkně dlouho a jakmile se objevilo druhé vydání, nadělila jsem si jej pod stromeček a v průběhu ledna po večerech náležitě vychutnala. A ke konci jsem normálně brzdila a litovala, že se budeme muset rozloučit. Po Taikóovi milé překvapení, s Musašim jsme si mnohem lépe sedli. Četl se lehce, jistě dáno i překladem, kde se Martin Tirala pokusil obsah trochu "zmodernizovat" a poevropštit, aby se nám lépe četl a chápal. Syn samuraje, drzý floutek Takezó vyráží na Cestu meče. Postupně se mění, krotne, zraje.. a my můžeme sledovat vše z první ruky. Rostoucí pokora Musašiho je následovaná nárůstem výkonnosti. (jen mi nebylo jasné, proč se ty souboje vedly na život a na smrt - opravdu to nešlo jinak ? tolik zmařených životů? no ale u nás je kodex cti pravda vnímán trochu jinak než v Japonsku ). A celý příběh směřuje k vygradování soubojem se Sasaki Kodžiróem. To je Musaši jako šermíř...a co Musaši jako muž ? sledujeme vývoj jeho vztahu s Ocú..dále pak zrání jako učitele (Džotaró a Iori). Vše v hisorických kulisách, pro nás tak exotických. Tak nepochopitelných (třeba taková ta úcta ke stáří - já bych s bábou Osugi tu trpělivost neměla ...) paralelně sledujeme příběh Musašiho kamaráda z dětství Matahačiho, dívky Akemi, potkáváme spoustu historických postav. (pořád se mi ale dařilo lépe se orientovat než v Taikóovi) Kromě hlavního příběhu autor rozvíjí i spousty vedlejších, další postavy, propletence, četlo se však velmi dobře. Psáno lehce, vplula jsem do příběhu, před očima mi letěly obrazy. Nepamatuji, kdy se mi takto pěkně filmově odvíjel děj knížky. Jen ty ženy se mohly jmenovat trochu pestřejí - všechna čest Akemi - Ocú, Ocuru, Osugi, Omicu, Okemi (a možná jsem to i popletla :D) . Krásný vhled do starobylého Japonska. A do cesty meče. Lahůdka, kterou doporučuji všemi deseti ! "Musaši!" Kodžiró zabořil nohy do písku, nehodlal ustopit ani o píď. Musaši se zastavila nehybně stál, vydán napospas vodě a větru. Na tváři se mu obevil úsměv. "Kodžiró," řekl tiše. V jeho očích byla nadpozemská dravost, síla, které nešlo čelit, vystavovala Kodžiróa neúprosně nebezpečí a zkáze. Kodžiróovy oči sršely ohněm. Krvežíznivý plamen v jeho panenkách hořel jako vše pronikající duha, která šíří děs a oslabuje. "Musaši!" Nedostalo se mu odpovědi. "Musaši!" Moře v dálce zlověstně dunělo. Pokračující odliv omýval jejich nohy.."... celý text

Tenkrát v Hollywoodu 2021, Quentin Tarantino

no...nejsem zapálený filmový fanda...a ani fanda starého Hollywoodu..takže jsme si s knihou neměli co říct... nebo možná jen malinko ? film jsem taky zatím neviděla...a tak to celé na mně působilo asi jak píše kap66 - Tarantino si to napsal sobě pro radost... navíc mám pocit, že ve filmové podobě to může působit lépe než na papíře.. Rick Dalton mi nebyl nijak sympatický, podobně ani Cliff.. vlastně žádná postava nevzbudila větší dojmy. A sám příběh v příběhu - natáčení Rickovy kovbojky, dialogy s Mirabelkou... taky takové suché. Snad nejvíc zaujal Charles Manson a jeho Rodina..to děsivé zlo doutnající pod povrchem. Děsivější, než všichni opilci na place. Takže takto to tenkrát bylo.... celý text

Kdo dřív 1980, Kåre Holt

"Bouře zuří dál. Bowers a Wilson zalezli do spacích pytlů. Jsou potichu. Zdřímne si a probudí se. Uplynuly hodiny nebo dny ? neví, nikdo neví. Naposled vyhledá deník a tužku : "Proboha, postarejte se o naše drahé!" Pak natáhne paži a položí ji na Wilsona, který teď spí. Spánek je dobrá věc. Mírně se usmívá..." další Amundsen vs. Scott.. knihobudková záležitost. Psána neobvyklým stylem, snažícím se nahlédnout do osobností obou polárníků. Imponuje psychologicky. něco mě však na stylu psaní dráždilo , rozhazovalo, navozovalo nepříjemný tragický podtón už od počátku... Autor se pokusil oloupat cestovatele až na dřeň..jejich pohnutky, plány, myšlenky, emoce. Nezakryl před námi ani fyziologické funkce... vylučování všemi otvory, zvracení, krev, hnis, rány až na kost. A do toho zvířata. Poníci, psy.. kdo trpěl víc ? věděli, do čeho jdou ? jek to, že jeden zvládl úkon s grácií, i když byl vykreslen jako záporák, a druhý citlivý pohořel ve všech směrech ? čím to bylo ? odhodláním ? vůle by byla.. a bylo to opravdu tak, jak dnes čteme ? Drsné čtení, k zamyšlení...posílám dál, nicméně doporučuji. "Potraviny mají na dva dny, petrolej na jeden. Shodnou se na tom, že jejich jediná naděje spočívá v tom, že Bowers a Wilson se pokusí dostat k Jednotunovému skladišti, a když je naleznou, vrátí se ke Scottovi. Zkusí to příštího dne. Bouře však zuří, jako nikdy. Musejí se vrátit. Přijdou zpět do stanu. "... celý text

Případ zakopaného budíku 2007, Erle Stanley Gardner

"Nevál skoro žádný vítr a z vrcholků borovic se neozývalo ani nejjemnější šumění. Nebe bylo bez mráčků a modré. Hory se valily v pastelových vlnách až na místa. kde se ven prodíraly příkré skalní útesy podobné lesknoucím se věžičkám. Harley si opřel hlavu dozadu do polštáře z borového jehličí, přimhuřil oči a zažíval tu náhlou vlnu únavy, která přepadá člověka, jehož zásoby energie podrylo zranění............Tik tik tik tik tik tik tik tik" . milé překvapení z knihobudky..série Lidových novin, kterou jsem kdysi sbírala a nedosbírala...Maltézsky sokol stál za prd, takže o to víc potěšil budík !! Gardnera čtu zřídka, ale knihobudky jím bývají hojně zásobené..tahle detektivka měla příjemné kulisy - horská chata... spoustu osob v ději, kde nejsympatičtější byl (samozřejmě kromě Perryho Masona) kolega - pozorovatel zvěře s fotopastmi - neskutečná makačka s technikou v té době... a samozřejmě bohatý propletenec postav, možných motivů, vztahů... zápletku Perry vyřeší, nakonec nám vše odvykládá a pak jen přijde zadavatel zakázky a jedou větou potvrdí, že vše se opravdu stalo, jak Perry řekl... fajn oddechovka, doporučuji ! p.s. a třeba si jako já rozšíříte obzor siderickým časem ;)... celý text

Žlutý ďábel 1925, James Oliver Curwood

od kámošky ve vyřazených knihách...před přesunem do knihobudky jsem se rozhodla přečíst, protože mám autra cekem ráda... no a přesně takhle si představuji "šestákový román".... Kamadská divočina, dva muži mastí karty, jeden z nich však umírá...a čirou náhodou jsou oba vlastně velmi slušní borci, a padnou si do oka... navíc jsou si podobní jako dvojčata (nepravděpodobné ;)) a nastává čas pro pointu - záměnu identit.... Ale co ten název románu ?? Žlutý ďábel... čekala jsem vše, jen ne to, že to bude Číňan... kdoví, jestli by to v dnešní době prošlo - knížka vyznívá poněkud rasisticky, i když se to autor snaží napravit příjemným Japončíkem, který je pro změnu sluhou... no a proč je ďábel ? za vším hledej ženu.... ale nejde jen krásnou Miriam...ona se objeví ještě jedna... Mary Josefina... tu mě trochu zarazil velmi důvěrný vztah mezi sourozenci (ale asi jiný kraj, jiný mrav..) no a vše se nám pěkně zaplétá... jeden padouch, jeden hrdina, dvě krásky, v sázce čest i živost.. a co myslíte, jak takové šestákové romány končí ??? Happyend, až to bolí.... ;) jako retro oddechovka k nedělní kávě dobrá.... posílám dám knihobudkou pro jiné romantiky a dobrodruhy.... celý text

Legendy o Divokém západě 1981, Jaroslav Šikl

knihobudková... a dál ji nepošlu... to bylo něco pro moje romantické a dobrodružné srdce..autor se velmi pěkně vypořádal s legendami a uváděl je na pravou míru. Většina opěvovaných hrdinů vlastně byla parta vrahů a desperádů..ale znáte to slovo k slovu, jeden přidá to, druhý ono, a najednou se vznáší gloriola nad "hrdiny". Kromě velmi známých jako Calamity Jane, Wild Bill Hickok či Billy the Kid, se pověnoval i Butch Cassidymu a Sundance Kidovi (podle fotek opravdu neměli s Redfordem a Newmanem nic společného :D ), či první soudce - samosoudce Roy Bean, Isaac Parker, bandita Murieta či plukovník Fremont, za mě super a všem milovníkům Divokého západu vřele doporučuji !!!... celý text

Smrt v lese 1964, Sherwood Anderson

knihobudková. Zaujal název, původně jsem myslela, že jde o detektivu a ejhle povídky.. Co se ale obsahu týká, i když dobře řemeslně zpracované, pro mě většina postrádala nějakou jiskru, a i když ji ze začátku měla, na konci spolehlivě ztratila... Autor podle doslovu rád pozoroval svět a dění kolem sebe, psal o občejných lidech... Akorát teda trochu nudně. Nejvic se mi líbily poslední dvě - Smrt v lese a Zbožnost/Bohabojnost..knížku pošlu dál..... celý text