Ema22
přečtené 259
Tracyho tygr
1980,
William Saroyan
Moje srdeční záležitost. TT jsem četla už tolikrát a vždy mě osloví znovu. Poprvé jsem trochu tápala, a pointa potvrdila mé tušení. Hlídejte si svá přání, mohla by se splnit, a nezanedbávejte své vztahy, sny ani city, potřebují živit jako naše tělo, jinak onemocní, zeslábnou a třeba zmizí navždy.... celý text
Tracyho tygr
2005,
William Saroyan
Moje srdeční záležitost. TT jsem četla už tolikrát a vždy mě osloví znovu. Poprvé jsem trochu tápala, a pointa potvrdila mé tušení. Hlídejte si svá přání, mohla by se splnit, a nezanedbávejte své vztahy, sny ani city, potřebují živit jako naše tělo, jinak onemocní, zeslábnou a třeba zmizí navždy.... celý text
Umřel jsem v sobotu
2011,
Josef Formánek
Tak to jsem nečekala. Mísily se ve mně pocity strachu z úryvků z více než sto let staré knihy o spiritismu, zvědavosti, jaký bude Maranův život. Hltala jsem stránky a poznamenávala si zajímavé myšlenky. Určitě sáhnu po dalším Formánkovi. Zítra? Děkuji za Pavla a Lustiga. Mám jedinou výtku. Některé rýmované pasáže mi do textu prostě neseděly. "Kromě pytlů pod očima neměl jiných zavazadel." "Roztříštěni na kousky, hledáme se. Děláme cosi, aby to tak nekřičelo. Ale prázdnota přece nemůže křičet."... celý text
Krysař
2013,
Viktor Dyk
Už ani nepočítám, kolikrát jsem měla Krysaře v ruce. Tentokrát mě velmi zaujal propastný rozdíl mezi ženskými a mužskými postavami. Ženami naoko nevinnými a krásnými, vnitřně však zkaženými, provokujícími. A opět mě potěšil Dykův poetický jazyk. "Mějte ženy, ale nedopouštějte, aby ženy měly vás." "Jisté je, že propast lákala krysaře; stál nad ní zamyšlen a sám. Občanům v Hammeln nelíbil by se výraz jeho očí; nebyla tu pouze propast, ale byly tu dvě propasti."... celý text
Volba: Klíčový okamžik
2016,
Jakub Trpiš
Z knihy jsem upřímně zklamaná. Přečetla jsem devět kapitol z první části a tím končím. Své čtenáře vzhledem ke komentářům níže si našla a zřejmě najde. Pro mě je ztrátou času. Poslechla jsem si první kapitolu jako audioknihu, tu hodnotím velmi kladně.... celý text
Něžná je noc
2007,
Francis Scott Fitzgerald
Poslouchala jsem na pokračování zdramatizované. Krása. Jiné než Velký Gatsby, spousta motivů se opakovala.
Dvojí život
2016,
Diane Chamberlain
Ač jsem děj a pointu předem znala, do knihy jsem se na doporučení pustila. Vždy, když jsem ji otevřela, začetla jsem se s chutí. Některé náhody jsou na můj vkus trochu překombinované, ale příběh napínavý. Sympatické mi byly krátké kapitolky z pohledu zúčastněných žen bez systému tak nějak nastřídačku. A závěr? Jako máma si podobnou situaci neumím představit. A upřímně ani nechci.... celý text
Světlonoška
2018,
Terezie Theimerová
Jsem poměrně zklamaná. Vypravěčka je dost povrchní, jeden milenec ji omrzí, tak si během pár dní najde jiného. A to je vdaná. Její sezení nejdou do hloubky. Na druhou stranu je spokojená, zamilovaná, zbavila se úzkostí. Často prožívá upřímné štěstí. Tak nevím, jestli nedělám něco špatně já, asi MP. Moc přemýšlím, kdybych tolik neanalyzovala své kroky, třeba bych byla jako Dita. Kdo ví:) Pár myšlenek mě zaujalo, ale asi nejsem naladěna na stejnou notu jako čtenáři/čtenářky pode mnou.... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
Kniha je velmi čtivá, i když mě dost rušily podivné metafory (prsa jako kopečky vanilkové zmrzliny, která holka takhle uvažuje?) a líbivá klišé. Říkala jsem si, proč autorka líčí dopodrobna osudy všech členů rodiny a zvláštně skáče v čase? Nakonec si říkám, že to nebyl špatný nápad, čtenář tak postupně odhalí pohnutky postav zmíněných očima Miry v první kapitole. Kvituji rovněž Hanin úhel pohledu. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že jsem mnoho situací z Terezína a Osvětimi někde četla, zahlédla ve filmu, jako by ty střípky autorka posbírala a zabalila do příběhu jedné ženy.... celý text
Smuténka
1965,
Jan Skácel
Myslím, že některé čtenáře Skácel odradí na první pohled neprůhlednou metaforikou některých svých básní. Jedna interpretace? Proč? V tom je podle mě kouzlo lyriky, některé texty mě osloví, jiné ne, některé mě provází po celý život. Smlouva Nechci, aby mne obmýšlel kterýkoliv bůh. Mám odedávna svého, pro vlastní potřebu, i k svému narovnání. A pro pokoru, které je mi třeba. Někdy se přihodí, že lidská duše smrdí jak namoklá psí srst. Za to se nerouhám. Chci jenom, aby bolest opravdu bolela a slza byla slza.... celý text
Hordubal
1941,
Karel Čapek
Po dvou letech znovu a musím přiznat, že mám úplně jiné dojmy. Hordubal je pasivní a naivní snílek. Pořád jen čeká a nic neřeší. Následně volí zoufalé kroky (zásnuby), odvolává slíbené a pořád dokola. Až ho zoufalá situace udolá. Tentokrát mě líčení krajiny neoslovilo. Filmový Hordubal z roku 1937 byl přesvědčivější.... celý text
Moje cesta životem i mimo život pozemský
2020,
Dagmar Popová
Oceňuji odvahu autorky podělit se o své dojmy při léčbě závažné nemoci. Kniha je však jen útržkovitá a věty mnohdy nedávají smysl. Je to spíš reportážní záznam událostí, přičemž chybí detaily. Autorka zachycuje několik let na méně než 100 stranách. Dost mě rušilo nemotivované střídání času a osob. "Vidím se ponechanou v hotelovém pokoji...Auto zpočátku ani nejde řídit, postupně se to zlepšuje, ale jezdíte velmi pomalu a při řízení posloucháte vyprávění pohádek. Ráda jezdím autobusem nebo vlakem, pozoruji bytosti okolo. Často vidím jejich duše, barvy. Dívám se na ně jakoby zvenku. Vidím, jak jdou, a nevědí kam. Jdou, vědomí mají ještě zavřené..."... celý text
Dobrodruhům
2020,
Tereza Ramba
Knihu jsem přečetla za tři odpoledne. Pomalu a užívala si krásné fotografie. Poprvé mě nerušila obecná čeština. Kupodivu. Mnohokrát jsem se zasmála a jsem překvapená, s jakou autentičnosti Tereza přenesla své cestovatelské dojmy na papír. Kolikrát jí bylo zle, kolik krásného i méně hezkého viděla. Mám chuť vyrazit někam daleko, zvykat si na bolest svalů a nikoho celý den nepotkat. "Radost je biochemická reakce. Musíme chtít, aby přišla. Nenaplní nás, že máme muže nebo ženy, úspěch, nebo že jsme hubený. Nenaplní nás Až. Musíme se naplnit sami! Zvnitřku ven! Zahajuji radování se."... celý text
Nenávidím tě, neopouštěj mě!
2017,
Jerold J. Kreisman
Zejména první část je velmi čtivá, prokládaná příklady z klinické praxe. Představuje vznik, symptomy, srovnání a shodu s jinými poruchami a psychiatrickými onemocněními, problematiku diagnostiky samotné HPO. A především naději pro pacienty, že je tato porucha nemusí nutně provázet po celý další život. Praktické rady zde najdou jejich blízcí (rodina, přátelé a partneři). V druhé části byly pro mě dost nezáživné popisy různých terapeutických přístupů s díky bohu transparentním závěrem, že terapie jednoduše funguje. Ať už má jakoukoli podivnou zkratku. Knihu jsem přečetla jedním dechem, HPO mi lékaři a terapeuti nedokázali srozumitelně popsat. Zřejmě i proto, že je obtížně popsatelná. Jsem tedy o krok blíž jí porozumět. A nejenom jí.... celý text
Jsi tam, brácho?
2019,
Marek Herman
Knihu jsem dostala od své starší sestry, abych lépe porozuměla sobě, svým třem sourozencům, svým dětem, rodičům. Ráda čtu knihy, které mě utvrzují v mém přesvědčení. Spoustu věcí tak nějak vím, jen na ně občas zapomínám. Nemá smysl si zpětně vyčítat, co jsem udělala špatně, hledím kupředu, to můžu ovlivnit. Staré chyby ne. Pousmála nad tím, že ženy musí provést změny ve svém životě do padesátky, to teda moc času nemám:) Záclony měním skoro pravidelně a hodlám v tom vytrvat. Do dětského pokoje chodím po zaklepání a raději se nerozhlížím, trochu těhotná jsem myslím nebyla nikdy a na tom posluhování budu muset zapracovat. Jen mám dojem, že je v knize role otce dost podceněná, nějak se autorům z výchovy vytratil. Záznamy telefonních hovorů z auta jsou psané velmi čtivě, trochu bych ubrala na neformálnosti. Doporučuji kamarádkám a posílám dál:)... celý text