Afík

včera

Horor má vyvolávat negativní emoce a nepohodlí, což Afík splňuje na jedničku.
Vlastně jsem si nikdy nemyslel, že bych si mohl říct "tady je té brutality už moc". Ani u Srbského filmu se mi to nestalo. Až Afík to možná, trochu ke své škodě, přehulil. Já se díky všemu tomu krásnému svinstvu a naprosté beznaději stal bohužel relativně brzo otupělým vůči dalším podnětům. Ztratil jsem veškerou víru a právě díky tomu se mnou už pak konec nedokázal pořádně zacloumat. Možná by stačilo ze začátku jen občas trochu zvolnit, vždyť i v pekle musí být mezi mučením přestávky.

Přečetl jsem do konce, hodnotit nebudu, nevím jak a hlavně nevím co si o tom myslet. Je mě jasné, že se něco takového někde může dít, ale číst o tom už nechci. Rozhodně ne ve sbírce co má být zábavná i když hororová. Afík horor není. Každopádně peklo existuje. Není pod zemí. Je v lidech.
Takže jak říká Kelišová: "je to hnus, velebnosti".