vnimat_Krasu komentáře u knih
Sjón má bezesporu literární talent a Syn stínu je i díky délce soustem na polední přestávku. Pro příště bych uvítal větší prostor pro dialogy a méně nucené poetiky či snad bajkovství v závěru. Slohově ale rozhodně vytříbené k dokonalosti.
Klasický survival, tentokráte v poušti. Ives má problematiku přežití v horku nastudovanou pečlivě a chování zoufalých postav je tak nesmírně věrohodné. Posledních třicet stránek je ale vzhledem ke zbytku možná až příliš polopatických. Přesto velmi jadrný psychologický horor, který by vám neměl chybět v knihovně.
Pan Svěrák kdesi prohlásil, že jako mladý začal psát knížky pro děti, protože měl nad nimi zkušenostní převahu a nad dospělými nikoliv. Kdyby Zdeněk Svěrák napsal své Povídky dnes, možná by se staly úsměvnou a především vyrovnanou knihou plnou milého čtení. Rozpětí stáří autorových povídek je však příliš široké a s ním je široký i rozptyl kvality či zajímavosti jednotlivých segmentů. Pár sympatických kousků by se tu našlo, o tom žádná, převládá však jen šedá nuda nepromakaných nápadů, které Svěrák nevyužil do své filmové či divadelní tvorby. Maminky a tetičky budou spokojeni, čtenáři toužící po pointě a dravosti nikoliv.
Asi nejslabší v Čechách vydaný McCarthy. Minimaličnost je pro jeho příběhy typická, zde se však opírá jen o několik Ballardových činů, které nejsou natolik významné, aby táhly celý příběh vpřed. Zde použitý styl krátkých, na sebe nenavazujících kapitol mi navíc příliš nesedl. I přesto jde o čtivou knihu, plnou zvráceností i pamětihodných epizodek (pár v autě, nákup šatů).
Vtipně napsaná a do češtiny mistrně přeložená knížka, která nepostrádá nic z Palahniukova zvráceného já, a tentokrát přidává i na autora až nezvyklé množství nadsázky. Vlastně mi to celé sedělo mnohem víc, než Chuckovy vážně se tvářící práce a tentokrát nebudou mít problém dočíst do konce i tací, kteří nespokojeně klimbali třeba u Ukolébavky.
Příliš krátké na koupi, k zapůjčení v knihovně však naprosto ďábelská knížka. První polovina je stoprocentní, druhá část už přeci jen postrádá ostrost i vtip. Čte se ale i tak vskutku famózně a zdatný čtenář jí utáhne za jeden večer.
Hlavní hrdina je stejně ukecaný, jako je upovídaný styl autora. Přesto takto niterní a přitom originální kriminálku nenajdete běžně na poličkách regálů. Příběh, tu připomínající Kingova/Bachmanova Blaze, tu film Spáči, zaujme svými charaktery, minimalistickou atmosférou a vygradovaným závěrem. Přelouskání prvních stránek a navyknutí si na hrdinův Tourettův syndrom je sice oříšek, ale fandové netradičních detektivek si zde rozhodně přijdou na své. Mistrnost.