Veve721 komentáře u knih

"Navždycky" se poslední měsíce dostalo na výsluní skrz masivní propagaci ze strany Humbook teamu a Albatrosmedia. To samozřejmě není nic podivného, když přihlédneme k faktu, že je s autorkou pojí profesní vztahy. Na druhou stranu to vyvolává otázku, zda v tomto případě nejde spíš o protekční dílko, které by se za jiných okolností ztratilo mezi tucty podobnými výtvory. Už po přečtení ukázky jsem si pomyslela, že nepůjde o žádný skvost, no i tak jsem dala knížce šanci. Nikdy totiž nekritizuju nic, co bych komplet celé nepřečetla - vždy doufám, že mezi stránkami něco pozitivního přeci jen najdu. Tady ale musím trvat na svém prvotním dojmu. Knížka je velmi podprůměrná, postrádající jakoukoliv literární hodnotu. Děj je plytký, bez nápadu, opakující klasická klišé romanťáren a nejhorší je fakt, že postrádá vtip. Od knížky, která se tváří být vtipná bych očekávala víc, než jen průpovídky o vydloubávání očí, uřezávání malíčků, vraždění koťátek a podobné hovadiny.

Hlavní hrdinka je samostatná kapitola. Jaká je tady Mei?
-hovado (plivat komukoliv do hrnku je prostě fuj)
-pažravá (taky mám ráda čokoládu, ale je minimálně slušné se o ní podělit s maminkou)
-děsně dětinská (kolik té holce vlastně má být?)
-drzá (jen nevycválaný spratek si může troufnout na to, aby křičel po svém učiteli za to, že se s ní rozešel kluk)
-zahleděná do sebe (jak může někdo dva roky sedět v lavici s kamarádkou, o které absolutně nic neví?)
-sobecká (která holka závidí svému klukovi, že dostal z písemky lepší známku než ona?)
-vůbec ne vtipná (i když se nám autorka velmi síleně snaží vnutit opak)

Nebudu tvrdit, že jsem se vůbec nezasmála. Samozřejmě, že se našlo pár vtipů, které se vydařily. To však nic nemění na tom, že mi hlavní hrdinka byla tak neskutečně nesympatická, že jsem při čtení doslova trpěla. Upřímně se divím, jak se s takovým nesnesitelným sobcem mohl na konci knížky ještě někdo bavit. Ach bože, takhle mě už dlouho knižní postava nevytáčela.

"Navždycky" si mě vůbec nezískalo. Od zaměstnankyně vydavatelství bych očekávala víc. Laťka je nastavena vysoko - v dnešní době existuje tolik talentovaných lidí, kteří se snaží prosadit svou literární tvorbu. Bohužel mnohým takovým se jejich sen nesplní, přestože mají talent od Boha, zatímco jiným stačí znát správné lidi, aby jim vydali jejich podprůměrný výtvor sesmolený za 2 měsíce. Je to naprostý výsměch všem spisovatelům, kteří nad psaním stráví někdy i roky tvrdé práce, aby jejich "dítě" bylo naprosto perfektní.

Ale dost filozofování, pojďme k mému hodnocení. Nikoho zřejmě nepřekvapí, že bude nízké. Kdyby nešlo o člověka od knih, kdyby propagace neslibovala hory-doly, kdyby se autorka nepyšnila pouhými 2 měsíci práce, tak bych možná byla mírnější. Ale třeba zohlednit to, že měla bonus do začátku oproti jiným, a i tak ho nevyužila. Dávám nejnižší možné hodnocení ⭐ a doporučuji neztrácet drahocenný čas s touhle knihou. Pokud romantika, doporučuju Jane Austen a její Pýchu a předsudek. Tam nikdo nemluví o vraždění koťátek, jazyk je krásný, košatý a hlavní hrdinka svéhlavá i vtipná. U Mei z "Navždycky" musím citovat její vlastní slova: "Jsem trapná, jsem trapná, jsem trapná." Bohužel má pravdu. A jsem si jistá tím, že po této knížce už podruhé nesáhnu. Nikdycky.

(Trochu se obávám, aby mi po zveřejnění recenze taky někdo nenaflustal do čaje...)

Už nikdy nebudu při pohledu na žloutkově věnečky vidět jen věnečky...

Tahle knížka je prostě výjimečná a naprosto chápu, proč se tolika lidem vryla pod kůži. Pro mě byla o to silnějším zážitkem, že jsem ji dočítala den před zájezdem do Osvětimi, kam jsme se šli s mamkou podívat. Strašlivé místo, které budu mít už navždy propojené s touto knížkou, protože se mi obojí neskutečným způsobem obtisklo do duše i paměti. Rozhodně doporučuju si "Hanu" přečíst, ať už máte rádi válečnou tématiku nebo ne, protože nabízí mnohem víc než jen to... Je to tragický příběh ženy, kterou osud donutil přihlížet smrti všech, které kdy milovala. Opravdu nezapomenutelné dílo protkané emocemi.

27 27.12.2020

Detektiv Robert Hunter a jeho parťák Carlos Garcia jsou opět na stopě brutálnímu sériovému vrahovi, který staví své oběti tváří v tvář jejich největšímu strachu. Nechci moc spoilerovat, ale už z první obětí (kněze s useknutou hlavou, kterou vrah nahradil hlavou psa) je jasné, že tohle bude opravdu jízda. A taky byla. ❤️

Ani rok po přečtení prvního dílu mě Carterův styl psaní neomrzel, právě naopak. Autor má úžasný cit pro detail i pro práci s charaktery, nešetří vedlejšími postavami, úžasnými popisy a nevyhýbá se krvi ani brutálním scénám (což je pro mě jako pro fanouška filmů Saw jen další plus). A závěr? Nepředvídatelný a překvapivý. Zbožňuju Chrise Cartera!

Pokud jste fanouškem krimi thrillerů, nebojíte se krve, useknutých hlav a nechutných popálenin, tak po téhle knížce rozhodně stáhněte. Má to svůj důvod, že je Carter často označovány za mistra svého žánru. Je perfektní!

18 26.12.2020

Chvalozpěvy na autorovo jméno jsou plně zasloužené. Jeho tvorba je právem označováno jako must-read pro milovníky napínavých krimi románů - "Dvojitý kříž" je to nejlepší, co jsem v rámci žánru četla. Skvělí hrdinové, ke kterým si okamžitě vytvoříte citové pouto. Napínavý děj plný zvratů, kde vás autor překvapí i v moment, kdy si myslíte, že jste vraha stoprocentně odhalili. Navíc všechny ty vedlejší linky, které čtenáři představují pro děj nepodstatné postavy jen proto, aby hned v další kapitole padly do rukou psychopata a umřely... Žádná oběť tu není jen neznámou mrtvolou - mají jména, charakter, životní příběh. Carterův cit pro detail je naprosto odzbrojující a já jsem z něho jednoduše unešená. Třešničkou je morbidita, která v přiměřeném množství skvěle okořeňuje výsledné dílko. Několikrát mě při čtení slušně zamrazilo a první oběť "bez obličeje" mi vážně vyrazila dech. Přečetla jsem sice zatím jen jeden díl, ale obávám se, že velmi brzy budu muset sáhnout po dalším. Série o Robertu Hunterovi je závislost a já nutně potřebuju další dávku! :)

18 04.01.2020

Knížku jsem koupila mamince k Vánocům, hned ji přečetla a okamžitě mi ji vynucovala. Prý si ji prostě MUSÍM přečíst! Mamča má podobný vkus jako já, takže jsem čekala, že se mi knížka bude líbit, ale jakože WOW! Nečekala jsem až takovouhle pecku. Necelých 24 hodin po nalisování první strany mám dočteno a jsem plná emocí.

Slyšela jsem nějaké drobky informací o krutém režimu v Rumunsku, ale až příběh sedmnáctiletého Cristiho mi odkryl hrozivé detaily života v Bukurešti. Už nikdy nedostanu z hlavy představy ubohých rodin vměstnaných v garsonkách bez jídla, elektriky, teplé vody... Neustálý strach, že vaše dítě na ulici roztrhají zdivočelí psi nebo vás tajní agenti umlátí k smrti za vypití nepovoleného kontrabandu - Coca coly... Dokonale napsaný příběh temné kapitoly naší minulosti. Autorka dokázala zachytit utrpení národa, o jehož boji jsem ledva zaslechla.

Knihu doporučuju každému! A za mě by právě takovéto příběhy měly být fixně zařazeny do povinné četby. Je naší povinností nezavírat oči před utrpením jiných lidí. Není horším zneuctěním padlých obětí, než vůbec o nich netušit. Stydím se za svou nevědomost a jsem ráda za každou knihu, která tímto způsobem šíří osvětu mezi neznalými obyvateli "moderního světa".

15 25.03.2023

Předně tu máme výborně vyprofilované charaktery - bábi Zlopočasná je postava, která vám i přes své mrzoutství pořádně přiroste k srdci. V pozadí se pak odvíjí zápletka s výrazným feministickým nádechem, což já sice cíleně nevyhledávám, ale v tomto případě se to hodilo. Výrazným prvkem je také autorův humor. Knížka je doslova narvaná sarkasmem, nadsázkou a nešetří ani sexuálními narážkami. Jsou však mnohdy skryté, takže čtenář nesmí být úplný blbec a musí číst pozorně, jinak mu vtipy uniknou. (Což by byla škoda.)

Terry Pratchett je výjimečný autor s úžasnou slovní zásobou a neskutečnou fantazií. Už z prvních vět vyzařuje podivná jinakost, která nejspíš nesedne každému, ale mě nadchla. Okamžitě se mi vybavily filmy od Mijazakiho, které sdílí podobně magickou atmosféru a ulítlost. Pratchettův svět nepodléhá žádným pravidlům - je šílený, absurdní, ale zároveň kouzelný. A rozhodně z literárního hlediska výjimečný. Zatím nemůžu hodnotit celou sérii, ale tento díl mě neskutečně bavil a určitě brzy sáhnu po dalším.

Tato série není vhodná pro slabé žaludky. Já osobně s brutalitou nemám problém, právě naopak (mezi své oblíbené filmy řadím Saw), takže jsem si sérii oblíbila už od první stránky - autor se ničeho nebojí a své čtenáře dokáže napínat, jak nikdo jiný. Předchozí dva díly mi přišly o kapku zvrácenější, oproti tomu "Noční lovec" klade mnohem větší důraz na psychiku čtenáře. Díky mrazivé atmosféře příběhu bych nejspíš ani neusnula, kdybych byla doma sama. ("Pod postel ses nepodívala" je věta, která mě bude ještě pěkně dlouho strašit ve snech.)

Závěr byl trochu jiný, než v minulých dílech, mnohem víc zaměřený na interní pohnutky vraha. Mně se to líbilo. Na autorovi zbožňuju právě to, jak mě vždy dokáže překvapit. Nehledě na fakt, že i z literárního hlediska je kniha opravdovým klenotem. Chris Carter je právoplatným mistrem thrillerů a každou další knihou mě v mém názorů jen utvrzuje. Rozhodně doporučuju!

12 02.01.2022

Rudá galerie rozvířila vody knižní komunity a já po dočtení chápu proč - ono je totiž dost těžké najít cílovou skupinu, které je tento produkt určený. Pod označením "erotická literatura" si většina čtenářek oblibujících tento žánr určitě nepředstaví tvrdé porno zahrnující všemožné sexuální praktiky od grupáče, přes fisting, až po strkání skleněných lahví někam, kde je většina žen vážně mít nechce... Přidejte k tomu neuvěřitelnou výdrž hlavního hrdiny Malcolma, kterou by mu záviděli i pornoherci + věčně nadrženou nymfomanku Monu, před jejíž apetitem muži zdrhají. Jednoduše řečeno: tohle čtení není pro každého. A ty, které toto téma zajímá, odplaší filozofování nad uměleckými díly. I když zrovna tento prvek byl pro mě jediným velkým plusem.

Ač se mi vážně líbilo umělecké prostředí i překvapivě zajímavý úvod, ve výsledku nedokážu dílo zhodnotit kladně. Hlavní hrdinka mi přišla tak hloupá, až jsem místy pochybovala o její příčetnosti. Nebyla mi sympatická ani ona, ani arogantní blb Malcolm. Dialogy vyznívaly jaksi divně nuceně a stupidně. Ještě horší byly sexuální scény, které mě absolutně nevzrušovaly, místy spíš znechucovaly. Čím blíž závěru příběhu jsem byla, tím víc jsem si připadala jako Ozzák z Comebacku, který přetáčel sexuální scény v pornu, aby se dozvěděl, jestli se opraváři nakonec podaří tu rozbitou pračku opravit. Od jedné hvězdičky knížku zachránilo závěrečné rozuzlení, které bylo obstojné. Přesto je pro mě Ruda galerie velkým zklamáním - zajímavá myšlenka zadupaná příšerným zpracováním, nesympatickými hrdiny, primitivními dialogy a trapným sexem. Škoda nevyužitého potenciálu.

11 21.01.2021

Vážně jsem nečekala, že dám plný počet... Když se řekne "Pýcha a předsudek", většina lidí převrátí oči v sloup a zamrmlá cosi o slaďárně, kterou číst nebude. Přitom je tahle knížka milionkrát lepší, než mnoho novodobých knížek podobného tématu. Rýpalové by mohli říct, že je příběh moc jednoduchý a chybí akce (něco podobného vytkla i Brontëová), ale podle mě dokonalost tohoto románu tkví právě v jeho jednoduchosti. Díky tomu jde o nadčasové dílo, které nás může ovlivnit v dnešní době ještě více, než v době jeho vzniku. Podle mého názoru jde o dokonalou knížku, která má v sobě mnoho poučení, přesto je ale dostatečně čtivá a zajímavá. Jemný humor vhodně zlehčuje stinnou stránku tehdejších charakterů lidí a sarkasmus pana Benneta je vtipný i pro dnešního čtenáře. Dávám obří palec nahoru a doporučuju všem čtenářkám, které mají chuť na něco trošku jemnějšího.

Naprostá dokonalost! Vtipné, zábavné, extrémně čtivé, roztomilé, ale zároveň inteligentní čtení. Rozhodně je poznat, že se autorka ve vědeckém prostředí orientuje. A přestože mě stupidní romantická klišé a předvídatelné zápletky červené knihovny povětšinou vytáčí, tahle knížka mě neštvala ani sekundu - právě naopak. Tak neskutečně jsem se do příběhu zažrala, že jsem četla dlouho do noci a nedokázala se odtrhnout. Znovu podotýkám, že nejsem zrovna romantická dušička, o to víc mě samotnou překvapuje, že si už teď umím představit, jak Hypotézu lásky zařazuju mezi své top knihy letošního roku.

10 08.04.2023

Konečně New adult fantasy, které si toto označení plně zaslouží! V poslední době mi připadá, že autoři chápou rozdíl mezi YA a NA hlavně jako limit sexuálních scén, což je podle mě chyba. Postelové scény či množství brutality automaticky netvoří dílko, které zaujme dospělejší čtenáře. Rapsodie si však svou nálepku plně zaslouží. Autorka ve dvou časových osách skvěle vystihla rozdíl mezi chováním náctileté puberťačky a dospělé ženy. Líbil se mi vývoj charakterů i opatrné budování vztahu mezi hlavními hrdiny, které (konečně pro jednou) dává smysl. Hurá!

Někteří tvrdí, že Rapsodie není vykrádačka Dvorů od S.J. Maas, no podle mě kecaj. Rozložení vílích dvorů, pouta druhů, fixace na křídla? Jakože říkejte si co chcete, je to totálně okopčené. Přesto to neodsuzuju, protože i když svět působí jak přes kopírák, autorka se ve svém příběhu zaměřuje na úplně jiné věci než Maasová - postupné budování křehkého vztahu mezi hlavními hrdiny trvající několik let, vyrovnávání se s tragickým dětstvím, poznávání vlastní kladné stránky,... Akční dobrodružství ustupuje do pozadí, místo toho dostáváme dokonale vykreslené charaktery, které nejsou dětinské, nechovají se nelogicky a neprosouloží celou knihu. To však neznamená, že mezi ústřední dvojicí není žádná chemie, právě naopak! Kéž by tak dokonale vykreslené vztahy byly v každé knize.

Laura Thalassa napsala dílo, které je stylem psaní mnohem vhodnější pro dospělé čtenáře a mně je takovéto uchopení tématu vážně sympatické. Proto mi vůbec nepřekáží míra inspirace, kterou očividně načerpala jinde, protože jde o výborné zpracování, které vás chytí za srdíčko. Těším se na další díly série.

10 01.01.2023

Jde o skvělé fantasy dílo, které je právem nutností pro každého fanouška tohoto žánru. Autor má skvělý styl psaní, úžasně sarkastický smysl pro humor a postavy jsou po stránce charakteru výborně vystavené.

Jenže jde "jen" o soubor povídek, z čehož pro mě plynou i určitě nedostatky. Od povídek nelze čekat nějaký velký dějový posun (i když se autor opravdu snažil a vytěžil možnosti na maximum). Zároveň lze vnímat jakousi obsahovou nevyváženost, kdy některé povídky jsou naprosto dokonalé (např. o zlodějské Sněhurce či o sprostému čertovi), jiné jsou však o něco slabší (příliš mě nebavily výplňové intermezza o Nenneke, které slouží jen jako pojivo povídek)...

Andrzej Sapkowski je skvělý spisovatel, který umí i sbírku povídek posunout o level výš. Na druhou stranu jsou to pořád jen povídky, takže některé se čtenáři budou líbit více a jiné méně. Já si našla svoje favority, no i ty méně oblíbené jsem s chutí přečetla a ráda se k nim ještě v budoucnu vrátím. Přesto u mě povídky nikdy nedokážou překonat komplexní příběh s komplikovaněji vystavěnou zápletkou. Proto se těším na další díly, od kterých mám velmi vysoká očekávání. Jsem si jistá, že série Zaklínač mě ještě má čím ohromit.

9 01.01.2021

"Třpytící se město" mělo vše, co od dobré knížky očekávám. Charismatické hlavní hrdiny, kteří ale nejsou přehnaně dokonalí. Zajímavý svět, který mě bavilo poznávat. Vtipné dialogy, nad kterými jsem se dobře pobavila, ale taky spoustu akce. A nesmím opomenout ani velmi pěkně vystavěnou romantickou linku - láska tu nebyla prvoplánová, ani přehnaně posouvána do popředí na úkor akce. Dokázala jsem se do pocitů hlavní hrdinky vcítit a chápala jsem její vztek, smutek, i to, co se ji líbilo nebo nelíbilo na Thomasovi. Osobně mi byla sympatická i její rozmazlená drzost a nezlomnost. Vždy jsem milovala hrdinky nešetřící sarkasmem a v Leině případě ho schvaluji ještě o to víc, když jí byl vnucený takový panovačný trouba. :-D Nenapadá mě ani jedna věc, kterou bych autorce vytkla, knížka mě ohromně bavila.

Od doby, kdy jsem začala věnovat více času tuzemské tvorbě jsem doufala, že narazím na českého autora, který mi vyrazí dech. Konečně se to podařilo. Lea Honor byla láska na první pohled a zůstala jí i po dočtení. Za mě překonala i všemi milovanou Sarah J. Maas, ale počkám si na další díly obou sérií, abych mohla spravedlivě posoudit, kdo můj "fantasy duel" vyhraje. Zatím ale Lea pořádně nakopává Feyřin zadek... ????

9 18.05.2020

Dystopie jsou jedním z mých nejoblíbenějších žánrů. Zobrazují možné děsivé scénáře budoucnosti lidstva, ale také vybízí k přemýšlení. Kosec přináší svět, ve kterém lidé s pomocí vševědoucí umělé inteligence porazili smrt. Hrozba přelidnění si ale vyžádala vznik nové profese - kosce (česky Smrtka). Někdo přece musí zastoupit matku přírodu a udržet lidskou populaci ve snesitelných číslech...

Na tuto sérii jsem se mimořádně těšila, ale zároveň jsem se bála, že mě má přehnaná očekávání zklamou. Chvíli mi trvalo nabrat odvahu a knížku otevřít. Kdo už ale Smrtku četl, ten ví, že nebylo proč se bát. Neal Shusterman je výborný autor, který dokázal napsat čtivou dystopii s perfektně vystavěným světem a sympatickými (přesto uvěřitelnými) hlavními hrdiny. Zároveň beletristický YA příběh proložil deníkovými zápisky kosců, které cele dílo posunuly o level výš. Nabídl čtenářům filosofické otázky, nad nimiž mohou dále přemýšlet.

Jediné negativum jsem viděla ve vztahu hlavních protagonistů. Chápu, že láska je častým důvodem vzpoury mladých hrdinů v YA literatuře, tady mi to ale celé přišlo jaksi nasílu natlačené. Navíc to vůbec nebylo třeba. Citra s Rowanem mohli být jen přátelé a závěr by to nijak nezměnilo. Prostě mi přišlo, že autor pouze podlehl módnímu trendu YA literatury, kdy se do sebe musí hlavní hrdinové okamžitě osudově zamilovat, i když to pro vývoj příběhu vůbec není potřebné. Škoda.

Přestože mi vztah hlavních hrdinů přišel plochý a nadbytečný, nijak to nezměnilo můj názor na knihu. Jde o jedno z nejoriginálnějších a nejzajímavějších dystopických děl, které jsem četla a rozhodně se těším na další díly. Nejde totiž jen o chytlavý příběh pro mladé čtenáře. Kosec má přesah, který z něj dělá něco víc. Osobně bych ho zařadila do 'must have' poličky každého milovníka sci-fi literatury.

8 07.08.2021

Vlastně ani netuším, proč jsem si pořizovala další román s natěšenou polonahou dvojicí na obálce, když vím, že u mě tato literatura většinou nesklízí úspěch. Ale nadšené recenze zmiňovaly "pořádně temnou romanci" a "drsného mužského protagonistu, který rozhodně není romantickým hrdinou". No pěkný odrb jakože. Sice se do popředí dostává toxický vztah s nesympatickým pitomcem, ale žádné překvápko neočekávejte, jde o další tuctovou romanťárnu s předvídatelným dějem.

Děsně chytrá studentka Elsa dokončuje třetí rok na soukromé střední škole, která by jí měla otevřít dveře prestižních univerzit. Studium je pro ni utrpením, protože ji zbohatlické děcka dennodenně šikanujou. Protože je ale strašně odvážná, nenechá si to líbit. Ani od Aidena Kinga, šéfa kinder mafie. Pak ji ale jednou ve školní zahradě násilně párkrát zmáčkne prso a roztrhne blůzku, což v cudné panně vyvolá nečekaný příval vášně...

A zase tu máme to tolik oblíbené tvrzení "vůbec ho nechci a absolutně nechápu, co mě k němu tak magicky přitahuje". Stostránkové repetativní omílání téhle věty vyústí v nečekaně prozření hlavní hrdinky, že ho vlastně chce. Jak překvapivé.

Pak třeba zmínit problematickou morální stránku, jelikož vztah hlavních hrdinů dalece přesahuje běžné hranice toxicity - šikana, opěvování násilných sexuálních praktik, fyzické napadení, sadismus, chorobná žárlivost,... Sice platí, že proti gustu žádný dišputát, ale mně to teda sympatické nebylo. Nejsem žádná puritánka, ale při čtení jsem tolik protáčela oči, až jsem se reálně obávala svalovice očního nervu.

Přesto je mi líto knihu úplně zatratit. Je psána nečekaně čtivě a svým způsobem jde o originální produkt na trhu. Uznávám, že romance s antihrdinou v hlavní roli může být dobrým způsobem, jak předvídatelný romantický žánr oživit. Nečekanou kladnou stránkou bylo i postupné odhalování minulosti hlavní hrdinky. Autorka by očividně dokázala napsat slušný thriller, pokud by vyškrtala trapné erotické scény a nešvary pubertálních romanťáren. Škoda, takhle jde jen o další tuctovku pro náctileté.

7 25.11.2022

Pohled na obálku knížky vyvolá dojem hrdinské fantasy na styl Barbara Conana a po dočtení můžu konstatovat, že v tomto případě byl první dojem zcela správný. Kdyby se mi někdo pokoušel tvrdit, že jde o doplňkovou knížku série o Conanovi, nejspíš bych mu to na drobný okamžik i uvěřila, protože hlavní hrdina Jon je podobný nepřemožitelný silák, kterého nepokoří ani hektolitry krve, kterou při svých dobrodružstvích ztratil, ani několikanásobná převaha nepřátel.

Zhodnocení bylo poměrně tvrdým oříškem. Přemýšlela jsem nad třemi, čtyřmi, dokonce i pěti hvězdičkami, protože mě čtení opravdu bavilo, ale na druhou stranu vidím i prostor pro budoucí vylepšení. Styl psaní se mi líbil, dýchala z něj atmosféra poctivých dobrodružných fantasy legend, ke kterým Vítr z hor jasně směřuje. Oceňuji pokus o navrácení se k tak trochu "retro" hrdinům pro pořádné chlapáky. Zároveň je ale místy cítit, že jde o autorovu prvotinu - naprosto dokonalé akční scény s cákající krví a useknutými končetinami lítajícími vzduchem (které jsou zjevně Andyho silnou stránkou) se střídají s příšerně naivní romantickou linkou. Obzvlášť v případě Ya-Nina bratra Sala a jeho dívky. Jednu lásku na první pohled dokážu strávit, ale osudově se zamilovat po dialogu na půl strany vyznívá vážně nedůvěryhodně. Taky bych ubrala kurzívy i citoslovcí (Pcháá, Cháá,...) a dala bych si bacha na opakování informací. Ale jelikož bych si rozhodně ráda přečetla pokračování Jonova příběhu, hodnotím knížku 4 hvězdičkami jako motivaci pro autora vydat druhý díl, na který se už teď moc těším.

7 08.12.2020

Žila byla jednou jedna tuze krásná, ale chudá dívka jménem Popelka. Přestože byla chytrá a snaživá, její vysněný princ pořád nepřicházel, proto se rozhodla zaobstarat si ho sama. Co na tom, že už má manželku i děti? Tahle Popelka je tak trochu psychopatka, a žádná překážka pro ni není nepřekonatelná. Sny se přece mají plnit, no ne?

Jeden z nejlepších psychothrillerů, které jsem četla a opravdové překvapení tohoto roku. O koupi jsem uvažovala už když před pár měsíci vyšlo české vydání, nakonec jsem ale odolala. Anotace mi nepřišla nijak originální a já si pomyslela, že takových příběhů už přece existuje dost. Omyl. "Posledná pani Parrishová" v sobě skrývá mnohem více, než se může na první pohled zdát. Má úplně všechno, co od pětihvězdičkového díla očekávám - realistické postavy s komplikovanými charaktery, svižný styl vypravování, zajímavou zápletku, extrémní dávku napětí, nečekané dějové zvraty a fascinující závěr. Zbožňuju "Poslední pani Parrishovou"! Je dokonalým důkazem toho, že některá splněná přání můžou mít trpkou pachuť. Tu vy ale po dočtení mít určitě nebudete. :) Tahle knížka mi přenastavila laťku pro všechny budoucí thrillery a bude opravdu těžké ji překonat.

7 10.11.2019

Tahle knížka je prostě pecka. Je to přesně ten typ dílka, které čtete s otevřenou pusou, hltáte každou stránku a nemůžete se odtrhnout. Já se od "Utěšitelek" odlepit nedokázala. Mej-anin příběh byl tak neuvěřitelně smutný, že jsem ji prostě nedokázala opustit. Nechápala jsem, že měla sílu vstát po všech těch kopancích a doteď jsem ohromená její chutí k životu. Já bych na jejím místě tak silná nedokázala být. Osud těchto otrokyň je srovnatelný s oběťmi koncentračních táborů, jenže o těch se mluví, staví se jim památníky a vystavují se fotografie. Je hrozné, že na Utěšitelky je používaný zcela jiný metr. Kde je spravedlnost?
Jsem ráda, že jsem si tuto děsivou a nekonečně smutnou knížku koupila a je mi líto, že ji zná tak málo lidí. Dala mi úplně jiný pohled na svět. Kdybych mohla, nejradši bych "Utěšitelky" vám všem vnutila. Jejich příběh nesmí zapadnout prachem! Lidi musí vědět, jaké hrůzy ty holčičky protrpěly. Zaslouží si nebýt zapomenuty! Tohle je kniha, která se po dočtení neztratí v knihovničce, protože na ni budete ještě dlouho myslet. Nějaká "Gejša" se může jít zahrabat! Tohle je opravdu tragický životní příběh, podle kterého by měli natočit celovečerní film!

7 12.01.2018

Čtení této knížky jsem si strašně moc užila! Bavily mě postavy, zaujal mě samotný příběh a oceňuji i realističnost, která dodala výslednému dílku lehce depresivní podtón. K Emily jsem si rychle našla cestu a přestože jsem s mnoha jejími rozhodnutími nesouhlasila, držela jsem jí palečky. Při čtení posledních stránek mi bylo líto, že už jsem na konci příběhu. Samotný závěr mi přišel až příliš otevřený - na druhou stranu si pozorný čtenář může mnohé vyvodit z náznaků... Autorka si zakládá hlavně na dialozích, díky čemuž se knížka četla velmi svižně. Zápletka byla zajímavá a v rámci žánru poměrně neokoukaná. Jde o autorčinu prvotinu a já doufám, že bude v psaní pokračovat.

7 14.10.2017

Fej může čtenářům ze začátku připadat strohá, nudná nebo i panovačná, ale já si myslím, že vyjadřuje uměleckou grácii - ženu, která nepotřebuje příliš projevovat emoce, protože její malby mluví za ni. Li Wei na druhou stranu představuje morální dobro... odvážný silák s potřebou přinést do svého světa spravedlnost. Jak ale otáčíme stránku za stránkou, Fej se pomalu prohlodává přes svou ledovou slupku, zatímco Li Wei chvílemi ztrácí motivaci a potřebuje podržet. Spolu ale dokážou zázraky. Tato knížka je nejen o tom, aby čtenář mohl nahlédnout do světa hluchých, poznal opravdovou hodnotu sluchu (kterou si většina z nás ani neuvědomuje), ale také o důvěře. Nejen v partnera, ale i ve své okolí a hlavně v sebe. Hodnotím pěti hvězdičkami a od dnešního dne si nikdy nepřestanu vážit toho, že slyším a vidím všechny krásné věci kolem nás. :)

7 16.02.2017