Tupoun komentáře u knih

Helikonii jsem četl před dávnými lety, a tak jsem se na ni vrhl znovu, abych zde mohl napsat erudovaný komentář a nikoliv útřžky vzpomínek. Brian Aldiss byl souputníkem Asimova nebo Clarka a v té době bylo docela těžké dostat se do špičky s-f. Helikonie - jaro začíná opravdu poutavě a Yuliho život hltáte s nadšením. Pak najednou přichází šok, kdy v několika větách učiní Brian Aldiss několikagenerační skok a ocitne se na zcela jiném dějovém místě. Zde se odvíjí příběh Yuliho následovníků. Co je v tomto jinak výborném díle ubíjející, je množství živočišných druhů (i lidských nebo pololidských) bez bližšího popisu, takže nakonec rezignujete na hlad po bližším poznání. Děj je dost kostrbatý, někdy se desítky stránek drží v několika dnech, pak skočí o značný kus vpřed... Do toho ještě čumilové na oběžné dráze... Obrovské množství informací bez plynulé návaznosti. Ve dvou případech jsem si všiml chyb korektury, kdy člověk se šípy a luky přirovnává tvar předmětu cisterně a ve druhém případě se zmiňuje o výšce hory v metrech nad hladinou moře. Ale budiž. Přes všechna zmíněná úskalí se kniha číst dá a já se vrhnu na Helikonii - léto. Jen si musím povzdechnout, kde jsou ty doby, kdy mělo 1. vydání 15.000 ks výtisků a pevná vazba stála 62 Kč.

3 28.03.2021

Mistr Clark si v doslovu všemožně pochvaluje spolupráci s Gentrym Lee, ale výsledek pokračování klasické sci-fi Setkání s Rámou je v návratu více než tristní. Dvě třetiny knihy připomínají dějovými podrazy, intrikami a popisem všeho možného spíše telenovelu. Velkým tématem je zde rozebírán postoj církve, jak to sešmoulit, aby i Rámané zapadli do mantinelů víry, což ale v díle A. C. Clarka není nic nového. Teprve v poslední třetině se začíná dít něco jakž takž z oboru sci-fi, ale rámanský svět je zase potlačen červenou knihovnou, miláčku sem, miláčku tam, takže jako celek je pokračování skvělého začátku naprostý tématický i dějový guláš. Děj každou chvíli utíká do zcela jiných sfér, ale není to retrospektiva, spíše životopis jednotlivců, podrobně a zdlouhavě sepsané zážitky z dětství nebo určitých etap života. Hlavní hrdinka Nicole je na jednu stranu nedůvěřivá snad ke všemu, ale podrazy mrchy Sabatini donekonečna omlouvá. S oprávněným přesvědčením bych označil jako odpad, ale s úctou k Mistru Clarkovi dávám alespoň jednu hvězdu. Z daleké minulosti si matně vzpomínám, že následující díly jsou ještě horší, takže jen pro napsání komentáře je znovu číst odmítám.

3 04.12.2020

Až na velmi světlé výjimky nemám severské krimi, nebo jak se dnes píše thrillery, rád. Ale podlehl jsem nálepce bestseller. Co mně trhalo žíly mimo samotný příběh, to byl bedekr švédského názvosloví jednotlivých ulic a čtvrtí měst. Asi tři a půl kilometrová slova se samými přehlasovanými samohláskami a písmeny poskládanými tak, že zaručeně došlo ke zlomenině jazyka (a to i při čtení očima), to bylo něco na mě. Obě hlavní postavy řešily psychologické problémy druhých, ale samy byly přímo excelentními případy pro psychiatry. Samotný způsob vyšetřování a vztahy v systému švédské policie působily jako příběh z rozvojové země. Tak hrubé nedostatky opomenutí ve vyšetřování Jeanette Kihlbergové... Chtěl jsem dát jednu hvězdičku pro sebe, za odměnu, že jsem dočetl do konce. Ale zase nechci tvrdit, že se jedná o odpad. Je to můj osobní názor a pro druhé to klidně může být bestseller. Pro mě ne!

3 13.11.2020

Neil Asher má velmi čtivé příběhy. Možná sem tam trochu zpomalí a pokulhává, ale zase se pak znovu rozjede. Celkově je každá kniha výborným doplňkem celku. Ovšem, jak se zde opakovaně ozývá, nejlepší je nedat na škatulkování Asherových knih do cyklů a přečíst si všechny. Nejen kvůli návaznosti, ale i proto, že vám pak nebude líto toho kusu vytrhnutého příběhu, ke kterému se budete dodatečně vracet.

3 18.10.2020

Myslím, že druhá kniha v sérii byla ještě o něco lepší než první. Začínala sice skoro jako drsný thriller, ale pak už to byla "jen" kvalitní detektivka. Přestože čtu převážně jen při obědě a před spaním, spolkl jsem ji asi za tři čtyři dny, z čehož vyplývá, že se mně velmi líbila. Oproti názoru z komentáře Marcik7, mně možná až přehnaná citová opatrnost jak Tomasettiho, tak Kate nějak extra neirituje. Ono vyspat se s někým a dát průchod citům je obrovský rozdíl. A oba mají strach, že to může bolet, především při jejich práci a minulosti.
Co mě kapku vytočilo, tak klasický scénář v závěru, kdy si hlavní postava myslí, že je nejchytřejší. Dobře jí tak! Ale jinak se to prostě čte opravdu velmi dobře. Třetí kniha se v bazarech prodává skoro za větší prachy než obrazy Alfonse Muchy, v meziknihovních výpůjčkách jsem za ni vyplázl kilo, tak doufám, že bude stát za to. Docela se těším.

2 13.05.2024

A už se to rozjelo, jak jsem nenápadně sliboval u první knihy, kterou je velmi dobré si přečíst, ať už pro některé čtenáře nebude extra akční. Ale kvůli navazujícícím osudům je to téměř nutnost.
Kniha zůstává pořád detektivkou, ale už je zde přece jen nějaký ten litřík krve. Hlavně je však děj mnohem napínavější a hezky to odsýpá. Mě osobně sem tam vytáčí postoje a myšlení Madison, Nate si taky občas nedá všechny moje kritiky za rámeček, nicméně to je úděl dnešních detektivek, že hlavní postavy jsou mnohdy vhodné pro psychiatra. Ale jak píšu, když to překonáte, nejde zase o tak velký problém. V napětí děje to zmizí. Svým způsobem může mít částečně pravdu marketa1860, že někoho může unavovat, když tentokrát již trojka Madison/Nate/Brody něco vyřeší a vzápětí šlápnou do dalšího exkrementu. Nicméně tím vším se stále proplétá hlavní červená linie, dostatečně kvalitní, která vás nutí číst stále dál.
Tato kniha je mnohem, mnohem napínavější a nutí polykat stránky rychleji a rychleji. Na nepatrné nedostatky nehleďte a kniha jako celek vás ve většině případů nepustí ze spárů až do poslední stránky.

2 03.04.2024

Jsem v pasti. Jestliže jsem dal 5 hvězd Brownovu Bodu klamu, nemám žádný důvod reagovat na Mapu z kostí jinak. Vlastně ten styl vystavění příběhu mně připadá v mnohém podobný. James Paul Czajkowski alias James Rollins vychází rovněž z mnoha pravdivých vědeckých i historických podkladů a ve chvíli, kdy kroutíte hlavou, že to teda už moc přehání, tak bádáním zjistíte, že se popisovaná věc skutečně stala. Takže nakonec přestanete přemýšlet, co je skutečnost a co nadsázka a necháte se unášet dějem mezi vraždami, poklady, zázraky a výmysly. Výborné odpočinkové dílo. Oproti první knize už mně připadá vycizelovanější, nikoliv tak gulášovité. Já jsem se před spaním nebo u jídla (ano, vím, že se u jídla nemá číst, ale mě nemá kdo okřiknout, a to kdyby ještě někdo věděl, že jím vleže...) bavil dobře a chtěl jsem se stát vrahem hlavního záporáka. Pomalým vrahem. Abych jen nechválil - já jsem rád, když se během dne dostanu do práce, možná do města a domů. A oni si poletují z Ameriky nebo Itálie do Německa, pak do Afriky, do Francie, všude je čeká všechno přichystané, kafe je čerstvě zalité... Ale když to pominete, užijete si i ve svém akčním rádiusu deseti dvaceti kilometrů.

2 08.12.2023

No..., hmm..., jak bych to řekl? Téměř s nadšenou jistotou, že když Child s Prestonem mají tak strhující děje ve svých knihách, ke kterým se přilepíte stejně kvalitně jako ti blbečci, které tisk vznešeně nazývá aktivisty, sekundovým lepidlem k čemukoliv, jsem se vrhl na knihu sólového počinu Lincolna Childa. Ale ouvej! Většinou jsem se v mém knižním životě setkával s případy, kdy šel sólový spisovatel ke dnu ve chvíli, kdy se na sklonku kariéry spojil s jiným autorem (A. C. Clark, S. King). Ale u Childa to znamená naprostý opak. Přesto, jak výborné jsou knihy dvojice Preston - Child, po několika knihách se nesmrtelný Pendergast, jehož velmi slabým odvarem je James Bond, začne mému apetitu přejídat. No, a na řadu tak přišel samotný Child.
Kniha Hlubinná bouře slibuje zpočátku rovněž strhující a napínavý děj s příchutí neznáma, ale po příletu Petera Crana na vrtnou plošinu začne děj pokulhávat. Funguje jako ideální sinusoida. Chvíli jste na vrcholu a napínavý děj hltáte, a pak přijde pád, kdy Peter Crane, který má za sebou armádní minulost a službu na ponorkách, začíná přemýšlet jako naprosto neznalý a nezkušený laik. Děj knihy na mě nepůsobí uceleným dojmem, ale naopak dost roztěkaně, samozřejmě nikoliv proto, že přeskajuje z paluby na palubu. Velmi trefně to ve svém komentáři vystihl čtenář jprst, že chvílemi se zde objevují nejasnosti v logice příběhu a v jednání některých postav. Rovněž má pravdu v tom, že se tyto nedostatky dají strávit. Ale já však, díky těmto nedostatkům, již nechrochtám blahem, ale snad jen sem tam, napůl spokojeně, chrochtnu.
No a co je jaksi nejpodivnější - snad každý autor, který píše sérii s primární osobou, jako zde Child na piedestal postavil Jeremy Logana, tak hlavní postava v tomto příběhu není ani vedlejší. Kdyby šlo o film, objevilo by se jméno Jeremy Logana asi až mezi uklizečkami, které uklízely plac po závěrečné klapce. Škoda. Ta kniha má opravdu potenciál být kvalitním příběhem, ale Childovi asi pekelně chybí Preston.

2 21.10.2022

Tak po prvním díle jsem nejásal a dával to za vinu sám sobě, protože jsem byl hladový po akci Mistra Deavera v jiné než Rhymově podobě. Měl jsem jásat, protože nejásám teď. Autor si šel k postavě Shawa zjevně odpočinout natolik, že zcela změnil styl do něčeho, co mě tedy vůbec neoslovuje. Prostě mám rád akčnější děj a zde byla prostřední část vyloženě psaná jako příručka, jak to chodí v sektách v Americe při vymývání mozků. U nás k tomu stačí média a zdarma. Tento díl mě prozatím odradil od třetího pokračování. Je potřeba říci, že kniha má několik částí, kdy opravdu jede, ale na můj vkus jsou to jen občasné výkřiky do tmy. V závěru se děj posouvá skokově a v kapitole se zpětně dozvídáte to, co bylo přeskočeno. Tedy nikoliv retrospektiva, ale nějaký ne moc záživný styl psaní. Pro mě tedy žádná sláva. Ale sto hlav, sto názorů.

2 14.03.2022

(SPOILER) Jak jsem v komentáři u knihy Kanibal z Nine Elms uvedl, v první knize, ještě s Erikou Fosterovou, autor dělal z postav lesby a gaye takovým způsobem, že měl člověk pocit, že zde žijeme v poměru 50:50 a ne 96:4. V dalších knihách už žil jakž takž v realitě. Kniha Propast smrti je však něco úplně jiného. Děj se odehrává v gay komunitě, takže je to přirozené prostředí, kde jsme zase my, většinoví, v minoritě. Navíc si můžeme být jisti, že je alespoň v základu popsáno věrně. Dal jsem o hvězdu méně. Tento příběh je oproti předchozím takový až moc poklidný, místy až ospalý, jen sem tam přijde pár stránek staré dobré akce a napětí. Ale to spíše, vyjma závěru, díky vrahovi než Kate a Tristanovi. Tušení asi v jedné třetině knihy o tom, kdo je vrah, celkovému dojmu taky moc nepřidalo. Za opravdu trapný moment považuji, když Kate při pohledu na identikit ihned položí otázku, zda neměl pachatel paruku a umělý chrup? To bys fakt nevymyslel. Pozná paruku a herecký chrup, ale obličej, s kterým se opakovaně setkala, nikoliv. Tady autor sklouzl až k přílišné jednoduchosti. Klasickému americkému braku se přiblížil popisem mužských postav, kdy všichni borci mají přes 180 cm, jsou to vysportovaní svalovci... Pokud to tedy nepsal ve fitku. Dal bych osobně za sebe hvězdy spíše jen tři, ale celkově je to běžná, konzumní a odpočinková detektivka, klasicky vystavěná, žádný thriller, takže proč jí škodit? A žádný autor nepíše věčně eňo ňuňo. Tak si musíme počkat na další, již samotným Robertem Bryndzou avizovanou, záhadnou zápletku.

2 19.12.2021

(SPOILER) Jeffery Deaver je opravdový virtuos při spolupráci s detektivem Rhymem a jeho partou. Jen když pomyslíme na to, že veškerý děj každé knihy, vyjma opravdu nepatrných výjimek a pořízení invalidního vozíku, rozvíjí z jednoho pokoje (no, spíš asi větší haly) a přesto v drtivé většině knih vytvoří úžasný příběh, musí být opravdu fenomenálním člověkem s obrovskou představivostí. Jeffery Deaver by možná dokázal spáchat dokonalý zločin. Teoreticky určitě. Sic v knize Rozbité okno dovedl moc datokopectví asi až na pokraj žánru sci-fi, především na české poměry, kde síť díky počítačové negramotnosti státu nedosáhla takového propojení a není tudíž tak nebezpečná jako třeba v USA, tak ve většině situací je skutečná. Proto mě vždy dovede rozesmát nějaký český trouba, který se rozčiluje, že jej nějaký novinář na veřejné akci vyfotil, když on má přece právo do toho kecat (podle tiskového zákona moc nemá), ale vůbec mu nevadí, že obyčejný e-shop si ho svlékne donaha a ví o něm více než kdy věděla StB o kterémkoliv disidentovi. Záleží, kolik zaplatí za informace. A tato nevědomá blbost lidí se vlastně line celou knihou, aniž by autor někoho přímo nabádal třeba tak, jako já v tomto komentáři. Příklad, jak si nevšímáme sledování: V zaměstnání často vyhledávám na internetu potřebná zařízení pro výrobu. Přijdu domů, a na mém soukromém PC se začnou objevovat reklamy na výrobky, které jsem vyhledával v práci. Kdyby to byla trička, člověka to netrkne. Ale když mně začne nabízet záchytné vany na kyseliny... Samozřejmě, že se dají najít i v této knize mouchy, ale v celkovém dojmu je to jedna z těch superknih. Osobně mě rvou žíly několikrát opakované zápisky z tabulí nebo konkrétně v této knize tisíc řádků informačního seznamu na Sachsovou, ale to řeším velmi jednoduše - obrátím list. Nervy mám z mnohdy až přitroublého Pulaskiho a z nálad Rhyma, kterého bych někdy s radostí vyvrátil i s vozíkem, ať si pomůže sám, když se chová jak prase... Ale to je popis běžného života, který žijeme i my, jen v jiných kulisách. Prostě Jeffery Deaver je mág psaného slova a kdo považuje detektivní thriller za nějakou pokleslou literaturu, je zcela jistě vůl.

2 27.11.2021

Legie je určitě dle mého názoru lepší než Artefakt. Retrospektivní návraty do dětství nás seznámily s Harissovou minulostí, ale že by to zase bylo až tak důležité vzhledem k celkovému ději...? A co mě opravdu pořád moc vadilo, tak jeho vypitá hlava, díky které nejen ztratil, po čem ohromně toužil, ale zapříčinil řadu zbytečných negativních situací. Jestli to byl autorův záměr, tak já nad ním tedy nejásal. Jako na houpačce - hrdinský čin, drak jak vidle, průser a zase hrdinský čin na chvilku hodného chlapce. Oproti Artefaktu dávám o hvězdu více, protože je zde více akce, i když více informací o artefaktu o moc víc nedostaneme.

2 06.02.2021

Připomíná to obsah hrnce pejska a kočičky, v kterém míchali těsto na dort. Je tam opravdu všechno. Až to chvílemi zahlcuje a člověk neví, na co se dříve soustředit, komu fandit. Už žánrové škatulkování uvádí thriller a fantasy, já bych ještě přidal červenou knihovnu v souboji dvou alfa samců o historicky vyvolenou samičku, mysticismus, magii, možná i trochu sci-fi. Na základech několika skutečných historických a vědeckých důkazů je vystavěn fiktivní dům knihy. Je to možná svým způsobem dost podobné Indianu Jonesovi. Pokud vám nevadí až pohádkové přehánění v oblasti techniky a vědeckých dovedností, pohodové létání helikoptérou něčím mnohem horším než je vichřice - tady to zase připomíná agenta 007 - tak se vám to bude zaručeně líbit. Je to sice guláš, ale docela čtivý, když dovede odpouštět přehánění a soustředíte se na příběh.

1 08.10.2023

Jako celek je Černočerná tma dle mého souborem čtivých detektivních thrillerů, tu lepších, tu slabších, ale není to klasický King. Nejsou to horory, byť likvidace manželky (a té krávy taky) v povídce 1922 je syrová, prvních pár stránek ve Velkém řidiči rovněž, trošičku náznaku ďábla v Prodlužování času a reportážní popis několika vražd v Dobrém manželství. Tedy alespoň pro mě to není ten klasický King, který mě vystraší svým spojením temné hrůzy ve zdánlivě obyčejném životě zúčastněných. Je tady napětí, ale jiného druhu. Mrkl jsem pak i na film 1922 a je to prostě trochu drsnější drama. Nic víc, nic míň.
Ty "pouhé" tři hvězdy nejsou v mém hodnocení o kvalitě knihy, ale o Kingovi, Mistrovi hororů obecně a Kingovi v této knize. Chris Carter taky popisuje brutální vraždy a nejsou to horory. Prostě jak říkám na začátku, je to jiný King nežli náš zbožňovaný King, kdy máte strach zhasnout a zavřít oči, ale to neznamená, že by to byla špatná kniha povídek.

1 24.05.2023

Jestliže jsem dal u prvního dílu čtyři hvězdy, měl bych je dát i zde. Ale jsem z celé řady dost zklamán. Zpočátku to vypadalo fakt dobře, ale asi toho bylo v ději až mnoho. Mnoho zainteresovaných, mnoho akcí, a i když byly ztráty, tak nikoliv mezi hrdiny.
Řada témat je zde velmi zajímavých a mohla by se opravdu pěkně rozvíjet. I když obyčejnému čtenáři zní až neuvěřitelně, že když se vám zaběhne pes z Brazílie do Číny, tak ho přes satelit najdete i s číslem báraku, kde zrovna občůrává rohy. Ale tento špehovací obor nelze podceňovat. A tak tloustýt u PC v Pentagonu napovídá dvěma agentům desetitisíce kiláků od sebe, kudy utíkat. U třetího dílu určitě již můžu bez spoileru vyjádřit svou naprostou nedůvěru k prvnímu, že ačkoliv o mimozemšťanech v moři veděli z vlády hodní i zlí, svět se o jejich přítomnosti nedozvěděl ani ň. A takové kopance jsou sem tam ve všech třech knihách. Škoda. Daly by se z toho při troše snahy udělat velmi dobré akčňáky.

1 14.04.2023

No, doufal jsem, že druhým dílem bude trilogie gradovat a autor se zlepší v tvorbě, kterou si prvně vyzkoušel v Průlomu. Tento díl je zelenější nejen obalem, ale i částí děje, ochranářů všeho živého kromě člověka. Ale zase ne nějak přehnaně. Díl je poněkud nevyrovnaný v ději a oproti prvnímu dílu se místy dost táhne. Nicméně, když už jsem začal, chci to dotáhnout do konce. Na to zase kniha Pokrok tak hrozná není. Jen při tom porovnání...

1 12.04.2023

Neuvěřitelné! Jako by tento díl napsal někdo úplně jiný. Kniha nenavazuje vývojově na předchozí díl, autor nechává na čtenáři, aby pochopil, co vše se změnilo. Na scéně zůstávají víceméně detektivové Rath a Testová a v knize už se konečně neřeší soukromá domácí hysterie Testové a vzájemné soupeření těchto dvou postav. Od prvních stránek je děj akčnější, drsnější. Zůstávají nedostatky z dílu prvního, především neučesaný, přeskakující děj, avšak nikoliv retrospektivně, ale spíše zmateně. Třeba, že vlastně do role soukromého očka vnutí Ratha Testová, pak z děje zmizí, a objeví se až při stavění slavobrán. Přitom policistka je zde jen ona. Ona je vyšetřovatel.
Co mě na této knize docela vytáčí, že mají policisté, ať už v tomto díle Rath vystupuje jako soukromé očko, vypnuté telefony nebo hlasovou schránku. Nebo že Rath prostě nezvedne při vyzvánění telefon. To je, dle mého názoru, v prostředí, kde se vraždí, diletantismus hrubého zrna.
Další věc, která mně velmi, ale opravdu velmi vadí již od první knihy, že všichni v přímé řeči mluví jak pražská galérka z dob rady Vacátka. Ať je to vrah, právník nebo lékař, všichni se vyjadřují jak lopaty v desáté cenové skupině. Otázka, zda se tak děje už v originále nebo jen v překladu?
Ano, tato kniha je určitě záživnější než její předchůdkyně, a řekl bych že téměř nesrovnatelně, ale že by mě osobně uchvátila, to opravdu nikoliv.

1 07.01.2023

Než jsem začal psát tento komentář k Artefaktu, přečetl jsem si raději i Legii, abych měl jasno v nejasnostech. Takže: Kniha takřka vždy dokáže pohltit v akčních částech děje a člověk je zcela vtažen do bitvy až se mu rosí čelo. Na retrospektivě, kterou autor používá, by nebylo nic špatného. Ovšem jejím velkým nedostatkem je, že se rozvíjí strašlivě pomalu. Už, už to vypadá, že se dozvíme, za kým to Lazar fňuká... a - zase nic. A napodruhé to samé, což pak už zbytečně trhá děj a brzdí jeho vývoj. Celé se mně to rozpadá po příletu na Helios, kde by mělo vše vrcholit. Jakoby to už chtěl mít autor z krku, děj se řítí krkolomně vpřed bez jasnějších odpovědí na řadu otázek, třeba proč to v původní posádce vypadá, jak to vypadá a co všechno objevili. Navíc Harris je obyčejný alkoholik a člověk už pomalu ztrácí přehled, stejně jako jeho vypitý mozek, co je skutečnost, co bílé myši a co práce artefaktu. Prostě od Heliosu nic moc, ale pro akční scény dávám tři hvězdy a vrhám se na Legii.

1 06.02.2021

Kdo si chce odpočinout po šíleném dni u nenáročné, akční a sci-fi prolnuté do jakoby současnosti, tak nemůže v případě Průlomu vybrat špatně. Na to, že je to autorova prvotina, tak je to výborné. Na to, že je koučem autorského psaní, bych to hodnotil přísněji. Kniha je psána podle stejného mustru jako u řady jiných amerických autorů, jako například mnohem známější Tom Clancy, Lincoln Child a mnozí další. Spousta čtivé akce a napětí, hysterka Alison, která napřed jekotem odsuzuje a teprve pak přemýšlí, klasický americký vládní válečný štváč, který zase napřed střílí a už se ani neptá... Prostě opravdu kniha, která vám dá zapomenout na starosti, i když pár kopanců by se v ději našlo. Ale - každý začátek je těžký, ale protože autor ostatní učí psát, tak by měl jít příkladem, a to zase tak úplně nejde. Proto čtyři hvězdy, a přesto doporučuji.

12.04.2023

Knihu jsem četl před lety a od té chvíle, kde jsem chodil, tam jsem ji doporučoval jako perfektní a drsný příběh. Pointou by se dal trochu pojmout jako předchůdce Hunger games. Taky show pro diváky. Přišel čas, kdy jsem ji doporučil osobě blízké a abych si o ději mohl zasvěceně povykládat, přečetl jsem si ji znovu. A najednou nemohu pochopit, co se mně na téhle knize mohlo tak líbit, že moje nadšení neznalo mezí? Vidím zde většinu nadšených komentářů, přesně takových, jaké bych napsal kdysi dávno, když jsem knihu přečetl poprvé. Ale teď to pro mě byly mnohdy opravdu stupidní dialogy o ničem, takové to zachraňování soudruhů ve zbrani bez ohledu na vlastní život/smrt a odkrouhnutí účastníků zajímavé snad jen u první patnáctky dvacítky, pak už jen nudná a opakující se součást příběhu, monotónního příběhu. A konec byl vrcholem nicneříkajícnosti.
ALE!!! Jestliže tuto knihu, jak sám autor tvrdí, napsal v osmnácti letech, pak je to obrovský úspěch. Nu, a já jsem ji taktéž mohl číst poprvé jen o něco starší. Neměl jsem ji číst podruhé...
Snad, co jsem napoprvé tak moc nevnímal, byl jemný nástin, že se jedná o Ameriku v nějakém podobném stavu Orwellovy země z románu 1984.
P. S. Podobně jsem dopadl s Tommycnockery, i když tam přece jen bylo víc akce, a co mě při druhé četbě především drtilo, byl jen strašlivě natáhnutý Kingův styl, kdy dovede popsat pět metrů chůze z kuchyně na záchod na pěti stránkách a popisovat všechny kachličky pod nohama nebo fleky na stěnách. Některé knihy je nebezpečné číst podruhé třeba po dvaceti letech.

01.04.2023