Thalin
komentáře u knih
Čáry života
Veronica Roth
Tak tohle mě ale vůbec nechytlo. Od autorky jsem četla jiné knihy a tam jsem takový problém se začít neměla. Přišlo mi, že se nic neděje, pořád se jen kroužilo okolo a tak od půlky jsem začala přeskakovat. Od začátku je navíc čtenář vržen do překombinovaného děje a musí se nějak zorientovat, což mi to nudné čtení vůbec neusnadňovalo. Nebavilo mě to a další díl určitě číst nebudu.
Drahoušek Mozart
Siegfried Obermeier
Vcelku dobře napsaný román o strastech z Mozartova osobního i pracovního života. Rozhodně to byl energický a na hudbu geniální člověk, ale bohužel taky dost svéhlavý a neudržel korunu, což ho nakonec dohnalo. Knize sice chybí nějaké napětí, ale jinak se dobře čte.
Marie Terezie a Evropa
Victor Lucien Tapié
Kniha he podrobná, plná dat a jmen, hlavně ohledně politických a vojenských tažení. Ale nečetla se mi moc dobře. O Marii Terezii jsem už čtla jiné, přehlednější knihy, které se mi četly mnohem snáz.
Sweeney Todd: Šňůra perel
Thomas Peckett Prest
Kniha má sice svou atmosféru a není špatně napsaná, ale mě příběh zkrátka neseděl. Tohle je jeden z mála případů, kdy se mi filmové zpracování postavy líbí víc.
Podivuhodné osudy v českých dějinách
Jan Bauer
Moc mi nesedl styl, kterým byla kniha napsaná. Zvlášť pasáže, kdy autor oslovuje čtenáře. Nemohla jsem se pořádně začíst.
Zpověď knihkupce
Shaun Bythell
Deníková forma sice není moje nejoblíbenější, ale nevadí mi, když je to poutavě napsané. Tady mi to tak ale bohužel nepřišlo. Po pár desítkách stránek mi to připadalo dost na jedno brdo. Doufala jsem, že časem se to trošku posune. Ale vesměs jde jen o každodenní popisky běžného provozu knihkupectví, jen se sem tam objeví nějaká úsměvná vsuvka v podobě podivínského požadavku zákazníků. Asi jsem čekala víc humoru. Když už ne ve formě nějakých příhod se zákazníky nebo osobního života, tak alespoň v tom stylu psaní. Ale ani jedno nebylo moc poutavé, zhruba od třetiny jsem se docela nudila a vlastně to dočítala jen proto, že nerada knihy odkládám.
Jáma a kyvadlo (komiks)
Sean Tulien
Spíš taková jednohubka, kterou čtenář zhltne během chvilky. Ale povedená. A překvapivě to obsáhlo vše z psaného příběhu, co bylo potřeba pro skvělé vyobrazení té mrazivosti, kterou Poe uměl tak skvěle popsat. Nejvíce se mi líbilo zpracování Černého kocoura.
Dánská dívka
David Ebershoff
Jako první jsem viděla film a tak jsem vcelku věděla, co od knihy čekat a zajímalo mne právě to knižní zpracování a odchylky od filmu. Uchopit správně takové téma rozhodně nebylo snadné. Zvlášť, když se přilehne k tomu, v jaké době se to odehrávalo a kdy to rozhodně nebylo tak v povědomí, jako dnes. Kniha je napsaná opravdu hezky, mile, ale taky vcelku smutně. Po celou dobu čtení mě překvapovalo, s jakou lehkostí to celé Greta bere, aspoň po většinu času. Opravdu hezky jsou tu popsané hlavně myšlenkové pochod Lily i Einara a jak jsou tu odlišné.
Některé odbočky mě tu ale lehce nudily, hlavně ty z minulosti. Třeba začátek vztahu Gret a Einara, ke kterému se tu několikrát příběh vrací bych ocenila víc rozepsaný a raději bych se o tom dočetla víc než třeba o jiných skocích do minulosti, které mě tolik nezajímaly.
Jinak to ale bylo hezké čtení a jsem ráda, že jsem si mohla porovnat film s knihou, která je, jak už to většinou bývá, samozřejmě lepší a procítěnější.
Kouzla rodu Thornů
Margaret Rogerson
Vcelku příjemné a oddechové čtení. Myšlenka oživlých knih a prostředí knihovny se mi líbila a byla vcelku dobře zpracovaná, i když už nejsem věková kategorie, pro kterou je to spíš určené. Jen ústřední dvojka mi přišla lehce nevyvážená. Samotná Elisabeth mi místy přišla vcelku nijaká, nemastná neslaná. Oproti tomu Thorn byl drzý, charizmatický, vždy si věděl rady a měl i smysl pro humor. Co ona viděla na něm chápu, ale opačně už moc ne. Středová část se na můj vkus trošku táhla, ale jinak mě kniha poměrně bavila a přečetla jsem ji za chvíli.
Jindřich VIII.: Král a dvůr
Alison Weir
Asi nejpodrobnější životopisná kniha, kterou jsem zatím četla a jsem opravdu ráda, že jsem po téhle bichli konečně sáhla. Spoustu jsem se toho dočetla už v ostatních knihách od téhle autorky, ale tady to bylo přece jen komplexnější a mnohem podrobnější. Sice se mi občas z těch všech dat a čísel skoro až motala hlava, ale pořád to bylo rozhodně zajímavé. A našla jsem tu přesně ty informace, které se do románových knih nehodí, protože by tam byly nudné a zbytečné. Ale sem naprosto pasuje výčet toho, kolik se během jaké doby čeho snědlo či ušilo nebo kolik lidí se staralo o blaho krále a na kolik peněz to přišlo. Občas se mi sice motala některé jména a tituly, hlavně různých velvyslanců a rádců z politiky, ale to spíš šlo o mou pozornost. Rozhodně už jde o náročnější čtení, ale já si ho užila.
Sucho
Neal Shusterman
Kniha pracuje se zajímavou a vlastně ne tak nereálnou myšlenkou, ale přišlo mi, že to nebylo uchopeno zrovna nejšťastněji. Prvně mi chování postav přišlo často dost hloupé a nereálné. Tímhle stylem by nepřežili ani den.
Víc bych všemu věřila, kdyby se takhle začali lidi ze zoufalosti chovat po týdnech úplného bezvodí, ale tady se to stalo nějak moc rychle, takže jsem měla problém tomu divošskému chování věřit. I když v Americe je vlastně možný všechno. Ale hlavně ta (ne)logika v chování postav mě místy docela štvala a zhruba od půlky mi to připadalo hrozně předvídatelné. Přitom by se z toho dala udělat skvělá novodobá a napínavá apokalypsa, ale je to upozaděno vztahovou problematikou postav. Chápu, že tady opět byla snaha v mladých čtenářích probudit nějaké ty morální otázky a trošku nad tématem přemýšlet, ale za mě to bylo málo propracované a bylo tam dost logických děr.
Čas vlků
Elisabet Nemert
Ze začátku jsem měla problém se začíst a pak mi přišlo, že je příběh lehce přeslazený, pohádkový. Trošku mi taky vadilo skákání mezi postavami. Magdalena byla navíc asi jediná postava, která si nějak získala moje sympatie. Bylo sice zajímavé přečíst si něco o průběhu té doby v jiné zemi, ale celkově mě příběh kdo ví jak neoslovil.
Dvůr temnoty
Victor Dixen
V knihovně mě zaujala obálka a anotace, ale jsem zklamaná. Ten námět jako takový je zajímavý, ale vůbec mi nesedlo to zpracování. Hlavně styl vyprávění a pak samotná hlavní postava. Fakt, že se v téhle verzi historie za tři sta let změnil akorát styl mluvení, mi přišel zvláštní a Johana mi nebyla nijak sympatická a vlastně jsem jí sama nic nevěřila. Působila chladně. Nemohla jsem se u ní zbavit pocitu, že je to prostě jen lhářka na zdlouhavé cestě za svou pomstou, kdy jde doslova přes mrtvoly a to bez mrknutí oka. Jako by k tomu byla cvičená.
Jak už tu padlo, působilo to na mě spíš jako průměrná fan-fikce. Takový naivní příběh, který se snaží být drsný tou spoustou krve a rádoby zvraty, ale pořád to působí tak nějak pubertálně a akorát si to odškrtává ze seznamu typické zvraty v příbězích pro mladé. Možná až na ten začátek, který aspoň nechodí kolem horké kaše. Celkově je to asi spíš vhodnější pro mladší čtenáře\ky, kteří milují upíří tématiku a nehledají nic moc vyspělého a gradujícího.
Další díl určitě číst nebudu a kniha mi v paměti zřejmě taky dlouho neuvízne.
Lásky a životy velkých metres
Hermann Schreiber
Na můj vkus poměrně nepřehledně napsaná kniha. Kdyby autor rozdělil knihu na kapitoly podle milenek, určitě by se to četlo mnohem lépe. Navíc mě nezaujal styl, jakým je napsaná.
Ve stínu popela
Jennifer L. Armentrout
Tak jsem to zkusila znovu. Od autorky jsem četla předtím tři knihy a po té poslední jsem byla přesvědčená, že jsem s ní skončila. Zřejmě proto, že tou knihou byl druhý díl ze série Z Krve a popela, z kterého mi bylo pomalu fyzicky zle, jak nechutně toxické hlavní postavy k sobě byly a co za slizkého úchyla se vyklubalo z Casteela.
Ale nakonec jsem si řekla, že to třeba bude tady jiné. A bylo. A z části zase vůbec. Autorka jede ve vcelku zajetých kolejí, které si postavila a tak se poměrně opakuje. Sice tu nejde tak rychle na věc, jako v jiných knihách z tohoto světa, ale moc k plusu to nebylo, protože začátek knihy se hrozně táhne.
Sera sice není taková nána, která neví co chce, jako třeba Poppy a byla mi o něco sympatičtější, ale zase jsem z ní měla takový Mary Sue pocit. Pozitivum bylo, že Niktos byl o něco sympatičtější, ale pak to opět spadlo do toho známého stylu.
Nevím, jestli to autorka dělá záměrně nebo má sama nějaké problémy, či je nevyrovnaná, ale mám pocit, že si extrémně libuje v naprosto toxických vztazích, kdy kolem sebe nejdřív krouží, občas se chtějí zabít, pak ojet, pak do sebe vrazit kudlu, ojet, vydrápat oči, ojet, zabít...Přeházejte pořadí dle libosti, bude to jedno.
A co má pořád sakra s tím kousáním do prsou?
Už jsem si nejednou, hlavně při čtení Království těla a ohně říkala, že bude asi lehce narušená a dost to reflektuje do svých knih. Odmítání, agrese, sexuální obtěžování, to vše dokáže svým postavám v jejich vztazích dopřát už v začátcích a někdo to ještě považuje za romanci. Dík, nechci. Zvlášť když ta láska až za hrob jakoby vzešla odnikud.
Další negativum a to už tu padlo, je přehršel postav. Kdyby jich pár ubrala, ale víc je rozvedla, bylo by to určitě lepší než to kvantum postav, co se tam motá a tak chvíli trvá než se čtenář ve světě zorientuje. Byť si to vymyslela hezky, ale není to moc přehledné.
Sexuální scény ani nebudu komentovat, to je pořád na jedno brdo. A ty neustálé debaty při tom? Neumím si přestavit u toho pořád takhle žvanit. (A kolikrát fakt stylem, že vás to donutí protočit oči, pokud nejste vlhká patnáctka) Celý ten jejich vztah mi obecně přišel takový zvláštní a přišlo mi, že se k sobě nehodí.
Kniha sice ke konci dostane spád, ale vzhledem k vleklému tempu knihy předtím to působí urychleně. Kdyby děj tou akcí proložila, tak to bude určitě lepší. Přičítám bod za drakeny, ti mě bavili.
Celkově se mi to četlo celkem dobře, i když se to táhlo a klidně to mohlo mít méně stran, ale co se týká děje a hlavně postav, tak mě to nijak extra neoslovilo a nebudu číst další díl. Už jen z obavy, že s postavami udělala to co s Poppy a Casteelem (Jakože jsem už četla od jiných čtenářek náznaky, že se to tam mihne) a další odporně toxický vztah plný násilí, pokousaných prsou, majetnictví a manipulace si klidně nechám ujít.
Stingerův pád
Mia Sheridan
(SPOILER) Od autorky jsem předtím četla jen jednu knihu a ta se mi líbila, tak jsem si řekla, že zkusím další. A asi jsem sáhla dost špatně.
Přišlo mi, jako by to psal někdo jiný než Archera. Už když ji prvně oslovil "Pampeliško" tak jsem chtě nechtě protáčela oči a čekala, že to bude typický romaticko-erotický příběh plný klišé.
A naprosto jsem se trefila. Ty sexuální scény už bych mohla sama psát i poslepu, jak jsou všechny na jedno brdo. Stejná slova, stejné situace, orgasmus střídá orgasmus a klišé střídá klišé. Tady byl navíc ten příběh místy tak přeslazený, až mě z toho bolely zuby.
Navíc to bylo dost předvídatelné, všechno se bez problémů vyřešilo a vše bylo zalité duhou. A taky nechápu v čem spočívá ten pád?
Že začínající pornoherec (který to samozřejmě vůbec nechce dělat, chudáček vlastně musí, ale stejně se chová jako alfa samec prvního řádu) po pár filmech hodí otočku a změní své standarty? To má být ten pád? Stejně jako LenkaStr to teda moc nechápu, protože jestli autorka zamýšlela posun jeho charakteru, tak to je snad opak pádu, ne?
Navíc mi přijde, že celá jeho porno kariéra je tam spíš jen pro efekt, aby působil jako sexuální mašina se sebevědomím až na půdu a pro Grace zase jako morální otázka, zda si s někým takovým má začínat. Neřeknu, kdyby u toho zůstal po celou dobu děje, ale takhle mi to tam moc nesedělo.
Celé to navíc gradovalo do nereálné pohádky, jak se rádoby frajer změnil v zachránce nevinných a jeho kráska hrdě držela dál půst a celé ty roky myslela jen na něj, ach. Bože moje zuby...
Zhruba od půlky a neustálého skákání v čase jsem se pekelně nudila a dočetla to jen ze zvědavosti, jestli to skončí tak, jak jsem čekala. Jakože ano.
Mělo to pár vtipných momentů a rozhovory mezi postavami nebyly úplně hloupé a měly nějaký rozvoj, ale jinak to byla klasická rádoby erotická slátanina zalitá nereálností, orgasmy a sluncem.
Chlapec na mostě
M.R. Carey (p)
U hodnocení jsem dost váhala, jestli dát ři nebo čtyři hvězdy. Všemi dary obdarovaná se mi líbila a proto jsem se pustila do téhle knihy, která jí má předcházet. Ze začátku jsem ale měla docela problém se začíst. Postavy mě neoslovily a neustálé putování vozem sem a tam mě zrovna nebavilo. Dokud se nezačaly do příběhu motat i děti, tak to pro mě bylo relativně nezáživné. Celé to pro mě začalo gradovat až tak v polovině knihy, ale ta mě zase bavila mnohem víc a děj mi přišel mnohem víc a lépe napnutý a akční. A i konec, který mě lehce překvapil, mi tam sedl.
Mozart
Marcia Davenport
Životopisné knihy mám ráda, ale tohle mi opravdu nesedlo. Přišlo mi to celé zvláštně napsané, chaotické a nezáživné. Románové pasáže působily nepřirozeně, bylo vidět, že je to prostě vymyšlené, byť inspirované skutečnými fakty z jeho života.
Rozčilovaly mě neustálé vsuvky v němčině a jiných jazycích. Je pochopitelné, že názvy děl zůstaly bez překladu, ale proč třeba v přímé řeči byla část přeložená do češtiny a třeba dvě tři slova zůstala v němčině? Zajímalo by mě, jestli to tak je i v originále, ale nebavilo mě šmejdit pořád pohledem dolů, kde byly překlady.
Zkrátka se mi to nečetlo dobře a kniha ve mě nezanechala dobrý dojem. Četla jsem o něm už mnohem lépe zpracovaná díla.
Zrádci krve
Lynette Noni
Na poslední díl jsem čekala a byla jsem na něj vážně zvědavá. Ale s hodnocením jsem dost váhala. Oba předešlé mě bavily, relativně od začátku do konce. Tady jsem ale měla trošku problém se začíst. Kiva mi tady přišla hrozně nerozhodná, lehce ufňukaná a vlastně ji pořád někdo musel zachraňovat a tahat z bryndy. Sama by byla úplně marná a mrtvá už ve vězení. Rozhodně si mě tu nezískala tak jako v předešlých dílech. Bez ohledu na prach a jeho vliv.
Když už jsem si zvykla na nějak prostředí, tak se Kiva a její společnost přestěhovali jinam a takhle se to dělo docela často. To neustálé měnění lokací mě trošku rozčilovalo. Ale nakonec jsem se do čtení ponořila. Trošku mě svým vyhýbavým chováním štval Jarren (Ten ale nikdy nebyl můj favorit) , ale dalo se čekat, že na Kivu bude mít hodně lidí vztek nebo jí nebudou věřit.
Rozhodně mě nejvíc bavila Cresta a Caldon, který mě ale bavil už ve dvojce. Cresta byla správně bojovná a svérázná. Jen je škoda, že některé vztahy, co se tam začaly rozvíjet se nedotáhly do konce. A to kroužení postav kolem sebe a obhajování se mi přišlo zbytečně natahované.
Konec jsem si ale užila, i když byl na mě uspěchaný, vzhledem k té dlouhé cestě před ním. Pořádně se totiž něco děje až na posledních sto stranách.
Jinak je to fajn ukončení, jsem ráda, že se příběh nenatahuje na další díly, tři jsou akorát, i když poslední mě asi bavil nejméně. Pořád ale bavil.
Kateřina Parrová: Šestá manželka
Alison Weir
Konečně jsem se dostala i k poslední manželce Jindřicha osmého a jejímu příběhu. Kateřina byla sympatická a milá žena a i když se stihla za život hned několikrát vdát a ovdovět, pořád si zachovávala svou pozitivní povahu a její život se obešel bez skandálů. Možná až na manžela, který proháněl Alžbětu. Upřímně mě tahle pasáž rozčilovala i v knize o Alžbětě a nechápala jsem, jak mohla tak dlouho nechat manžela, aby ji sexuálně obtěžoval a všelijak si to před sebou i před jinými omlouvala.
Z knihy mě nejvíc bavila část o jejím mládí a z dob, kdy byla královnou. Po Jindřichově smrti mě kniha už lehce utahala a nebavilo mě to tolik, zvlášť když jsem věděla, co bude následovat. Thomas mi totiž byl nesympatický napříč všemi knihami, kde se objevil.
Ale celkově vzato je skvělé zakončení série a opět smekám před autorkou, které to muselo dát neskutečnou práci, už jen kvůli historickým přesnostem.