TerezaMondeková komentáře u knih

Mám smíšené pocity. Nelíbilo se mi, že byla hlavní hrdinka strašně nerozhodná. Neví, co chce, kdo je, co má dělat... Nejdřív chce tohle a v momentě si to rozmyslí, protože si nevěří. Taky jsem u knihy dost přeskakovala milostně scény, protože mě to nebavilo. A knihy ve slovenštině taky moc nemusím. Kniha byla napínavá hlavně na konci. Jsem zvědavá, jak to všechno dopadne.

3 26.01.2019

Příběh v knize byl citlivý a dobře zpracovaný. Propojení minulosti a přítomnosti. Líbilo se mi, jak autorka dokázala pracovat se svou fantazií, ale zároveň i s fakty. Jak to probíhá u policie, hledání stop, motivu. Jaké dobré, ale i temné stránky má profese detektiva, policajta, vyšetřovatele. Jaký to má dopad na osobní život, rodinu, psychiku. A co mě opravdu zaujalo a fascinovalo, bylo vytváření profilu pachatele... kdo to byl, povahové vlastnosti, motiv, měl s tím už předtím zkušenost...
Co mi ale vadilo a co mi ruší celkový dobrý dojem z knihy je, že se to na začátku strašně natahovalo. První kapitola.. dobrý. Zaujalo mě to, vtáhlo. A pak... uběhlo 50 stran a nic. Uběhlo 100 stran a nic. Uběhlo 150 stran a konečně se začalo rozebírat to, o čem kniha je. Pak už to šlo samo. To už konečně bylo překvapení, drama, akce.
Nechyběla ani ta lidská stránka věci... Pocit viny, jak nás některé věci můžou pronásledovat každý den, každou minutu, jak se to promine do všeho, co děláte, všechno vám to připomíná. I to jak vaše mysl funguje v nejhorších momentech života, co jsou vaše priority, jak přemýšlíte a jednáte.
Ani nebylo překvapující, kdo za tím vším stál. Spíše bylo šokující, co se doopravdy stalo. Příběh rozhodně zasáhl citlivé místo a má pro mě zvláštní, citlivý, emotivní význam. Tohle téma ztracených dětí... je to vždycky hodně smutné a tragické.
Když se na konci dozvíme, co se doopravdy stalo... bože... to jsem měla na krajíčku. Bylo to tak ohavné, strašné, smutné! Na jednu stranu, dokážu pochopit, že když se někdo dostane do takové situace, tak ho přepadne strašný strach a hrůza, ale to řešení... to ne! Přece to, jak se k tomu postavíte, jak přijmete tu odpovědnost, tak to ukazuje, jaký jste člověk. A to, že někdo zareaguje takhle... to prostě už z toho lidského hlediska nechápu! A už vůbec jsem nechápala argumenty, proč to udělali... absurdní, ohavné, nelidské! Ani jednoho mi nebylo líto... Pro mě to jsou monstra!
A co rodina té holčičky? Tolik let, tolik zmařených životů! To mě popadal takový vztek a smutek... Hlavně mě zasáhlo to, že pro tu rodinu byla ze všeho nejhorší ta nevědomost. Nevědomost, co se stalo! Kdyby věděli, co se stalo, ať už by to bylo sebevíc hrozné a bolestivé, aspoň by znali pravdu, mohli by se s tím smířit a jít dál, ale takhle... Doufám, že si touhle situací nikdy neprojdu a ani nikdo z mých blízkých!
Dany a Rose... jiskření a silné pouto mezi nimi je. V knize to nebylo přehnané, že by to rušilo... spíš jsem si naopak říkala "tak už konečně přiznejte, co k sobě cítíte". Čekala jsem, že se konečně něco stane, ale byly tam jenom náznaky. Proto mě zajímá pokračování. Snad bude brzy!

2 09.01.2024

Na začátku jsem byla trochu skeptická, protože české autory moc nečtu, ale po přečtení musím říct... WOW! Jsem příjemně překvapená!
Co mě zaujalo hned na začátku je poutavý styl vyprávění, který dokázala autorka úžasně propojit se smyslem pro humor. Musím říct, že se mi neskutečně líbí, jak je autorka přímá a jde rovnou k věci! Nic není tabu, žádné chození okolo horké kaše, což vedlo k vtipným a někdy až trapným scénám, při kterých jsem se skvěle pobavila.
Konec knihy... tak to autorka opravdu zabila! Úžasný! Většinou se stává, že už na začátku víte, jak to dopadne, co se stane, ale tady... jsem koukala s otevřenou pusou! To jsem rozhodně nečekala!
Jestli na to hlavní hrdinové šli rychle? Vůbec ne! Od začátku mezi nimi byla neskutečná chemie! Erotické scény... pikantní, jde vidět, že má autorka opravdu fantazii.
Hana... to bylo číslo! Ta její ztřeštěná povaha, její výstřelky... Asi bych se bála mít takového člověka ve své blízkosti! Co mi ale moc nesedlo bylo chování hlavní hrdinky na začátku, když potkala jeho. Přišla mi jako nějaká praštěná fanynka!
Adam se mi líbil. Bylo vidět, že hlavní hrdinové už mají něco za sebou. Navíc mi přišlo, že každý je úplně jiný, ale skvěle k sobě pasovali, hezky se doplňovali.

Škádlivě přimhouřila oči a pronesla: „Jsem jako poslední kousek nuggets – všichni by mě chtěli, ale nikdo si netroufá.“

2 27.09.2023