tereza1198 komentáře u knih
Docela nuda. Děj celkem o ničem. Daisy poměrně nesympatická a sebedestruktivní povaha. Nejlepší byla Camilla, ale ta zase nepatřila mezi muzikanty. Tu dobu jsem z knihy necítila. Raději si příště něco přečtu o skutečné kapele.
Seběhlo se to tak rychle. Přišlo mi, že chybí nějaké hlubší budování vztahu. A úplně jsem nepochopila, co ten dokonalý sexy bohatý dědic na Pandoře vidí. Velmi se mi líbilo setkání s rodiči. Čekanky byla moje oblíbená série. Prostě nenáročná červená knihovna, kterou občas potřebuje každá čtenářka, která si chce odpočinout.
Na knihu mě nalákal výborný seriál, který vznikl podle zmíněné knihy. Takže jsem postavy viděla vykreslené jako v seriálu. Po krátkém úvodu jsme zataženi do děje a úplně pohlceni New Yorkem roku 1896. Z knihy úplně cítíte špínu slumů i lak na dřevo v sálonech smetánky. Vraždy jsou poměrně nechutné a popsané tak, že mi vstávaly vlasy na hlavě. Občas kniha zabředne do moc podrobného technického vysvětlování, ale to mi nevadilo. Za mě nadprůměr a moc jsem se bavila.
I když se pokaždé nesetkáme se slečnou Marplovou, tak povídky stojí za to. Některé mě sice tolik nebavily, ale kvalita převažuje. Překvapilo mě, že se Agatha věnovala i strašidelnějsím věcem a tématům.
Tak já ani nevím, kde začít. Knihu jsem začala číst a odložila ji. Byla jsem úplně zhnusená. Samé Kulti kadí, všichni kadí, mysli na to že kadí. Tohle rozhodně nebylo pro mě.
A pak jsem se ke knize vrátila, protože jsem v mobilu zrovna žádnou jinou e- knihu neměla. A stal se zázrak. Fekálního humoru ubylo a vyloupla se skvělá, romantická kniha. Už dlouho jsem se u žádné romantiky tak nebavila. Našla jsem si cestu k oběma hrdinům a četla do noci, abych se dozvěděla, jak to dopadne. Takže bych byla ráda za vynechání řečí o biologických pochodech a mírné zkrácení. Chápu, že se lidi dají tím začátkem odradit, ale já jsem ráda, že jsem nakonec četla dál.
Woody Allen je veličina. Je vtipný, neurotický, chaotický a nebojí se to přiznat. Celý život dělá to, co ho baví a dokáže to neuvěřitelně dobře. Jeho život nebyl vždy růžový a on nám ho předkládá ze svého pohledu, aby jsme si udělali obrázek sami. Ber nebo nech být. Já jsem knihu četla se zaujetím, občas se smála a jindy mi bylo smutno a to asi autor zamýšlel. Jsem opravdu ráda, že jsem na knihu narazila. Teď jen dohnat ty filmy.
V knize se vlastně nic neděje. Seznamujeme se s trojicí žen z rozdílného prostředí, které spojí práce pro vládu. Jejich nábor byl zajímavý. Luštění kódů jsme se ale moc nedočkali. Řeší se vztahy a válka je v knize téměř nepřítomná. Děvčata si prohlíží město, cpou se, pijí kávu s hromadou smetany. Ke konci začíná trochu přituhovat a děj je useknut ve chvíli, kdy se něco zajímavého začne dít. Přečtu si další díl, protože mě zajímá, jak si holky poradí v probíhající válce.
To je jako když doma ukazuji fotky z dovolené. Já tam byla a při pohledu na fotky znovu vidím to místo, cítím slunce. Rodina vidí jen místa, které vypadají jako pozadí na monitoru. A občas tam stojím já. Tahle kniha je stejná. Autorka to bere letem světem, mluví o pocitech a místech, ale já se na to dokážu docela naladit . Dokážu se vžít do jejích pocitů. Znám ten pocit okouzlení i hrůzy v úplně cizí zemi. Kniha je napsaná zmateně, občas nevím ke komu mluví, ale chápu, že autorka není spisovatelka. Taky toho láskování by mohla ubrat. Na moje cynické srdce to působí falešně. Ale kniha je pěkná a jsem ráda, že jsem ji přečetla.
Stein, Barbarič a Jaroš tentokrát v rodném Steinově městě. Stein přijíždí v rodinné záležitosti a ani tu cestu nemá klidnou. V Plzni věci naberou rychlý spád. Naši hrdinnové musí bojovat s nepřáteli na všech příčkách společenského žebříčku. Nechybí temné podzemí, sveřepí nepřátelé, záhada zamčeného pokoje a nějaké ty orgie, které šokují i Barbariče. Plíží se pod městem opravdu démon prahnoucí po lidské krvi? Zvládnou to naši vyšetřovatelé bez ztráty krve vlastní?
Musím uznat, že jsem nevěřila, že by se tak velkolepý životní příběh dal popsat nudně. A ono to jde. Kniha popisuje život Mata Hari bez jiskry. Milenci, utrácení peněz, tanec. Hlavní hrdinka nemá pořádný kontakt s realitou a je vykreslena jako blbka, která umí jen provozovat prostituci s laciným divadlem. Nevěřím, že byla vyzvedačka. Věřím, že ji obětovali a ona zemřela s grácií a nechala vzniknout legendě, která jí zajistila slávu. Nebýt její tragédie, tak by si ji dnes už nikdo nepamatoval. Takhle je tajemná a nesmrtelná. Myslím, že by se jí to líbilo. Škoda že kniha o ní nedopadla lépe. Zasloužila by si to.
Občas se mi stane, že kniha kterou oslavuje většina, mě naprosto mine. Je to případ i téhle knihy. Vysloveně jsem se musela nutit číst, postavy mi byly ukradené a děj mi přišel zkratkovitý. Kniha byla zajímavá nápadem a věřím, že lidi by se chovali přesně tahle. Ustrašeně nebo jako svině. Ale tato autorka není pro mě. Vždyť já se nudila i u Hany (a z toho mám blbý pocit). Tak rychle k jiným knihám. Bohužel.
Je to síla. Kniha je skvěle napsaná. Ani nevím, jak to popsat. Jiná kultura, jiné obyčeje, obrovská síla žen a kult ohledně předků a moře. Vůbec jsem netušila, že na tom Korejci byli tak zle. Válečné hrůzy a okupace. Co lidé dokážou udělat jiným lidem. A je jedno kdo byl na jaké straně. Trpěli všichni. Hlavní hrdinka má můj obdiv a chápu její chování v pozdějších letech. On život není černobílý a ani se nedá žít bez nějakého toho hříchu. Nečetlo se to lehce, ale stálo to za to.
Moje první Agatha kterou řadím do průměru. Rodina byla na mě až příliš podivná. Hlavní hrdina sebou nechává vláčet a k žádné akci se nikdy neodhodlá. A snad poprvé jsem odhadla vraha na první dobrou. I když to bylo divné a zapeklité, tak tomu něco chybělo.
Irské legendy prostě miluji. Jejich protagonisté jsou většinou složité postavy. Kradou si ženy, lžou, podvádí, proklínají děti, jezdí na vozech po okolí a vyvolávají konflikty. Některé příběhy jsou vyloženě smutné. Magie a osudovosti je plný irský vzduch. Krajina je krásná a tajemná a k mohyle bych se v noci raději nepřibližovala.
Kniha je bohužel taky plná překlepů, ale na kráse jí to neubralo
Horor a sci-fi jsou snad jediné dva žánry, co nečtu. Ale vzhledem k blížícímu se filmu a tomu ohlasu kolem, jsem se rozhodla do Duny pustit. A určitě jsem nelitovala. Ta kniha má obří přesah. Uvěřitelné a nejednoznačné charaktery, propracovaná politika, perfektně vystavěný svět, dostatečně protřelí zloduši, romantická linka, mraky filozofie a morálních otázek. Výborně se to četlo a ráda si dám i další díly, i když jsem si všimla, že jejich hodnocení dost klesá.
Tak jsem se vrhla na opěvovanou Druunu a nestačila jsem zírat. Chápu, že jako heterosexuální čtenářce mi nemá tolik co nabídnout, i když je opravdu šikovná. Vždyť to taky o sobě pořád říká. Druuna žije v ošklivém a nechutném světě z kterého se mi zvedal kufr. Některé dějové linky a skoky jsem vůbec nepochopila. Druuna je strašně hloupá postava, ale zase chápu, že s jejím tělem a s tím co s ním dělá, nemusí být chytrá. Ona se z každé situace dostane náhodou nebo se vysouloží. Možná je její příběh dál vysvětlený a ucelenější, ale já už na to nemám nervy. Další dva sešity jsem jen zběžně prolistovala a Druuna se v nich stále válí v zařízlých brazilkách a na to nemám.
(SPOILER) Kresba je fenomenální a nádherná. K ději mám výhrady. Všechny postavy jsou defektní a mstivé a neprochází vůbec žádným vývojem. Alvar je nabušený magor, který si realitu upravuje, jak se mu hodí. Občas se zlepší a pak svoje dobré skutky zase pohřbí nějakou kravinou. A ten jeho vztah. Strašně ji miluje, pak zase ne, nakonec ji sice nechce, ale vadí mu, že má jiného, pokus hrát si na dobrého ztroskotá a nakonec je zase ten blb co na začátku. A když mu jde o tu jeho krev. Tak proč si z dvojčat vzal jen svého syna a svého "vnuka" ne? To neví, že když král zanechá dítě v lese nebo ho pošle po vodě, tak se za pár let vrátí jako mladý nabušenec a bude dělat problémy? Těším se určitě na další díl a rozzuzlení příběhu.
Těžká, zajímavá a velmi vyčerpávající kniha. Vůbec jsem nevěděla, co mám čekat a dostala jsem tolik příběhů a osudů až mi slzely oči. Máme tu soud s mrtvým papežem, mlácení papeže během mše, vraždy, intriky, jedy, vzájemná exkomunikace. Dva až tři papežové najednou. Papež kterého žárlivý manžel vyhodil z okna. Papež co hned po zvolení zastavil papežskou tiáru. Klatba, inkvizice, nějaké to upalování, odpustky a nepotismus. Nějak jsem v těch osudech nenašla dost křesťanské víry. Neříkám, že všichni papežové byli mocichtivý zloduši, ale většina asi byla. O to víc září ti obětavý a slušní, kteří své poslání brali vážně.
Opravdu obsáhlá kniha o jedné legendě. Kniha se zabývá Jimiho rodinným zázemím a zoufalým dětstvím. Flákal školu, kradl auta, nechtěl si hledat práci. Pořád jen brnkal na lacinou kytaru. Pak roky zoufalých štací v různých kapelách, kde hrál křoví. A pak si ho osud všiml. Od té doby začíná zběsilá hudební a životní jízda. Sex, drogy, hudba a další drogy. Spirála se roztáčí, sláva roste a všechno směřuje k předčasnému konci. Proč jen se ty největší talenty takhle odpálí sami?
Nečtu moc strašidelné knihy, ale příběh Rosemary mě dostal. Pozvolné vyprávění, skvěle budovaná atmosféra, ten vzrůstající pocit, že něco není v pořádku. Prostě paráda.