StrYke komentáře u knih
Upřímně mi to jako kdoví jaký bizár nepřišlo. Kniha je kraťoučká a dá se hravě přečíst během jednoho odpoledne. Příběh mě většinu času bavil, jen v určité fázi (jeskyně) trochu ztrácel dech. Určitě si od autora přečtu ještě něco.
Pořadí knih od autora, podle toho, jak se mi líbily: 1. Plyšákokalypsa; 2. Dům na tekutých píscích; 3. Magořina; 4. Zbouchnul jsem Satanovu dceru; 5. Orgie v chomoutu; 6. Strašidelná vagina; 7. Lidožrouti z Lízátkova
Kniha mě zaujala svou tématikou, ale to zpracování je opravdu žalostné. Veškeré zvraty a postavy vzbouzí dojem schématu, kterým se autor řídil a které se naučil v nějakém literárním kroužku na střední škole - otravný hlavní hrdina, který má vždy pravdu a nedbá na názor ostatních, rovnou dvě klišovité zamilované dvojice či naprosto toporné dialogy, při jejichž čtení mi občas bylo i za tou čtečkou trapno. Umím si představit, že pro předpubertálního čtenáře, který zrovna odložil další díl Klubu záhad a chce něco "dospělejšího", může jít o správnou volbu. Pro alespoň trošku náročného čtenáře jde však o prvoplánově zpracované utrpení, jenž opravdu téměř nic nenabízí.
Stejně jako Biologie člověka od E. Kočárka je i tato učebnice napsána srozumitelně a zábavnou formou. Mohu doporučit jak pro studenty, tak pro pouhé obohacení vědomostí!
Učebnice je psána srozumitelným a souvislým textem, ale někdy je až moc podrobná a někdy zase až moc okrajová. Jako doplněk (tak slouží mně) naprosto ideální, jako učebnice.. Nevím, nevím.
Kniha je sice moc hezky psaná, ale má spoustu chyb. Například to, že na každé desáté stránce je autor opravován redakcí kvůli nepřesnostem a kvůli chybným informacím. Aniž bych o tom věděl, tohle byla první publikace, kterou jsem četl o duchovnu a jen mě utvrdila v názoru, že nic takového neexistuje. Už jen kvůli tomu, že autor (a myslím, že takového rázu je spousta lidí, co takovým věcem věří) přemýšlí nad tím, proč je o halloweenu hlášen nárůst "paranormálních" jevů.. Proč asi? A také autor stále za vším vidí džiny (ne, to si nedělám srandu) a jiné dimenze. Prostě hrůza.
Hodně poutavá knížka, kdy autor nelíčí pouze kryptozoologické tvory, ale značnou část věnuje také skutečným tvorům a jejich historii. A tak by měli podobné knihy vypadat...
Kniha se především zaměřuje na lidoopi, chobotnice a kalmary, a částečně i na mořské hady. Psáno výborným stylem, skvělé barevné fotografie a rychlá čtivost.
Méně úvah. Méně textu. Více "potvrzených" faktů. Více obrázků. Těším se na další Danikenovi knihy.
Virální životy jsou za mě takovým lepším průměrem. To je bohužel (nebo bohudík?) vzhledem ke kvalitě ostatních děl této edice řadí mezi ta slabší Zrnka temnoty. Konkrétně nemám knize asi co vyčíst. Příběh je dobrý, plyne hezky a má dva nebo tři překvapivé momenty. Přesto mi nepřišel natolik zajímavý, abych si na něj za pár dní vzpomněl. Jako hororová jednohubka do vlaku určitě poslouží velmi dobře, i když bych znovu preferenčně sáhl po něčem jiném.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Billy Silver; 6. Vzácný druh; 7. Zůstanou jen skvrny; 8. Troll; 9. Virální životy; 10. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 11. V rozkvětu; 12. Pan Nikdo
Já se omlouvám, ale bohužel nemohu dát lepší hodnocení než 3 hvězdičky. Je samozřejmě jasné, že díky tomuto literárnímu dílu známe upíry takové, jací jsou, a příběh je to (především na svoji dobu) děsivý a skvěle vymyšlený. Hlavně začátek odehrávající se na hradě je úžasný. Ale! Text se šíleně, ale šíleně táhne. Musel jsem se opravdu kousnout, abych knihu vůbec dočetl. Určitě to není dobou, kdy byl Drákula napsán, protože v porovnání s jinými díly z podobného období (např. Neviditelný nebo mnohem starší Žena v bílém a Frankenstein) svoji zábavností prostě značně pokulhává. Jediným možným vysvětlením, proč mě Drákula tolik nebavil, je, že jeho příběh je příliš notoricky známý. A čekat 100 stran na něco "očividného", co by se dalo navíc napsat jen za pár desítek stran, bylo zkrátka otravné. Nezpochybňuji důležitost a velikost tohoto díla, ale já se k němu bohužel nevrátím a případné čtenáře bych varoval.
Začátek byl velmi slibný, postupně se ale příběh stával více a více béčkovým. Přišlo mi, že autor nedokázal pracovat s žádným nápadem, který ho během psaní napadl. Děj by se tedy dal rozdělit na tři menší subpříběhy (boj o bohatství, piráti, válka rostlin), které by mohly fungovat sami o sobě, pokud by byly kvalitně rozpracovány. Autor ale jejich potenciál vyčerpal vždy dříve, než dosáhl uspokojivého rozsahu knihy, a musel proto uměle vykonstruovat novou zápletku. Na druhou stranu, kniha se mi četla velmi dobře a jako oddechovka fungovala na jedničku. Pokud proto neočekáváte žádné mistrovské dílo a jste ochotni přimhouřit očko nad občasnou stupiditou děje, je toto jasná volba pro vás :).
Město šelem je tak tuctová fantasy, jak si jen můžete představit. Zpočátku jsem s tím neměl problém. Alespoň můžete během čtení uvést mozek do úsporného režimu a užívat si jednoduchý, přímočarý příběh. Postupně se ale některé prvky stávají stále otravnějšími (naštěstí je kniha velmi útlá). Zmínil bych především hlavní postavu coby přehnanou karikaturu neporazitelného a neomylného hrdiny. A tak lehkou předvídatelnost děje, že byste vlastně už někdy od třetiny mohli považovat příběh za dočtený. Bohužel bych Město šelem nedoporučil snad nikomu.
Musím nesouhlasit s některými místními názory. Myslím, že kromě společného žánru (bizarro fiction) nemá V rozkvětu téměř nic společného s tvorbou CM3. Je to sice pitvorné a chvílemi správně zvrhlé, stylem a atmosférou se to ale výrazně liší. Jinak musím ocenit autorky bujarou představivost. Podle mého názoru by ale knize slušel spíš kratší, až povídkový rozsah, protože po výborném začátku začal děj postupně ztrácet dech. Příznivcům žánru ale velmi doporučuji. PS: Pokud jste to ještě neudělali, nečtěte si oficiální anotaci. Z nějakého důvodu je v ní vyzrazena zásadní informace, kterou se má čtenář dovtípit až na konci.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Billy Silver; 6. Vzácný druh; 7. Zůstanou jen skvrny; 8. Troll; 9. Virální životy; 10. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 11. V rozkvětu; 12. Pan Nikdo
V. Liška je mistrem spotřební literatury. Jeho práci si představuji tak, že si vezme pár knih na dané téma a slepí je do jedné. Ta jeho kniha je pak souhrnná, kratší a pro nezasvěceného čtenáře stravitelnější, což má ale za následek i mnohé nepřesnosti a dezinterpretace. Nejinak je tomu i u této publikace. Jako základní přehled našich prezidentů poslouží dobře, ale větší přidanou hodnotu nemá. Navíc je vyprávění o jednotlivých osobnostech velmi subjektivně zabarveno, což vnímám u takové knihy přinejmenším nešťastně. PS: Slovo "zglajchšaltování" bylo za celou knihu použito pětkrát. To není, vzhledem k jejímu rozsahu, příliš mnoho :).
Jako malý jsem četl celou trilogii a měla na mě zásadní vliv. Od přečtení jsem se stále pokoušel psát více či méně podobné fantasy příběhy a podle hlavní postavy jsem převzal své internetové jméno, které používám na různých místech dodnes. Když jsem se nyní po x letech vrátil k prvnímu dílu, mému již více kritickému oku navzdory nostalgii neunikly některé vroubky. Hodnotím proto lepšími třemi hvězdičkami.
Obsahově těžko hodnotitelná kniha. Jde bezpečně poznat, že autorka naprosto postrádající sebereflexi líčí události zkresleně a velmi subjektivně. Na druhou stranu je zajímavé nahlédnout do soukromí a myšlenkových pochodů někoho pro náš národ tak nechvalně významného. Problém jsem měl s chronologií textu, kdy Lina Heydrich skáče z jedné události ke druhé, což působí značně chaoticky. Knihu bych doporučil každému, kdo se zajímá o naše území v dobách Protektorátu, určitě bych ji ale neoznačil jako "must read".
Za mě jedna ze slabších povídek Poa. Rozhodoval jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec jsem ale přihlédl k odfláknuté práci vydavatele (viz PanPredseda) a přiklonil se k horšímu hodnocení.
Klasické dílo R. L. Stina. Úderné, poutavé, napínavé. Konec jsem tentokrát odhadl správně, ale i tak by se dal označit za překvapivý. Vřele doporučuji.
Když jsem četl Kuličku k maturitě, nezaujala a nebavila mě. Nyní jsem si ji po letech pustil jako audioknihu namluvenou Janem Vondráčkem a názor jsem byl nucen pozměnit. I přes krátký rozsah a zdánlivou prostotu v sobě totiž nepříliš pečlivě skrývá hlubokou myšlenku. O tom, že ani největší bohatství světa nedokáže napravit lidskou hloupost, zbabělost a pokrytectví.
Má první zkušenost s S. Kingem... A zklamání. Prostředí je vykreslené moc hezky a postavy jsou sympatické a své, ale měl jsem veliký problém se do knihy začíst. Kromě posledních pár desítek stran má Lunapark k hororu na míle daleko a i pak se o tom dá spekulovat. Spíše vypráví o jednom "obyčejném" létě dospívajícího chlapce, který mimoděk vyřeší starý kriminální případ. A aby se neřeklo, je to okořeněno špetkou té duchařiny. Za mě bohužel šedý průměr.