Slepýš24 komentáře u knih

Drama se mi velmi líbilo. U Čapka vždy obdivuji, jak pracuje s postavami, s jejich mluvou. Emilia Marty byla naprosto geniální - extravagantní, znuděná, sebestředná, drzá.
Děj mě rychle vtáhl, nechtěla jsem knihu ani odložit.

Příjemné čtení s hlubším poselstvím. Jsem nadšená a určitě se k této hře ráda vrátím i v budoucnu.

11 05.07.2021

Když se řekne William Shakespeare, zřejmě každého napadne jako první Romeo a Julie nebo Hamlet. Ale co takový Macbeth? Toho vnímám jako (neprávem) upozaďovanou tragédii.

Líbilo se mi, že drama má (na rozdíl od Hamleta, kde se víc filozofuje, než jedná) spád. Oceňuji i postupnou proměnu Macbethova myšlení a chování v průběhu hry - od odvážného, čestného muže přes vraha s výčitkami svědomí a neustálým strachem k bezcitnému tyranovi.

Nádherný je i jazyk díla, jednotlivé slovní obraty, epiteta, metafory atd. Hotová pastva pro oči.

Co mě ale mrzí, je fakt, že ne vše bylo ve hře dotažené do konce. Čtenář (či divák) se sice dozví, jak se Macbeth stane thénem a pak králem, jak je možné, že se dá do pohybu Birnamský les a kdo je ten, koho neporodila žena, ale už se tu nepíše, jak se Banquovy potomci dostanou na skotský trůn. Poté, co jsem si přečetla Poznámku překladatele, jsem sice odpověď na tuto otázku dostala, ale jako člověk neznalý skotských dějin bych bez ní neměla šanci přijít tomu na kloub. Ale to je koneckonců můj problém.

V každém případě děkuji panu Hilskému za úchvatný překlad a nezbývá mi než knihu doporučit ostatním čtenářům.

10 21.05.2022

Poslední věta je velmi precizně, citlivě napsaná knížka. Každá postava je propracovaná, každá nová informace přijde na řadu v ten správný okamžik, každé slovo je míněno smrtelně vážně a má přesně ten účinek, jaký mít má, každá myšlenka ve čtenářově mysli rezonuje ještě hodně dlouho.

Byl to neskutečně silný zážitek... I několik hodin po přečtení poslední kapitoly mi nebylo úplně veselo. Ani si nedovedu představit, jak těžké muselo pro autorku být, když chodila na návštěvu k lidem s ALS a sledovala, jak umírají.

Doporučuji.

10 10.11.2021

Dokud jsem nenarazila na tuto knihu, nevěděla jsem o panických atakách zhola nic. I proto jsem velmi ráda, že se autorka nebála jít s kůží na trh a že se rozhodla o svůj příběh podělit. Domnívám se, že právě osobní zpověď řekne široké veřejnosti víc než sáhodlouhá studie nějakého psychologa, lépe si díky tomu uvědomíme, co prožívají lidé, kteří bojují se svou vlastní myslí, a snad nám to i napomůže je více chápat.

Panické ataky navíc autorku přivádí k dalším a dalším tématům. Téma smrti, úzkosti, samoty, nenaplněných snů. Naštěstí kniha ale poskytuje i naději a víru ve změnu, zlepšení. Navíc otázky, které autorka pokládá jaksi "do pléna", donutí i čtenáře samotného, aby se nad sebou zamyslel. Tudíž i ten, kdo není "panikář" a nečte knížku proto, aby si v sobě vše urovnal, si zde najde své.

Doporučuji.

10 03.11.2021

Pokud si dobře vzpomínám, tak autor tuto knihu napsal za dva dny. A je to znát... Nějaké historické reálie, na to očividně se*e pes.

1) Šmuelovi je tedy nějakých 9 let a žije v táboře. Už tohle je blbost jak vrata. Děti, natož takhle malé, šly po příjezdu do Osvětimi okamžitě do plynu.
Vězni v táboře koneckonců museli tvrdě pracovat a k tomu budíček ve 4 hodiny a večerka ve 22 hodin. Tohle by ani žádné dítě nemohlo přežít, ne?

2) Pokec u plotu? Absolutně nemožné. Nejen že by na to nebyl čas, ale hlavně by ho na místě zastřelili. A což teprve ten proud v plotě? Anebo to, že aspoň v Auschwitz I jsou ploty dva a ještě je mezi nimi možná metrová mezera.

!!!SPOILER!!!
3) Smrt těch dvou je taky nějaká podivná. Pokud si to dobře pamatuji, tak je nějak se skupinou dalších vězňů obklíčili náckové a nahnali je do plynu, ne? To je žert? Vždyť takhle to vůbec nefungovalo. A ty plynové komory byly taky na nějakém divném místě, tuším. Snad u těch domů, kde vězni spali? Mám za to, že ani jedna plynová komora není ve stejné části, co ty baráky.
!!!KONEC SPOILERU!!!

Jestli to má být kniha pro děti, ok. I když je pravdou, že jsem to četla jako dítě a už tehdy jsem usoudila, že je to blbost, kterou už nikdy v životě číst nebudu. Tehdy jsem měla pocit, že se tam vůbec nic neděje.

Závěrem: škvár, který nemá se skutečností nic společného, autor to řádně odflákl a těží jen z toho, že holocaust a děti jsou citlivá témata.
Existuje mnoho lepších a kvalitnějších knih s touto tematikou, takže se divím, proč zrovna téhle se dostalo tolik pozornosti.

10 29.07.2021

Sherlock Holmes a Krvavá zrada je jednoznačně jedna z nejlepších a nejčtivějších knih, které jsem letos četla.

Obdivuji autora za to, jakou práci si dal s psaním této knihy. Předpokládám, že se musel velmi dobře seznámit s jednotlivými postavami, s tím, jak se chovají, jak smýšlejí, jak mluví, nastudovat si odborné materiály, vymyslet spletitý příběh, a při psaní se pak celou dobu snažit napodobit způsob, jakým Watson píše o Holmesových dobrodružstvích (byť se místy objevují slova, někdy i celé pasáže, které bych ve vyprávění doktora Watsona neočekávala - např. slovo chňapnout, pasáže jako házení cigaret do čaje, chrápající paní ve vlaku, vydírání kvůli fotografiím -, ale to jsou jen drobnosti, které knize neubírají na kvalitě).

Velice mě bavil střet racionálního Sherlocka Holmese a nadpřirozenem protkaného příběhu o hraběti Drákulovi. Stokerův román o transylvánském šlechtici už pro mě nikdy nebude stejný.

Knihu mohu jedině doporučit.

(TIP: Pro snazší orientaci v textu doporučuji přečíst si nejprve Drákulu od Stokera, až poté tuto knihu.)

9 16.04.2022

Na knize se mi velmi líbí její rozmanitost, zejména žánrová (najdete tu historické povídky, milostné povídky, sci-fi, povídky s tematikou drog atd.). Věřím, že každý si tu najde příběh, který ho bude bavit.

Každá povídka má něco do sebe, je něčím zajímavá - postavami, nápadem, myšlenkou, jazykem, celkovým zpracováním nebo samotným pojetím "prvního polibku".

Takže pokud máte rádi povídky a chcete podpořit mladé české autory, určitě si knížku přečtěte.

9 01.03.2022

Příjemná, čtivá knížka, jejíhož hlavního hrdinu si zamilujete a budete si přát, aby skutečně existoval. Jen z toho konce je mi nějak smutno...

Na knize mě velmi překvapilo, jak se nezdržuje téměř žádnými popisy, jak je plná dialogů. Příběh tak velmi rychle plyne a čtenáře ze svého zajetí propustí až na samotném konci. Celé to na mě proto více působilo jako scénář k filmu než prozaické dílo. A to je v určitém ohledu i škoda. Nikdo sice nemůže vytáhnout tu starou otřepanou hlášku: "Mohlo to být o dvě stě stran kratší," ale zase se tak kniha ošidila o kouzlo, které nabízí pouze literatura. Autorka se z důvodu zachování plynulosti a rychlosti příběhu příliš nezabývala vnitřním světem postav, líčením prostředí atd., takže se tu pak objevovaly situace, u kterých jsem měla pocit, že byly až podezřele urychlené (kupříkladu když si postavy sdělovaly něco důvěrného - proč bych tak rychle na někoho vyvalila něco, co se mi nesnadno přiznává?). Navíc mě to jako čtenáře ochudilo o hlubší sondu do minulosti jednotlivých aktérů, byly tam náznaky, ale čekala jsem, že je autorka někdy více rozvine.

Příběh Arthura Truluva bych tak především doporučila někomu, kdo hledá oddechové, milé čtení a komu u knihy stačí ke spokojenosti pěkná dějová linka. Jednoznačně se jedná o knihu, která udělá radost a která vás možná i donutí popřemýšlet nad životem.

9 21.12.2021

Od Julie Caplin je tohle moje první kniha. Byla jsem neskutečně zvědavá, co je na knížkách této spisovatelky tak úžasného, když jsou v knihovně věčně vypůjčené.

Musím uznat, že autorce se daří navodit příjemnou atmosféru, která je po perném dni balzámem na duši, ale především se jí daří dělat čtenáři chutě (nutně potřebuju někde sehnat aspoň jeden švýcarský dort! :)).

Samotná milostná linka je ale dost předvídatelná. Vím, že po takových koncích čtenáři prahnou, ale aspoň to drama před koncem v podobě odloučení by si autoři milostných románů mohli strčit do patřičných míst.

Dialogy za moc nestály. Vybavuji si třeba jednu Mininu přímou řeč, kde své sestře říká něco o svých "rodičích Miriam a Derekovi". Lidé přece běžně svým sourozencům říkají "naši rodiče jménem X a Y"...

Když to shrnu: děj dvakrát neoslní, ale aspoň jsem měla díky knize pocit, že jsem se na chvíli přemístila do Švýcarska a ochutnávala místní delikatesy. :)

9 27.10.2021

Přečteno jedním dechem. Čtivé, dynamické, autentické.

Kniha je dějově zajímavá a rozhodně má co nabídnout. Obzvlášť jsem ráda, že autor věnoval pozdějším Michalovým pobytům ve vězení jen pár stran. Asi by to jinak trochu brzdilo děj.

Ovšem co mě na knize nejvíce zaujalo, byla práce s ich-formou a er-formou. Hezky se to prolínalo. Na jedné straně er-forma, která trochu kárá, poukazuje na špatnosti a zároveň nám dovoluje nahlížet do mysli jiných postav, a na straně druhé ich-forma, která prožívá, vtahuje do příběhu a předkládá nám myšlenky a pocity Michala. To se mi líbilo.

Slangismy nejsou v knize zrovna časté. Je to psáno tak, aby tomu rozumělo co nejvíce lidí, což je vzhledem k tomu, že má kniha odstrašovat od braní drog, dobře zvolená taktika. Nicméně já osobně jsem jich tam čekala více.

Doporučuji.

9 10.08.2021

První setkání s tvorbou Josefa Škvoreckého pro mě bylo milým překvapením, které ve mně vzbudilo touhu přečíst si v budoucnu další autorovy knihy.

Prima sezóna je soubor šesti povídek zachycujících milostné patálie hlavního hrdiny Dannyho Smiřického. Většinou se jedná o příběhy humorné (spojené s holkami a hudbou, jazzem), v nichž se ale občas o slovo přihlásí i nelehká doba 40. let 20. století.

Kniha mi učarovala především proto, že je na ní krásně vidět, že se mládež vůbec nemění. Kolikrát jsem si při čtení říkala, že přesně to samé jsem prožívala (nebo spíše prožívám, protože jsem jenom o rok starší než hlavní hrdina) i já, ale o několik desítek let později. Taky jsem potkala nějaké Danny Smiřické, kteří rozhazovali sítě na všechny strany a zkoušeli, která slečna (z těch několika) se chytne. Viděla jsem páry, které se rozcházely a zase scházely, jak to bylo vylíčené v povídce Smutné podzimní blues. Myslím si, že ke každé postavě z knihy bych dokázala přiřadit člověka ze svého okolí. A to je zřejmě přesně ten důvod, proč mi tato kniha utkvěla v hlavě, byť už uplynulo několik měsíců od doby, co jsem ji četla. Je to příběh ze života, je upřímný, autentický. Ukazuje lidi takové, jací opravdu jsou, postavy se nesnaží za každou cenu čtenáři zalíbit, jsou to svébytné osobnosti, jsou jako my.

Taktéž mě bavil způsob, jakým je kniha napsána. Čtivě, svižně, svěže. Objevují se zde slova nespisovná či záměrně špatně napsaná (např. rači). Věty bývají krátké, ale kolikrát i výstižné, úderné. Vypravěč si zde hraje s detaily, které dokážou postavu vystihnout lépe než sáhodlouhý popis. Dialogy jsou bravurně napsané, jsou o ničem, ale nikdy nenudí. A to všechno tvoří celek, který působí věrohodně a přenáší nás do dob prima sezóny...

8 02.07.2023

Kniha obsahuje autorčiny povídky, které se objevily ve sbírce Srdce na udici, v antologiích a časopisech. Jsem ráda, že díky této knize jsou, předpokládám, všechny její publikované povídky na jednom místě. Přesto bych se bez posledních pěti próz obešla.

Příběhy ze Srdce na udici se mi velmi líbily, skvěle se v nich projevil autorčin smysl pro detail a její pozorovací schopnosti. Navíc propojení postav příbuzenskými vztahy z toho udělalo samostatný celek v celku. Zbylé povídky mi tak připadaly nadbytečné a ve výsledku mi i zkazily celkový dojem z knihy. Víc by mě třeba zajímal příběh Alexandra, pana V. a Míťovy matky z Rovnice o jedné neznámé.

Nicméně opět se zde ukazuje, jak nadaná autorka to byla, jak skvěle dokázala pracovat s jazykem i postavami a jak dobrou pozorovatelkou byla. Klobouk dolů a čest její památce!

8 16.01.2022

(SPOILER) Asi jediným plusem této knihy je čtivost. Jinak je to docela bída.

Postavy za moc nestály, měla jsem pocit, že v hlavě nemají nic jiného než rozmnožování. Navíc mi připadalo, že vztah mezi Ryanem a Emily vznikl jen proto, že si to autorka přála. Celý jejich vztah byl spíš takový popis, nepostřehla jsem, že by mezi nimi byla láska (minimálně láska nezaložená na "dokonalém" vzhledu).

Samotný děj byl neskutečně přitažený za vlasy. Přepadení hospody, zastavení výtahu a hlavně ta "závěrečná akce" na letišti. Co to proboha bylo?

Jaké štěstí, že má knížka jenom 224 stran...

8 31.10.2021

Povídky z této knihy se mi velmi líbily. Jejich struktura napomáhala tomu, aby byl čtenář neustále v napětí a byl zvědavý, jak příběh skončí. Postavy byly plastické a uvědomování si příbuzenských vztahů mezi nimi mě velice bavilo. I z jazykového hlediska je o co stát - široká slovní zásoba, metafory atd.
Stojí za přečtení.

7 16.01.2022

Skvělé drama. Mně osobně se líbilo víc než Maryša.
Má to spád, každé jednání přináší nějaký velký zvrat a chvíli mě to nenechalo klidnou.
Taktéž oceňuji nářečí a hlavně slovníček na konci knihy, díky němuž si i čtenář, který zrovna neovládá dané nářečí, může knihu užít a rozumět všemu, co je řečeno.
Doporučuji!

7 19.07.2021

Kniha mě velmi zklamala.
1) Vůbec nenavazovala na Stoletého staříka. Jako kdyby autor úplně vypustil epilog první knihy - Alan Karlsson se ocitl (nebo si to aspoň myslím) v úplně jiném hotelu, zmizela většina původních postav a ani rok, kdy by se měl příběh odehrávat, nesedí.
2) Asi tak v polovině knihy se Alan dostává někam do pozadí. Jako vážně "zmizí" hlavní postava?
3) Alanova povaha se taky dost změnila. K horšímu... O tabletu nemluvě.
4) Autorův způsob vyjadřování se od Stoletého staříka také dost lišil. Bylo vidět, že autor se za tu dobu v psaní posunul, ale mně tam ty věty typu "děl Alan" chyběly. I ty dělaly Staříka Staříkem.

7 30.12.2020

Na knihu jsem se těšila od doby, co se objevila na českém knižním trhu, ale bohužel mě velmi zklamala. Po několika dnech nucení se do čtení jsem knihu raději vrátila zpět do knihovny.

V první kapitole (ne-li přímo v první větě) by měla být naznačena zápletka, změna, zkrátka něco, co upoutá čtenářovu pozornost a co ho donutí číst dál. Místo toho autorka začne popisovat obyčejný den hlavní hrdinky, okořeněný nudnými, nezáživnými dialogy, které textu spíš škodí, než pomáhají. Podstatně více bych tedy uvítala, kdyby román začal vyprávěním Heather, a to ve chvíli, kdy se dozvídá, že její babička zemřela. Nebo - což považuji za úplně nejlepší řešení - vyprávění Heather zcela vymazat a více si pohrát s příběhy Ann a Miriam.

Celkově jsem toho názoru, že knize by škrtání a přepisování neskutečně pomohlo, poněvadž hluchých míst tu bylo požehnaně. A o chybách v psaní ě/je ani nemluvím...

6 31.03.2022

(SPOILER) Úplně nadšená z této knihy nejsem.

Autorce nemohu upřít, že se jí podařilo věrohodně vylíčit Londýn 18. století (aspoň já jako laik jsem ten pocit měla). Také bych vyzdvihla práci s mluvou postav (lidé z nižší třídy hovoří nespisovně, lidé z lepší společnosti spisovně) - odlišit od sebe Alexandru a Bess tudíž nebylo těžké. V souvislosti s tím bych ale měla jednu připomínku: proč je příběh Bess psán v ich-formě? Samozřejmě, jako čtenář se tak vžiju do její situace, seznámím se s jejím úhlem pohledu. Ale jak může svůj příběh napsat (!), když je negramotná? (Že to "napsala", usuzuji na základě toho, že její vypravěčské pasáže jsou psány jinak než přímé řeči.) Nicméně takovou drobnost člověk ještě pomine.

Samotný příběh vypadá zpočátku velmi slibně. Zdá se, že celá kniha bude zasvěcena hledání ztracené dcery, ale ta se kupodivu sama objeví hned po prvních sto stranách. Poslední, co tedy zbývá zjistit, je, proč dítě zmizelo, jaké je to tajemství, na něž anotace láká. Inu, má očekávání to nenaplnilo ani trochu.

Občas byla dějová linka předvídatelná, ale někdy připravila i něco zajímavého. Bohužel jsem ale místy měla pocit, že autorka neplánuje dopředu a na něco si vzpomene, až když to potřebuje, některé pasáže se navíc zbytečně opakovaly. Na druhou stranu oceňuji, že ve třetí části kladla autorka svým postavám jednu překážku za druhou.

Konec byl příliš růžový. Kde na to všechno vůbec vzali peníze?

Postavy byly docela dobré.

Závěrem: za pár dnů asi zapomenu, o čem kniha pojednávala, ale pokud hledáte nenáročné čtení se silnými ženskými hrdinkami a špetkou historie, bude tohle dobrá volba.

6 04.12.2021

Bylo to příjemné čtení, nic světoborného (logicky, je to oddechové čtení), ale času, který jsem knize věnovala, nelituji. I když brzy zapomenu, o čem to bylo.

Coco mi jako postava připadala v pohodě a její příhody mě bavily.

Konec mi přišel trochu přeslazený.

Podobnost s autorovým životem mi občas lezla na nervy. Slovensko vylíčil možná až v příliš růžových barvách (určitě je to krásná země, ale v knize mi to přišlo až kýčovité). Gayové pomalu na každé straně byli otravní. Poznámky typu "princezna Anna má kobylí hlavu" si autor mohl odpustit. Místy jsem měla pocit, že čtu Bridget Jonesovou.

Celkově to nebylo špatné. :)

6 25.09.2021

Je škoda, že Knihovna města Olomouce nezveřejňuje texty celé (úryvky jsou zde: http://www.kmol.cz/13783-prvotiny-2020-2/).
Každé dílko mělo co nabídnout, byla to přehlídka nádherných slov, metafor, zajímavých nápadů.
Krása. :)

6 24.09.2021