Skallarix komentáře u knih

Zaklínač... To byl pojem už tenkrát, před deseti lety, když jsem byl v prváku na střední (a samozřejmě ještě mnohem dříve). Hlavně to byl pojem velice známý mezi sortou fantasáků, šermířů a nerdů. Vzpomínám, jak kdokoliv v kruhu zasvěcenců řekl slovo "zaklínač", nebo "Geralt", "Rivie", či cokoliv odkazující na tuto Sapkowského ságu, jen jsme na sebe spiklenecky mhouřili oči a významně s úsměvem zvedali obočí. To bylo ještě tehdy, kdy kniha byla známá sama o sobě, jakožto kniha, povídky - prostě literatura. Ještě předtím, než vyšlo X her na její motivy a získal si tak svět Geralta z Rivie zástupy i mezi lidmi, kteří sotva kdy otevřeli knihu. Samozřejmě tu byl polský seriál, ale to byl spíše jen doplněk, aby nám něco neuteklo. Tedy přesně naopak dnešnímu a častému postupu "viděl jsem film, chci si přečíst knihu" - tady platilo "četl jsem to, tak se tedy mrknu, co tam na severu se svým Michałem Żebrowským natočili".

Zaklínač byl pro mě jistou dobu alfou i omegou, svět, kde jsem se rád v myšlenkách toulal, zápasil, bojoval... Svět krutý, bezcitný a přitom tak... Magický a přitažlivý. A hlavně, nám Čechům velice blízký prostředím, ve kterém se děj odehrává. Geralt je jedinečná postava, těžko hledat jemu podobného. Buď jsou tu už jen jeho napodobeniny, nebo postavy, které s ním nemohou srovnávat. Především není neomylný, ani dokonalý. Žádný archetyp reka stvořeného bohy. Je to často ješitný chlap, má pochyby a své stinné stránky. Řekl bych, že je tak lidský a přitom je to... Mutant. Ale dosti obdivů na adresu zaklínače, je třeba podotknout něco k této v mnoha ohledech jedinečné knize.

Svazek "Poslední přání" je výborným prvním seznámením se s celou ságou jako takovou (Geraltem, jeho světem, přáteli i nepřáteli - abych se neopakoval). Sapkowski však tuto knihu jako celek nesepsal, jedná se o jednotlivé povídky, které byly později vydány u nás v jeden komplet - a myslím, že i docela přehledně chronologicky seřazeny, aby se čtenář orientoval. Právem může být označen jako první díl celé ságy, ačkoliv původně do té "původní hlavní" - o Ciri, nepatřil zcela. Poslední přání vám otevře bránu do světa, ze kterého už nebudete chtít odejít. Pokud tedy nejste útlocitný zbabělec.

37 02.09.2016

Zaznělo to tu mnohokrát a jistě ještě zazní, ale četl jsem mnoho lepších fanfikcí, i od mladších autorů (byť třeba dvanáctiletých!), než tuto. Za fanfikci bych se tento scénář nebál označit - jen s nepatrným rozdílem, že je stvořitelkou světa Harryho Pottera oficiálně posvěcena a nějakou částí se i sama na práci podílela. Jak moc velkou můžeme spekulovat, protože ji v knize očividně nenalézáme. Podepsat se pod to ale musela, už kvůli marketingu, prodejnosti - stejně tak jako je to s názvem knihy "Harry Potter", která není o něm (ačkoliv v ní vystupuje jako vedlejší postava). Tyto dvě značky prostě prodejnost zaručují a fanatičtí potteromaniaci a potterofilové zhltnou cokoliv, kde se objeví. Obzvláště pospolu.

Je to scénář, ano. Ale jeho neuvěřitelnou plytkost a nesmyslnost to nijak rozhodně neomlouvá. Přemýšlel jsem ale, proč J.K. Rowling nechala vydat tento paskvil v takovéto formě a ve výsledku mě nenapadlo nic jiného, než vize rychlého nadělání peněz. O tom by svědčila i cena knihy samotné - každý si chce utrhnout co nejvíce, když už mu skrze prsty protéká zlatá žíla. Ale je Rowling spokojená s tímto výsledkem práce Tiffanyho a Thornea? Prý ano. Velká část čtenářů ale už moc ne...
To že si nedala autorka ani tu nejmenší námahu se nějak více podílet na svém odkazu díla, na kterém pracovala roky a roky a nechala vydat tento příběh jen jako samotný scénář je podle mě trochu facka fanouškům, nebo jako typický vzkaz "jste mi ukradení, já vím, že si to stejně koupíte". Ale to by asi nebyl ten hlavní problém této knihy - její forma. To, co čtenáře zaráží, rozčarovává a někdy i ničí, jak jsem si všiml, je samozřejmě její obsah...

Ubohý pokus o návaznost na předchozí díly skrze postavy, které vypadají jak z nějaké karikaturní show. Svým předlohám se ani v nejmenším nepodobají. Chovají se jako bezduché loutky plkající prázdné monology nezkušeného loutkového herce, který musí na poslední chvíli zaskakovat za nemocného kolegu a neumí ani v nejmenším improvizovat.
Vykonstruovaná rodinná tragédie na chlapcových komplexech z úspěchů svého otce, do toho nesmyslný vstup najednou navrácených temných sil skrze dívku, které si nikdo do té doby ani nevšiml - ale hlavně že se Harryho jizva najednou ozývá. Až teď, jizva - extra klišé odkaz. A takových tam bylo povícero, jen pro ujištění čtenářů, že se opravdu jedná stále o universum Harryho Pottera a ne jiný příběh.
Naprostou nesmyslnost příběhu dali špatnými odkazy a návaznostmi na předešlé knihy HP, ale především, především CESTOVÁNÍ ČASEM! Rozlučte se s jakýmikoliv fyzikálními zákony, základy logiky, časovým paradoxem, pravidly cestování v čase z předešlých dílů HP, natož s nějakým efektem motýlích křídel. Zde se prostě skáče časem kamkoliv, skoro kdykoliv, jen abychom se podívali na "hele, a co kdyby tenhle... Tak nic, zkusíme tohohle... Zase divný, tak jinak..." - a pak se lehce vrátí v naprostém výsledku vše nazpět, jako když lusknete prsty. Nedělní výlet pro školáky. Přesně TOTO je onen moment, který se nazývá naprostá zoufalost autorů. Když není o čem psát, natáčet, či vyprávět, dojdou nápady a náměty, sáhne se po cestování v čase a vytváření alternativních realit. Z čehož se stane mnohdy "prequel-sequel-reboot" motanice/blbost. Jenže tady to bylo ještě horší. Ještě zbytečnější. A bezvýsledné... Naprostých hloupostí je v každé kapitole asi zhruba něco mezi pěti až třiceti, ale z důvodu ubrečených antispoileristů a nedostatku prostoru pro komentáře je zde jejich popis asi zbytečný, či nežádoucí.

Krom titulního názvu má ale kniha ještě cosi společné s předešlými sedmi díly - nová kniha voní "albatrosem", stejně, jako knihy Harryho Pottera, když prve vyšly tenkrát před patnácti, dvaceti lety. Ale to je asi jediné, v čem jsou si podobny. A prokleté dítě? To je snad každé, které propadne tomuto dílu a najde v něm zalíbení... Mám chuť tuhle knihu zařadit ve své knihovničce ne vedle série Harryho Pottera, ale vedle Pratchettovky "Nadělat prachy".

34 28.04.2017

Je tomu už jedenáct let, co jsem prvně navštívil Středozem skrze tuto knihu. Úžasná pohádka opřená a vytvořená na motivy klasických legend - a přitom neuvěřitelně originální, a to nejen díky hobitům samotným. Jako pohádka nepostrádá nic - postavy vyloženě dobré, či vyloženě zlé, ačkoliv třeba chvilku pochybujete, na jakou stranu vlastně patří. Čarodějové, elfové, trpaslíci (především trpaslíci!), drak, poklad a daleká cesta plná nebezpečí a nástrah. Pochybuji, že by někdo mohl převyprávět takovýto příběh lépe. Co převyprávět. Stvořit. Stvořit svět, ve kterém by se mohl odehrávat.

Pro mě navždy, aniž bych věděl proč, bude Hobit podzimní pohádkou...

27 09.02.2013

Velmi známý příběh, který se řadí mezi klasiky. Láska, čest, smysl pro povinnost... Ale i malichernost a skutky a špatná rozhodnutí, které mohou změnit celý váš život. Život... Často hledáme jeho smysl a místo v něm, ale když ho nalezneme, bývá už někdy pozdě.
Mnohde jsem četl v různých rozborech díla, že Evžen Oněgin je obrazem zbytečného člověka. Pokud člověk, který nenalézá své místo v životě a nenalézá jeho smysl, neumí se v jistém ohledu "zařadit", je zbytečným, kolik nás zbytečných v tom případě po světě chodí? Kolik jedinců až po čase zjistilo, jakou chybu udělalo, kolik lidí až zpětně dokáže přehodnotit svůj dosavadní život - a přitom ne na smrtelné posteli. Pak už zůstává otázka, zda-li se se svou minulostí vyrovnat a jít dál, či se jen opět potácet ve zmaru do svých posledních dní.
Oněgin nebyl žádným ctnostným člověkem a k mnohému musel dospět skrze velkou životní cestu. Ale proto bych ho nezatracoval, jakožto "člověka zbytečného". Oněgin, mrtvý a chladný zevnitř jakoby nalezl život, či spíše "srdce" posléze, oproti tomu Taťána je obrazem člověka, který žil srdcem, které bylo zlomeno a její velká část jí samotné zemřela. A lásku, či její ostré střípky, pro kterou žila a dýchala později upozadila na úkor cti a povinnosti.

Je to dílo, které můžeme rozebírat z mnoha úhlů pohledu. Ale z pohledu samotných aktérů, jako mnohdy i v našich životech, tu přetrvává bolestná otázka a přitom plná pochyb, snění a zbytečného sebetrýznění - "co kdyby?" "Co by bylo, kdybych..." Otázka, na kterou vám nikdo nikdy přesně neodpoví. Jak bolestné bývá žití v tomto rozpoložení...

20 03.10.2021

Kniha o zahrádkářích, i o nás, rozličných pěstitelích (ať už okrasných rostlin, květin, stromů, bonsají...), a hlavně o strastech a radostech tohoto řemesla. Obdivuji autorův přehled ve zmiňovaných rostlinách, i jeho zápal pro věc. Chvílemi jsem nemohl ani uvěřit, jak se mu tolik rozličných rostlin, o kterých píše, vejde na jeho pražskou zahrádku. Jeho kniha mě přivedla i na pár nápadů, jak zlepšit půdu i svým rostlinám bez používání jen přípravků, které si můžeme opatřit v zahradnictvích a hobby marketech, ale zapojit i kus té přírody (a nemám na mysli jen mrvu!)...

19 28.10.2020

To už je dávno. Tenkrát. To mi bylo čtrnáct, když jsem se k Odkazu Dračích jezdců dostal poprvé a samozřejmě si mě příběh Eragona naprosto získal. Mělo to spád, bylo to jednoduše napsáno a tak se to velice dobře a rychle četlo. Naprosto mě to vtáhlo do děje... Nechyběla tomu originalita i přes to, že se autor pustil na pole dračích příběhů, kterých je svět fantasy plný, ne-li z některého hlediska přesycen. Paolini vytvořil kouzelný svět, který si už hned z počátku získal neuvěřitelné davy fanoušků, ať se to odpůrcům líbí, či nikoliv. Záviděl jsem mu. Ještě aby ne. Tou dobou jsem byl naprostý fantasy nadšenec a milovník a jeden z mých top deseti životních snů bylo stát se slavným spisovatelem na poli fantastiky (a čí ne, že?), a tak se právě proto tenkrát stal tou mojí motivací a malým vzorem. Ukázkou, že vytvořit něco takového a uspět ve čtrnácti, patnácti letech není nemožné (to jsem ovšem nepočítal naivně s tím, že on byl k tomu skoro za ruku doveden a měl vše potřebné k vydání knihy ještě dřív, než začal psát)...

Eragon si získal mé srdce. Tenkrát. To "tenkrát" zmiňuji záměrně. Bylo to fajn, kouzelné a tak, ale dnes... Dnes, kdyby se mi tato kniha dostala do rukou, jistě bych ji hodnotil jinak, než plným počtem hvězdiček. Ani by si mě ten příběh tolik nezískal. Proto bych ji určitě doporučil mladším čtenářům, kteří se rádi ve své fantazii vznáší na křídlech draků mezi oblaky. Pro ně bude příběh Eragona a Safiry naprosto ohromujícím a zamilují se do něj. Já už sním zcela o jiných věcech. A proto mi už asi tento svět bude navždy uzavřen... Alespoň z toho hlediska kradoucího srdce a beroucího dech. Ale tak či tak, přehodnocovat ho rozhodně nebudu. Právem má ode mne pět hvězdiček.

17 02.06.2015

Originální a jedinečné pohádky, které vykouzlí úsměvy na tvářích jak dětí, tak i dospělých.

17 25.09.2012

Jedna z nejmilejších knih mého dětství - a navíc krásně ilustrovaná....

17 23.01.2011

"Tahle knížka není pro starý". Výstižný název. Ale není to tak jednoduché, ani jednoznačné. Ona totiž není ani pro mladé, ani pro lidi ve středním věku... Ona asi nebude pro vícero skupin lidí, a rozhodně nejen věkově od sebe rozdílných. Zato při čtení jsem nabýval jistých pocitů, pro koho tato kniha asi "je", či komu je určena. Soudě dle méně textu a přehršle "roztomilých" a pitomých obrázků, smajlíků ve stylu dětského časopisu by si člověk řekl ano, opravdu je tato brožura spíše pro mladé, ale tak školního věku - prvního stupně základní školy. Jenže ti volit nemohou. Takže komu je určena? (Abych se vyhl nekorektnímu označování těch, na které je tato brožura cílena a kde zaznamenala úspěch, necháme tuto otázku nezodpovězenou.)

Faktem zůstává, že se jedná jen o agitační brožurku politické strany, kterou chtějí nalákat spíše mladší plnoleté voliče - ty, kteří přemýšlí o věcech povrchněji (jak dokládá tato "knížka") a stačí jim volit hezká slova a "cool" postavičku, maskota s afrem na hlavě. Agitace plná směšných tvrzení o úžasnosti a blahodárnosti EU a strašení, že pokud vystoupíme z EU, zajdeme v bídě, chudobě a zemřeme hlady. Zajímavé je, jak TOP09 ráda poukazuje na minulý režim, jak bylo špatně ((i s obrázky a popisky "a tohle byste snad chtěli?")) a přitom právě svým "strašením" připomíná představenstvo komunistické vlády, které zastrašovalo lid tím, že by tu byl hladomor a bída bez "našich bratrů" z SSSR, jak jim musíme být vděčni (a jak jsou úžasní a vzor a jak musíme k nim tíhnout atd.). Inu, podoba praktik eurohujerismu čistě náhodná.

Máj je jistým literárním českým klenotem a trochu mě mrzí, že ho neumím zcela ocenit. Lyrickoepický děj, tolik někdy až zapeklitých jinotajů.... Nebýt Máj rozebírán na hodinách literatury na školách jak základních, tak i střeních a vyšších, mnohé by mi jistě na první čtení uteklo. A dále - Máj není dílem, které bych četl rád znovu a znovu. Má krásné pasáže, které berou dech, ale i části, které jsou pro mně těžko uchopitelné.

15 04.12.2022

Hrozně ubohé. Příšerné. ... Ale na druhou stranu, hodno autora, možná samo dílo autora překonává.

"Les, les
černý bez
kolem běží
ňáký pes
blízko bude
asi ves.

Za vsí mez
to je běs
rychle lez
tady staví elektrárnu
ČEZ."

Ubohost...... Texty stejné úrovně, jako jeho tweety.

Abych se přiznal, byla to trošku fuška se prokousat touto knihou. Ne každá historka a historické okénko bylo po chuti či nějak záživné, čtivé - ale tak jako s pivem, co moc nešmakuje, pomalu chtě nechtě dopijete, ale už se k němu pravděpodobně vracet nebudete. Knihu mi půjčil kolega z práce, ať si ji aspoň prolistuji a já, když už jsem ji měl v ruce a on na ni nespěchal, jsem se dal do tohoto... lehce hořkého literárního moku.

Kniha, navzdory svému názvu, který pravděpodobně měl zaujmout a pomoci v prodeji (a taktéž i díky vcelku méně vkusné fotografii na obálce knihy, která přeci jen "bouchne" do očí) nás seznamuje s historií hospod různých kategorií, restauračních zařízení a podobných a ne s opilci, jak by se mohlo prvotně zdát (tedy vlastně ano, i těmi, okrajově - ve většině případech slavnými umělci a mysliteli své doby, kteří alkoholu holdovali natolik, že jsou už notoricky s danými lokály spojováni). Autoři seznamy hospod rozdělili do dnešních městských částí a tou nejrozsáhlejší, pochopitelně, byla městské části Prahy 1. A zároveň i ta s tou nejbohatší historií, ze které bylo co vybírat. Taktéž se takové hospody nachází i v části "Praha 2", avšak tato část knihy je mnohem stručnější. Další městské části a jejich hospody, putyky a nálevny už byly jen takovým doplňkem a více než hluboká historie se zde zmiňovala ta nedávná, okolo dění před revolucí...

Kniha sama o sobě byla vcelku v jistém pohledu zajímavým počinem. I mě samotného překvapilo, v kolika historicky významných hospodách jsem ještě nebyl a nepil. Ale kdybych se k této knize nedostal, asi bych o tolik nepřišel.

14 08.05.2021

Když poprvé Gaiman začal zveřejňovat informace, že chystá novou knihu o severských mýtech (dočetl jsem se tehdy na jeho Twitteru), byl jsem plný nadšení a očekávání. Dlouho trvalo, než kniha vyšla a pak ještě chvíli, než jsme se jí dočkali v překladu. Už mnohokrát jsem byl ale ponaučen, že přespřílišné očekávání, co se knih týče, převážně škodí. "Vždyť ale na ní pracoval tak dlouho, musí to být objemný svazek plný hrdinských eposů, příběhů o vychytralosti a úskočnosti mýtických bytostí, i lstech samotných bohů... a dojde i na epos o Siefriedovi (Sigurdovi, chcete-li) a pokladu Nibelungů...?" Samé otázky, které byly zodpovězeny až ve chvíli, kdy jsem se do knihy začetl. A ano, nastalo jisté rozčarování.

Neil Gaiman vybral jen některé příběhy, které možná znáte z Eddy, pokud jste již četli, ale podal je svým vypravěčským způsobem. A vlastně, vcelku strhal z nich háv oné epičnosti, tajemnosti a hlavně ... Té hloubky, kterou naleznete ve zmiňované Eddě. Vybrané převyprávěné příběhy se staly tak jednoduchým zábavným čtením, které bych asi spíše doporučil dětem. Ale i takové příběhy se dají podat zcela jinak a možná i lehce důstojněji (kupříkladu v případě řeckých mýtů mohu zmínit Staré řecké báje a pověsti od Eduarda Petišky). Nechci přímo říci, že Gaiman z tak úžasných mýtů udělal "plytkou" záležitost, ale pokud bych měl vybrat pro toto zpracování nějaké vhodné slovo, označení, pak by to bylo "zcela ploché".
Ale i přes to vše, oceňuji jistou dávku humoru, kterou autor do svého pohádkového vyprávění vložil, bylo to zábavné. Jen pro seznámení s mytologií severu naprosto... Nedostačující.
A ještě abych nezapomněl, jeho konec příběhu, kde upustil uzdu své fantazie... Nebylo to špatné.

Při hodnocení pociťuji velkou rozpolcenost. Zde, na Databázi knih se udílejí titulům celé hvězdy. Ale kdyby tomu bylo jinak, ohodnotil bych jí zřejmě třemi hvězdami a polovinou navrch.

14 01.11.2020

Tato kniha mě velice překvapila. A opravdu nadchla. Málokdy najdete něco takového. Autorka zde na pouhých osmdesáti osmi stranách vystihla to, co se jiným často nepovede ani za čtyři encyklopedické svazky akademického formátu. Do pouhých osmdesáti osmi stran Annalena Staudte-Lauber vtiskla ve stručnosti spousty základních a klíčových informací. Ano, nejsou zde sáhodlouze rozepisovány teorie a dohady, autorka se drží faktů podložených archeologickými nálezy a směrodatnými písemnostmi.
Mohu jen doporučit.

14 25.09.2014

Jako malý jsem si žil ve vlastním světě, který byl vykreslen převážně na legendách o králi Artuši, Merlinovi... A také se mi dostala do rukou tehdy tato kniha určena především mladším čtenářům. Také si pamatuji své rozhořčení, jak mohl někdo takto "překroutit" pro mě tehdy svaté legendy - ale i přesto jsem si je docela rád přečetl... Autoři této knihy si dali s vyprávěním záležet. Není divu, když člověk chce, aby se to dobře četlo především dětem.
Legendy Kulatého stolu a jiné převyprávěli a a někdy dovymýšleli autoři po svém, což jim nezapomenu, ale stejně tak jim nezapomenu ani to, jakým stylem byly tyto příběhy podány, či na krásné ilustrace v knize...

14 20.07.2012

Klasický rytířský román z prostředí anglosaské šlechty. Příběh statečného rytíře Wilfreda z Ivanhoe byl poprvé vydán roku 1819, proto je možná psán svým typickým stylem, jež někteří nazývají "a dobro za každou cenu zvítězilo". Přesto vše románu nechybí napětí, ani dobrodružství.
Stále si příběh docela živě pamatuji, ačkoliv jsem ho četl v deseti letech. Přiznám se, že to není zcela jednoduché čtivo pro desetileté, alespoň pro mne nebylo. Ale i přesto vše jsem knihu "přelouskal" i bez výkladového slovníku, či podrobnější knihy dějepisu. A když už jsem si s něčím nevěděl rady, zeptal jsem se svého dědy, od kterého jsem knihu dostal. :)

Silná nostalgie...

14 06.07.2012

Pozor, Gótové! S Kelty (Galy) nejsou žerty! A Římané už o tom vědí své...

Velmi povedený díl. Určitě patří mezi mé oblíbenější. Kromě vtipných scének, skvělé kresby oceňuji inteligentní humor, který pobaví nejen mladší čtenáře. ... Tedy, měl by, pokud mají alespoň základní znalosti historie, "širší rozhled" a nějaké znalosti, které patří do základů inteligentních lidí. Je to typ humoru, který už dnes v modernějších dílech sotva naleznete.

13 02.07.2022

Musím přiznat, že knihu teď komentuji s nějakým časovým odstupem - a to ne malým. Četl jsem ji před deseti lety. Tenkrát, v mých patnácti letech, mě samozřejmě velice zaujala a nadchla. Román, který obsahoval vše, po čem mé čtenářské srdce prahlo. Akce, napětí, dobrodružství, historii, symboliku, intriky, zvraty, fakta... Dalo by se říci, že je kniha těmito věcmi prosycena. (Pro některé až příliš, jak jsem si všiml.) Nebyla to jen kniha na odreagování se o prázdninách, byla také plná zajímavých informací, které jsem si v případě mých neznalostí po ověření doplnil (přesněji mi poukázaly na mé mezery, které jsem si doplnil z odborných literatur a encyklopedií). Samozřejmě - není to literatura faktu, tento příběh je fiktivní. Pouze se opírá ve většině případů o skutečnost ve smyslu prostředí, symboliky, historie etc. - a samozřejmě, není to naprosto, naprosto dokonalé, je tu pár chyb a nesrovnalostí, ale není to rozhodně jeden veliký výmysl a blábol, co se oněch věcí týče. S tím se asi pár čtenářů nemohlo smířit. Buď z důvodu, že nějak neberou na vědomí, že se jedná, opakuji, o fiktivní román, nebo z důvodu svého pocitu nadřazenosti a smýšlení o sobě samém, jaký je vzdělaný člověk a rád to všude prezentuje a omlacuje lidem o obličej na první potkání. Ah, ano, arogance se tomu mimo jiné říká. Ale zpět ke knize... Jak jsem psal - není dokonalá. A to bylo paradoxně asi to, co mě nejvíce na ní vytáčelo, kdysi. Některé absurdity bytelně (již v komentářích stokrát zmiňovaný seskok "padákem" a americký konec plný sexu pana hrdiny a paní sexy vědkyně), proto jsem i tenkrát, hned jak jsem objevil Databázi knih, dal knize jen čtyři hvězdičky. A do nedávna i takové hodnocení knize nechával. Ale nechal jsem si to před několikatery týdny v hlavě rozležet. Vlastně je to opravdu dobrá kniha, navzdory svým nedostatkům. Jak na zmíněný obsah, tak i na čtivost, napětí... Za deset let jsem neobjevil podobnou knihu této. Rozhodně ne ve smyslu celkového hodnocení. Od dob, co se kniha stala bestsellerem, jak už to bývá, využila hezká řádka autorů šance mainstreamové vlny a hladu čtenářstva k tomu, aby napsala tématicky podobné romány, "nečekaně". Ale i přesto, tento román byl jiný. A velmi zdařilý. Určitě ho doporučuji....

13 26.07.2016

(SPOILER) Dle pravidel DK, jsem nucen upozornit: komentář obsahuje SPOILER a také rozklíčování "pseudohumanitní" ideologické zápletky.


Nemohu odhlédnout od toho, jaký význam má a proč tento komiks vznikl, protože by to bylo jako souzení knihy jen podle obálky. A ačkoliv jsem se k tomuto.. K této věci snažil přistupovat bez předsudků (což si myslím, že jsem vcelku zvládl), po pár stránkách jsem měl docela jasnou představu, o co tu jde. Nejedná se tu o nic jiného než o ideologickou, kýčovitou propagandu, až směšnou, řekl bych - nebýt toho, že je zaměřena na děti, kteří si své názory teprve utvářejí. Ale to vlastně každý režim má nějaký "brainwashing program" zaměřený na mládež a jejich "výchovu" pro stranu, ať tu, či onu.. Bylo by naivní si myslet, že je svět dnes v tomto ohledu jiný.

Příběh je dosti primitivní a účelový. Mladý Hamid se chce mít lépe, a tak opustí rodinu a utíká do Evropy. Samozřejmě autoři zkrášlují celé toto jeho jednání tím, že vlastně stejně by bylo hloupé a nebezpečné tam zůstat, obzvláště pro mladého silného muže. Takže svou mladší sestru s matkou tam hrdinně nechá a přislíbí jim finanční pomoc, až bude v té zlaté Evropě vydělávat majland, samozřejmě. Tam na něj všichni čekají s otevřenou náručí - a kdo ne, ten je zlý. Vydá se tedy na cestu, nebezpečnou a náročnou cestu, kde musíte Hamida a jeho souputníky litovat. Musíte, jinak jste rasisté a xenofobní hovádka. Ještě, abych doplnil - předtím, než Hamid odchází, je tu vsuvka jak umírá jeho otec. Zlí Američané ho zabijí zbaběle dronem přes trapný joystick a oni si myslí, že nějaká finanční náhrada, kterou přinesou jeho matce, má něco vyřešit. Skvěle ukázané, jak v barevném komiksu udělat svět černobílý. Ale zpět k Honzíkově... Tedy vlastně Hamidově cestě. Přechod hor v noci, získávání práce načerno, cestování nákladním vozem a pak zásadní věc - jak se dostat do Evropy, rada nad zlato. Stačí člun a když vás chytne pobřežní stráž, máte štěstí, protože vás musí zachránit, tedy když si ten člun propícháte - a následně se o vás postarat. Takže začíná kapitola prázdniny v Řecku, kde se chodí na pláž a za holkami - a je to smutné, děti, být takhle odloučen od rodiny, náročné, opravdu. Pak následuje útěk z centra pro azylanty, další cestování do Itálie, další odchycení do zlého centra pro azylanty (zlého, protože mají v plánu je poslat zpět do rodné země), další útěk z centra, další cestování a konečně cíl. Švédsko - brzy znám jako Švédistán. Země mutlikulturalismu zaslíbená. Tam unavený Hamid skončí a neví co dál, ale aspoň že tam potká dalšího Alláhova muže, který rád pomůže bratrům obsazovat zemi a postará se o něj. Další den jde na imigrační úřad, kde dávají povolení k pobytu podle ksichtu, zařídí mu školu a je vystaráno. Hamid je ve třídě sedící vedle blondýnky, která na něm může oči nechat. A tak končí jeden z těch šťastných příběhů o "obrození" (dle korektního newspeak) Evropy.


Když to celé shrnu - agitace naprosto srovnatelná s komunistickou propagandou. Aneb "čest multikulturalismu!"

Všeho moc škodí ...Aneb kdo by nepamatoval na bolesti a utrpení sobeckého čokla, jenž jim sežral celý dort uplácaný ze všech těch dobrot?
Jako malý jsem měl strašně rád kreslené ztvárnění dvou hlavních hrdinů - Kočičky i Pejska :)