simviki komentáře u knih

Přemýšlím , co napsat o téhle knížce, abych neopakovala to, co je již zde napsané. Krásné, strhující, laskavě úsměvné, dojemné, smutné. Všechny tyhle přívlastky by se tu už asi našly. Samotný příběh je velmi silný, ale to jsou všechny příběhy z válečné doby.
V rámci jakéhosi projektu dostaly naše děti ve škole za úkol zpracovat autentické vzpomínky pamětníků druhé světové války, a byli jsme všichni překvapeni, jaké příběhy to byly.
Tento je však navíc vyprávěn netradičním zvláštním způsobem, který zprvu čtenář přijímá poněkud rozpačitě. Chci vám tedy poradit, abyste to po první kapitole nevzdávali. Stojí za to vytrvat a vydat se dál ! Jen, co se protáhnete úzkými vstupními dveřmi a překonáte pár metrů předsálí, kde se možná nebudete cítit úplně nejlíp (bude vás to nutit otočit se a dveře rychle zaklapnout), otevře se před vámi nádherná komnata plná emocí, napětí a úžasných myšlenek. Z té prohlídky pak budete odcházet plni dojmů a s uslzenýma očima.

16 17.12.2015

Ohmataná knížka, staré vydání, se zažloutlými listy, leží v knihovně už dlouho nepovšimnutá a možná brzy k vyřazení...Nač hledat něco jiného, když se mi tak perfektně hodí do výzvy?! Opatrně listuji stránkami, které se skoro rozpadají, ale příběh mě okamžitě pohltí. Smutný a krásný příběh, líčený podmanivým vypravěčským jazykem pana Kožíka. Mám pocit, že se všeho naplno účastním takřka on line. Cítím na zadku kopance z nepovedených salt, třesu se zimou a hladem, když mi ředitel sníží gáži , zažívám i úžasný pocit opojení a zaslouženého, byť tvrdě vydřeného, vítězství. Napadá mě, že by tohle měly číst naše děti. Mladí, příliš zhýčkaní a z větší části zvyklí natahovat ruce, když něco chtějí, a žít v tzv. "mamahotelech". Mladí, kteří nezažili ani válku ani socialismus, život jim připadá nespravedlivý, když učitelka neoznámí písemku dopředu, nebo zabaví mobil. Nedospělí dospělí, co nemuseli nikdy o nic bojovat a kteří po prvním neúspěchu couvnou a nenapadá je, že člověk musí jít za tím po čem touží . Třeba blátem deštěm po kamení , ale s pohledem upřeným k svému cíli. Jenže pokud tohle nebude na instagramu nebo na you tube s "miliónem zhlédnutí", obávám se, že se to k nim nikdy nedostane.. (omlouvám se té menšině, která se chová jinak, ale nemyslím, že bych byla až moc přísná, nesoudím, jen se obávám, že jednou tvrdě narazí) Sama za sebe se cítím se poněkud provinile, že při honbě za všemi těmi zvučnými jmény jako Ferrante, Doerr, MacDonald, Hannah, jsem přehlídla tohoto velkého spisovatele, jehož jsem měla spojeného pouze s krásnými dětskými básničkami. A právě o tom je dle mého Čtenářská výzva. Netřeba řešit , zda do puntíku přesně splňujeme zadání, ale podívat se po něčem, co mu odpovídá a najít ..třeba takovýhle poklad! Díky všem, kdo vymysleli Čtenářskou výzvu.

15 13.11.2018

Tenhle styl psaní mi naprosto sedí. Je pravda, že kniha je většinou depresivní a smutná, ale to byla ta doba ( a já věřím, že i když se historie opakuje, že už se v jakékoliv formě nevrátí). Příběh mě skutečně dostal. Kolik osudů lze změnit jedním hloupým rozhodnutím.. I když v životě to tak asi je, kdyby někdo zhora psal ten náš příběh, možná bychom se taky divili, co všechno, o čem jsme se nikdy nedozvěděli, stálo v pozadí..Nicméně, jak již jsem řekla, ta strašná doba války, bídy a pronásledování, se na tom podepsala nejvíce. Příběh, ač smutný, přece jen nakonec zajiskří zářivým světýlkem naděje a víry v lepší budoucnost, probleskne tam i odpuštění a smíření. Tleskám, paní Aleno, a děkuji .

15 10.05.2018

Netušila jsem, že i česká fantasy může být tak skvělá, úžasná, strhující, propracovaná...

14 20.12.2018

Od pana Hájíčka po jeho brilantním Selském baroku bychom čekali více. Více historie, dobrodružství, starých tajemství. Namísto toho nám servíruje pomalu odkvétající ženu těsně po rozvodu zmateně tápající na kruhovém objezdu života, kterou výpadovku zvolit. Navíc rodiče dospěli k bodu, kdy je třeba, aby jim děti vrátily jejich péči, což mnohdy nelze z nerůznějších důvodů sloučit. Otec v padesátých letech prožil něco, o co se s ní nepodělil a ona se snaží to vypátrat. Provázíme ji půl roku na jejích cestách mezi Prahou a Českým Krumlovem, na jejím útěku před sebou samou i lidmi okolo, spolu s ní se snažíme najít odpovědi a klíče k dávno zasutým příběhům. Když ji pak po několika projetých kolečkách opustíme, cítíme se tak trochu podvedeni, že tam nebylo víc akce , že se vlastně moc neposunula. Jenže není to právě tak s námi ? O co víc akčních scén a dobrodružství se natěsná do jednoho roku našeho obyčejného života.. ? A kolik stejných přešlapů jako Marie uděláme, než se dostaneme o kousek dál? A kolik starých tajemství se nám podaří rozluštit ? Zpravidla málokdy najdeme odpovědi na všechny své otázky a tak je hledáme stejně jako zde mezi řádky a v náznacích..

12 14.10.2020

Já klasické knihy o válce nevyhledávám. Ale některé jsou psány jinak : nepálí na vás z každé stránky z kulometu, neklepou se tam zástupy čekající na popravu, neumírá tam člověk v každé druhé větě, a přesto máte pocit, jako byste to všechno zažili na vlastní kůži. Vnímáte velmi intenzivně všechny ty hrůzy, zvrácenosti a beznaděj, ale i drobné chvilky radosti a ukradeného štěstí, protože i v té době žili lidé „ normální život“. No a samozřejmě se zamýšlíte nad vysloveným i nevysloveným. Takže podtrženo sečteno :několik zajímavých postav a jejich charakterů, pár životních příběhů, umocněných silnou válečnou dobou, do které jsou zasazeny, špetka romantiky, trocha humoru, dávka napětí a tajemna.
Pokud vám vadí střídání vyprávění a časů, pak se na to připravte, ale to právě posunuje knížku o level výš. Pokud se Vám líbila Zlodějka knih, a měli jste pocit, že je ojedinělá svého druhu, budete příjemně překvapeni jako já. Takže neváhejte a směle do toho :-)

12 18.08.2016

Hluboký a silný příběh. Říkala jsem si, jak obdivuji hlavní hrdinku, čím vším musela projít a nevzdat to, a přitom mě napadlo, že takových bylo v té době hodně, akorát o nich nikdo nepsal. Tak třeba babička mého manžela, od 14 pracovala u Bati a byla za to vděčná, protože u sedláka by se na dřela mnohem víc. Ale k sedlákovi se nakonec dostala stejně. Každý ten lidský život je na knihu. Tak buďme my ženy vděčné za Heřmánkové údolí a snažme se z něj čerpat v těžkých dobách sílu jako měla Anička.

10 06.10.2020

Stejně jako první díl, i tento mě ohromil. Tím, jak všechno do sebe zapadá, jak je příběh vystavěn. Je plný napětí a tajemna. Romantická struna zatím chybí (což vůbec neubírá příběhu na dokonalosti) , ale myslím, že brzy ve třetím díle už zabrnká autorka i na ni. :-))

10 09.01.2019

Musím konstatovat, že zatímco naši čeští spisovatelé se točí tak trochu v kruhu a nemají co nabídnout než stokrát omílané klišé, u jejich ženských protějšků to tak není. Po úžasné paní Morštajnové, Tučkové, Tvrdé i Stehlíkové a dalších , jsem objevila paní Hanišovou a hluboce smekám. Nad neotřelým způsobem vyprávění, pestrým slohem a smyslem pro detail. Navíc samozřejmě , jak jsem pochopila, všechny její knihy jsou sondou do života osob, které z nejrůznějších důvodů nejsou tak úplně normální. Bohužel od začátku jsem tak trochu věděla, jak to bude, protože jsem se s něčím podobným setkala ve svém okolí, i když to bylo " jedna paní povídala “. Zmíněná informace pokračovala tím, že je to samozřejmě jen pokus o to zdiskreditovat slušně postavené rodiče , kupodivu i tato dáma má 2 úspěšné bratry a taky má velký problém i po mnoha letech se zařadit do společnosti.Takže příběh mi nepřijde přitažený za vlasy, chování hlavní hrdinky není nic, s čím by člověk sympatizoval, ale asi by si nikdo taky nechtěl projít takovým 9. rokem narozenin jako ona. Myslím, že víc, než to, co se jí stalo, ji poznamenalo to, jak to s tichým souhlasem vzala matka a předpokádám i bratři. Všechno se jí rozbilo během měsíce na kusy, hlavně otec, kterého milovala a pak samozřejmě i ti ostatní. Proto ani nemohla už nikomu kolem sebe věřit ( ani psychiatričce nechtěla), když ji zradili ti nejbližší. Hodně silný příběh, je dobře, že to někdo umí napsat, měli bychom si především uvědomit, že se to opravdu kolem nás děje, třeba zrovna tam, kde bychom to vůbec nečekali.

9 26.04.2020

Na historickém románu je úžasné to, že jde o román ( tedy smyšlený příběh ) zasazený do reálných historických událostí. Takže pokud ho člověk čte, měl by si vždy říct, takhle to mohlo být, ale samozřejmě to mohlo být taky úplně jinak. Protože minulost, ať už interpretována jakkoliv zajímavým způsobem, bude pořád jen minulost, tudíž můžeme věřit jen určitým doloženým faktům, ale to, jak se chovali nebo jednali určité postavy, nebo jak probíhalo to nebo ono jednání, to už je jen rekonstrukce autora. Stejně jako jeho subjektivní názory a sympatie k tomu či onomu, což nám nenásilně předkládá. Pokud budeme takto přistupovat k Vondruškovým románům, nemůže nás nic zklamat ani překvapit.
Pan Vondruška je vynikající vypravěč a dobrý historik, takže když se tyto dvě věci spojí, je z toho čtivý a krásný román.

9 09.01.2019

Krásná , hluboká a smutná kniha. Napadlo mě, že ta by se přesně hodila pro loňskou čtenářskou výzvu - o přátelství.
Protože tady je přesně to hluboké přátelství ukázáno a vše, co to obnáší, včetně toho, co je asi pro přátele nejtěžší.
Okamžitě jsem si přitom vzpomněla na jinou úspěšnou knihu Vyhoďte ho z kola ven, nebo-li film Přelet nad kukaččím hnízdem. Jako povinná četba určitě pro dnešní maturanty skvělá volba. Nepříliš dlouhá povídka, nebudou se nudit, a ještě jim možná i leccos zanechá v srdci.

9 27.09.2017

Tak tohle je teda hodně kontroverzní kniha. Zejména mezi křesťany je přijímaná naprosto rozdílně. Někteří jsou z ní nadšení, někteří se cítí pohoršeni.
Mnozí tvrdí, že je to znásilňování křesťanského učení, ale to by koneckonců mohli pak tvrdit i o Letopisech Narnie nebo knize Šifra mistra Leoparda. Spisovatel má podle mě právo naložit s jakoukoliv látkou po svém, pokud to nevydává za literaturu faktu. Někomu třeba víc vyhovuje Ježíš jako lev, který se obětoval za druhé na oltáři bílé čarodějnice, ale někoho možná osloví bláznivý Hipík a naducaná černoška..Mě osobně ta kniha hodně oslovila a koupila jsem jí mnoha blízkým lidem.
Jenže se to nedá číst jako příběh (podobně jako např. u autora Coelho), je třeba spíš hledat ty myšlenky a poselství- tam se pak dá nalézt mnoho z křesťanského učení, i to, že některé si vykládáme po svém, a možná ne úplně nejlíp..
No a k samotnému příběhu- bylo to hodně opravdově a emocionálně napsané, líbilo se mi to. Říkala jsem si ale, že kdyby se to stalo mně, asi bych to nebyla zrovna tak schopná strávit. To jsem ještě netušila, že letos to budu moci prožít takříkajíc „ on line“. Taky se mi ztratila dcera. Naštěstí po 12 děsivých nočních hodinách, kdy jsem si prošla doslova peklem, se našla. Nicméně slova té knihy mi mnohokrát vytanula na mysli. Rozhodně si ji přečtěte, ale počítejte s tím, že vám to pořádně zamotá hlavu. ( Pokud patříte mezi nekompromisní tradiční věřící, uznávající léty prověřený řád a dogmata, pak raději sáhněte po nějaké jiné knížce)

9 08.12.2015

Morštajnová v mužském těle, slyšela jsem o tomto autorovi. Vypráví skvěle, ale určitě bych je odlišila, i kdybych neviděla obálku knihy.Má jiný styl vyprávění. Je to moje první od něj. Líbila se mi, jen to duchaření mi tam úplně nesedlo, přičemž je to samozřejmě červená nit, která jednotlivé dějinné vrstvy spojuje až ke konečnému rozzuzlení. Spíš si to budu muset přečíst ještě jednou a pořádně si to vychutnat. :-) A určitě zkusím i jeho další knížky.

8 12.01.2021

Knihy Kate Mortonové mi připomínají detektivní hry . Na začátku je hned jasně zmíněný zločin, neštěstí nebo něco, k čemuž musíme pomocí různých indícií najít rozzuzlení. Jak už tu bylo zmíněno, její knihy je třeba vychutnávat jako delikatesy, jen občas, aby se nám nepřejedly, protože navzdory tomu, že to jsou delikatesy, mají v mnohém podobnou chuť.
Většinou stejně jako u Agathy Christie nemáme šanci sami něco vypátrat, protože příběhy z minulosti jsou natolik složitými labyrinty, že v nich zákonitě musíme zabloudit a ani náhodou nás nenapadnou možné rodinné vazby. Oproti brilantní autorce detektivek, Kate Mortonová vypráví mnohem romantičtější příběh, který mohl dopadnout krásně, ale nedopadl protože do něj vstoupila náhoda, ať už v podobě knihy, dopisu, fotky písně, pohádky, samozřejmě i s dalšími souvislosti. A ten příběh samotný je vždy plný vášně i nenávisti, romantický i smutný a je o vztazích mezi lidmi.
Ať už jsou její romány jakkoliv nepravděpodobné, vždycky si mě získají a donutí mě nad nimi přemýšlet. Ten dnešní třeba o tom, že mnohdy žijeme ve vězení svých špatných představ, které nás přesvědčí, že ten nebo ta nás nemají rádi, že něco se událo trochu jinak , nebo naopak že my jsme tím středobodem světa kolem kterého se točí všechno okolo. Nemusíme se bránit fantazii, vždyť snít je krásné a kdo si umí vytvořit vlastní svět, má to k životu jako bonus navíc..ale vždy je třeba zůstat jednou nohou v realitě. Možná i vy nebo já jsem si něco ve svém životě vyložila špatně, a tak jsem naprosto změnila svou dráhu, kdo ví..ale obávám se, že tohle už v žádné knize nenajdu..

8 12.01.2021

Normálně na to nemám, abych dokázala číst o těch hrůzách v lágrech. Disponuji totiž velmi bujnou fantazii a vše si hned představuji. Nicméně čtenářská výzva mě k tomu donutila, a taky to, že jak již název vypovídá, aspoň něco končí dobře. Bylo to opravdu " hodně silný kafe ", člověku nad tím zůstává rozum stát, jak za takovouhle monstrózní vyhlazovací akcí mohli figurovat lidé z masa a krve, kteří se uměli smát, hrát si s dětmi, možná se i pomodlit..? A jak mohli věřit, že jim to projde? Stejně tak jsem kroutila hlavou nad hierarchií v lágru, která vás, pokud máte ty správné kontakty, dokáže aspoň chvilku držet na živu. A co ti, kteří je neměli ? Smekám před odvahou a nezdolností obou mužů a taky žasnu nad tím, jak si mohli vše tak dopodrobna zapamatovat, že to několikrát nezávisle na sobě znovu popsali se všemi čísly i daty, až jim konečně i svět zdráhající se přijmout tu strašnou pravdu , uvěřil. Nemůžu za to dát míň než 5 hvězd a doufat, že se z toho poučíme i pro budoucnost, která nás opět chce dělit do frakcí, dle barvy pleti, vzdělání, přístupu k práci, vyznání, části světa, kde žijeme..

8 10.06.2020

Tahle knížka je něco mezi Knihou džunglí, Pollyanou a Malým princem, plná prostých mouder , rad a pohledů na svět a na život.
Připadá mi jako třpytivý kamínek, který někdo hodil jako žabku do špinavé a kalné vody ne příliš hezké řeky. Jak kamínek poskakuje, odráží se v něm paprsky slunce a odlesky tančí po vlnách. Najednou už nám řeka nepřipadá tak kalná a kraj okolo tak nepřívětivý. Zahřeje nás u srdce a máme touhu se zatočit do kola. Ano, takhle se má pohlížet na život a na svět kolem nás.
Jenže pak uděláme tu chybu, že zvědavě zvedneme zrak k tomu, kdo ten kamínek hodil, v očích kmitne nevěřící šok a poklesne nám brada…
Už se mnohokrát debatovalo o tom, že kniha a autor jsou dvě rozdílné věci. Já, i když se snažím tak na to nahlížet, tak to prostě neumím. Naopak, myslím, že autor vtiskne do každé knihy kousek svého já, nějaký pohled, vzpomínku, názor..Samozřejmě nevěříme, že se Tolkien setkal s hobity, ale asi by nás dost vzalo, kdybychom zjistili, že byl odpůrce sci-fi, nebo že Čapek ve skutečnosti strašně nesnášel zvířata a nejvíce psy..Čtenář podle mě musí tomu autorovi věřit a pokud zjistí, že jeho životní postoj je v hrubém nesouladu s myšlenkami knihy, nebo že se chová ošklivě, vnímá to jako osobní zradu. I mě velmi zasáhlo zjištění, že moje oblíbená Enid Blytonová, nebyla vzor mateřské ctnosti a její děti velmi strádaly a postrádaly cit a mateřskou lásku právě u autorky láskyplných a krásných dětských příběhů. Takže fakt nevim, kniha je nádherná, ale autor minimálně jednu hvězdu sráží. Budu doufat, že od chvíle, kdy ji napsal, si ty myšlenky vzal za vlastní.

8 13.09.2018

Autorka mě opět chytila svým neotřelým příběhem. Přestože už dávno nejsem ve věku hlavních hrdinů, dokázala jsem se s nimi celkem ztotožnit, protože jsem taky v mládí jezdila na různé takové akce ( i když k detailně naplánovaným larpům to mělo hodně daleko).
Příběh má švih, spád a zápletka s prokletím krásně pasuje do děje.
Spoiler :
Na chvíli člověk dokonce podlehne atmosféře strachu a začne váhat, zda skutečně neexistují nějaké věci mezi nebem a zemí. Jenže pak si musí všimnout, že vše do sebe zapadá až tak nějak moc uměle a nepřirozeně. Takže už v půlce začneme tušit, že všechno bude asi jinak. Navíc jsem jako první četla knihu Erebos, kde je nádherně popsaná manipulace s lidmi. V této knize jde autorka ještě dál, ukazuje, jak hluboko dokáže člověk klesnout, když se dostane na pokraj svých sil a cítí se bezprostředně ohrožen. Možná zde hraje určitou úlohu, i když asi ne stěžejní, mladý věk, v němž se lidé nechají rychleji strhnout a ovlivnit..
A taky to, jak to vše dokáže navíc umocnit tzv. „ davové šílenství “ , že jednám tak, jako ostatní , tudíž to není až tak nenormální a nemorální..
..Někde jsem četla, že od toho, abychom se stali zvířaty, nás dělí jen tři jídla…
Dočteme se v knize, a možná to do určité míry vysvětluje ( vysvětluje- ne omlouvá !) hrůzy, které se masově děly za války i po válce , nebo jiné strašné věci, které se někde dějí dodnes.
A pro nás, kdo máme pocit, že musíme v každé knize hledat i nějaké poselství, to naléhavé upozornění mezi řádky přímo bije od očí : Nikdy nesmíme zapomenout, kdo doopravdy jsme a jaké máme hodnoty!

8 27.09.2017

Moje ,již třetí kniha od této autorky, a opět nezklamala. Přestože prostředí australských škol a ambiciózních matek, které se angažují vždy a všude, je nám asi poněkud vzdálené, Alice mi cizí nepřipadala. V spoustě věcí jsem jí rozuměla a držela jí pěsti.
Knížka člověka nutí vrátit se ve svém životě zpátky, a překvapivě zjistí, že nejlepší kamarádka či kamarádky z té doby zmizely v propadlišti času a dnes si sotva pošleme přání na Nový rok, že moje představy o tom, jak budu vychovávat své děti, byly jiné. Že jsme měli na všechno a na všechny víc času, nebyli jsme tak zaneprázdnění, odpovědní, pracovně vytížení..že jsme ten život ,s lehkostí a nezkušeností mládí, brali mnohem víc s nadhledem a v pohodě ..
Možná by každému z nás občas neškodila nějaká ta rána do hlavy…

8 12.10.2016

Lois Lowry měla úžasný nápad. Podařilo se jí totiž vymyslet svět bez kast a tříd, na první pohled naprosto spravedlivý. Položíme-li si otázku, odkud se bere násilí a neshody, uvědomíme si, že vše začíná velmi brzy. Už v mateřské školce, když jeden má lepší autíčko než druhý, nebo třeba jiné.. Není nic jednoduššího než všechna tato nebezpečí eliminovat. Dát všem stejné hračky, stejné oblečení, majetek, tradice. Postupovat podle jednotného řádu, udržet informace od lidí co nejdál- zrušit knihy, média. Skoncovat se sexuální touhou. Vymazat barvy, tóny, vše rušivé, nápadné, vybočující. Zrušit možnost volby.
Pak to samozřejmě musí aspoň trochu fungovat a všichni mohou být v rámci svých možností šťastni..
Opravdu bychom chtěli takový svět? Denně jsme konfrontováni s násilím, teroristickými útoky, peněžními machinacemi, jsme, zoufalí a kolikrát je nám špatně z naší společnosti, jejíž jsme součástí. Tohle by bylo jistě ideální řešení. Ale za jakou cenu?
To jsou otázky, které se nám honí při četbě této knihy hlavou.
Ve srovnání se současnými akčními , drsnými i lehce zamilovanými „ young adult “ dystopiemi, je to však opravdu jiné. Zejména proto, že podle autorky je kniha určena dětem. Děti nepotřebují propracovaný vládní systém, nepotřebují zamilované románky ani drsné akční honičky a střílečky. Nepotřebují dokonce ani dotažený konec, protože si ho mohou dosadit podle sebe. Nemyslím však, že by tato kniha byla primárně pro děti. Doporučila bych ji všem bez ohledu věku.My starší bychom neměli hledat chyby a nelogičnosti. Víc než samotný příběh, pro nás znamená to poselství. Je jasné, výstižné a zdrcující. Pokud se přeneseme přes otevřený konec ( který, co si budeme vykládat, rozladí u každé knížky), zůstane nám kupa myšlenek a poznání, že ten náš svět přece jen není až tak strašný..

8 12.07.2016

Letopisy Narnie vznikly dávno před Harry Potterem stejně jako knihy Tolkiena
(mimochodem Tolkien a Lewis byli dobří přátelé, to ovšem neznamená, že musíme jejich díla srovnávat), ale v té době je dokázali ocenit jen někteří. Naopak dnešní svět,a hlavně čtenáři, si žádá fantasy, takže i Letopisy Narnie konečně ocenění došly. Je to vážně krásný, skoro pohádkový příběh, oslavující přátelství, rodinu, úctu a respekt k druhým, ale to samo o sobě ještě není všechno. Ten další rozměr je v něčem jiném. Některým čtenářům totiž uniká to naprosto nejdůležitější a podstatné. A sice paralela s příběhem Ježíše Krista.
No a někdo to zas vidět nechce, v tom případě to může brát právě jako zajímavou a napínavou pohádku o dětech a mluvících zvířátkách. To mi však v souvislosti s tak báječnou knihou přijde poněkud málo. Líbí se mi také autorova představa konce světa, což je vlastně zjednodušená, převyprávěná, upravená a mnohem stravitelnější kniha Zjevení (z Bible).
Kdybych Letopisy dostala do rukou už ve třinácti letech, možná bych nemusela tak složitě pátrat po odpovědích na spousty otázek, které v tom věku řešíme…
Rozhodně si nemyslím, že je to knížka pouze pro děti. Podle mě to mohl právě být autorův záměr. Dát dětem pohádku, mládeži napínavý příběh s poučením a dospělým na jedné straně odpočinek a relaxaci u zdánlivě nenáročné četby, ale na druhé straně mnoho podnětů k zamyšlení.

8 09.12.2015