SidoniaL. komentáře u knih

Instinktivně jsem sáhla po tomto drobném dílku po volbách a byl to dobrý nápad! Ano, svět těch mocných je stále stejný, plný cynismu a podvodů. Úžasná paralela, skvělé vyprávění!

33 13.10.2021

Mám ráda, když autorovi detektivky pořádně 'naletím', když mně až do konce vodí za nos a v závěru mi úplně vyrazí dech... Netvrdím, že oplývám bystrostí detektiva, ba spíše naopak - myslím, že jsem ideální čtenář detektivních příběhů! Tenhle závěr jsem nečekala, překvapil mne. Aghatha Christie by měla radost, kdyby mne viděla s otevřenou pusou sledovat, jak paní Marplová skládá v závěru mozaiku svých pozorování, všechno jí parádně zapadá do sebe a já s obrovským údivem zjišťuji, že vrahem je... No ne! To jsem teda nečekala! A zase si - jako vždycky - umiňuji, že příště si dám lepší pozor, že příště téhle dámě už nenaletím !!!

13 23.01.2021

Tenhle Gardner, když si ho jednou oblíbíte, líbí se vám stále víc! Je to sice tzv. oddychovka, jak mnozí zdůrazňují, ale netřeba si pod tím představovat nějakou bezduchou zábavu. Je to inteligentní čtení pro inteligentní čtenáře! A navíc je to takové slušné, džentlmenské čtení, že se až člověk nepřestává divit, jak se svět od Gardnerových časů změnil k horšímu!

8 10.06.2020

Četla jsem autobiografii Adiny Mandlové ještě před 89. rokem, nyní jsem si ji vyslechla ve skvělé audionahrávce proložené ukázkami z prvorepublikových filmů, v nichž Adina Mandlová hrála. Vždy jsem Mandlovou považovala a i nadále považuji za nejlepší předválečnou herečku, jejíž krása a vynikající herecký talent byly takřka bez konkurence a vždy se budu s potěšením dívat na její filmy, zvláště ty s Hugo Haasem. Ale popravdě řečeno její autobiografie mi ji rozhodně sympatičtější neudělala. Ve filmech sice hrála okouzlující, distingovanou dámu, v osobním životě se však rozhodně jako dáma nechovala! S otevřeností a dokonce i s pýchou popisuje svůj promiskuitní život a vypočítavé střídání milenců. Korunu tomu pak nasadily její dopisy, plné hrubosti a vulgárních výrazů, které psala ve švýcarském sanatoriu! Životopis se dobře čte, Adina byla bystrá se sympatickým smyslem pro ironii. Jeho největší hodnota je ve vylíčení dobových poměrů před válkou, za války a těsně po ní a pohled do zákulisí slavné osobnosti. Za sebe mohu říct, že dobře vím, proč autobiografie slavných raději nečtu...

7 29.10.2021

Autor je beze sporu dobrý sociolog a v hlavě to má srovnané. Až na jednu "maličkost": chybí mu víra.

7 16.02.2020

Příběh lásky, která vytrvala a přečkala více než 50 let. Hezké, že? Ovšem ta nechutná, detailní líčení všech více než 600 "lásek", rozuměj sexuálních avantýr hlavního hrdiny v mezidobí 50 let, to fakt číst nemusím! Dílu to sice zvedlo popularitu... ale mně to zvedlo žaludek! Děkuji, nechci!

6 22.01.2021

Dočetla jsem, ohodnotila... a jsem smutná! Kdo by nebyl, když musí opustit Mansfieldské panství? -
Krásný a podle mne nedoceněný román Jane Austenové. Působil na mne jako jemná perokresba postav a jejich charakterů. Zamilovala jsem si především hlavní hrdinku Fanny. Je tak jemná, citlivá, neprůbojná a skromná, dnes by se řeklo, že je "zakomplexovaná", a přesto trvá na svých mravních zásadách s nečekanou odvahou a neústupností! A její protipól paní Norrisová! I ona je vykreslena až do nejmenšího detailu! Skvělý román!

6 02.07.2020

Ještě nikdy jsem u žádné knížky neprolila tolik slz - tedy slz od smíchu! A z téhož důvodu tuhle knihu doporučuji číst v tramvaji, v metru, prostě v nějakém narvaném dopravním prostředku. Zkusila jsem to a představte si: v kratičkých přestávkách mezi svými hlasitými výbuchy smíchu, které se mi nedařilo utlumit, a následným utíráním očí a brýlí jsem si všimla, že lidi si ode mne nenápadně odsedají! Najednou jsem měla místa dost!

6 23.02.2020

Nemohla jsem stoprocentně sympatizovat s hlavním hrdinou i přes upřímnost jeho zpovědi. Ano, v jeho věku a v takovém nepřirozeném prostředí, kde vojenští kumpáni tvoří celý svět mladého, nezralého člověka, je těžké nebrat ohledy na mínění druhých, snést jejich výsměch a odsouzení! Přesto jsem nedokázala pochopit jeho výkyvy nálad, ty změny ode zdi ke zdi, z extrému do extrému a z těchto změn nálad plynoucí rozhodnutí. Naopak (na rozdíl od mnoha zdejších recenzí!) Edita mi vůbec nebyla nesympatická, její chování mi nepřipomínalo chování rozmazleného děcka, dokonce jsem chápala její citové výkyvy způsobené jejím postižením. Stejně tak jsem chápala i jejího otce, neboť z osobní zkušenosti vím, jak těžké je vyrovnat se s postižením vlastního dítěte a oč těžší to bylo před sto lety!
Občas mi bylo do pláče, popravdě řečeno ne nad postavami románu, ale spíš když jsem si vzpomněla na tragický osud autorův.
Dovolím si citovat z vynikající recenze uživatele Jadlut:
"(Stefan Zweig) nemůže přijmout, že jeho duchovní domov, Evropa, je v troskách; docházejí mu síly a propadá se do čím dál většího zoufalství. V brazilském Petropolis v roce 1942 společně s Lotte ukončí svůj život vlastní rukou. Dopis na rozloučenou uzavírá slovy "Pozdravuji všechny své přátele: kéž se dožijí toho, že spatří úsvit po této dlouhé noci. Já, ten nejvíc netrpělivý, jdu napřed." - - -
Neunesl těžkou atmosféru doby, tu tehdejší beznaděj, kdy na všech frontách sílil a postupoval nacismus... - - - Ano, člověk se musí obrnit velkou trpělivostí, aby snesl tu beznaděj doby, v níž žije! Jak ho chápu v r. 2022!

5 17.08.2022

Klostrmann a Stifter, podobná tématika. Žasnu nad tím, jak odolní, odvážní a stateční byli lidé předchozích generací! Brodit se po pás ledovou vodou? Riskovat život na zamrzlých cestách kvůli návštěvě pacienta? Octnout se ve vánici, nevidět na krok před sebe a netušit vůbec, kde jsem? Kdepak, ani náhodou! My máme dnes všechno pěkně pod kontrolou: e-recepty, auta, vlaky, upravené silnice, pěšky tak s bídou od auta k domu... A kdyby nás potkala taková mimořádná zima, jakou Stifter popisuje, určitě bychom hned volali na pomoc svatou Gretu a všechny státníky světa, aby to za nás rychle vyřešili: Pomóc, pomóc!

5 07.11.2021

Tak to bylo moje první setkání s Rossem Macdonaldem a bylo to setkání - nebojím se to říct - mimořádně šťastné! Knížku jsem zhltla na jeden zátah. A budu se snažit, aby to nebylo setkání poslední. Věřím mu, věřím, že mi další schůzky s tímto mým novým objevem, do něhož jsem se zamilovala na první pohled, nepřinesou zklamání. Okouzlil mne jak svým jemným humorem, psychologií postav, tak především pěkným jazykem. Na tom má ovšem přednostně zásluhu i nedoceněný Mistr překladu František Jungwirth.

5 09.02.2021

Tahle Gardnerova práce mne nesmírně pobavila. Znáte to, když odložíte knihu a postavy vás celý den provázejí, vyskytují se stále jako by kolem vás? Tak to je tenhle případ. Původně jsem byla trochu zklamaná, že se zde neobjeví můj oblíbenec Perry Mason, ale chytil mne ten humorný tón příběhu a už mne zájem neopustil. Kromě jako obvykle dokonale propracované zápletky je zde více humoru a to bylo pro mne asi největší překvapení! Ale jedno je jisté: E. S. Gardner je pro mne v detektivkách číslem 1 a každou knihu odkládám sice s uspokojením, ale také s lítostí - zase o jednu méně! Ale pokud vím, pan Gardner jich napsal celkem 130, takže ještě jich na mne "pár" čeká!

5 10.06.2020

Tak tohle je nečekané (a velmi příjemné!) překvapení! Očekávala jsem, jak znám autora p. prof. Malého, že kniha bude odborná, moudrá, poučná atd., že si ji uložím do knihovny a budu z ní příležitostně čerpat vysvětlení sporných otázek a všelijaká poučení. Místo toho jde kniha z ruky do ruky a další členové rodiny mi ji berou doslova z ruky a známí ji taky chtějí číst a kdy prý jim ji půjčím! Tak takhle ne! Jsem hamoun a chci ji mít jen pro sebe! Ale nebojte se, miláčkové! Balík s vícero výtisky už je na cestě!

5 23.02.2020

Bydlíte-li u lesa jako já, musíte tuhle malou, ale šikovnou knížečku mít stále po ruce, abyste věděli, kdo vám každou chvíli ťuká na dveře. Pardon: na krmítko.

5 16.02.2020

Myslela jsem si, že mne Agatha Christie už nemůže ničím překvapit... Ó, jak naivní myšlenka! Zpočátku jsem si říkala, že jsou ta jména nezvyklá, že zápletka je příliš jednoduchá, že to zkrátka nebude ono. Ale svůj názor jsem musela hned po několika stránkách odložit a zhltla jsem ji takřka na jeden zátah! Moje milá paní Agatho, smekám svou ušmudlanou hučku, jste zkrátka nepřekonatelná!

4 13.10.2021

Nejsem filosof, nemám k tomu patřičné vzdělání a snad ani nadání. Ale tohle je - odpusťte mi, vy všichni, kdo zbožňujete MK a stavíte si ho vysoko, převysoko na piedestal - tohle je dle mého "mlácení prázdné slámy"! Filosofie pro filosofii. Z románu čpí taková prázdnota, neláska, ba i nenávist a bezcitnost, že z toho až mrazí! A úplně nejnesnesitelnější je, když se autor pouští do svérázné teologie! Ta jeho parodie Pána Boha, to jeho matení pojmů! Kundera kdesi napsal, že existuje "ďábelský smích", který posiluje a oživuje! Tady musel ďábel velmi oživovat autora a radovat se z jeho díla! Umím si představit záměry, s jakými MK Nesmrtelnost psal. Ale jako je Kunderova filosofie pseudofilosofií, je i jeho pracně budovaná nesmrtelnost pouhou pseudonesmrtelností! - - - Ve svých jednadevadesáti letech byste, vážený pane Kundero, už mohl myslet na skutečnou nesmrtelnost, ale to Vám Vaše sebestřednost, zahleděnost do sebe sama a neustálá ublíženost prostě neumožňuje! Je mi Vás líto! Ta jedna hvězdička ode mne je - ani nevím proč a za co! Asi ze soucitu nad životem, který minul svůj cíl a jako znamení, že vždycky ještě zbývá nějaká ta Naděje!

4 15.08.2020

Moje první kniha od tohoto autora. Zaujala mne, ne že ne. Vlastně se prolínají vyšetřování dvou případů a čtenář má tak možnost nahlédnout nejen do myšlení a jednání amerických policistů, ale i do soudní a právní mašinérie v USA. Osobně bych k tomu řekla, že po všech stránkách není Američanům co závidět. Myslím, že američtí strážci zákona to vůbec nemají lehké! Autor také neustále řeší rasově otázky, nevím, jestli by toto směl napsat ještě dnes, neboť příběh je napsán už pěkných pár let. Napětí je skvěle stupňované, závěr překvapivý! Jen množství těch zmínek o sexu a s tím spojených vulgarit mne netěšilo, to nemám ráda. Jinak za mne dobré a v nudě karantény ještě lepší!

4 06.04.2020

Popravdě řečeno tahle kniha A. Christie mi opravdu nesedla. Ačkoliv se odehrávala v tak atraktivním prostředí, nijak se to na atmosféře neprojevilo, děj byl neskutečně rozvláčný a příliš zatížený psychologickými rozbory jednotlivých účastníků, resp. podezřelých. Ke konci jsem už tak tak čekala, kdy to skončí a kdy bude vrah odhalen.

4 07.02.2020

Jaké bylo moje překvapení, když jsem před časem zjistila, že jsem v mládí nečetla Malé ženy, ale jen jejich zkrácené vydání a navíc tendenčně přepracované, v němž kromě jiných nepříliš vhodných zásahů nebyla ani nejmenší zmínka o Bohu! Zde, v původní verzi románu, se s vírou v Boha setkává čtenář poměrně často, ale je to bohužel víra v Boha v duchu transendentalismu, jehož stoupencem byl autorčin otec. Allcottová řeší v románu i otázku emancipace žen, a to především v autobiografické postavě Jo. Dá se říci, že v autorčině době je emancipační hnutí teprve v plenkách a až dnes můžeme v "plné nádheře" pozorovat, kam až dospělo! Po stránce literární jsou jednotlivé kapitoly trochu nevyrovnané, některé slabší vedle jiných vynikajících. Za mně - nejlepší kapitola Údolí stínu.

U E. S. Gardnera nikdy žádná sprostota, vulgárnosti nebo nevkusné sexuální narážky, nikdy přílišné krutosti, ale inteligentní humor, brilantní křížový výslech. Všechno z vlastní praxe. I toto je skvělá oddychovka. Perryho mandantka na mne tentokrát působila tak nedůvěryhodně, že jsem byla opravdu zvědavá, jestli ji z toho obvinění vyseká a jak. A dopadlo to - jak jinak u Perryho Masona - dobře!

4 18.01.2020