Prokrastinuji komentáře u knih

Stejně jako včechny romanťárny, z produkce Knihy Dobrovský, se i Pan Romantik čte svižně a věřím, že kdybych neměla práci, mám přečteno za 2-3 dny. Takhle si, ale příběh kouskuju dávkovala. Místy to bylo dost vtipné - autorka solí pěkné i lacinější hlášky. Paul/Pan Romantik mě nepřestával překvapovat a moc se mi líbí jak ho autorka popisuje, ale Eden... No poslední dobou zjišťuju, že mě ve vztahovkách, vždy jeden z páru alespoň trochu irituje a tady to bohužel byla dost často Eden :/ Na druhou stranu bych měla pochopení, kdyby někoho naopak iritoval Paul svou mnohdy nereálnou dokonalostí.

5 26.03.2021

Tohle byla jízda, dámy a pánové! Pro mě nový svět, který autorka skvěle vybudovala - máme tady zajímavou měnu - volty, lidé mají různá nadání, historie není úplně růžová a samozřejmě nesmím zapomenout zmínit ono samotné legendární město hříchu, ve kterém se příběh odehrává a které je rozdělené mezi tři gangy - Železné, Zjizvené a Hrdličky. Hlavní hrdinka Enne přijíždí do New Reyners hledat svou matku a naráží na lorda Železných Leviho, který shodou náhod její matku zná. Pod záminkou, že mu Enne za pomoc zaplatí, začínají pátrat po městě a hledat stopy po Lourdes. Enne zjišťuje, že před ní její matka měla hromadu tajemství a jedno velké má i Levi, které ho tíží a možná ho brzy bude stát i život.

Ráda bych řekla, že kniha se četla skvěle, ale některé uspořádání vět na mě byla dost kostrbatá a často opakující se slova v jedné větě dojem moc nevylepšovaly. Nicméně, nový svět jsem si užívala. Sice je děj, co se zvratů týká, trochu předvídatelný, ale popravdě mi to vůbec nevadilo. Levi je skvělá osvěžující postava reprezentující POC a LGBT, která je napsaná prostě lidsky - dělá chyby, žije na hraně a v jedné chvilce sebelitování - nebo spíš sebeopovržení - krásně načrtne myšlenku, že Enne by se všeho vzdala aby zachránila matku, kdežto on se doposud vzdal všech aby zachránil hlavně sám sebe... Enne na mě působila jako naivní holčička, kterou ovšem město rychle připraví o nevinnost a velice rychle ji začne proměňovat v někoho silnějšího, s ostrými lokty... nebo to jsou možná tajemství, která začnou na její honbě, vyplouvat na povrch?

3 26.03.2021

Rereadingy moc často nedělám, ale když se blíží seriál a kniha u nás vyšla v novém krásném paperback vydání, neváhala jsem. Přiznávám, že mám pořád slabost pro tajemné záporáky, ztracené hrdiny, kteří nevědí jak se dostat z friend zone a prastaré tajemné postavy, které znají odpovědi na všechny otázky. Ano, kniha je trochu předvídatelná a doplním, že i čtivá. Některé věci jsem si pamatovala a některé už vůbec, takže jsem si všechno měla možnost oživit. Líbila se mi stejně jako napoprvé? A víte vy, že vlastně asi jo :D jasně, vím, že jsou lidi co Grišu označují za horší průměr, ale mě učaroval tenhle příběh, svět, který autorka vybudovala a postavy, které buď miluju nebo nesnáším...

2 26.03.2021

Krásný nostalgický návrat do dětství v podobě sbírky několika příběhů s krásnými (na mě možná trochu moc digitálními) ilustracemi. Knihy s Mumínky byly jedny z prvních, které jdem si jako malá půjčovala z knihovny a pamatuju si i kreslenou seriálovou pohádku. Všechno to bylo, ale už za ty léta dost v mlze, a tak jsem ráda, že jsem si to díky téhle povedené publikaci mohla připomenout. Kniha je určitě vhodná pro málem čtenáře, ale potěší i nás dospělé, kteří si pamatujeme :)

1 26.03.2021

Ke knížce mám pár výtek, ale dá se říct, že to bylo příjemné první setkání s autorčinou tvorbou, která je v našich českých končinách už známá díky své sérii o strašidelných domech. Nemám načteno moc horrorů, takže vůbec nejsem odborník a nemůžu srovnávat, ale musím říct, že se mi líbilo prostředí, líbila se mi záhada, postava Todda mi svou posedlostí a urputností trošičku připomínala Joea z thrilleru You. Musím říct, že zbytek party mi dělal v počátcích problém - měla jsem problém hlavně dívky od sebe odlišit, zapamatování jejich jmen mi taky dělalo trochu problém a celkově jsem si k nim tak úplně nevybudovala nějaký hlubší pouto.Příjemným překvapením pro mě byla postava detektivky, co dostala na začátku tenhle případ na starost. Tak flegmatickou - nebo jak to říct- postavu jsem ještě nezažila a kdo mě zná, ví, že postavy detektivů fakt nesnáším, ale tady to bylo fajn - jako strašný, ale fajn xD Je tady spád, ale i polemizování (které mi opravdu sedlo, protože taky ráda teoretizuju co a jak), pár lekacích scén - které by byly ve filmu podle mě celkem podařené,... víc už prozrazovat nebudu, abych nespoilerovala, ale pokud máte rádi survivaly v přírodě, kdy není úplně jasný, proti čemu skupina stojí, směle do toho.

3 26.03.2021

Na to, že se jedná o pohádku pro děti, mě to teda neokouzlilo a být dítě, tak teda nevím, co by se mi na tom mělo líbit. Je to takový nemastný, neslaný ve formátu dvou dost odlišných stylů ilustrací - což hádám předestírá, že se na příběhu podílela dvě studia? Upřímně to byla nuda, kresba mi taky nesedla, poselství je divný a zmatečný. Nevidím jediný důvod, proč by nad knihou někdo měl ztrácet čas. Jako jasně, moc času asi neztratíte, protože je to krátký, ale jak by řekla postava Dvaadvacítky: “Pfff”

1 05.12.2020

Musím říct, že tenhle druh naučné literatury mám ráda a foodstyling mi padl do oka, protože miluju fotky jídel, ale to moje jídlo jak v reálu, tak na fotkách nikdy nevypadá zrovna dvakrát k světu a to trochu zamrzí. Nemůžu říct, že bych v ní našla něco převratného, co už jsem nečetla nebo neviděla někde jinde v článku nebo videu o focení, co jsou dostupná na netu. Ale je fajn, že to tady máte všechno pohromadě a potěšilo mě, že v knize je i pár receptů, které vypadají skvěle a určitě bych je chtěla vyzkoušet. Tuhle knihu mají navíc na triku čeští autoři a podle mě je po grafické stránce zpracovaná naprosto skvěle. Netroufám si tvrdit, že po přečtení budu nějaký super odborník na foodstyling, to bych musela víc vařit a časová kapacita na to úplně není, nicméně pár triků teď budu mít v rukávu na těch pár jídel, které sem tam připravím. Tahle kniha určitě potěší všechny, kteří rádi fotí, pečou a vaří.

05.12.2020

Tyhle humorné nekorektní skeče potěší nejednoho fanouška hry o trůny a vybavíte si všechny ty ikonické i cringe momenty. Osobně nemám, co bych vytkla. Snad jen zmíním, že bych preferovala raději pevnou vazbu, ale to je moje pocitovka. Jinak je to paráda a zaručeně vám to zvedne náladu.

1 29.11.2020

Hned na začátek, a ne jen proto, že jsem dostala RC v rámci spolupráce, řeknu, že tohle vůbec není špatná kniha, ale well, January byla všechno, jen ne vůbec to, co jsem od ní očekávala. Byla jsem z prvních pár stránek nadšená, protože je pravda, že je to napsaný krásným, květnatým a až zasněným jazykem, ale když po padesíti stránkách zjistíte, že vás to tak úplně netankuje a máte přečíst celou knihu o 400 stranách?!?
Nedokázala jsem si vytvořit vztah k postavám a celkově mi to určitými prvky připomínalo divný mix Dětí z Bullerbynu a Umbrella Academy, protože pan Locke vypadal v mé představě jako Hargreeves, sorry not sorry, nemusíte to tak vidět, jen můj názor. Vím, že příběh asi nese skrytou přidanou hodnotu, ale zcela upřímně jsem neustále ztrácela niť a párkat se ve čtení musela vracet. Moc tomu nepřidával fakt, že příběh se táhl jako hodně kvalitní zvýkačka. Kdyby to nebyla kniha na recenzi, ani nedočítám. Uznávám, ale že kniha má vcelku originální námět, nádhernou obálku a pak je tady taky ta záležitost s knihou v knize.
Myslím, že kniha by mohla sednout fanouškům série Drahokamy a knihy Dívka z Inkoustu a hvězd.

1 28.11.2020

Řekněme si to upřímně, cover zvolený pro český překlad asi jen tak nějakého čtenáře nezaujme. Nebo alespoň mě tak úplně nezaujal. Do knihy jsem šla hlavně kvůli tomu, že se blížilo realease date filmové adaptace na HBO. Font je skvělý, ale kresba podle mě míjí věkovou skupinu lidí a křičí "ideální pro fanynky Sexu ve městě 30+". Přitom je to podle mě knížka, která apeluje na mladé dívky a snaží se bojovat proti předsudkům, misogenii a celkově unfriendly přístupu k nám ženám a omezování našich prav. Otázka pro a proti potratům je dost aktuální téma (ano, koukám na tebe Polsko) a potrat je samotným tématem Netěhotné. Je to veselá a tak trochu divoká roadtrip výprava, na které můžeme sledovat mimo jiné vztah dvou (ex) kramarádek a osobně se mi jejich přátelství na knize dost líbilo, ale některý dialogy na mě byly trochu hloupoučký. Kdybych byla mladší, asi to ale přehlédnu. Myslím, že autoři odvedli skvělou práci a vytvořili vcelku jednoduchý, téměř feelgood příběh, který má na okrajích řádků skvělé poselství.
Na závěr si neodpustím svou oblíbenou citaci z Jak být ženou od Caitlin Moran: "Nikdy v minulosti nebylo lepší být ženou. Máme volební právo, pilulky a od roku 1727 nás neupalují jako čarodějnice. Ale přece jen zbývá položit pár rýpavých otázek…"

4 15.11.2020

Na jednu stranu chápu, že některým lidem příběh nesedl, já osobně sama měla s hlavní hrdinkou Mei dost problémy a well, ta záležitost s polibkem... Do knihy jsem šla s tím, že potřebuju u něčeho vypnout, číst něco feel good, něco nad čím nemusím uvažovat a bude to sluníčkový. A ono to bylo vtipný - protože jsem očividně naladěná na stejný vlně jako autorka, ale zároveň jsem u toho 100% nevypla a někdy se můj mozek snažil dělat rozbory a pitvat určitý blbosti. Stoprocentně sluníčkový to teda rozhodně taky nebylo.
Na knize rozhodně oceňuju čtivost, krátký kapitoly s geniálníma názvama, vtipnost, zpracování knihy a příběhu pomocí zpráv a fotek, vše barevný, sem tam malá ilustrace a hlavně ty popkulturní odkazy byly prostě skvělý. Celkově se asi jedná o mojí úplně první čtenou feel good romaci a rozhodně chci tuhle žánrovou kolonku trochu blíž prozkoumat.

2 30.10.2020

Tak tohle byla síla???? musím říct, že knížka se mi četla o něco hůř, protože má takové zvláštní tempo. Zpočátku jsem byla lehce zmatená částmi, které se odehrávají “v současnosti”, a říkala si, proč je na jeho straně, proč se s ním sakra sešla, proč je tak posedlá tím se mu zavděčit, proč tak touží po jeho lásce? Autorka bravůrně vykreslila psychiku postav, ale myslím, že si trochu zahrává i se čtenářem. Hodně z nás určitě četlo nějakou tu romanťárnu se zakázanou láskou učitel&student? Přiznávám, že já už jsem na víc jak tři příběhy se stejným námětem narazila, jenže jak jsem četla Vanessu, musela jsem se k tomu všemu vracet a klást si otázku: Byla to opravdová láska, nebo hrála roli manipulace? A jelikož tenhle motiv znám v jiné (romantizované) formě, na prvních pár stránkách Vanessy jsem si kladla otázku, zda to nakonec není láska i tady, jenže s každou další stránkou jsem rychle měnila názor. Fakt, že je v poslední době aktuální téma MeToo rozhodně knize přidává a ruku v ruce by mohlo působit jako menší osvěta. Je třeba o tom mluvit. Kdo ví, v kolika z nás se skýtá Vanessa a kolik Vaness vlastně známe. Já určitě znám. Rozhodně mi to o něco víc otevřelo oči a budu se teď na určité situace a případnou nevítanou "nevinnou" pozornost, koukat trochu jinak.

3 19.10.2020

“Jsou věci, které jsou za čárou. Když ale člověk za tuhle čáru vstoupí, najednou zjistí nebezpečnou věc, s to, že když poruší pravidla, svět se hned nezbortí... pokaždé když tu čáru člověk znovu překročí, je šedší a šedší, až se jednoho dne člověk rozhlédne a pomyslí si: Tady někde bývala nějaká čára, alespoň myslím.”

Taylor Jenkins Reid skrze svou knihu Daisy Jones & The Six vzdává hold 70tkám a dobře známému triu sex&drogy&rock’n roll. Slunné L.A. a v něm Daisy, holka, ze který je každej na větvi, a která chce psát svý písničky a hlavně zpívat SVÝ písničky. A pak tady máme skupinu The Six v čele s Billem (kterého si snad ani nejde nepředstavovat po vizuální stránce jako toho ze Stranger Things????), který má svou holku (a později manželku) Camille a holduje všem neřestem, které mu úspěch a sláva nabízí a stírá všechny hranice, o kterých si myslel, že je nepřekročí.

Musím říct, že styl vyprávění, který autorka zvolila mi sedl hned od začátku. Máme tady přepis rozhovoru, ale na mě osobně to působí jako přepsaný dokument, který se skládá z rozhovorů a na konci jsem zažila skrze tuhle autorčinu zvolenou formu menší mindblow. Nemáme tady vlastně skoro žádný popis, ale zcela upřímně jsem s tím neměla problém a kniha se mi i svižněji četla. Těch postav poskytující interview někdy bylo fakt dost, takže jsem měla tendence, začít si dělat poznámky a zpětně je to možná jediné malinkaté mínus, které bych knize dala. Avšak ty hlavní postavy se vám neztratí. Samozřejmě tady máme hlavní trio aktérů Daisy, Billy a Camilla, ale já si oblíbila hodně i Karen (čelenku The Six) a souhlasím s tvrzením, že všechny tři zmíněné ženské hrdinky nesou jistou message a jsou obestřeny feministickým duchem.

Jak už název knihy napovídá Daisy Jones a The Six se střetnou - vše začíná jejich spoluprácí na songu Honeycomb, jehož autorem je Billy, který právě prodělal odvykačku a snaží se být vzorný manželem a otcem, jenže ještě nemá nad svou závislostí vyhráno. Studio na něj navíc začne tlačit, co se týče připravované nové desky The Six, a navrhnou aby byl Honeycomb duet.

Ti dva si samozřejmě na začátku tak úplně nesednou. Každý má za sebou jinou minulost a původ a oba mají neuvěřitelný talent a lví hrdost. Střídá se tu sympatie s apatií. Svou roli hraje i závislost a tvůrčí vypětí. Nicméně je vám asi jasné jakou cestou to povede. Z anotace víme, že nakonec dojde k rozpadu, jenže jak to celé bylo?

Naprosto jsem netušila, že je příběh inspirovaný světoznámou kapelou Fleetwood Mac - i když se to píše v anotaci, ale já osobně je poslední dobou moc nečtu. Mně to připomnělo jiné příběhy o známých osobnostech - Bohemian Rhapsody, Factory Girl a další. Chtěla bych však zdůraznit, že tohle není nějaká prvoplánová YA romanťárna, ale místy je to reálně bolestné. Našla jsem tady hromadu krásných a zajímavých myšlenek, které lze aplikovat na vztahy, závislosti, hudbu, slávu,... Mam-li se však pokusit shrnout své pocity, které ve mě kniha zanechala, najednou, řeknu to asi takhle... Na konci “každýho dne”, když se začne sčítat jsme všichni jenom lidi, děláme chyby, protloukáme se životem, zažíváme vzestupy a pády...

Zcela upřímně? Zamilovala jsem si tenhle příběh natolik, že hned, jak jsem se dostala na poslední stránku, nalistovala jsem tu první a začala číst znovu. A to jsem naposledy udělala asi u Stmívání? Daisy je fenomén - výjimečná kniha, a těžko se po přečtení chce věřit, že to byla a je všechno jen fikce...

“Už tehdy jsem měl zvláštní pocit.. jako bych věděl, že prožívám něco, na co budu vzpomínat celý život.”

5 19.10.2020

3 možná 3,5*

Jako rozhodně to není špatná kniha, ale na zadek jsem si z ní tak úplně nesedla.
Za mě celkem originální námět s celým tím ochutnávačstvím a vlastně volbou, zda si hlavní postava Jelena zvolí jako trest za vraždu okamžitou smrt popravou, nebo prožije zbytek života v obavě, že může kdykoliv zemřít. Příběhu nechybí spád, máme tady kratší kapitoly a pro obě ústřední postavy mám trochu slabost :'D A myslím, že tady máme taky celkem slušný vývoj Jeleny.

Tohle bylo taky moje první setkání se slow-burn romantikou a jistým způsobem to má asi kouzlo, pokud zrovna neholdujete knihám s přehršelem/instantní romantikou, rozhodně vás Studie jedu nebude nijak zvlášť iritovat. Já osobně bych, ale ocenila trochu lepší popis vývoje vztahu, který tady mezi dvěma postavami vznikal.

Na druhou stranu, jako opravdu silné mínus bych mohla brát fakt, že se dopředu dá pár věcí odhadnout a pokud se trefíte, příběh se pro vás z rázu stane dost předvídatelný. No a pak ten konec... :/

19.10.2020

Pořád uvažuju, jestli jsou to spíš tři hvězdy nebo čtyři...
Ale abych to vzala hezky popořadě. Máme tady příběh o holce jménem Aurora (dále jen Auri), která byla uvedena do umělého spánku, před cestou do vesmírné kolonie. Problém je, že se probudí neplánovaně až o dvě staletí později na úplně jiném místě. Všichni, které znala jsou mrtví a systémové databéze tvrdí, že kolonie, do které cestovala neexistuje. Co víc, ani o jejím otci, který v kolonii přebýval, neexistují žádné záznamy a daná lokalita sbadá pod vládní galaktickou klatbu (jinými slovy, vstup zakázán). Joo a pak jsou tam všude mimozemštani. Takže Auri nestačí valit očka, ale zároveň zachovává chladnou hlavu i v takových momentech, kdy po ní někdo začne jít a well, začnou se kolem ní dít fakt divné věci, které vyráží dech a jejich existenci a působení, si neumí vysvětlit ani ti mimozemšťani - a to už je co říct, ne?

Zpětně si říkám, že to možná bylo až nerealistické, aby to ta holka pobrala až tak v klidu. No dejme tomu... Tahle kniha má celkem sedm vypravěčů a vím, že si na to hodně čtenářů stěžuje, ale podle mě jsou jejich osobnosti natolik odlišné, že pokud při čtení dáváte pozor a úplně nevypínáte, nebudete mít problém s orientací. Mě osobně sedly nejvíc dvě postavy. Finn je mimozemšťan, co vypadá jako albín a nosí černé kontaktní čočky. Na rozdíl od zbytku své rasy musí nosit exoskelet. Taky je bi a neuvěřitelně sarkastickej. Kal je válečníka, kterého zavrhuje vlastní rasa, kvůli složitý historii jeho národa. Sexy, namakanej, filová kukadla, špičatá ouška a občas mu říkají víloš a tady bych asi měla načít bezpečně (bez spoilerů) můj problém neproblém s touhle knihou...

Hned na začátku podotknu, že za tohle hvězdu nestrhávám - to, za co strhávám si nechávám až na konec. Faktem je, že celá tahle kniha je jedno velké "vařili pejsek a kočička". Je tady až přehršel prvků z jiných příběhů, které až tak moc známe. Když nahodím asi ty nejvíc očividné (víc jich mám vyjmenovanejch v recenzi tady na databázi nebo na GR) - máme tady šestičlenný tým (nepočítám Auri) vyvrhelů, které nikdo nechce a z toho pár členů jsou mimozemšťani... Dál nebudu spoilerovat, ale podobnost se šestičlenným týmem Strážců galaxie a jejich dobrodružstvím je pro mě prostě až do očí bijíci. Pak taky nemůžu zapomenout na chytrej a ukecanej tablet, jehož název jsem si nezapamatovala do teď... Že by za to mohl fakt, že mi až moc přopomínal Spira nebo Pana Laskavého? Chápu, je to asi Jayova věc :D Nejvíc mě však do očí trefila věc s Kalem.

Štípněte mě prosím, ale tohle bylo jak potkat vesmírnou - mimozemskou verzi Rhysanda s jinou podobou a bez křídel. Vlastně celkově tak 100x lepšího (Ano, zpětně moc Rhysanda ani Rowena od Maas nemusím). Protože Kal mi sedl od prvního okamžiku. Jak jsem říkala, sexy, namakanej, filová kukadla, špičatá ouška a občas mu říkají víloš... Nepřipomíná vám to něco? Dobře budu ještě chvilku pokračovat xD Jeho rasa má tzv. Tah, což vytváří pouto mezi dvěma druhy. Jakmile mezi sebou mají Tah, přitahuje je to k sobě, jsou mega ochranářský, žárlivý a prostě žijí pro toho druhého. Pořád nic? Jestli jste nečetli Maasovou, je mi to jasný a jestli četli a stejně to tam neuvidíte... Well nevadí :D Popravdě se mi Kalovi kapitoly četli ze všech nejlíp (pak ještě ty Finnovi) a klidmě bych uvítala knihu čistě o něm.

Přesto přese všechno se mi vlastně kniha líbila. Autoři to uměj podat, a i když se to místy hůře čte a člověk při tom musí přemejšet, není to k zahození. Jasně po tom mym výčtu jde originalita celkem do kytek, ale zatím jsem neslyšela, že by si nějaký čtenář stěžoval zrovna na to. Však, co je dneska originální, že jo? Krásně jim to funguje a pak přijde ten konec a agh... Neříkám, že strhávám hvězdičku jen za to (a tu půl až celou dolů zvažuju za originalitu), ale na konci mě postava Auri vlastně dost štvala. Její poslední kapitoly moc nedávaly smyls a udržet povědomí, co se zrovna děje a JAK SE TO SAKRA DĚJE, bylo skoro nad moje síly, jenže jo... Přihlídnuli k faktu, že Auri vlastně celou situaci hned od začátku dost zvládá (všichni, které znala jsou mrtví, její přes 200, ale vypadá na sedmnáct a zjistí, že existujou mimozemšťani - hned několik ras,...), autoři ji dost často zneužívají k vyřešení bezvýchodné situace, směřování hrdinů, vytváření zápletky,... Je něco jako Bůh na kladkostroji ve starověkym Řecku/Římě... Jasně hodně hlavních hrdinů funguje na tomhle principu, ale tady toho bylo aaaaaž moc. V jedné fázi, to všechno směřuje do kytek, čtete desítky stránek, několik kapitol z pohledu různých lidí, vstřebáváte jejich pochyby a emoce - strach z blížícícho konce... Jen aby, když už jsou na hraně, se vytasej s tím, že VLASTNĚ STRAŠNÁ PRDEL, ale celou dobu jedeme podle plánu, kterej jsme ti čtenáři zapomněli tak trochu sdělit... xD Jenže je to těžko uvěřitelný. Mimochodem, tuhle situaci samozřejmě vyřeší Auri - náš Bůh na kladkostroji, kterýho tam autoři pustěj... Pochválen buď asi... Takže tohle byl osobně můj problém.

2 28.09.2020

"Táta říkal, že všichni občas ostatní odstrkujeme, jenom abychom viděli, že nás jistí."

Tahle kniha se mi dostala hodně pod kůži a není to jen tím, že stejně jako Emma občas utíkám do světa her a zvládám líp komunikovat s lidma online než v reálu. Naprosto jsem rozuměla tlaku, který prožívala jak ona, tak Rev. Když vás něco tak moc trápí, až v důsledku toho všeho začnete být rozlobení a agresivní na své okolí a lidi, kteří vás mají rádi a záleží jim na vás. Říkáte věci, které jim ubližují, i když ne záměrně a jste prostě myšlenkama někde jinde. Pořád u toho bodu, který vás trápí. Emma a Rev prožívají odlišná drama, ale přesto najdou v sobě navzájem důvěru pro sdílení a porozumění. Já osobně jsem při knížce nebrečela, ale věřím, že někomu nějaká ta slza ukápne. Je to dojemné, místy dramatické, temné a tíživé, ale zároveň protkané i nadějí, láskou a světlem. Autorka si pro nás připravila i jeden větší zvrat ke konci příběhu, který mě sice na začátku čtení napadl, ale při tom, kolik se toho dělo, jsem ho totálně vypustila a pak jen byla v šoku. Myslím, že tahle kniha by mohla sednout všem, kteří milují knihy od Mony Kasten či se jim líbilo Nedotýkej se mě od Laury Kneidl.

"Smíš procházet životem, aniž bys tohle musela snášet..."

28.09.2020

(SPOILER) Takže na začátek začnu tím pozitivním... Bylo to čtivé, rooooozhodně originální a námět byl skvělej jen to provedení otřesný. Kdyby to nebyla erotika, funguje to skvěle a máme tady další skvělý příběh dejme tomu, jako od Barbary Erskinové. jenže tady je to prosté bizár a ze začátku si možná i říkáš, že se autorka inspirovala tím filmem Duch s Patrickem Swayzem a Demi Moore, ale ke konci ti to nečekaným zvratem začne připomínat porno provedení jednoho příběhu z Věřte nevěřte... Ne, že by někdo snad uvažoval nad tím že bude věřit. Když bych šla hledat porno povídku, asi to splňuje požadavky xD perverzní a místy nechutný, vulgární, hodně orgasmů, semeno stříká vzduchem ne jak letní přeháňka, ale spíš jak pořádný podzimní liják,... jako ve většině porna je i tady žena zobrazována jako kus masa a rozhodně to není nějaký female friendly porníčko. A abych nezapomněla zmínit, máme tady překvapivě hodně zařazený takové ty extrémnější kategorie - vlastně co kecám, ono se to převážně skládá jen z nich - je libo sex s láhví od minerálky, sadomaso, sex s minotaurem, gangbang (můžu říct “ahoj fanoušci Amo Jones, nebo je ještě brzy na tenhle vtip), fisting (pokud nevíte o co go, buďte rádi), atd. Jako přidaná hodnota by se mohlo brát, že vlastně inscenují slavná umělecká díla... No rozhodně se žádný čtenář už na daná díla nebude dívat stejně xD Takže jak to má vlastně člověk hodnotit?

Nedotýkej se mě je příběhově emoční rollercoaster na poli romantické literatuty. Máme tady hrdinku Sage, která utíká před minutostí, trpí chorobným strachem z mužů a častými panickými ataky. Autorka bravůrně a hlavně detailně popisuje co přesně se ji děje v hlavě. Přiznávám, že mě osobně byla postava Sage hodně sympatická i díky takovým “detailům” jako je její koníček výroby šperků a jejich následný prodej na Etsy či sledováním Netflixu. Všechno je to reálné a všichni mileniálové to znají. Celkové všechny postavy, které se dostávají do popředí v Sagenině (božíčku to je sklonění, ani nevím zda to mám dobře????) nové životní etapě, jsou skvělé charaktery - máme tady potetovaného lamače dívčích srdcí Lucu (jehož jméno ve skloněném tvaru Lucy jsem poprvé omylem přečetla jako ženské “lusy” a divila se, kde se ta postava vzala????????????‍♀️), jeho sestru April a kamarádku “z minulosti” Megan. Ti všichni mají něco do sebe a já bych si hned z fleku klidně o April nebo Megan přečetla celou knihu s jejich příběhem???? Sage se na začátku knihy pouští do studia psychologie na Univerzitě v jiném státě, na hony vzdáleném od jejího domova v Maine. Nemá peníze, žije v dodávce a má problém chodit mezi lidi. Pak však potká April a Lucu, začne pracovat v knihovně a zdá se že ji svítá na lepší časy. Není to však lehký boj a Sage musí doslova překročit vlastní stín, aby jednou byla s to vést normální a plnohodnotný život. Postupně je nám odhalováno, co přesně se ji stalo...
Je něco co bych knize vytkla?
Najde se tady pár chybek v překladu a spojení “Na každý pád...” jsem taky viděla poprvé, ale třeba se to normálně používá????? Co se týká příběhu, je tady jedno velké klišé - máme tady tak trochu badboye a dívku, “která ho změní”. Už z anotace vám to však může být jasné a tak to není nic za co bych strhávala hvězdu. Naopak bych vývoj mezi nimi přirovnala možná i ke slow burn romanci - celkově se s tím autorka dobře poprala.

7 17.09.2020

“Slyšíš to, Coriolane? Takhle to zní když padá Snow.”
//
Myslím, že většinu z nás ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že se univerzum kraje Panemu ještě někdy otevře. Autorka, ale nechává příběh Katniss Everdeenové spát a vrací se daleko do minulosti s (anti)hrdinou Coriolanusem Snowem v hlavní roli.
Nemůžu vám slibovat, že si Snowa zamilujete. Nemáme tady čistě hodného chlapce, kterému se vyloženě stalo něco špatného a v důsledku toho se zrodil obávaný záporák. Jeho postava je už od útlého mládí komplikovaná a hnaná touhou po úspěchu a slávě. Samozřejmě tady máme i vnější faktory. Jakožto jeden z nejlepších studentů akademie dostane možnost být trenérem jednoho z dvacetičtyř splátců. Jemu je přiřazena dívka jménem Lucy Gray z 12.kraje.
Možná se mnou moc čtenářů nebude souhlasit, ale autorka nechává v mnoha příběhových linkách Balady čtenáře filozofovat. Je Snow klaďas nebo tohle jablko bylo vždy nahnilé? Chce vyhrát pro svůj benefit, nebo aby zachránil tu dívku, co ho vytáhla z plamenů? Kdo je autorem a adresátem slavné písně Hanging Tree? Je Katniss potomkem jedné z postav?
Kniha je rozdělena do tří částí a osobně jsem první dvě části milovala - byly to pro mě ty staré dobré Hunger games. Třetí část je zpočátku skvělá, protože navazuje na šokující vyústění části druhé. Příběh si pořád drží kvalitu, ale najedou je to takový divný přesah. Zajímá vás to, ale na druhou stranu je velká pravděpodobnost, že se vám následující vývoj událostí nebude líbit, protože jste pro ty postavy chtěli jiný konec...
Jak si ty události máte vyložit? Ano, máte nějaké odpovědi, ale zároveň se objevily nové otázky...
Připravte se na pořádnou dávku intrik, manipulce, ale i souhru náhod a štěstí. Autorka z určitého úhlu pohledu opravdu vytvořila další Hunger Games... Myslím však, že pro novou generaci. Tenhle příběh, stojí stoprocentně za povšimnutí a zaslouží si vaši pozornost...
//
“Víš, co se říká. Představení neskončilo, dokud nezazpívá reprodrozd.”

6 17.09.2020

Popravdě bych se ke knize vůbec nedostala, kdyby nebylo mé kamarádky @thedavanity která mi sérii vychvalovala, zrovna když jsem u ní byla a ona aktuálně četla třetí díl. Najednou jsem si od ní půjčenou knihu vezla domů a po šedesáti stránkách si ji došla i koupit. Máme tady příběh Allie, která prchá před svou rodinou, se kterou má špatný vztah, do jiného státu a začíná studovat na univerzitě, to co vždycky chtěla a celkově začíná konečně žít podle sebe. Do cesty se jí ale připlete její spolubydlící Kaden a co si budeme, ten chlapec je napsaný jako všichni ti potetovaní hezounci z knihy, ale jestli mě něco na téhle knize štvalo (a důvod proč šla jedna hvězda dolů), tak to bylo jeho chování. Bylo to jak na horské dráze a první půlku knihy to šlo, ale ke konci už jsem si pomalu rvala vlasy... Chápu, že měl taky své démony z minulosti, ale občas se k ní choval fakt hnusně až mi ji bylo líto. I když uznávám, že jak ji to vynahrazoval bylo mega pěkný a dojemný... a já se moc těším na druhý díl, kde už sice “Kallie” není hlavním párem příběhu, ale podle všeho o nich ještě uslyšíme!

3 16.08.2020