Prokrastinuji komentáře u knih

Asi takhle... jako není to 5 skvělejch čupr super hvězdiček, ale poslední dny mám náladu (a hlavně psychiku) jak na houpačce, takže tahle humorné kniha o tom, jak nás ovládnou technologie, celkem sedla. Bylo to šílené - něco mezi Black Mirror a Brave New World. Na jednu stranu jsem si to užívala a na tu druhou jsem měla na zátylku divný pocit, protože tohle je jedna z těch vizí potencionální budoucnosti, které se bohužel zdají být dosti reálné. Například algoritmus, který pořád něco vyhodnocuje a už dopředu vyhodnocuje za vás, protože ví líp než vy, co vlastně chcete... a nebo obdoba vymakané super naboostované Siri, kterou jeden z hrdinů pojmenuje Čiči? Politika je v téhle knize kapitola sama o sobě. Co musím zmínit, a co miluju, jsou popkulturní odkazy, které ani v téhle knize nechybí. Hledáte-li něco originálního a humorného, Qualityland by vám mohl rozhodně sednout.

8 02.05.2021

Thrillery nečtu ve velkém, ale občas nějakým sem tam proložím svojí rutinu sestávající se z žánru romance a fantasy. Na Yrsu a její knihy jsem v minulosti narazila několikrát, a bylo pár titulů, které mě dost lákaly, ale nakonec jsem se k její tvorbě dostala právě až se standalone Kořistí, která mi z anotace dala vibes Djatlovy expedice, a rozhodně nejsem zklamaná, ba naopak. Opět se ukázalo, že na thrillery mám šťastnou ruku, a po kterém sáhnu, ten rozhodně stojí za to :D Co naplat, že pak mám tendence chvilku usínat po večerech s rozsvícenou lampičkou. Příběh má tři dějové linky, které se propojují, a nechybí prvky nadpřirozena, a celkově temná až hororová atmosféra. Vlastně si ani nejsem pořádně po dočtení jistá, zda to byl thriller s detektivní zápletkou, nebo horror :D
4,5/5

7 22.06.2023

Nedotýkej se mě je příběhově emoční rollercoaster na poli romantické literatuty. Máme tady hrdinku Sage, která utíká před minutostí, trpí chorobným strachem z mužů a častými panickými ataky. Autorka bravůrně a hlavně detailně popisuje co přesně se ji děje v hlavě. Přiznávám, že mě osobně byla postava Sage hodně sympatická i díky takovým “detailům” jako je její koníček výroby šperků a jejich následný prodej na Etsy či sledováním Netflixu. Všechno je to reálné a všichni mileniálové to znají. Celkové všechny postavy, které se dostávají do popředí v Sagenině (božíčku to je sklonění, ani nevím zda to mám dobře????) nové životní etapě, jsou skvělé charaktery - máme tady potetovaného lamače dívčích srdcí Lucu (jehož jméno ve skloněném tvaru Lucy jsem poprvé omylem přečetla jako ženské “lusy” a divila se, kde se ta postava vzala????????????‍♀️), jeho sestru April a kamarádku “z minulosti” Megan. Ti všichni mají něco do sebe a já bych si hned z fleku klidně o April nebo Megan přečetla celou knihu s jejich příběhem???? Sage se na začátku knihy pouští do studia psychologie na Univerzitě v jiném státě, na hony vzdáleném od jejího domova v Maine. Nemá peníze, žije v dodávce a má problém chodit mezi lidi. Pak však potká April a Lucu, začne pracovat v knihovně a zdá se že ji svítá na lepší časy. Není to však lehký boj a Sage musí doslova překročit vlastní stín, aby jednou byla s to vést normální a plnohodnotný život. Postupně je nám odhalováno, co přesně se ji stalo...
Je něco co bych knize vytkla?
Najde se tady pár chybek v překladu a spojení “Na každý pád...” jsem taky viděla poprvé, ale třeba se to normálně používá????? Co se týká příběhu, je tady jedno velké klišé - máme tady tak trochu badboye a dívku, “která ho změní”. Už z anotace vám to však může být jasné a tak to není nic za co bych strhávala hvězdu. Naopak bych vývoj mezi nimi přirovnala možná i ke slow burn romanci - celkově se s tím autorka dobře poprala.

7 17.09.2020

Ke knize jsem se dostala hlavně díky seriálu, kde se hlavní role ujala moje oblíbená herečka Rebecca Ferguson. Příběh mě svou myšlenkou a zpracováním natolik zaujal, že jsem začala uvažovat o přečtení předlohy, která má na Databázi rozporuplná hodnocení. Právě díky znalosti seriálu jsem se poměrně rychle zorientovala ohledně fungování Sila, ale měla jsem - hlavně první polovinu knihy - pocit, jak kdyby někdo dupal na brzdu, a já se prodírala množstvím postav, a technických detailů, které tady zas tak zábavně podané nebyly. Samozřejmě nechyběly zvraty, a bylo zajímavé z nové perspektivy opět sledovat, jak se snaží postavy dopídit pravdy. Půjdu asi proti všeobecně zakořeněnému tvrzení, že předloha je lepší než adaptace. Mě prostě ten seriál bavil více. Neměl hluchá místa, což o knize úplně říct nemůžu. Scénáristé lépe vybudovali napětí, kdežto v knize autor například určitý podstatný dějový aspekt odhalí čtenářům už na začátku, a to je podle mě škoda.

6 07.11.2023

Emily Henry - věděla jsem, že existuje, protože její knihy byly všude - Instagram, YouTube, MHD,... Narážela jsem na ní všude, věděla jsem že je populární, ale nějak mě nechávala chladnou... Každopádně všechno se má jednou zkusit, a tak jsem dala šanci Knihomolům - celkem příhodný název, protože já sama se za knihomola považuju a anotace? Úspěšná literární agentka a nerudný redaktor tráví (mimochodem ne tak úplně dobrovolnou) dovolenou na stejném místě. Beru na návnadu, a očekávání jsou celkem veliká :D

Musím říct, že nejsem zklamaná, ba naopak. Příběh mě chytl od první věty. Celkově to hodnotím jako pěknou romantiku, kde mimo jiné sledujeme vyrovnávání se se ztrátou rodiče, vztah sourozenců ( jelikož jsem jedináček, je pro mě občas až fascinující sledovat sourozenecké vztahy), a knihy - jejich psaní, editování,... S ohledem na zaměstnání Nory a Charlieho, nechybí v příběhu zmínky známých děl, a nahlédnutí do knižního světa. Tyhle vložky v příběhách miluju, takže jsem to vítala.

Co mi na téhle knize, ale opravdu hodně sedlo, jsou hlavní postavy. Pozor změna - najednou nečtu o náctileté hlavní hrdince (nebo hrdince, které je lehce nad dvacet), a bylo to poznat! a bylo to skvělý! Nora je workoholička, která z minulých vztahů nevyvázla úplně bez šrámů, velká starší sestra, a nevím, jestli to bude dávat smysl, ale některé její myšlenky mě srážely, ale zároveň mi pomáhaly vstát. Charlie je takový kombo sladkého a sarkastického - nevím jak líp to popsat. Jejich konverzace o tom, proč nechtějí děti? TOP

Uznávám, možná to místy mělo tendence spadávat k určité utahanosti, ale hlavní postavy mezi sebou měly skvělou chemii, nebyla nouze o vtipnost, a mě to bavilo. Takhle si představuji ideální odpočinkové čtení na léto. A rozhodně teď musím dát šanci dalším knížkám od autorky :) Pokud stejně jako já milujete knihy a romance, a máte rádi slow burn a hate to love tropes, tohle by mohla být kniha pro vás :)

6 30.07.2023

“Protože zamilovat se je snadný, Bene. To těžký přijde, když z toho chceš vyklouznout.”

Páni a ještě jednou páni. Tohle bylo neskutečný - upřímný, krásný, bolestný, a místy srdceryvný. Nechyběla tomu naděje, a za sebe můžu říct, že tohle je jeden z těch příběhů, které ve mně budou ještě dlouho rezonovat. Zamilovala jsem si je oba - Bena i Fallon, a i když mi už po první kapitole bylo jasné, kde bude zakopaný ten pes - v čemže to plánuje CH udělat v průběhu děje ten zlomový zvrat, stejně jsem si to čtení užívala, a po několika kapitolách doufala, že se pletu.

V téhle knize je opravdu hromada skvělých myšlenek - ve směs jednoduchých, pro někoho možná samozřejmých. Ben studuje psaní, Fallon miluje romantické knihy, takže tenhle aspekt mi taky sedl. Líbilo se mi, že o tom postavy mluvily, dělaly si z toho legraci, ale i se snažily pokořit ty vztahová klišé z instatních knižních romancí. Mimochodem, Ben tady začne psát knihu, a i my čtenáři pak do ní víceméně “nakoukneme” - což mi hodně připomnělo mou oblíbenou autorčinu knihu Pravda nebo lež.

Celá kniha je protkaná poezii, kterou Ben píše, ale také poezii Dylana Thomase, takže mám teď chuť pořídit nějakou jeho sbírku a trochu víc se do ní ponořit. Celkově Dylan Thomas a jeho poezie mají v příběhu menší/větší roli.

Colleen vytvořila skvělý příběh, kdy na konci všechno zapadne do sebe, i když hned ze začátku nemáte všechna vodítka, a úder na solar přijde až někdy v půlce, s největší pravděpodobností tak nečekaně, že to budete chvilku rozdýchávat, ale na konci to přežijete, slibuju.


“..víš, kde budu. Dneska večer, příští rok, přespříští, navždycky.”

6 16.01.2022

“Slyšíš to, Coriolane? Takhle to zní když padá Snow.”
//
Myslím, že většinu z nás ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že se univerzum kraje Panemu ještě někdy otevře. Autorka, ale nechává příběh Katniss Everdeenové spát a vrací se daleko do minulosti s (anti)hrdinou Coriolanusem Snowem v hlavní roli.
Nemůžu vám slibovat, že si Snowa zamilujete. Nemáme tady čistě hodného chlapce, kterému se vyloženě stalo něco špatného a v důsledku toho se zrodil obávaný záporák. Jeho postava je už od útlého mládí komplikovaná a hnaná touhou po úspěchu a slávě. Samozřejmě tady máme i vnější faktory. Jakožto jeden z nejlepších studentů akademie dostane možnost být trenérem jednoho z dvacetičtyř splátců. Jemu je přiřazena dívka jménem Lucy Gray z 12.kraje.
Možná se mnou moc čtenářů nebude souhlasit, ale autorka nechává v mnoha příběhových linkách Balady čtenáře filozofovat. Je Snow klaďas nebo tohle jablko bylo vždy nahnilé? Chce vyhrát pro svůj benefit, nebo aby zachránil tu dívku, co ho vytáhla z plamenů? Kdo je autorem a adresátem slavné písně Hanging Tree? Je Katniss potomkem jedné z postav?
Kniha je rozdělena do tří částí a osobně jsem první dvě části milovala - byly to pro mě ty staré dobré Hunger games. Třetí část je zpočátku skvělá, protože navazuje na šokující vyústění části druhé. Příběh si pořád drží kvalitu, ale najedou je to takový divný přesah. Zajímá vás to, ale na druhou stranu je velká pravděpodobnost, že se vám následující vývoj událostí nebude líbit, protože jste pro ty postavy chtěli jiný konec...
Jak si ty události máte vyložit? Ano, máte nějaké odpovědi, ale zároveň se objevily nové otázky...
Připravte se na pořádnou dávku intrik, manipulce, ale i souhru náhod a štěstí. Autorka z určitého úhlu pohledu opravdu vytvořila další Hunger Games... Myslím však, že pro novou generaci. Tenhle příběh, stojí stoprocentně za povšimnutí a zaslouží si vaši pozornost...
//
“Víš, co se říká. Představení neskončilo, dokud nezazpívá reprodrozd.”

6 17.09.2020

Knihu jsem si přečetla formou audioknihy. Ta je namluvena dvěma interprety, a namluvené části z pohledu hlavní hrdinky Emily neměly chybu. U hlavního hrdiny Jamesona jsem měla trochu problém - když pan Ruml mluvil přímou řeč ostatních postav kolem Jamesona, znělo to místy trochu parodicky :D Ale to je tak jediná výtka, kterou mám. Příběh to byl skvělý od začátku do konce. Trochu mě překvapilo, že hned na začátku se spolu postavy vyspaly, ale vlastně to pro celkový děj příběhu mělo smysl - další události v příběhu se pak od toho odvíjejí. Potkali se při společném letu, padli si do oka, a posilněni dávkou tekuté kuráže spolu při mezipřistání strávili noc, a už se nikdy neviděli. O rok později Emily nastupuje do nové práce, a ukazuje se, že on je její šéf. Pořád mezi nimi je jiskra, pořád po sobě touží, a samozřejmě není nouze o nějaké to drámo. Některé si hrdinové vytváří uměle skrze své pocity a doměnky, a pak je tady jedno, které způsobí vedlejší postavy. Víc prozrazovat nebudu, ale určitě dejte knize šanci, nudit se u tohohle příběhu rozhodně nebudete.

5 10.06.2023

Hlavní Hrdinka si na začátku děje prošla znásilněním, jenže si nepamatuje násilníka, a snaží se domoci spravedlnosti. Navštěvuje Camdenskou střední školu, které vládnou bohatí a oblíbení Žraloci, a po návratu, rok od útoku, začne obdržovat anonymní milostné dopisy.

Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Avy a Knoxe - zjizveného quarterbacka Žraloků, který je do ní zamilovaný. Ava byla silná a odhodlaná. Osobně jsem tedy čekala, že bude více traumatizovana. Knox je na první pohled tajemný, nebezpečný a sexy hrdina, který má hodně problémové dvojče Danea. V hloubi duše je však Knox hodný a obětavý kluk, který udělá první poslední pro ty, které miluje.

Knížka se četla příjemně a rychle. Pokud máte rádi něžný romanťárny, například ty od německých autorek, tak s Avou určitě neuděláte chybu. Není tady nouze o emoce - smutek, bolest, ale taky lásku a víru. Mimochodem, úplně jsem si zamilovala oslovení "Tulipánku".

Drahá Avo je příběh, který nabízí silná témata, jakou jsou znásilnění, drogy, šikana a problémy v rodině. Nevím proč, ale čekala jsem trochu temnější příběh, a moje očekávání byla po hromadě pozitivních recenzí, trochu vyšší. Nakonec tedy dávám čtyři hvězdičky, a ještě zmíním, že se mi líbilo, jak si s námi autorka pohrávala ohledně odhalení násilníka.

5 30.03.2023

Stejně jako včechny romanťárny, z produkce Knihy Dobrovský, se i Pan Romantik čte svižně a věřím, že kdybych neměla práci, mám přečteno za 2-3 dny. Takhle si, ale příběh kouskuju dávkovala. Místy to bylo dost vtipné - autorka solí pěkné i lacinější hlášky. Paul/Pan Romantik mě nepřestával překvapovat a moc se mi líbí jak ho autorka popisuje, ale Eden... No poslední dobou zjišťuju, že mě ve vztahovkách, vždy jeden z páru alespoň trochu irituje a tady to bohužel byla dost často Eden :/ Na druhou stranu bych měla pochopení, kdyby někoho naopak iritoval Paul svou mnohdy nereálnou dokonalostí.

5 26.03.2021

“Jsou věci, které jsou za čárou. Když ale člověk za tuhle čáru vstoupí, najednou zjistí nebezpečnou věc, s to, že když poruší pravidla, svět se hned nezbortí... pokaždé když tu čáru člověk znovu překročí, je šedší a šedší, až se jednoho dne člověk rozhlédne a pomyslí si: Tady někde bývala nějaká čára, alespoň myslím.”

Taylor Jenkins Reid skrze svou knihu Daisy Jones & The Six vzdává hold 70tkám a dobře známému triu sex&drogy&rock’n roll. Slunné L.A. a v něm Daisy, holka, ze který je každej na větvi, a která chce psát svý písničky a hlavně zpívat SVÝ písničky. A pak tady máme skupinu The Six v čele s Billem (kterého si snad ani nejde nepředstavovat po vizuální stránce jako toho ze Stranger Things????), který má svou holku (a později manželku) Camille a holduje všem neřestem, které mu úspěch a sláva nabízí a stírá všechny hranice, o kterých si myslel, že je nepřekročí.

Musím říct, že styl vyprávění, který autorka zvolila mi sedl hned od začátku. Máme tady přepis rozhovoru, ale na mě osobně to působí jako přepsaný dokument, který se skládá z rozhovorů a na konci jsem zažila skrze tuhle autorčinu zvolenou formu menší mindblow. Nemáme tady vlastně skoro žádný popis, ale zcela upřímně jsem s tím neměla problém a kniha se mi i svižněji četla. Těch postav poskytující interview někdy bylo fakt dost, takže jsem měla tendence, začít si dělat poznámky a zpětně je to možná jediné malinkaté mínus, které bych knize dala. Avšak ty hlavní postavy se vám neztratí. Samozřejmě tady máme hlavní trio aktérů Daisy, Billy a Camilla, ale já si oblíbila hodně i Karen (čelenku The Six) a souhlasím s tvrzením, že všechny tři zmíněné ženské hrdinky nesou jistou message a jsou obestřeny feministickým duchem.

Jak už název knihy napovídá Daisy Jones a The Six se střetnou - vše začíná jejich spoluprácí na songu Honeycomb, jehož autorem je Billy, který právě prodělal odvykačku a snaží se být vzorný manželem a otcem, jenže ještě nemá nad svou závislostí vyhráno. Studio na něj navíc začne tlačit, co se týče připravované nové desky The Six, a navrhnou aby byl Honeycomb duet.

Ti dva si samozřejmě na začátku tak úplně nesednou. Každý má za sebou jinou minulost a původ a oba mají neuvěřitelný talent a lví hrdost. Střídá se tu sympatie s apatií. Svou roli hraje i závislost a tvůrčí vypětí. Nicméně je vám asi jasné jakou cestou to povede. Z anotace víme, že nakonec dojde k rozpadu, jenže jak to celé bylo?

Naprosto jsem netušila, že je příběh inspirovaný světoznámou kapelou Fleetwood Mac - i když se to píše v anotaci, ale já osobně je poslední dobou moc nečtu. Mně to připomnělo jiné příběhy o známých osobnostech - Bohemian Rhapsody, Factory Girl a další. Chtěla bych však zdůraznit, že tohle není nějaká prvoplánová YA romanťárna, ale místy je to reálně bolestné. Našla jsem tady hromadu krásných a zajímavých myšlenek, které lze aplikovat na vztahy, závislosti, hudbu, slávu,... Mam-li se však pokusit shrnout své pocity, které ve mě kniha zanechala, najednou, řeknu to asi takhle... Na konci “každýho dne”, když se začne sčítat jsme všichni jenom lidi, děláme chyby, protloukáme se životem, zažíváme vzestupy a pády...

Zcela upřímně? Zamilovala jsem si tenhle příběh natolik, že hned, jak jsem se dostala na poslední stránku, nalistovala jsem tu první a začala číst znovu. A to jsem naposledy udělala asi u Stmívání? Daisy je fenomén - výjimečná kniha, a těžko se po přečtení chce věřit, že to byla a je všechno jen fikce...

“Už tehdy jsem měl zvláštní pocit.. jako bych věděl, že prožívám něco, na co budu vzpomínat celý život.”

5 19.10.2020

(SPOILER) Takže na začátek začnu tím pozitivním... Bylo to čtivé, rooooozhodně originální a námět byl skvělej jen to provedení otřesný. Kdyby to nebyla erotika, funguje to skvěle a máme tady další skvělý příběh dejme tomu, jako od Barbary Erskinové. jenže tady je to prosté bizár a ze začátku si možná i říkáš, že se autorka inspirovala tím filmem Duch s Patrickem Swayzem a Demi Moore, ale ke konci ti to nečekaným zvratem začne připomínat porno provedení jednoho příběhu z Věřte nevěřte... Ne, že by někdo snad uvažoval nad tím že bude věřit. Když bych šla hledat porno povídku, asi to splňuje požadavky xD perverzní a místy nechutný, vulgární, hodně orgasmů, semeno stříká vzduchem ne jak letní přeháňka, ale spíš jak pořádný podzimní liják,... jako ve většině porna je i tady žena zobrazována jako kus masa a rozhodně to není nějaký female friendly porníčko. A abych nezapomněla zmínit, máme tady překvapivě hodně zařazený takové ty extrémnější kategorie - vlastně co kecám, ono se to převážně skládá jen z nich - je libo sex s láhví od minerálky, sadomaso, sex s minotaurem, gangbang (můžu říct “ahoj fanoušci Amo Jones, nebo je ještě brzy na tenhle vtip), fisting (pokud nevíte o co go, buďte rádi), atd. Jako přidaná hodnota by se mohlo brát, že vlastně inscenují slavná umělecká díla... No rozhodně se žádný čtenář už na daná díla nebude dívat stejně xD Takže jak to má vlastně člověk hodnotit?

Prokletý rok představuje psychologický stand alone román, který spadá do žánru YA. Jak už naznačuje samotná anotace, ženy to v této patriarchální společnosti nemají vůbec jednoduché. Nemají žádná práva a jsou vykořisťované. Například smí navštěvovat pouze první stupeň základní školy, ale další vzdělaní pro ně, z pohledu mužů, není "vhodné". Jako malé nosí bílé stuhy, s prvním krvácením je však změní za rudé a pokud se některé poštěstí - ano, čtete správně, "poštěstí" - dostane se jí závoje (nabídky sňatku), který v případě, že přežije Prokletý rok, vymění za stuhu černou. Žádná neví, co přesně má od Prokletého roku čekat. Jasné je jen jedno, ty které ho přežijí a vrátí se, už nikdy nebudou stejné jako dřív.

Tahle knížka si mě získala od první strany. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, ale svět kolem ní ani trochu. Autorka vybudovala zajímavou strukturu fiktivní společnosti, kde jsou ženy jen “domácí mazlíček” a když náhodou začnou manžela nudit, něčím se zprotivý nebo snad poruší zavedená pravidla, jsou krutě potrestány. Většina jejich "prohřešků" se svadí na to, že používájí magii a tehdy může být trestem upálení na hranici, oběšení a nebo vyhnanství (což není taková výhra, protože zahrnuje prostituci nutnou k přežití). Pokud nemůžou za prohřešek potrestat přímo je, potrestají jejich mladší sestry. Samotný pojem magie je v téhle knize tak trochu záhada a jak se věci skutečně mají, to musí zjistit každý čtenář sám.

Jsou části, které jsem předvídala, ale autorka si se čtenářem hraje a vy brzy stejně jako Tierney začnete pochybovat o tom, co je realita a kdy už, jako vypravěčka příběhu, přichází o zdravý rozum. Rozhodně se nejdená o lehké a odpočinkové čtení. Místy možná až kruté a drsné, které nemusí nutně sednout každému čtenáři. Kim Liggettová chce šokovat, ale ne čtenáře znechutit. Popis drastických scén, nejde do hloubky a já sama jsem si mnohdy nevšimla, že se něco semlelo, než když už bylo prakticky po všem.

Asi nemusím zmiňovat, že nechybí LGBT a silné feminist vibes. Určitě sedne fanouškům Příběhu služebnice, Hunger Games a Amandy Lovelace. Jsem moc ráda, že se mi tahle kniha dostala do rukou. Hodně na mě zapůsobila a věřím, že se mi do paměti vryla na hodně dlouhou dobu.

5 15.03.2020

Hlavní hrdinka Mallory si prošla odvykačkou, a získává práci chůvy pětiletého Teddyho ve zdánlivě ideální rodince. Svojí práci má ráda, a byla by to práce dokonalá - svoje soukromé bydlení, dny vyplněné spoustou her, procházek do Začarovaného lesa a večerním běháním. Téměř dokonalá práce, nebýt znepokojivých obrázků, které roztomilý plachý chlapeček začne kreslit, a ve kterých figuruje mimo jiné i jeho imaginární kamarádka Anya. Pro Mallory měl tohle být nový začátek, odrazový můstek, ale s přibývajícími obrázky začne gradovat napětí, a Mallory nabude podezření, že by to mohlo mít spojitost s jednou nevyřešenou vraždou.

Námět příběhu by podle samotné anotace mohl na někoho působit jednoduše, ale řeknu vám, že tohle bylo celkovým zpracovnáním sakra dobrý. Napínavé od začátku do konce. Je tady něco nadpřirozeného? Nebo má všechno nějaké vědecké vysvětlení? Ilustrace Teddyho obrázků skvěle dotvářely atmosféru při čtení - postupně byly temnější, a samozřejmě nebyla nouze o zvraty, které přicházely se skvělou načasovaností.

Mimochodem, nechybí tady postava zahradníka, což mi přišlo vtipné, vzhledem k tomu, jaké klišé platí o roli zahradníků v detektivkách.

4 26.03.2023

Romantika ze sportovního prostředí, doplněná o prvek grumpy&sunshine, si měl získala od první stránky.

Lily je fyzioterapeutka, má přítele, který je tak trochu debil, skvělou sestru Mary, a bohužel trpí oční vadou. Alexander je ragbista, který se účastní mistrovství světa, je charismatický, ale zároveň tak trochu bručoun. Asi je vám jasné, kam to bude směřovat

O fyzioterapii toho moc nevím, a celkově to sportovní prostředí byla příjemná změna oproti romancím s mafiány a vílami, kterými jindy holduju ve velkém Erotiky je tu jindy na můj vkus po málu, ale nevadilo mi to. Co mi vadilo byl tak nějak zvláštně useklý konec, a děj je samozřejmě trochu předvídatelný, takže kvůli tomu nedávám plný počet hvězd.

Jako celek je to však dosti dojemný příběh, kterému zároveň nechybí vtipnost. Pokud by někdo nevěděl, zmátlo ho jméno, autorka je Češka. A ještě alespoň okrajově musím zmínit postavu Jacka - je to ten typ knižní postavy o které chcete další knihu.

4 23.03.2023

"Nebudou vědět, co pro ně budoucnost chystá, nebo jestli se ještě někdy potkají, ale pocítí, že - alespoň v jeden jediný večer - je někdo uviděl tak, jak vždycky chtěli, aby je druzí viděli. A to jim bude stačit."

MALIBU V PLAMENECH je příběhem rodiny. Máme tady linku zasazenou do minulosti, a pak současnou v 80.letech, kdy pořádají čtyři sourozenci každoroční věhlasný večírek v Malibu, který jak víme z anotace, vyvrcholí tento rok požárem.

Nina, Jay, Hud a Kit. Spojuje je krev, láska k surfování a vědomí, že spolu přežijí všechno. Nina se jako nejstarší stará o všechny, proslavila se v modelingu a vzala si slavného tenistu, její manželství však ztroskotalo na manželově nevěře. Jay je úspěšný v surfování, ale má tajemství. A tajemství má i jeho bratr Hud, který je úspěšný fotograf. Oba vědí, že až jejich tajemství vyjdou najevo, změní to jejich životy. Nejmladší Kity má pak určité pochybnosti o sobě samé.

Kromě již představené čtveřice sourozenců, máme v knize ještě dvě hlavní postavy. Pokornou a všemilující June a slavného zpěváka Micka Rivu, jejího manžela a otce jejích dětí. June jsem si zamilovala snad od první stránky, a trochu mi připomínka Cassie ze seriálu Euforie. Byla snílkem, který toužil jen po lásce a "koupelně, co má dvě umyvadla". Chtěla se vymanit z vize svých rodičů, že jednou povede jejich krachující bistro. Jednoho dne potkala Micka, který byl také snílek, ovšem věrnost mu nic moc neříkala, a dobroty své milující a odpouštějící ženy zneužíval.

Taylor Jenkins Reid umí psát postavy - je jedno jestli jsou hlavní, nebo jen vedlejší. Jejich životy vypráví jednoduše, ale rozhodně se nedá říci, že by byly strohé. Mají duši, a vy s nimi soucítíte - milujete je, či nenávidíte. Působí reálně, a stejně tak reálně působí i samotný příběh.
Jako celek mě kniha bavila. Četla se prakticky sama, a určitě se k ni ještě někdy budu chtít vrátit. Mimochodem, celou dobu mi při čtení hrála v uších má oblíbená skladba Malibu od Miley Cyrus.

4 04.04.2022

V první řadě, tahle kniha je takový pejsek a kočička vařili. Pamatujete si někdo, jak se o Rudé královně říkalo, že si autorka půjčila z ostatních YA fantasy prvky, které fungovaly, ale ji to tak úplně už nefunguje? (Alespoň já na tu knihu slyšela tenhle názor :/) Tak tady je to sakra hodně podobný. Vztah dvou sester, které žijí na dně společnosti (Hunger Games), sexy víláci a pouta (a další spoilery nejmenuju, Dvory), další vílí havěť a různé zákonitosti jejich světa a magie (blíž vám to popisovat nebudu protože spoilery - Kruťas), skupinka dívek pro prince (Selekce), schopnost hlavní hrdinky (Nikdynoc)…

Jednou věcí je, že příběh je saksakramentsky zamotanej, že vztahy a zápletka mezi postavami vydá za plnohodnotnou mexickou telenovelu - nebo možná dvě, ale všechno totálně ubíjí naivita hlavní hrdinky (facepalm) má věci přímo před nosem a prostě nevidí. Beru, že tady je i hodně manipulace (viz předchozí point, že je to prostě zamotaný až jsem měla potřebu rozkrelit si strom postav a kreslit si šipku kdo komu koho zabil, kdo se s kým vyspal a zda jsou tady vůbec nějaké postavy, které nemají nic společného tedy takzvaní “jednorožci”), ale autorka tomu nasadí korunu, když dá hlavní hrdince na konci knihy myšlenku, že “není jen nějaká krasotinka, se kterou se dá manipulovat”. Paní autorko, literally jste s tou postavou manipulovala od první stránky (facepalm)

Co příběhu (mimo jiné škodí) je málo postav a taky fakt, že ze začátku se děje všechno příliš rychle - až tak úsměvně a odflákle rychle. Pak si i čtenář jako já, kterého moc neužije na dlouhý popis, posteskne proč tam nemáme víc “omáčky”.

Zlom nastal tak od poloviny, kdy autorka nastínila jak moc mají mezi sebou její postavy propletené a komplikované vztahy a konečně si dovolila zpomalit, a my mohli nahlédnout Brie do hlavy a pořádně zjistit, jaká vlastně je - její myšlenky a postoje (které občas mění rychleji než ponožky, ale ok). V tu chvíli mě taky kniha začala alespoň trochu bavit a neměla jsem pocit, že čtu něco z Wattpadu.

Nevím, co víc k tomu bez spoilerů dodat… Pokud jste v YA fantasy noví, a začnete tímhle, věřím, že budete nadšení. Ovšem čtenáři, co už má načteno (konkrétně Dvory a Kruťase) a odrůstá žánru YA, tohle úplně s klidným vědomím nemůžu doporučit - bude to pro něj postrádat originalitu a v porovnání s ostatníma vílíma bestsellerama to prostě zaostává.

Fakt jsem se na tuhle knihu těšila a měla vysoká očekávání - což byla asi chyba. Tahle kniha má potencionál a jsou tady stránky/myšlenky, kdy jsem jako čtenář cejtila, že se k tomu autorka blíží a naplňuje ho, ale bohužel to byly jen záblesky a střípky momentů, které byly v druhé půlce knihy. Ta první půlka je prostě… meh?

4 27.12.2021

Řekněme si to upřímně, cover zvolený pro český překlad asi jen tak nějakého čtenáře nezaujme. Nebo alespoň mě tak úplně nezaujal. Do knihy jsem šla hlavně kvůli tomu, že se blížilo realease date filmové adaptace na HBO. Font je skvělý, ale kresba podle mě míjí věkovou skupinu lidí a křičí "ideální pro fanynky Sexu ve městě 30+". Přitom je to podle mě knížka, která apeluje na mladé dívky a snaží se bojovat proti předsudkům, misogenii a celkově unfriendly přístupu k nám ženám a omezování našich prav. Otázka pro a proti potratům je dost aktuální téma (ano, koukám na tebe Polsko) a potrat je samotným tématem Netěhotné. Je to veselá a tak trochu divoká roadtrip výprava, na které můžeme sledovat mimo jiné vztah dvou (ex) kramarádek a osobně se mi jejich přátelství na knize dost líbilo, ale některý dialogy na mě byly trochu hloupoučký. Kdybych byla mladší, asi to ale přehlédnu. Myslím, že autoři odvedli skvělou práci a vytvořili vcelku jednoduchý, téměř feelgood příběh, který má na okrajích řádků skvělé poselství.
Na závěr si neodpustím svou oblíbenou citaci z Jak být ženou od Caitlin Moran: "Nikdy v minulosti nebylo lepší být ženou. Máme volební právo, pilulky a od roku 1727 nás neupalují jako čarodějnice. Ale přece jen zbývá položit pár rýpavých otázek…"

4 15.11.2020

Tak tohle bylo něco! Z počátku jsem byla hodně skeptická, protože se mi nelíbilo, že si je hlavní hrdina Theo tak jistý v kranflecích, že to jen a jen on může Alicii pomoc. Popravdě nemám tohle přílišné sebevědomí u postav ráda a nutí mě to nemít je ráda už od začátku. Jenže kolem strany 80 mě Theo dostal a já byla unášená na vlně příběhu, který je vyprávěn na dvou linkách - jednu vypráví Theo a druhá je vyprávěná skrze Aliciin deník. Autor si se čtenáři skvěle hraje a jistým způsobem zrcadlí vztahy obou hlavních postav. Musím přiznat, že nemám načteno zas tak moc thrillerů, ale tady jsem si občas říkala, že spisovatel se snaží očividně čtenáře zmást některými novými konkrétními poznatky???? Svou teorii o tom, jak to celé skončí jsem měla cca od strany sto a jistým způsobem se potvrdila, ale úplně převrácený způsobem a budu to ještě chvíli rozdýchavat. Takovýhle závěr jsem nečekala a jde vidět, že autor už pracoval na filmech, protože tohle se spíše lépe tvoří na filmovém plátně než na stránkách knih. Přesto je to do nejmenších detailů dokonalé a opravdu hodně psychologické. Čtení jsem si moc užila a myslím, že by to příjemně mohlo překvapit i zkušené čtenáře thrillerů. Nejraději bych to přirovnala k jednomu mému oblíbenému thrilleru, ale to by vám mohlo napovědět, o co v téhle knížce skutečně jde a proto už víc nehodlám prozrazovat, prostě si to přečtěte.

4 15.03.2020

Že vám ten název a kresba něco říkají? Ano, tohle je grafický román, který věrně kopíruje stejnojmennou kreslenou pohádku, která byla nominována na Oscara. A je od stejného autora, který stojí za Vlkochodci, na které jste si už u mě mohli přečíst recenzi. Je jedno jestli je vám šest a nebo dvacet pět, tohle pohladí po duši všechny, kteří mají rádi pohádky a nebrání se komiksovému zpracování.

Píseň moře je o sourozencích Benovi a Saoirse, kterým před lety zmizela maminka. Ben svoji sestřičku obviňuje – ke zmizení totiž došlo v den, kdy se narodila. Vše se změní, když děti zjistí, že Saoirsa je stejně jako její maminka tulení víla selkie.

Příběh se mi moc líbil, a určitě vám ho spolu s Vlkochodci můžu doporučit :) Film jsem viděla už před lety, a ráda jsem si ho touhle formou připomněla.

3 02.03.2024