Pedruska01 Pedruska01 komentáře u knih

☰ menu

Dvůr mlhy a hněvu Dvůr mlhy a hněvu Sarah J. Maas

Tak tohle byl mazec - což je vlastně jen slabej odvar toho, co to skutečně je! Moje první reakce, kdy jsem si šla celá nedočkavá do knihkupectví pro tuto knihu byla: proboha, to je hrozná bible! Pak už to ale jelo. Ta kniha mě dokázala okamžitě strhnout, hned jak jsem jí nalistovala. Stránky lítaly ani nevím jak. Již v prvním díle mi autorka vytřela zrak a nastavila si laťku pekelně vysoko - nezklamala. Ta tu laťku žene snad ještě výš. Byla jsem snad v první třetině knihy, když už jsem si říkala, že pět hvězd je sakra málo! Pane jo! I kdyby to bylo deset hvězd, byl by to pro tento příběh snad výsměch.
Četlo se to samo, a opravdu, jak jsem se na začátku děsila tloušťky knihy, teď, když mám dočteno bych jí klidně ještě nějaká ta kila přidala! :D Hrozně těžko se budu loučit a čekat neskutečně nekonečnou dobu na pokračování, které fakt potřebuju akutně a dokonce životně mít! Už v prvním díle se mi Rhys líbil - ta jeho jistá frajeřina, byla to osobnost. Měla jsem jistou romantickou představu a nevěřila jsem, že by autorka šla tímto směrem - aleluja! Díky za to. Hrozně mile mě překvapila, že jsem snad po celou dobu těch 655 stránek měla úsměv na tváři jako idiot! :D Byla to fakt jízda a já se do toho "chlapa"/víly zamilovala snad ještě víc! Vlastně všechny důležité postavy jako Casse, Mor a Aze jsem si fakt moc oblíbila. O Tamlinovi... tak nějak pořádně si nejsem jistá, co si myslet. Zda si ho mám znechutit jako Feyre anebo ospravedlňovat, že je jen zaslepený láskou, a tím majetnický sobec. Toť otazníček.
Děj je maximálně natřískaný akcí - není stránka, kdy by se něco nedělo a člověk by nebyl napnutej jak kšanda. :D Prostě, jak ta kniha poprvé šokuje, už z toho čtenáře až do konce nepustí. Nebudu protahovat tenhle výlev, protože by to stejnak nestačilo - bylo to naprosto fantastické, unikátní dílo a já před tou ženskou, co to vymyslela a dala na papír smekám a klaním se! Je neuvěřitelná. Geniální. Ohodnotila bych to bezpočtem hvězd... asi jako mají na Nočním dvoře. :)

25.04.2017 5 z 5


Návrh Návrh Elle Kennedy

Tuhle sérii jsem si chtěla přečíst už dávno. Vždycky v období MS v hokeji. Vždycky mě to lákalo - asi ta hokejová atmosféra či co. Jen jsem to několik let odkládala - a vážně nemám páru vlastně proč, až to letošní MS mě zlanařilo. A tak jsem se do toho směle pustila - v den, kdy jsme dostali bramborovou medaily :(. Jaký paradox.
Nemá absolutně cenu mluvit o autorce, protože jsem s ní už měla několikrát čest a prostě ona píše famózně. Ten styl je neskutečný a hrozně mi sedí. Samozřejmě svůj podíl na tom má taky překlad a ta ženská to taky umí velmi dobře. Už jí znám z mnoha a mnoha příběhů. Je to vždycky příběh, který se čte sám, s lehkostí a stránky mizí. Je oddechový, vtipný, ale i vážný. Je to pokaždé dokonale namíchaná směska. A tahle kniha nebyla výjimkou.
Hlavní hrdinku Hannu jsem si oblíbila hned - relativně slušňačka, která se toho ale taky nebojí. Bavila mě, neměla jsem s ní vůbec problém. Vlastně měla můj obdiv hned v několika směrech případně jsem s ní soucítila. Byla to věrohodná postava, které nešlo "nefandit". Nejvíc ale byla ve spojitosti s Garrettem. Oba měli pěkně prořízlou pusu. A to bylo něco. :D
Garrett. Druhý hlavní hrdina - hokejista a kapitán, do kterého jsem se zamilovala. Na rovinu. Vážně. Nebylo nic, co by mi na něm neimponovalo. Hm. :D Další z hlavních mužských hrdinů, které považuji za dokonalé. Tý jeho holce jsem jí ho zaviděla. :D Byl vážně vtipný v přítomnosti Hanny anebo i kluků - spoluhráčů/spolubydlících. Vlastně v celé té knize se objevovali šílené situace, kde jsem se smála nahlas a nešlo to zastavit. Nejvýraznější byla asi scéna, kdy Hanna vrazila na stadionu do pánských šaten. :D To byla pro mě konečná na několik minut. Garrett byl vlastně frajírek, ale přitom se dokázal chovat mile, byl rozumný, mluvil o vážných tématech - dokázal důvěřovat/otevřít se. Samozřejmě oba hrdiny postihla osobní tragédie a taky to mělo pořádný vliv na formu člověka, ale oba tím byli snad ještě opravdovější a snad k sobě o to víc pasovali.
Ten trojlístek hokejistů, kteří s Garrettem bydleli jsem si taky oblíbila. Ty jejich žvejky... :D Někdo tam byl víc někdo míň, ale to nevadí, protože se na ně v jejich samostatných knihách dost těším. A myslím, že se s nima setkám co nejdřív.
Celkově děj příběhu nebyl nic složitého, ale v jednoduchosti je krása. Pokud se to však umí. A tady se to umí výborně. I přes jednoduchost (ale to je vlastně um autorky) se mi hrozně líbil. Bylo to milé, vtipné, cáknuté erotikou a romantické. A mě jako beznadějné romantické duši to prostě vyčarovalo ohromný úsměv na tváři. Mohu prohlásit, že jsem s počátečním dílem hokejové série velmi spokojená, takže k tomu samozřejmě patří veliké doporučení a plné hodnocení. Já prostě takové příběhy můžu. A ta obálka? Dáááááámy.... :D A teď už si užít další brusle, které obuje jistě nějaký fešák a okouzlí mě. :)

28.05.2019 5 z 5


Sexy profesor Sexy profesor Vi Keeland

Nad touhle knihou, než jsem jí vzala do ruky, jsem nijak výrazně neváhala. Šlo to rychle. Vi mám již několikrát vyzkoušenou a ještě nikdy mě nezklamala a nestalo se tomu ani teď. Naopak. Četlo se to naprosto samo, hrozně rychle. A neskutečně mi v ten okamžik bodla. Byla hrozně milá s trochou toho erotična a především vtipná. Hrozně mě bavila.
Hlavní hrdinka Rachel byla skvělá, neměla jsem vůči ní ani popel. Bavila mě, jaké měla štěstí na pozdní příchody anebo jiné nehody. Nebyla věčný smolař, že by se to s ní táhlo na každém kroku a nestalo se to ničím otravným. Byla pracovitá a svědomitá, přičemž všechno stíhala a byla v pohodě. Její vyjadřování bylo hodně úsměvné (společně s její kamarádkou Avou ještě lepší). A první setkání s Cainem? Hodně dobré!
Druhý hlavní hrdina Caine se mi hrozně líbil a nešlo si ho neoblíbit. Bavil mě, jak se choval ve společnosti celkově - zdvořile, a k Rachel - sebevědomě. Jak se svým způsobem dohadovali, laškovali, flirtovali nebo kočkovali. A nic z toho nebylo opět nic přehnaného, tomu chlapovi to dokonale sedělo. Bylo hezké vědomí, že se tak mladý muž dokáže chovat slušně a gentlemansky. V soukromější rovině už dokázal vyprodukovat trocha té sprostosti, přesto to bylo vše dobré a akorát. Holt nedá se úplně odolat profesorovi Pevný půlky. :D
Ti dva dohromady mě vážně - ano, opakuji se, ale to jinak nejde - bavili! Neskutečně. Tenhle pár byl skvělý, seděl mi, jejich vývoj vztahu byl neuspěchaný, nepřehnaný. Co se týče jejich minulosti, protože vždycky se objeví nějaký ten kousek, který s tím zamává. Ačkoliv jsem nad tím nijak nepřemýšlela, nejspíš by mě to nenapadlo. Ale bylo to zajímavé a možná vážně milé propojení. Ani jeden to neměl lehké, natož pěkné. Oba museli podniknout velké věci, především ty v sobě. Oba toho ušli dost, ale přeci jenom Rachel v tomhle případě došla o dost dál. Nešlo jim nic jiného než fandit a držet palce. :)
Z vedlejších postav se mi líbila Ava, Charlie a i Davis, kterého, musím prostě přiznat, mi bylo vážně líto. Taková postava, která to trochu - kapku - odnesla. Asi by si zasloužil taky něco dobrého, protože to nebyl absolutně špatný člověk a já ho měla celkem ráda.
Jako celek a pro shrnutí - tohle byla naprosto skvělá kniha, kde mi stránky mizely před očima. Byla milá, romantická, především vtipná, akorát erotická. Až pohádka. Bavila mě a líbila se mi, evidentně jsem na něco takového měla náladu či štěstí, protože, jak jsem psala již na začátku - ohromně mi sedla. Ústřední dvojice báječná, hodili se k sobě a já si je hrozně oblíbila.
Epilog byl fajn, i když končil klišé prvkem, ale odpouštím tomu - to bylo jasné, prostě se to stát muselo. :D Samozřejmě neváhám doporučit a hodnotím plným počtem a těším se na další Viinu knihu. :)

16.12.2020 5 z 5


Věřit znovu Věřit znovu Mona Kasten

Jsem ohromená a nadšená. Četlo se to hrozně rychle, ta jízda, od nástupu po vyhazov z vagónu trvala snad jen malou chvilku a teď mi to je líto. Měla jsem velký problém odložit knihu, jelikož mě silně vtáhla a držela, stránky mi utíkaly před očima. Čekala jsem na druhý díl série Znovu dlouho a když se mi dostala do rukou, odmítala jsem ji pustit. Autorka mi znovu ukázala, jak skvěle píše a já chci prostě znovu k těm postavám do Woodshillu! Bylo hrozně fajn, že postavy byly starší, žádní pubertální výrostci. Přiznávám se bez mučení, že jsem si z prvního dílu do toho druhého nic odhledně hlavních postav neodnesla, protože je to už dlouho, co jsem měla čest autorčinu prvotinu číst a hlavně - díky bohu - to vůbec ničemu nevadí. :D
Hlavní hrdinka Dawn byla milá holka, měla jsem ji ráda a její příběh mě dost překvapil - co se dá stihnout a zažít už ve dvaceti. Byla to dobrá kamarádka, která však ze strachu dělala prostě kopance. Štěstí, že kolem sebe měla jen ty nejlepší lidi, kteří jí s tím pomáhali a dokázali odpouštět.
Druhý hrdina a ten do páru k Dawn, je Spencer. Pane bože, ten kluk mi ukradl srdce. Neskutečně jsem si ho zamilovala. Srandista a vtipálek, pozitivní postava, která i přes to všechno musela žít s tajemstvím a hodně často bojovat sám se sebou, tudíž ho dobrá nálada opustila v mžiku a byl stahován do "bahna". Hrozně mě bavilo, jak ti dva spolu mluví, jak se špičkují, jak to mezi nimi jiskří, až by mohlo kde co vzplanout. Bavil mě ten vztah "mám tě-nemám tě", ale naprosto chápu, že Spencer toho měl jednoho dne dost. To mě nalomilo. Bylo mi toho kluka tak moc líto už předtím, ale pak?!... toužila jsem mu pomoct - jakkoliv.
Ten příběh ve mě dokázal vyvolat mnoho emocí - smích, neodlepitelný a pěkně debilní úsměv na tváři, slzy a dojetí. Bylo to úžasné. Ostatní postavy byly také příjemné, ale přeci jenom z těch dalších postav v tomto příběhu jsou favorité stále protagonisté minulého dílu - Allie a Kaden, kteří mě dostali již předtím.
Příběh této dvojice se mi hodně líbil. Byl vlastně obyčejný, přesto neskutečně nevšední, krásný a silný. Popadl mě za srdce a řádně s ním zacvičil. Jsem hrozně ráda, že Dawn sebrala všechnu svou odvahu a sílu a tak nějak se "vzpamatovala", že to udělala pro sebe a především pro Spencera, protože ten kluk byl nepopsatelně úchvatný. Jsem hrozně ráda, že ten příběh skončil dobře, (byť se to nejspíš dalo čekat), ale přesto jsem se zatajeným dechem čekala.
Jsem velmi spokojený čtenář, který má za sebou výbornou knihu a kterou se může pyšnit ve své knihovně. Už teď se hrozně těším na třetí díl, který je touhle báječnou autorkou, která opravdu umí psát, slibován a plně doufám, že nebudu čekat cca rok jako v tomto případě. Jsem tak zvědavá! Každopádně pro shrnutí, jsem nadšená a unešená, zamilovaná do postav (především do Spencera :D) a příběhu... jsem prostě velmi spokojená. Tuhle knihu a tuhle autorku vřele a moc doporučuji, je to zážitek. Hodnocení je samozřejmě plné, to bez debat. :)

03.09.2019 5 z 5


Začít znovu Začít znovu Mona Kasten

Měla jsem špatný den, a tak jsem si zašla do knihkupectví, abych se především pokochala. Jenže to nejspíš nebylo ono. Stačila ta atmosféra, vůně nových knih a já si řekla, proč vlastně ne, udělám si radost. Tak jsem si tuhle knihu přinesla domů a radostně se pustila do čtení.
Od první stránky mě dokázala strhnout, dobře se mi četla, měla švih, vůbec to nedrhlo. Tak moc mě bavila, že jsem na první zátah přečetla přes 180 stran než jsem musela nekompromisně zhasnout a spát. Kniha dokáže překvapit. Nic tam není 100% a stabilní, vždy se něco objeví, co překope čtenářovi představy - rozhodně není předvídatelná. I když se děj odehrává na podzim, napadá mě k té knize přívlastky jako lehká a svěží.
Na to, že jsem se s autorkou setkala poprvé, mile mě překvapila a dokázala svůj spisovatelský um. Ukázka na konci knihy na její nepřímé pokračování mě taky dost zaujala a nalákala, takže budu netrpělivě vyhlížet, kdy kniha bude na pultech. Ráda se vrátím mezi tu partu, která mi přirostla k srdci.
Allie se místy projevila jako zakřiklá slušňačka, ale rozhodně tomu nebylo tak. Uměla vytasit drápky a pěkně zařvat, což se mi líbilo. Zvláště pak, co bylo spojeno s Kadenem. Čekala jsem, co to bude za tak temnou minulost, od které Allie utíká. Ve finále to není nic tak hroznýho. Ale když se nad tím člověk zamyslí... přeci jenom je horší to, co se jí stalo než to, co se jí fyzicky nestalo.
Kaden byl náladovější než holka. Byl to výbušnej idiot, jak by ho nazvala Al, ale na druhou stranu... sakra, dokázala jsem si ho naprosto zamilovat. Když člověk pronikl pod tu jeho tvrdou slupku "drž se ode mě dál" a narazil na to jeho zranitelné, ochranitelké a hodné já - neměl na výběr. Vážně jsem ho Al záviděla. :D S Kadenem se osud taky nemazlil - o to, to bylo zajímavější, ale s kým jo. Měli skvělou partu přátel, na kterou se mohli spolehnout.
Knížka není tenká, je plná překvapení, toho, co mi vykouzlilo úsměv na tváři i toho, co mě dokázalo rozesmát a rozesmutnit. Každopádně skvěle se čte a hrozně stránky utíkají. Těm dvěma jsem jen držela palce a čekala, co si pro ně autorka vymyslela - není to žádné rádoby klišé. Proto tuhle knihu neváhám doporučit dál. A vážně se moc těším na dílo další Znovu věřit. :)

22.07.2018 5 z 5


Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení Martin Moravec

Na knihu jsem se moc těšila, ačkoliv jsem pořádně neměla obrázek, co bych přesně měla čekat, a o to víc mě to překvapilo. Jedná se o formu rozhovoru, což pro mě bylo neznámé a nové, především v knize jako takové. Pan Mareš mi přišel do podvědomí před nějakou dobou, však opravdu nepatrně a přitom vlastně úplně nedávno, už ve větší míře. Přišlo na mě období, kdy jsem se vlastně náhodou dostala ke skutečným zločinům. Znala jsem seriál Případy 1. oddělení, ale nebyla jsem typ, co sledoval by kriminálky. Jenže pak se to změnilo, já přičuchla k Legendám kriminalistiky a následně zhltla a v současné době ještě hltám i Případy 1. oddělení. Snad jedinou věc, u které jsem si nenechala ujít ani jeden díl. Má to hlavu a patu, uvěřitelnost a cením taky tu hrstku humoru. Za mě velmi povedené a to velké je na tom taky to, že je to založené na skutečných událostech.
Tahle kniha možná přinese malé zklamání těm, kteří čekají, že se do detailu budou probírat velké případy, ale tohle není předmětem knihy samotné. Především se jedná o osobu - pana Mareše - která vypráví a to nejen díky otázkám, jak to celé z jeho úhlu pohledu bylo a má být. Je to o vyšetřování, pachatelích, poškozených i pozůstalých a o panu Marešovi jako samotném. Kým byl, co si přál, co dělal a udělal, co si myslí.
Musím konstatovat, že jsem měla před takovým mužem v jeho kůži jistý respekt a obdiv. Nyní k tomu musím přidat i to, jaký na mě ten muž dělá ještě větší dojem. Je neuvěřitelně skromný, cílevědomý, spravedlivý, chytrý a nenechá nic být dokud to pořádně nenastuduje a nedojde k závěru. Je lidský a upřímný, schopný, vynalézavý a taky všestranný. Je toho dost, ale to bych tu byla ještě zítra a jen v tom nejlepším světle. Nenašla jsem na něm nic, co by mi bylo proti srsti a nelíbilo se mi. Mnoho toho nebylo vysloveno, což je i v pořádku nejen vůči jeho práci policisty, ale i vůči soukromí, však nemyslím si, že by tam v tom neřečeném bylo něco špatně.
Kniha mě dost bavila, byly situace, kdy jsem se opravdu a překvapivě zasmála a i ty, kdy mě překvapilo menší nepochopení - jak co vlastně funguje. Pokud v těch odpovědích, respektive vyprávění nebyly žádná nebo velké zásahy, pan Mareš má neuvěřitelný vypravěčský styl a jak jsem ho mohla i několikrát slyšet, tak krásný a příjemný hlas, takže bych jeho historky ráda poslouchala třeba dokola. Bylo a vlastně je to neskutečně zajímavé. Četlo se to velmi dobře až mi je líto, že jsem se dostala na konec. Ten člověk udělal ohromný kus práce a měl by být na sebe náležitě pyšný, včetně jeho okolí. Pomohl obyčejným lidem od velkého zla, pomohl zúčastněným a nastolil spravedlnost, když někoho oprávněně dostal za mříže. Řekla bych, že to nebyla jen jeho práce, ale spíš poslání. Jak by jistě řekl on, byl to sen, který se mu splnil. Stal se velmi úspěšným i v psaní seriálů, a to si vzpomeňte, jak se pral s psaním na psacím stroji.
Musím říci, že mě pan Mareš velmi okouzlil a hluboce před ním smekám. Samozřejmě, že jsou jemu podobní, ale tentokrát pod září reflektoru stojí on, a tak mi to jiní jistě prominou. Knihu mohu rozhodně doporučit, líbila se mi, byla pro mě nová a překvapující jen v dobrém. Tudíž logicky musím hodnotit plným počtem. Opravdu si to zaslouží. No a hlavní hvězdě, panu Marešovi přeju jen to dobré a těším se, že bych se s ním zase mohla potkat - v knize, článku, videu s podcastem anebo u další televizní tvorby. :)

06.11.2022 5 z 5


Pár stránek navíc Pár stránek navíc Lin Rina

Dodatky ke knihám s hlavním příběhem nikterak zvlášť nečtu, a to z mnoha důvodů. Většinou jsou zbytečné, jedná se jen o natahování a vymýšlení čehosi, co se nejen že nehodí, ale hází to i špatný dojem na ten hlavní a většinou skvělý příběh. Takže ani u tohoto nebyla výjimka, že jsem se k tomu úplně nehrnula, ale nakonec jsem, ani nevím proč ustoupila a pustila se do toho. Tahle kniha obsahuje mnoho myšlenek samotné autorky o vzniku, postavách, situacích, době a dalším. Také to doprovázejí kresby, dopisy a taky informace, o kterých jsme neměli ani ponětí. To už to bylo takového navíc. Ale přiznám se, bylo to milé.
Každopádně mě nejvíce zaujalo to, že do svých postřehů, nápadů a myšlenek autorka vložila ještě takové tři mini příběhy. Nejvíce mě zaujal a bavil ten druhý o Elise, naší budoucí hlavní hrdince a taky samozřejmě ten poslední, jako třešnička na dortu - o Animant a Thomasovi Reedovi - ten chlap si mě zase získal :). Rozhodně jsem si to užila a líbilo se mi to. Většina mě bavila, ale přiznám se, byly tam informace, které... říkám si jako proč a na co. Ale v celku tomu rozumím, přeci jenom se jedná o "pár stránek navíc".
Je pravdou, že Kroniky prachu jsem četla už před nějakou dobou, takže jsem na mnohé zapomněla a tohle bylo svým způsobem milé připomenutí.
Tentokrát nemám důvod litovat toho, že jsem si to přečetla. Mohu fanouškům doporučit a sumasumárum i hodnocení, především za ty příběhy, dávám vysoké. :)

26.08.2022 5 z 5


Výpověď Výpověď Whitney G. (p)

Kniha se naprosto skvěle četla a bohužel až moc rychle - pokud by mi nevyhrožovali hodiny, že musím spát, tak jsem jí dala na jeden zátah. Bylo to moje první setkání s autorkou a rozhodně nebylo poslední. Píše výborně a dokonce téma, které se zdá tak profláklé, alespoň pro mě dokázala něčím ozvláštnit a pozvednout. Užívala jsem si to a moc se mi to líbilo. Rozhodně se tohle povedlo.
Hlavní hrdinku Taru jsem si oblíbila hned od první stránky, neměla jsem s ní nejmenší problém, právě naopak mě spíš dokázala překvapit, jakou má výdrž a nervy z ocele. Hrozně mě bavilo sledovat, jak ztrácí trpělivost se svým šéfem, i když je to možná škodolibé. Musím uznat, že ušla dlouhou a vlastně dobrou cestu, přestože jí pod nohy pořád házeli klacky.
Pan s dvojím P - Preston Parker a druhý hlavní hrdina, debilní šéf, mě bavil, byl to parchant, ale získal si mé srdce poměrně brzo. Byl to vážně blázen, ale měla jsem ho ráda. I tady bylo fajn, jak se rozčiloval, když mu Tara svým jehlovým podpatkem poškádlila kuří oko. Tyhle dohady a škádlení mě prostě ohromně baví. :D Ten chlap byl všechno možné, ale měl dobré srdce. A to se projevilo hned několikrát, v různých situacích. Možná mě mrzí, že jeho minulost nebyla víc probrána, nejvíc kvůli jeho bratrovi, ale žádnou vrásku to na celkovém pohledu nedělá. Skvěle se "popral" s Violet.
Ti dva dohromady mě hrozně bavili a opravdu se doplňovali. Připadali mi jako dva kusy skládačky, které přeci jenom do sebe zapadnou, a to dokonale. Člověk má nutkání jim to prostě přát a usmívá se nad tím jak pitomeček. Bavilo mě jejich kočkování, které bylo různorodé. Pracovní či intimní.
Tahle kniha se mi moc líbila, bavila mě, byla věrohodná, neskutečně čtivá, nebyla přitažená za vlasy, jak některé podobné příběhy umí. Romantiky tak akorát, nic přeslazeného, že by trnuly zuby a ani sex nebyl vůbec přehnaný, kniha měla spád, příjemné tempo, žádná hluchá nebo slabá místa, byla vtipná - oceňuji všechny body. Milá oddechovka. Taky musím pochválit epilog - žádné zatracené klišé.
Vážně, tohle se povedlo a já se těším, až se s autorkou znovu shledám. Tohle musím prostě doporučit pro každou romantickou duši jako jsem já a samozřejmě musím ohodnotit stejným počtem, jako mají hotely pana PP. :)

11.01.2021 5 z 5


Kroniky prachu Kroniky prachu Lin Rina

Na knihu jsem se těšila, protože anotace zněla skvěle, a co si budeme povídat, i obálka byla úchvatná, a ve výsledku skutečně skvělá byla, byť jsem se zalekla té tloušťky. Dostala jsem do rukou příběh, který se velmi dobře a i rychle četl. Dokázal mě strhnout k sobě, do dávných dob, že jsem prostě nechtěla zpět. Bylo to hrozně milé, kouzelné a originální. V ten okamžik mi to dokonale sedlo - příběh laděný do historie.
Hlavní hrdinka Animant, až na hrozné jméno byla vlastně fajn. Neměla jsem s ní žádný problém a ani mi upřímně nepřišla nijak zvlášť nafrněná. Naopak měla mé sympatie, protože byla ze stejného těsta a jako správný knihomol jsem si užívala tu atmosféru - čtení knih, atmosféra obrovské knihovny a práce v ní. A jako bonus přitažlivý knihovník, který se jí připlete pod nohy. Té holce člověk musí závidět. Byla jsem na její vývoj a příběh vážně zvědavá, a tak mi nezbylo nic jiného než jí držet palce. I když jednu malou výtku bych snad měla. Přišlo mi, že zjištění, že propadla panu Reedovi bylo až moc náhlé, ve smyslu, že mě jako čtenáře to, v tom okamžiku bohužel nepřesvědčilo. Nejdřív striktní odmítnutí pana Boyla a v druhé minutě bušení srdce pro toho protivu. Tak rychle? Před tím ani zmíňka. Tohle mi přišlo jako kaz na kráse a škoda, ale nepovažuji to za žádnou tragédii a příběhu to taky neškodí.
Vedoucí knihovník, druhý hlavní hrdina anebo jen pan Reed - je postava, kterou si prostě musíte zamilovat. Ze začátku tedy ne. Jeho um protivy je vážně dobrý, ale nakonec si mě přeci jenom získal. A zas tak dlouho to netrvalo. Přiznám se, že jsem čekala možná větší projevování především citů, ale nejspíš chápu, že v takových dobách to prostě úplně nebylo běžné a navíc, byl to chlap - to asi mluví za vše. Přesto jsem si ho užívala a těšila se, kdy bude na scéně spolu s Animant. Bavili mě.
Ohledně délky příběhu jsem na vážkách. Na jednu stranu nevidím důvod, proč musí mít kniha tolik stran, ale ve finále mi to nijak nevadilo, zdolala jsem to. Nenudila jsem se, neměla jsem pocit, že čtu o ničem, pořád se něco dělo, byť tam byl jistý stereotypní cyklus. Dopadlo to v mnoha ohledech dobře, příběh byl uzavřený, i když by mě pár postav ještě zajímalo. Poslední dvě kapitoly zvedly napětí a já četla téměř se zatajeným dechem. Trochu mě to za Animant bolelo, ale pak se mi rozlil úsměv na tváři.
Každopádně, kdybych měla hodnotit, tak plným počtem hvězd s velkým doporučením. Po dlouhé době něco unikátního, originálního, neskutečně milého a oddechového. Pro knihomolky s romantickými dušemi jako dělané. Krásný příběh a krásná obálka jako bonus. Postavy, které má člověk rád, fandí jim a určitě se do některé přímo zamiluje. Za mě - tohle se povedlo. :)

25.01.2020 5 z 5


Dvůr trnů a růží Dvůr trnů a růží Sarah J. Maas

Po přečtění několika málo komentářů si tu připadám pomalu jako mimoň, když řeknu, že tahle kniha byla moje prvotina od této autorky, která má již za sebou zřejmě hodně úspěšnou sérii. Samozřejmě nemůžu a ani nechci srovnávat hlavní hrdinkou s hrdinkou ve Skleněném trůnu, ale oproti Feyre nemám křivého slova. Mě ta holka přišla naprosto ok. Možná tam byla jistá kapka naivity a hlouposti, ale nebylo to nijak výrazné ani do očí bijící. Byla přeci jen obyčejnou negramotnou lidskou holkou, takže z ní autorka nemohla udělat nějakýho supermana skříženýho se vševědem.
Každopádně, kniha mě vcucla do děje hned od začátku, trošku jsem se obávala toho paperbacku, ale příběh to vyžehlil. :D Samotný motiv pohádky Krásky a Zvířete mám hrozně ráda, už od malička. Viděla jsem několik filmových pohádek a filmů jako takových a vítám i jiná ztvárnění, proto mi to padlo do oka.
Ohledně postav, o Tamlinovi jsem "dlouho" nevěděla co si myslet, ale pak jsem mu přišla na kloub. Lucien, tak ten byl jasnej od začátku - kdo by si ho neoblíbil? :) A pak mě zaujala další mužská postava, a to Rhysand. Záporák, ale úchvatnej - to je něco pro mě, měla jsem ho prostě ráda. :D Upřímně jsem zvědavá, co se z něho ještě vyloupne v dalším pokračování - mimo jiné asi vykvetu za tu dobu!!! Utvořila jsem si jistou představu, ohledně Rhyse, která by se mi pozdávala, ale nebudu na to vsázet, protože autorka svou tvorbou, rozhodnutím a taháním za nitky svých postav dokáže tak zamávat a hrozně překvapit, že by si člověk moc představovat neměl. Opravdu mě dokázala šokovat svou rázností a chladnokrevností.
Samotný příběh mě mile překvapil, napnul jak kšandy, pohltil a nakonec mě vyflusl v poněkud nepojmenovatelném stavu. Bylo tam tajemno, nadpřirozeno, ale všeho s mírou, vše i "logicky" poskládané, což je pro mě správná volba. Nebyl tam nikdo vyloženě klaďák, každý měl svůj podíl viny.
Hrozně se těším na pokračování - to každopádně! - a taky jsem velmi zvědavá na tu její prvotinu v rámci Skleněného trůnu. Možná si jí i stihnu přečíst dřív než samotné pokračování Dvoru. -_- Samozřejmě neváhám doporučit! :)

16.09.2016 5 z 5


Všechny malé zázraky Všechny malé zázraky Jennifer Niven

Byla jsem zvědavá. Anotace mě velmi zaujala, tak jsem si řekla proč ne, aniž bych od knihy měla nějaká přehnaná (nebo vůbec nějaká) očekávání. Po přečtení mi kniha dala asi víc než jen odpověď na moji zvědavost.
Ani vlastně nevím jak začít, je to jen pár minut, co jsem dočetla a pocity ještě doznívají. Kniha se četla dobře, i když její členění bylo z pohledu obou jejích hlavních hrdinů. Někdy to je špatná volba, ale v tomto případě nikoliv. Vítala jsem oba pohledy a názory na věc.
Violet byla vlastně chudáček, které se přihodila životní tragédie a ona po celou tu dobu nebyla připravená, dokud nepoznala Theodora. Nebyla na tom tak bídně jako on, aby mohla mít opravdu pádný důvod postavit se na tu římsu. Jasně, ale opak je pravdou. Ten "chudák" je vlastně on - Finch. Musel se vypořádat s mnohem větším neviditelným a mnohem krutějším problémem, který bohužel byl pořád a doháněl ho možná až k nepříčetnosti.
Violet nebyla špatná ani protivná, nedokážu snad proti ní říci ani popel, snad jsem jí měla i "ráda", ale Theodora jsem si prostě zamilovala, i když byl "magor". Nebyla to jeho volba. Co víc k tomu říct, zkrátka se s tím musel poprat a bylo čistě na něm, jakým způsobem bez ohledu na to, co si o něm vykládali druzí.
Ani nevím v jaké fázi/části knihy to přesně bylo, když mě napadlo/trklo, že se ještě něco velkého stane, že to nedopadne dobře, že ti dva nebudou mít nárok ani na drobek krásna, štěstí. Měla jsem jisté podezření, aniž bych měla důkazy. Stále jsem věřila, že se to dá do pořádku, i když měl Theodor znovu velmi špatné období. Bohužel, mé podezření se vyplnilo. Neřekla jsem si, výborně, mám dobrý odhad nebo něco podobného. Šokovalo mě to. Proč a z jakého důvodu se tak rozhodl? Nemohu tvrdit, že by mě Theodor zklamal, ale bylo mi to sakramensky líto!
Tahle kniha je pro mě rozhodně neobvyklá svoji tématikou, především volbou pro bipolární poruchu - taková moje malá premiéra. Prostě, tak jak to autorka dokázala nastínit bylo... Jak se na začátku anotace píše - skutečně se jedná o strhující příběh. Je silný, dokáže vyloudit na tváři úsměv, ale i slzy. Dokáže se svým způsobem vrýt do paměti.
Rozhodně tato kniha získává mé doporučení a plný počet v hodnocení, protože se mi dost líbila. Je zvláštní, jiná, neobvyklá, k zamyšlení. :)

02.02.2016 5 z 5


Čtyřka: Divergentní povídky Čtyřka: Divergentní povídky Veronica Roth

Původně jsem tenhle dodatek číst nechtěla. Rozhodla jsem se hnedle po dočtení celé série Divergence - jako na co? Pak jsem šla v knihovně kolem regálu a řekla jsem si, a tak proč ne. Je to tenké, zkusím to.
Autorka mě zaujala už jen tím jejím úvodním slovem. Že původně měla být Divergence z Tobiasova pohledu a už před několika lety? Kniha se četla výborně, tak jak jsme u autorky zvyklí z Divergence. Hrozně mě zaujala a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Tobiasův pohled byl hodně dobrý - jsem ráda, že jsem ho mohla poznat mnohem blíže a z té druhé strany. Asi bych knihu nenazvala povídkami, rozhodně ne, a ten "závěr 3v1" byl vlastně lehce zbytečný.
Během čtení mě napadlo, že je vlastně škoda, že předešlé knihy nevypráví Tobias. Přišel mi jako větší osobnost, než Tris. Netvrdím, že Tris byla špatná, to ne, ale tohle mě tak nadchlo, že mi Čtyřka přišel mnohem milejší. Bavilo mě to. Nejen číst o jeho minulosti, přítomnosti, myšlenkách, Neohroženosti, výcviku, ale i o jeho nových přátelstvích, úspěších, nemotornosti u prvního rande, tak i o rivalitě mezi ním a Ericem. ;) Autorka lehce přeskakovala, takže nevíme všechno a pořádně, škoda, ale aspoň to zrealizovala.
Jsem opravdu ráda, že jsem si to nakonec přečetla a nelituji. :))

14.06.2015 5 z 5


S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje Tom Felton

Na tuhle knihu jsem byla velmi zvědavá, a to z jednoduchého a prostého důvodu - hlavní protagonista, samotný autor a herec - Tom Felton. Někdy se stává, že je herec pouze jedné role. Ačkoliv mě to trochu mrzí, tak to bohužel pro Toma platí - vždycky bude a každý ho bude znát pod tím jménem Draco Malfoy. Tahle jsem ho i já poznala a zaryl se mi do podvědomí. Vždycky jsem tak nějak tíhla v té filmové sáze právě k tomu blonďatému, strašně roztomilému a hezkému hajzlíkovi, kterého jsem si zamilovala.
Tohle je dost aspoň za mě netradiční biografie napsaná samotným Tomem, která se hrozně dobře čte. Nemám ponětí, zda to je i díky překladu, ale má to neuvěřitelně čtivý a milý styl. Vypráví o svých různých fázích jako je dětství, puberta i něco málo z dospělosti. Ukazuje, jak si zachovával pořád status normálního děcka a ne té hvězdy z Harryho Pottera, což se mi místy ani nechtělo věřit. Prozrazuje, co všechno vyváděl, co měl rád, s kým se poznal, jaký měla vliv na něj jeho rodina jako bratři a maminka. Zmiňuje své zážitky s jinými herci a vylomeniny z natáčení. Ukazuje se, že jedna role v obřím projektu jako je HP není všechno. Neměl otevřené dveře do světa filmu, všude musel klepat a leckdy mu ani neotevřeli. Až jsem tomu nechtěla věřit. Vážně to tahle funguje?
Je pravdou, ačkoliv herce mám obecně ráda, tak jsem si nijak nikdy nezjišťovala podrobnosti o jeho životu, a tak mě dost informací překvapilo. Vím, že někde hrál, ale už nevím, kolik trnitých cest musel projít. Vím, že pobýval v Americe, ale ne, že se tam přestěhoval. Jinými slovy, Tom je prostě jen člověk, který byl takovou náhodou vystaven veřejnému zájmu, ale pořád je to obyčejný člověk se svými starostmi a radostmi.
Jeho psaná cesta byla zajímavá, dokázala mě překvapit a především ten závěr. Ano, každý můžeme upadnout a vstát je problém, ale překvapilo mě to o to víc. Vím, že Tom je, a ta kniha mi to i potvrzuje, slušný a skromný. A proto bych to u něj nejspíš vůbec nečekala.
Kniha je protkaná několika stránkami plných barevných fotografií z různých akcí a jeho věkového období, které jsou hezkým doplňkem. Moc se mi líbí a dodává to větší hodnotu celé knize. Tohle dílo se mi hodně líbilo a jsem ráda, že se jsem se k němu dostala. Dostala jsem množství infomací, které jsem netušila. Tom se tu do jisté míry odhalil, což muselo být velmi težké rozhodnutí, ale věřím, že mu to vnitřně pomohlo samotnému. Ukázalo mi to, jakým dokáže být člověkem a má můj obdiv. Rozhodně mu držím palce, aby se držel a hlavně, aby dělal to, co ho baví. Ať už to bude hudba anebo, aby přišlo množství rolí, které ho vyšvihnout nahoru, aby nebyl jen ve škatulce s Harrym Potterem. I když jsem čekala, že tu roli možná prokleje, ale nestalo se tak, a upřímně? Je to jen dobře.
Mohu tuto osobní zpověď doporučit i ostatním, bez ohledu na to, zda jsou fanoušky HP nebo ne. Stačí se zajímat o herce anebo obecně mít chuť poznat blíž jednoho člověka, kterého můžeme vidět v televizi. Hodnotím plným počtem, tady není nad čím přemýšlet. :)

08.01.2023 5 z 5


Taju pro tebe Taju pro tebe J. T. Geissinger

Dostala jsem se k druhé knize v sérii a překvapilo mě, že to není kniha/příběh, který by nějak navazoval, což se mi líbilo. Těšila jsem se, protože první kniha včetně autorky samotné se mi dost osvědčila, i když jsem se k ní dostala trochu později než jsem ve skutečnosti mohla. Četlo se to hrozně dobře a rychle. Neuvěřitelně mě to vtáhlo k sobě a nechtělo se mi ji pouštět. Vyhovoval mi styl i to, že je to vyprávěno jen z jedné strany. Rozhodně mohu říct, že tohle se povedlo.
Hlavní hrdinka Joellen mě hrozně bavila. Měla jsem k ní hrozitánsky blízko, takže bylo jednoduché ji v jistých věcech zcela chápat. Taky musím říct, že mě lehce překvapil její věk, však to nebyla žádná překážka. Vážně se mi líbila, oblíbila jsem si ji a nemám proti ní absolutně nic. Ráda jsem sledovala, co vyvádí, ať už v práci anebo především doma ve svém bytě. Ačkoliv se necítila stoprocentně v kramflecích v oblastech své váhy a sebevědomí, dokázala být pěkně sarkastická, vtipná a prostě hodná. Byla i tak výjimečná. Každá jsme. Přesto není od věci mít na blízku někoho, kdo nám to nepřestane připomínat. :) Mrzela mě její rodina, tohle je hnus a nedělá se to, ať už jste jakkoliv nedokonalí.
Druhý hlavní hrdina je Cameron milionkrát zmíněný McGregor, ragbista. Ten chlap si mě získal okamžitě, kdy otevřel polonahý dveře bytu a dokazoval to neustále. Byl nastíněný jako dokonalý oživlý bůh se svaly, vysokou potetovanou postavou a hezkou tvářičkou, což Cam podporoval neustálými ódami na své tělo. Zamilovala jsem si ho, a to z mnoha důvodů. Byl vtipný, líbilo se mi, jak se k Joellen chová, že jí otevírá oči, že jí pomáhá, byl nohama na zemi. A upřímně i to, že se k ní vždycky nakvartýroval a ona mu musela vyvářet, aby měla "klid" :D. Cam byl klasický hrdina, kterého když oloupete z toho silného a drsného pozlátka, tak vevnitř naleznete naprostou lahůdku, ze které se ženská roztaví. Měl zlaté srdce a na tom nejsprávnějším místě. Byl úžasný a možná fakt dokonalý. :) Stejně jako u Jo mě mrzela jeho historie, to nebylo hezký, ani za nic.
Ti dva dohromady se mi dost líbili. Nejdřív si lezli krapet na nervy, ale nakonec se "spřátelili", pomáhali si, trávili spolu čas. Bylo vidno, jak to mezi nimi jiskří, což mě dost bavilo, ale vždyť tu byl Hezoun Michael! K němu - nejdřív jsem ho měla "ráda" a snad si i pomyslela, že mi ho bude líto, až zůstane na ocet. Beru zpět. Je to pěknej hajzl! Tohle jsem teda nečekala. V každém případě hlavní dvojice měla neskutečnou chemii, kterou jsem si dost užila. Velké emoce, chytne to za srdce. Skvěle napsané a vyjádřené. Snad to byla forma něčeho, co tu už bylo tolikrát, že se to nedá spočítat, ale já si nestěžuji, k ničemu to nepřirovnávám, ani mě to vlastně nenapadlo, protože tohle je skvělý příběh. Opravdu.
Příběh je jednoduchý, však tady jde především o tu citovou stránku, která jednoduchá rozhodně nebyla. Možná trošku mě vždycky zarazí, když si to uvědomím, co všechno se stane za "týden", jaká neskutečná blbost to je, aby se stalo něco tak osudového. Ale pak si uvědomím, že je to jen hezká pohádka pro velké holky, které se sice věřit nedá, ale i tak tomu romanticky věřit chceme. ;) Zpět ke knize - četlo se to hezky, nemohla jsem se odtrhnout, neskutečně mě to bavilo, bylo to vtipné, dost jsem se nasmála. Romantika krásná, v mnoha ohledech mě to dostalo, našla jsem si tam to svoje. Epilog jsem čekala cukrcandlový, jak blázen. Možná byl, ale mě tentokrát nepřišel. Zajímavé. Byla jsem velmi spokojená, tohle rozhodně doporučuju jako vtipnou oddechovku, která ve čtenáři zanechá nějakou stopu včetně pernamentního úsměvu na tváři. Hodnotím vším, co mám a těším se na další knihu od této autorky, která je super. :)

09.02.2022 5 z 5


Vévoda a já Vévoda a já Julia Quinn

Tuhle knihu/sérii jsem měla v merku roky a vzpomněla jsem si na ní zase až po tom, co se objevil na scéně seriál, který jsem neviděla - takže jsem neměla zkreslené dojmy, za což jsem moc ráda, a tak jsem se rozhodla ke knize konečně dostat. Po dlouhé době jsem narazila na historický románek, taková ta klasická, sladká červená knihovna, která se zabývá hlavními hrdiny a jejich city především. Musím říct, že po tom standardu, který věčně čtu mi to vážně bodlo. Četlo se to velmi dobře a rychle, mělo to příjemné tempo i "jazyk". Myslím, že se moje první setkání s autorkou velmi vydařilo.
Hlavní hrdinka Daphne Bridgertonová byla naivní a nevinná slečna, což na tu dobu bylo v naprosto běžné a normální, každopádně naše hrdinka měla ještě "něco" navíc. Měla to v hlavě v pořádku, nebyla to taková ta klasická holčičí blbka, dohlédla dál a hlouběji a taky hodně dělalo to, že vyrůstala v tak velké rodině, a to především s několika staršími bratry. Líbila se mi, neměla jsem s ní vůbec problém, naopak jsem jí fandila a v jistých věcech i obdivovala. Co dalšího bylo fajn, tak její rodina - ten fakt, že je tak veliká a hlavně, jak se k ní chovali její bratři - ty jsem si mimochodem hodně oblíbila, proto se těším, až se s nimi setkám v jejich vyprávění.
Druhý hlavní hrdina Simon Basset mi taky padl do oka hned. Musela jsem ho litovat vůči jeho dětství, co se mu stalo, co si sebou nesl tolik let. Mrzelo mě to. Tohle by se dít nemělo, bez ohledu na dobu. Bylo to kruté a nefér. Jinak Simona jsem si oblíbila a jen jsem sledovala jeho počínání. Byl to takový přesný opak Daff, a proto se ne nadarmo říká, že se protiklady přitahují. Ono na tom snad něco bude. :D Ti dva dohromady tvořili vážně zajímavou dvojici. Byla to taková hra-nehra a mě to dost bavilo. Několikrát oba velmi překvapili - mile i nemile, šokovali.
Jejich příběh byl více než zajímavý, nijak jednoduchý, ať už obecně anebo na tu dobu samotnou. Člověk jim to moc nezáviděl, ale za to hltal každý krok, co udělali, držel jim palce a přál si, jen ať to dopadne dobře. I když to bylo nad slunce jasné, tak do posledních chvíle to tak nevypadalo. Rozhodně jsem byla dost napnutá. Autorka to dobře vymyslela, napsala a mě se to líbilo. Dokáže to hnout emocemi a chytnout za srdce, bavilo mě to. Připravilo mi to "těšing" na další pokračování. Já si tohle užila. Nemám výhrady. Beru to jako takovou téměř oddechovou historickou romanci, která každou romantickou duši potěší a dostane toho mnoho dalšího.
Rozhodně mohu doporučit, dobře našlápnutý začátek série. Hrozně mě oslovily další postavy budoucích dílů - potomci rodiny Bridgertonových, takže se těším. A co se týče hodnocení, mohu dát všechny hvězdy, tady nemusím přemýšlet. :)

10.09.2021 5 z 5


River Wild River Wild Samantha Towle

No teda. Kniha má hodně dobrou anotaci, takže jsem se na to hrozně těšila. Četla se skutečně sama, pokud by mi opět nevyhrožovaly hodiny, že musím spát, tak jsem ji dala na jeden zátah. Tohle setkání s autorkou je první a musím smeknout, protože umí, její styl mi zcela vyhovoval. Myslela jsem si, že to bude pravidelné střídavé vyprávění obou hlavních hrdinů, jak jsem zvyklá, ale úplně tomu tak nebylo. Hrdinka převažovala před hrdinou, což v tomhle případě možná byla škoda.
Hlavní hrdinka Annie/Carrie nebo Zrzka, jak chceme, byla hrozně fajn holka. Oblíbila jsem si jí hned a ani mi nevadilo, že měla slabé chvilky, kdy se chovala trochu infantilně. Každopádně byla to neskutečně silná ženská, která si zažila neuvěřitelné peklo. Měla můj obdiv a držela jsem jí palce. Byla jsem ráda, že se odhodlala utéct, a bylo to dobře, protože tím jenom získala. Podobné případy by měli mít vždycky nějaké řešení a nejlépe šťastný konec.
Druhý hlavní hrdina River začal své vyprávění už v dětství a musím konstatovat, že si mě získal. A postupem času víc a víc, až zcela ukradl mé srdce. Byl to kluk, který zažil vážně příšerné věci, měl z toho neskutečný pocit viny a užíral se tím, díky tomu vyrostl v něco, co se neprezentovalo úplně dejme tomu pozitivně, přesto pod tou tlustou slupkou měl neskutečně zlaté srdce. Je pravdou, že bych mu asi chtěla vidět do hlavy trochu víc, poznat ho z jiného úhlu než jen z pohledu Zrzky. Líbilo se mi, že jsem narazila na hrdinu, který po dlouhé době nebyl úspěšný a světoznámý, multimilionář a děvkař. Byl to normální chlap s "normální" částkou na kontu, ve smyslu, že se neoháněl za každou cenu prachama a především pracoval rukama - mimochodem netradiční, neokoukaná a pěkná práce. Nemůžu si pomoci, ale bylo fajn a úsměvné, jak byl River věčně zamračený, napruzelý, arogantní a především mluvil jako kanál. K němu to dokonale sedělo.
Příběh mě bavil, ti dva byli fakt vtipní, jak se věčně dohadovali. Myslím, že se ti dva opravdu našli, měli mnohé společné, přestože každý trochu jinak. Taky musím zmínit, že mě mile překvapilo, když v té knize není sex v každé druhé kapitole, prostě přesně naopak. Dokonce jsem i věřila, že nebude a vůbec by mi to vzhledem k ději nevadilo. Ke konci, kdy moc stránek nezbývalo jsem tak nějak čekala, že se ještě něco musí stát, nemohla jsem věřit, že to bude opravdu celý až do konce zalitý sluncem, jenže nic tomu nenasvědčovalo. Málem jsem byla trochu zklamaná. Jenže pak se to stalo a vzalo mi to dech. Jednou. Dvakrát. Prostě, pane bože! Z autorky a toho, co pro nás připravila, mě málem trefilo!
Každopádně rozhodně skvělá kniha, kterou prostě musím doporučit, zcela bez debat. Tenhle příběh je jiný v tolika věcech než tradiční romantické příběhy. Je neobyčejná, jiná, unikátní, drsná, hnusná a smutná, přesto nádherná. Autorka se toho nebála, co se týče tématu a myslím, že to zvládla výborně. Zároveň ji musím ohodnotit plným počtem hvězd, protože si ani nic jiného nezaslouží. :)
Jen je bohužel hodně smutné, že se tyhle "zvěrstva" vážně skutečně dějí. Braňte se, jakkoliv.

15.01.2021 5 z 5


Zaslíbená Zaslíbená Kiera Cass

Na tu knihu jsem se těšila, ale netěšilo mě, když jsem viděla ta nízká hodnocení a až negativní recenze. Těžko se tomu věřilo. Dala jsem se do čtení s tím, že bych ráda vyvrátila to, co bylo na první pohled zřejmé - že je ta kniha totálně na prd. Musím však pochválit přebal/obálku, ta je vážně nádherná a musím přiznat, že ta kniha je čtivá, vážně. Je to podivuhodné vzhledem k tomu co se tam děje anebo spíš neděje, tak jsem neměla nutkání knihu zavřít, naopak jsem otáčela jednu stránku za druhou.
Pokud bych měla knihu nějak definovat, tak je to kniha plná protikladů, a to ještě na rychlodráze. Každá věc, každý čin, myšlenka i osoba jednou jede tím a pak oním směrem. A ani to nejsou intriky, které by se daly pochopit. Tohle je chaos. A to dost mate.
Hlavní hrdinka Hollis se mi ze začátku zdála v pořádku, "obyčejná" holka od dvora, která má štěstí, která by o to celé kolem stála, které to přijde neuvěřitelné a nádherné, která má potenciál a kterou bych měla i ráda. Jenže pak se to obrátilo. Ta holka to považovala snad za samozřejmost, všude už se viděla jako hlava Coroyi, chovala se hloupě a neuvěřitelně, její myšlenkový pochod totálně obrátil a já měla po celou dobu čtení knihy nevěřícně zvednuté obočí. Moje hlava to moc nebrala.
Tentokrát nemůžu pořádně ohodnotit ani "druhého hlavního hrdinu", protože vlastně dejme tomu tu ani nebyl. Chvíli to vypadalo na krále, který mi vlastně vůbec nevadil, dokonce se dá říct, že jsem si ho i oblíbila v rámci "možností", ale pak se tam vklínil týpek jménem Silas. Jo, byl fajn, hodný, nesobecký a neměla bych proti němu ani popel, až na to jméno, ale ten kluk absolutně neměl prostor, což ho totálně podkopalo. Proč? Obrovská škoda. Vyšel z toho jako prázdná postava.
Taky bych z postav zmínila ještě Delii Grace, už v úvodu, takovém pozdravení autorky je psáno, že si přeje, aby jsme si hlavní postavy včetně již zmíněné s nesmyslně dvěma jmény oblíbili. Ano, že začátku - byla to hodná holka, která si zažila peklo díky cizím a nesla si ho dost dlouho, ale pak jak lusknutím prstů obrátila a stala se ze služky, která by měla cítit spíš vděčnost, totálně rozcapenej fracek, který je neskonale vzdělaný a vlastně na úrovni a její ambice míří nestydatě vysoko, a to přímo ke králi - no?! Oblíbit? Mít v ruce nějakou lať, tak bych ji ztřískala - nic jinýho si nezasloužila. Naprosto se mi zprotivila a to, co víme, že "dokázala" - to mě pěkně naštvalo.
Ta kniha, respektive ten děj, co se týče času, je dost unáhlený např. zamilování, svatba - kdy a jak se to proboha stalo? Vážně se i za dob krále Klacka bralo po pár dnech a dvou pusách, samozřejmě láska jako trám, s tím, že ženichova rodina má kotel tajemství a jí ani nenapadne se zeptat před? Jako vážně? Pro mě jako romantickou duši další zklamání, protože romantika veskrze žádná. Prostě nic, co by mi vykouzlilo úsměv, nic, co by mi sevřelo srdce - nic!
Autorka měla prostor, měla v ruce potenciál a totálně to zkazila, pohřbila, vůbec to nevyužila a já nechápu proč, bylo tam málo stránek už od prvního pohledu. Zkušenosti na to má a přišlo mi to jako, když to čtu od amatérky, která si píše sama pro sebe, do šuplíku. Chtěla jsem na začátku ty negativa vyvrátit, jenže s velkou lítostí se k tomuhle musím přidat.
Dějově se tam toho nic moc nestalo, až na to, že to vzali všichni a všechno velkým hopem. Byť je to prkotina, tak mi trochu vadí, že u žádné důležité postavy nebylo uvedeno, kolik jí vlastně je. Vážně by mě to třeba zajímalo. Nedá se to pojmenovat ani jako seznamovací díl. Objevil se tam ke konci zvrat, který je naprosto nutný k tomu, aby autorka měla předoranou půdu pro druhý díl, což je pochopitelné. Neříkám, že mě to opravdu nepřekvapilo, to ano, ale... ve výsledku se to zdálo dost průhledné. Prostě to muselo přijít.
Dlouho jsem váhala nad hodnocením a vlastně komentářem jako takovým a stále jsem taková rozporuplná. Hvězda za přebal, hvězda za nečekanou čtivost a ten zbytek za zbytek. Je to opravdu slabé na tuto autorku. Mrzí mě to. Jsem zklamaná a je to neskutečná škoda. Nechápu to. První díl Zaslíbené je jen pouhý a vlastně nijaký průměr, i když to mohl být skvost. Samozřejmě už jen ze zvědavosti a možnému potvrzení mých teorií se "těším" na druhý díl, tak uvidíme, zda se dočkáme a toto? Každý by si měl přečíst a udělat svůj názor, rozhodně nebudu rovnou hanit, ale nemůžu ani úplně doporučit. :(

22.05.2020 3 z 5


Risk Risk Elle Kennedy

Když jsem u prvního dílu říkala, že mi autorka a její příběhy chyběli, nelhala jsem. Tahle kniha mě v tom ještě víc utvrdila. Četlo se to naprosto skvěle a neskutečně rychle, jen těžko jsem knihu odkládala. Existuje i názor, že tenhle díl byl lepší než ten první. Musím dát za pravdu. Pokud to je ještě možné, byl opravdu ještě lepší než Lov.
Hlavní hrdinka Brenna, kterou jsem si oblíbila už teda v předchozím díle byla skvělá. Vážně jsem ji měla ráda. Byla to vtipná pohodářka i ranařka zároveň. Takovou kámošku chce každá holka. A byla jsem moc ráda, jak to s ní dopadlo - především s jejím tátou.
Co se týče druhého hlavního hrdiny, Jakea Connellyho... totálně si mě získal, ukradl mi srdce, láska na první větu. Byl báječný, bylo to zlato ve slabém kabátě hokejového parchanta. V Lovu jsem tvrdila, že Fitze Summer musí každá závidět - beru zpět, Fitz ať zůstane tam, kde je. Jake - toho každá musí závidět Brenně, a to je kriste pane na papíře! :D Mimo jiné, doufám, že nejsem jediná, které se zná, že hlavní postavy z minulého dílu, a to především Summer se chovala prostě... strašně, jako bychom jí neznali.
Hrozně se mi líbí, jak autorka v takovém pohodovém stylu vyprávění z dnešní doby dokáže zakomponovat i konkrétní problém, který každá hlavní postava má. Není to násilné ani vtíravé. Jen to ukáže, že příběh není povrchní a i druhou stranu/tvář hlavní postavy. Vítám to.
A co se týče ještě Brenny a Jakea, obrovsky se mi líbil ten jejich vztah. Byl skvěle vykreslený, od škádlení po bolestnou chvíli. Užívala jsem si ho.
Autorka tu postavila do dění dva rivaly, krom hlavních hrdinů - hokejový Briar a Harvard a do poslední chvíle nebylo jasné, ke komu se přikloní a já sama byla na vážkách. Briar byl jasný, ale kvůli Jakeovi zas... byla jsem rozpolcená a nemohla si prostě vybrat. Pěkně mě autorka pocvičila.
Musím se vyjádřit i k určitým postavám - Hollis, ten kluk byl vážně divnej, ale člověk se nad ním musí pousmát a ta jeho holka, pane bože... hrůza a děs, prostě ne. Hunter? Toho kluka mám ráda a jsem fakt zvědavá, co bude dál, takže na Hru se hrozně těším, mám tušení, že spáchá loupež mého srdce jako jeho kumpáni. :D Pak tu byla Hazel a tu jsem moc nemusela. Bylo jasný, o co jí jde, a i když věděla, že nemá šanci, tak měla tendenci hrát pořád křivě. A asi jako poslední stojí za zmíňku Bublinovej zadek :D - Brooks, ten byl hodně vtipnej. Ten by si snad zasloužil taky něco vlastního.
Celkově ke knize nemám výtku. Neskutečně mě to bavilo, bylo to hodně vtipné, že jsem se smála nahlas a dlouho, skvělé hlášky. Líbilo se mi to se vším všudy, pro romantické duše, jak vyšité a stejnak ten styl. Jsem nadšená a spokojená. Opět a znovu autorka poukázala, jak vysoko nastavila v tomhle žánru svou laťku. Takže musím "nečekaně" doporučit a do hodnocení střelit pět puků za sebou. :)

02.04.2020 5 z 5


Harry Potter a princ dvojí krve Harry Potter a princ dvojí krve J. K. Rowling (p)

Mě je vždycky tak líto, když se musím s těmi postavami a celými Bradavicemi loučit na konci knihy, a o to horší to bylo teď, když se stalo takové neštěstí.
Četlo se to samo, nemohla jsem se odtrhnout, protože mě to neskutečně bavilo, znovu to ve mě rozvířilo tolik emocí. Už jsem to zmiňovala u předchozího dílu, že jak jsou hlavní hrdinové starší a vývoj událostí pořád houstne, bojím se, že příběh bude jen o nadcházející válce, ale kdeže, žádný strach. Pořád tam je spousta dobrodružství a pořád je to tak skvěle napsané. Je úžasné kolik toho díky té knize vím, kam se na to hrabe filmové zpracování, které si díky bohu nijak zvlášť nepamatuju, proto mám naprosto úžasný zážitek z četby.
Harry, Ron a Hermiona dospívají, stárnou a je to znát na jejich chování, na vztazích. A ačkoliv bych se teď trochu zdráhala číst o šestnáctiletých puberťácích, tady to je jedno. Ať už Harrymu bude opět jedenáct a nastoupí poprvé do Bradavic anebo se bude blížit k plnoletosti, nikdy pro mě nebude problém po něm sáhnout nebo snad nad ním váhat - ještě ráda.
Harry Potter je srdcová záležitost. A i když mi zbývá poslední díl, kde se budu muset loučit s touto ságou, postavami a tím dech beroucím světem, tak i tak se neskutečně těším. :)

09.08.2019 5 z 5


Věř mi Věř mi Kylie Scott

Kniha se hodně dobře a rychle četla. Dokázala mě už od samého začátku zatáhnout k sobě do děje. Byla milá, krutá trochu napínavá i úsměvná zároveň. Začalo to dost netradičně a zcela chápu, že ty dva takový zážitek k sobě připoutal.
Hlavní hrdinka... jsem z ní trochu rozpačitá. Byla to fajn holka, měla jsem ji ráda, ale občas tu stydlivost a následné vrhnutí se na věc... prostě jsem jí to nevěřila. Ale to byla jen drobná piha na kráse. Jinak asi klobouk dolů předtím, jak se Edie s tolika věcmi uměla poprat. Neuzavřela se do ulity a nehlásala - to jsem já, ta chudinka. Postavila se tomu a šla si za svým. Slovy i činy. Její protějšek John, kdo by si ho nezamiloval, byl další z kategorie skvělých postav a chlapů, které bychom chtěli mít kolem sebe. I když byl otrkanější životem, a to dost a věděl své, i tak byl někdy v situaci, že vypadal jak nahý panic. :D Bylo to roztomilé a až cudné. Uměl se k Edie chovat - jako gentleman, jako ochránce. To se mi líbilo. Přeci jenom věkem byl ještě kluk, ale věděl co chce a měl vychování, i když, jak se říká byl mladej a blbej. Však i to mělo následky. Akce - reakce.
Líbila se mi i ta idea, kde Edie není typická hlavní hrdinka. Žádná vychrtlá modelka s dokonalou vizáží. Že i když byla dle jejích slov tlustá, její nejbližší to akceptovali, že ji John měl upřímně rád a líbila se mu. I takový možná detail, ale dělá to příběh o to netradičním a hezčím. Přeci jenom stále tohle je v takovém žánru velká anomálie. A já jsem za to ráda. Pořád a každý zvlášť v dnešní době, má ty své ideály, idoly a těch se drží anebo je prostě jen chce. A při tom každý je nějaký, a to, že někdo je třeba tlustým, neznamená, že je přece méněcenným. (Svět by se mohl trochu změnit.)
Jejich kamarádi Hang a Anders byli taky super. Líbilo se mi, jak se spolu kočkovali. Bylo jasný, že skončí spolu, ale bavilo mě to.
Jsem spokojená. Příběh byl moc pěkný a moje romantická duše dostala svou dávku. Takže mohu jen doporučit. :)

17.10.2018 5 z 5