Pavlína197 komentáře u knih
Tuhle knížku nedokážu ohodnotit. Některé verše se mi líbily a některým jsem vůbec nerozumněla.
Povídky se mi líbily. Od začátku ke konci víc a víc. Jsou vtipně sebekritické i mírně dojemné. Pro mě příjemné oddechové počteníčko.
Podle mě je to docela zdařilý přepis animovaného filmu.
Knihu jsme měli půjčenou z knihovny. Syn z ní byl nadšený, ale už se mi ji nepovedlo sehnat.
Pro mě druhá knížka od Cunninghama. Trochu hůř se mi četla, příliš mnoho metafor, spousta slov o ničem. Vzorové dny se mi líbily víc.
Knihu si vybral syn, abych mu ji četla před spaním. Moc se mi do ní nechtělo, ale musím říct, že mě docela příjemně překvapila. Příběh je dobrodružný a napínavý a přitom je v něm vše podstatné z historie husitských válek i zajímavosti z každodenního života husitů. Co mi trochu vadilo, byla sem tam předlouhá zamotaná souvětí.
Zpočátku mě kniha nebavila, ale nevadilo mi to, protože jsem si ji vybrala jako četbu před spaním. Čtení mě chytilo až někde kolem sté stránky, jako by se autor konečně rozepsal. Hlavně člověk nesmí srovnávat s Herriotem a pod.
Za mě nejlepší kniha o holocaustu a nástupu komunismu u nás, kterou jsem zatím četla. Kniha se ke mně dostala náhodou a vlastně jsem ji ani neměla v úmyslu číst. Nic mě na ní nezaujalo, obálka, autor, název, nic. Dokud jsem ji neotevřela. Pak už jsem nemohla jinak než číst. Na obálce se píše: Autor líčí události bez patosu, sebelítosti, jakýchkoli stylistických ozdob, přísně chronologicky,... I přesto jsem měla párkrát slzy v očích a byla nucena přemýšlet, jak moc dokážou ubližovat lidé lidem, a obdivovala, co dokážou přežít. Styl mi naprosto vyhovoval. Autor v předmluvě vysvětluje, jak a proč kniha vznikla. Zařadila bych do povinné školní četby.
Příběhy Čtyřky čtu synovi, ale baví i mě. Tentokrát mě jen mrzí, že není více vysvětlen význam třinácti modrých koček, když už se knížka takto jmenuje.
"Půda je natolik komplexní soubor procesů, že jim dokážeme jen s těží porozumět."
I tak se autorce povedlo nám laikům život v půdě jednoduše a stručně přiblížit. Díky ilustracím, které mě na knize zaujaly jako první, díky poetickému textu, díky srozumitelným informacím.
A špetka filozofie na závěr: "Půda je naše matka, z ní pochází naše obživa a do ní se vracíme, když naše těla doslouží. Jak se chováme k půdě, tak se chováme sami k sobě."
Klasický, trochu ztřeštěný, romantický příběh ve stylu Bridget Jones. Ze začátku mě knížka nebavila, začínala jsem třikrát, přečetla jsem ji jen kvůli výzvě. Nakonec nebyla úplně nudná, ale pokračování si pravděpodobně nepřečtu.
Podle mě pěkná dětská detektivka. Syna to bavilo a mě vlastně celkem taky.
Knihu jsem četla synovi, sama bych po ní nesáhla, vlkodlaci nejsou zrovna moje téma, Trnhoffovi mě bavili víc. Synovi se hodně líbila, poslouchal se zatajeným dechem, nechtěl mě od čtení pustit. Místy se mi zdála pro děti dost drsná, takže slabším povahám doporučuji nečíst před spaním. Zajímavý konec.
Všechny tři knížky jsou tak potrhlé a ujeté, že jsem se občas smát musela. Sama bych po těchto knížkách nesáhla, četla jsem je synovi, pro něj prý nic moc.
Příběh zajímavý, ale často jsem se ztrácela v jeho časové posloupnosti.