PastorMal13 komentáře u knih
Nápad je to celkem dobrý a na dobu vzniku i originální, ale z provedení nejsem až tak nadšen. Dialogy jsou zvláštní a umělé (hlavně v první polovině), na autorův styl psaní je třeba si zvyknout a s korekturou si také nikdo moc starostí nedělal. Na druhou stranu, zaujalo mě rozřazení planet podle národnosti (Mars je německý, Jupiter sovětský) a vize, že budoucnost bude patřit korporacím.
Komiks se celkem dost liší od seriálu, se kterým jsem narozdíl od knihy obeznámen, základní dějová linie je však stejná. Atmosféru Berlína 20. let skvěle vykresluje noirovská kresba.
Od Neffa jsem četl jenom pár povídek, a jak jsem během čtení Měsíce zjistil, některé se dokonce odehrávaly v totožném universu jako Měsíc, a byl mile překvapen. Nechybí nečekané zvraty, zajímavé prostředí i postavy, ale i kousek té arkádské historie. Nejvíc mě však zaujalo postupné rozšiřování a následně i úpadek totalitních režimů, což jsem v takové knize nečekal.
To ale byla jízda! Skoro jako kdysi s komiksem. Autor mohl příběh o robotím útlaku lidstva více rozvést a zkrášlit ale i lehce pozměnit, což naštěstí příběhu neubírá na kráse a nostalgii.
Skvělé pokračování série. Jediné mínus je, že poslední díl s největší pravděpodobností vyjde až příští rok, tak snad na hlavní postavy a děj nezapomenu...
Nevím, co bych zde napsal, co již nebylo řečeno. Myslím, že nejlépe to vystihla vaskajiras. Je to prostě dílo o soudobém životě člověka...
Sám bych tuto publikaci přirovnal k rozsáhlejšímu časopisu, autoři jej však nazývají bookazin - kombinace knihy a časopisu. Ve směs jde o životopisy nejslavnějších jezdců F1 a je zde i pár žebříčků. Velmi bych vyzdvihl fotografie, které jsou mnohdy velmi působivé, a celkově grafické provedení. Na druhou stranu mi přijde, že byl text, hlavně ze začátku, snad přeložen Google překladačem a objevuje se zde i pár faktografických chyb - Fittipaldi a jeho třetí titul, nebo Alonsovo pódium v Maďarsku 2021.
Hezká alegorie na tehdejší dobu s celkem zajímavým koncem.
Střet dvou civilizací. Jedna je materialistická, expanzivní a svobodná a druhá idealistická, izolacionistická a totalitní. Která je v právu?
PS - jsem fascinován autorovým rozvinutým universem.
Sbírka vlastně obsahuje dvě čísla Asimov's Science Fiction, jestli je to „to nejlepší“, netuším. Každopádně povídky z června roku 1997 byly lepší. Nejvíce se mi líbila povídka Pomník neznámého vojína od Allana Steeleho a Případ prádelního koše od Kandis Elliotové (obě dvě povídky vyšly v čísle 6/97).
Od pro mě zcela neznámé autorky jsem nečekal tak propracovaný příběh, který mě hned ze začátku chytnul a až do konce nepustil. Většina postav mi byla sympatická (tedy až na Ajen) a tudíž jsem s nimi prožíval různorodé strasti od prvotního probuzení až po zakládání deméterské civilizace. Konec je trošičku uspěchaný a neodhaluje veškeré odpovědi, ale konečné hodnocení nezměnil.
Jak to u podobných antologiích bývá, povídky jsou v nich dobré a špatné. Bohužel zde převažují povídky špatné. Tím více si ovšem cením povídek výborných - Města v horách, Nepěstěná zahrada, Oběť a Watsonův chlapec. Tyto byly také nejvíce "weird". Co se týče té "teoretické" části; přeskočil jsem ji.
Velmi návyková kniha. Její konec je dosti nečekaný a zaskočil mne. Bohužel se pomalu blížíme k budoucnosti, která je v knize naznačena.
Přiznám se, že od knihy jsem nic moc nečekal. A to jsem se spletl. Příběh má spád a po chvilce čtení hltáte každé slovo, takže jste schopen ji v mžiku dočíst. Na druhou stranu jsem měl problém s postavami, hlavně tedy s jmény domorodců, které mi často splývali.
Poměrně hezky zpracovaná kniha o této nepříliš známé válce, která ovšem formovala naše dějiny. Je veliká škoda, že se o ní, stejně jako o legionářích, moc lidí neví, protože, jak píše autor, byl před listopadem smrtelný hřích tuto válku vzpomínat...
Jediné, co mě na této knize vadí, je to, že komentuje pohled z "naší" strany a ne, alespoň trochu, ze strany maďarské.
Příběh je sice plný klišé, ale to se snad u tohoto odvětví trošku očekává. Autor se drží osvědčeného scenáře, kdy nastoupí silný nepřítel a je jen na outsiderovi, aby ho zastavil. Musím přiznat, že jsem neměl v plánu číst pokračování, ale zvrat v závěrečné časti mě přesvědčil o opaku.
Spoiler: při obraně Sluneční soustavy zahyne kapitán s jedním z nejvtipnějších jmen, na které jsem během čtení kdy narazil, kapitán Argus. RIP.
Klasická ročenka F1, na které jsme bývali od pana Dufka zvyklí.
Znovu kvalitně zpracovaná publikace, která má jednu z nejhezčích obálek, které jsem na motoristických knihách viděl (Brawn GP v podání Buttona je prostě nádhera).
„Mám depresivní depresi Garfielde. Asi půjdu ven a zastřelím se.“
„Říkáš to, jen abys mě rozveselil.“