Pampalini
komentáře u knih
Bitva o české země
Jan Kotouč
V sérii jsou důležitější události z globální perspektivy, děje se toho opravdu hodně. Jednotlivé postavy jsou upozaděné a do značné míry epizodické. Budování světa, jeho zákonitostí a konfliktů je vynikající. Myslím, že se jedná o záměr podat události dokumentárním stylem, jakoby z velkého nadhledu a drobné konflikty se dají přelétnout. Atmosféra stojí na celku, ne na vývoji a konání postav.
Všemi dary obdarovaná
Mike Carey
Civilní a kultivované drama několika postav v bizarních kulisách. Skutečnost a reálnost příběhu končí někde kolem strany 100 a pak začne literatura, autorská invence a zápas s beznadějí. Velkým plusem jsou výborně napsané postavy, které se vyvíjí, vyvolávají pocity všeho druhu. O vyspělosti autora svědčí jeho schopnost psát jednotlivé kapitoly z pohledu a stylem myšlení hlavní postavy. Ke knize jsem se dostal náhodou, sehnal jsem si ji a její pokračování přes bazar a stála za to. V knihkupectvích mi unikla, nebo nezaujala obálkou, která evokuje dívčí román. Představa, že si to někdo koupil jako dívčí romantiku docela mrazí:)
Konzultant
Bentley Little
Psychohoror z korporátního prostředí, někdy působí sterilně, někdy groteskně a absurdně. Autor vystihl podstatu života v budovách ze skla a kovu. Je děsivé, že mnohé ze zmiňovaných postupů se opravdu stávají - ulítlý dress code, team buildingy v divočině, šílená subordinace, psychický nátlak, porady pro porady, vliv na soukromí. Je zřejmé, že příběh eskaluje do šílené vývrtky, ale to je jenom takové co kdyby... Konzultant je manipulátor nejvyšší úrovně a postavy si to uvědomují až když je příliš pozdě. Snad někdy jsou všichni pasivní, ale tohle není o akci. Vyzdvihuji povedené charaktery postav, které se nepletou a jsou jasně definované. Za velké pozitivum považuji rozporuplnost názorů u čtenářů:)
Připoutaní
Ross Jeffery
Neobvyklý literární útvar postavený na krátkých povídkách nebo úvahách s dobrou pointou. Jedná se o témeř banální příběh rodinných vztahů, hlavně otce a syna. Otec ho vychovává po svém, pro ránu nejde daleko, takový typ, který ví o čem je život a považuje za nutné syna náležitě připravit. Je to hodně o psychice, žádné explicitní násilí, o to větší emoce postavené na několika slovech. Autor umí psát a miniknížce vdechl zajímavou duši. Jediným minusem je délka.
Čtvrtá děvka
EV Knight
Na počátku apokalypsy někdy může být uražená (a ublížená, ponížená, znevážená) žena. V tomto případě se jedná o bájnou a nehodící se Lilith, která se posunula do stavu démonického. Až dnes se rozhodla se vším skoncovat a hromadí síly. Imaginace příběhu v mnohém připomíná již témeř zapomenutého C. Barkera. Trošku škoda, že kulisy příběhu jsou až příliš v popředí, lidské postavy nemají zásadní funkci (ok, trošku Kenzi), nelidské postavy jsou nosičem zrůdností a nechutností, které autorka s nadšením servíruje. Zvláštní podání příběhu z pohledu postav ubírá na gradaci, napětí je stejné na počátku i později. Postrádal jsem katarzi a smrt katarzí není.
Nad českými zeměmi slunce nezapadá
Jan Kotouč
Příběhy alternativní historie obvykle stojí na tenkém ledě. Víme jak to bylo a autor přináší verzi jak by to bylo kdyby... V tomto případě to funguje výborně. Kde ještě muže být Česko-slovensko světovou velmocí? A konflikt s Ruskem zvyšuje aktuálnost. Pan Kotouč stvořil uvěřitelnou fabulaci a do ní vložil zajímavý příběh. Souboje lodí na první pohled nejsou moc akční podívanou, ale to tady neplatí. Malé mínus patří množství postav a hodností, které splývají, ale chápu, že tady na psychologii čas nebyl. Je dobré, že na konci je přehled techniky a bližší informace ke světu.
Druhá planéta
Jana Plauchová
Sci-fi pro pravověrné. Je vidět, že příběh prošel několika úpravami. Zamrzí postavy, které působí až moc papírově a plocho, do děje vstupují jen pro daný účel, neprojdou vývojem. Několik anachronizmů - noviny na oběžné dráze a pod. - jsou celkem milým spestřením. Autorka má sklony někdy až příliš vysvětlovat. Je zřejmé, že ví o čem píše a co neví, šikovně vynechá. Dusivou atmosféru buduje jinými prostředky než hospodskou mluvou, silnými svaly nebo rachotem zbraní. Myslím, že tenhle žánr si žádá jistý základ vzdělání také u čtenáře. Škoda, že publikuje na Slovensku, čtenářská základna je hodně malá.
Černá nenávist
Dennis Lehane
Prvotina, až se nechce věřit. Lehane ví o čem píše. Postavy ze života, promyšlený příběh. Na hodnocení mírně ubírá prvolánová válka gangů a prvotinová užvaněnost. No a ještě svojský výklad spravedlnosti. Výborný je morální přesah. Kde končí konstatování, že to není moje věc? Kolikrát člověk vidí, že někdo dělá jinému zle a neudělá nic? Ať si to vyřeší mezi sebou? Fackami, žehličkou, psychickým nátlakem? Že to má téměř 30 let je to pořád hodně aktuální.
V prázdnotě
Filip Kurečka
Naivní sci-fi, které se chce tvářit vážně. Ambiciozní autor si naložil o hodně víc, než je schopen unést. Do příběhu narval snad všechno a takhle to nemůže fungovat, nic není dotažené. Cílem byla kniha pro dospělé, ale to se nezdařilo. Postavy jsou bez duše, čtenáři je jedno, co se s nima děje. A všude haldy klišé (nadměrné salutování, nadlidské schopnosti a pod.). Snad v 60. letech to mohla být bomba, doba se však změnila.
Pacient
Sebastian Fitzek
Autor rozdá karty na sedmu a hrá se prší. Je dobře, že všechno se tváří jinak než je ve skutečnosti, ale je toho příliš. Sanatorium se zvláštním režimem, všichni, pacienti i lékaři něčím trpí. Svět se svojským pravidly. A přehnaná fixace na žiletku... na počátku bol záměr uvařit hustý psychoguláš, podařilo se udělat lehký vývar s jedným očkem;)
Stinná místa
Daniel Barták
Příběh bez gradace. Na počátku byla povídka s nápadem. Snad. Někdo z ní chtěl udělat něco víc. A udělal až podělal. Příliš vnitřních monológu. Co by mohlo být zajímavé, se tady ignoruje. Chtělo to více záhad, víc zkoumání, atmosféru podzemí a všehochuť toho, co tady není. Všemu chybí jiskra, překvapení, ke konci to až unavuje. No, co s tím?
Psychologie masových vrahů
Andrej Drbohlav
Náročné čtení nejen o vraždách, ale hlavně o společenském přesahu. Lidé jsou povrchní, hodnotí a soudí ochotně a rychle. Když máme a můžeme něco udělat, staráme se o sebe, t.j. ignorujeme. Tyhle činy jsou projevem nemocné společnosti.
Sucho
Neal Shusterman
Malá Gréta tleská, tenhle příběh rozšiřuje rozkol mezi generacemi. Hybatelmi děje jsou adolescenti, dospěláci jsou za ty zbytečné, nerozumné bytosti stojící za příčinami problémů. V knize se vesměs správají jako tupouni. Řemeslo dobré, příběh fajn, nesourodá skupinka by nikdy nefungovala, výborný konec. Ten tomu dává hvězdičku navíc. Vcelku nedospělé a značně naivní čtení...
Trhlina
Jozef Karika
Príbeh na pomedzí skutočnosti a iracionálna s výbornými - a do značnej miery nesympatickými - postavami. Výborne do príbehu zapadajú, to je hlavné. Všetko tu funguje. Pán Karika vie nielen popisovať dej, ale aj budovať atmosféru. Aj rozvláčnosť v popisoch a úvahách má opodstatnenie. Veľa otázok je zodpovedaných, a ešte viac sa postupne vynára. Po dočítaní mi napadlo, že ešte pár takýchto kníh a turizmus na Slovensku skončí… O tomto sa bude dlho hovoriť, obávam sa, že nie na verejných fórach. Je to o strachu, o tom, ako postupne, nenápadne môžeme podľahnúť šialenstvu.
V Afghánistánu Bůh už jen pláče
Síba Shakib
Málokedy si uvedomujeme obrovské rozdiely sveta, v ktorom žijeme. Kniha je príbehom ženy a hlavne obrazom sveta, o ktorom nevieme, ktorý prehliadame a ktorý je aktuálny aj dnes. Je písaná ako dokument, so snahou o odstup do bezpečnej zóny. V kontraste s naším svetom je zaujímavé až bizarné sledovať ako si ľudia užívajú moderné technológie, majú všetko vrátane nadváhy a sady civilizačných chorôb z pohodlnosti a bezpečia a pritom sa sťažujú na svoju biedu. Je zaujímavé počúvať krik na námestí, že nám chýba sloboda slova. Všetci bojovníci za mier, spravodlivosť sa presunuli do bezpečia za klávesnicou.
Na konci je pekné zhrnutie, že hlavná hrdinka má napokon celkom šťastie, má pšenicu a koberček, ktorý sama uviazala. Má pár dolárov, ktoré dostala na cestu spoločne z nádobou na vodu od Spojených národov. V živote prečítala tri a pol knihy, ako dievčina pila čistú vodu z jazera. Ona sama, jej deti aj manžel (nadšený užívateľ ópia) majú stále obe ruky a nohy. Má dom, kam sa môže vrátiť, síce sa zmenšil, lebo ho trafila raketa. Viete v ktorej krajine je najvyšší výskyt jednonohých a jednorukých?
Počítání hvězd
Mary Robinette Kowal
Príbeh vykazuje značné prvky originality a autorskej odvahy. Je celkom jednoduchý a skôr sa jedná o spoločenskú drámu. Na čitateľnosti nepridávajú ani akčný minimalizmus a nekonečné pitvanie charakterov alebo zvláštne dialógy. Osobne mi vadil prehnaný feminizmus, hlavným argumentom pre väčšie začlenenie žien do vesmírneho programu je to, že sú ženy. A prosto chcú. Aj hlavná hrdinka naplno využíva všetky ženské zbrane - hlavne citové vydieranie pôsobí slabošsky. Pôsobí to povrchne. Pritom majú toľko úžasných schopností. Rovnako som sa zastavoval nad na prvý pohľad príliš urýchleným vývojom letov do vesmíru. Na druhej strane je vidieť autorkinu obrovskú prípravu, množstvo konzultantov a rozsiahla bibliografia. Zaujímavé čítanie pre trpezlivých.
Upálené
C. J. Tudor
Autorka si na tento korbáč vzala priveľa prútov, príbeh sa jej rozišiel. Pustila sa riešiť priveľa záhad a motívov naraz... cekom sa jej to nepodarilo. Škoda, že to ide na úkor príbehu, ktorý by mohol byť zaujímavý. Zle vystihla postavy, ich charaktery aj správanie. Je vidieť, že o cirkvi a farároch si dostatočne nesplnila potrebnú prípravu. Občas jej pstavy splývajú, niekedy ich umelo tlačí do situácií. Písať vie, má vidideľný rukopis postavený na úspornosti, minime popisov a občasnom filozofovaní. Teraz to išlo na úkor príbehu.
Není nebe nad Mexikem
Michal Březina
Autor rozehrává příliš motivů, letí dějem a málo vysvětluje. Hlavním motivem tak zůstává značně skicovitá cesta někam. A i tam je všechno jak z letadla. Z výborného prostředí a načrtnutých souvislostí nevytěžil nic. Postavy jsou nezajímavé, něco říkají, něco dělají a čtenáři je to putna. Škoda. Měl jsem pocit, že čtu pracovní koncept něčeho většího. A až příliš se hláškuje. Obvykle to přidává šťávu, tady to někdy otravovalo a odvádělo pozornost.
Mzda strachu: Irák a Afganistán očima kontraktora
Luděk H. Poppan
O práci kontraktorů se moc neví, málo se o nich mluví. Obvykle je považujeme za žoldáky a to až s opovržlivým podtónem. To, že se jedná o špičkově vycvičené profesionály, nasazované v nepřestávajícím ohrožení života, se ignoruje. Obvykle chrání a doprovází svěřené osoby (hlavně politiky, humanitární pracovníky a obchodníky). Tohle je příběh jednoho z nich, jeho cesta z policie ve Zlíně do URNY a pak do zahraničí, hlavně do Iráku. Postřehy a zkušenosti působí (a myslím, že i jsou) zasvěceně, styl srší typickým cynismem a najde se i humor. Nejedná se o literární veledílo, styl má své mouchy, ale podstatná je informativní stránka.
Ti druzí
C. J. Tudor
Nepraj iným nič, čo by sa mohlo stať tebe. Čo však v prípade, ak človek cíti krivdu, stratí blízkeho a vidí, že spravodlivosť je krátka, alebo nedostatočná? A zrazu sa naskytne možnosť to vyriešiť? Síce nevieme ako, ani kedy, ani kým, ale vyrieši. Pekne drsné. Myslím, že tu autorka podala svoj najlepší výkon a dokázala pospletať príbeh, ktorý stojí za to. Oceňujem jej charakteristický štýl písania, postavený na minimalizme opisov prostredia, charakterov, ale vidieť to aj v opise udalostí, ktoré tak naberú na dynamike. Rovnako je fajn mierne filozofovanie, ktoré podporí atmosféru. Je vidieť, že sa učila od najlepších a našla si svoju cestu.