mikika komentáře u knih
já si pamatuju, jak mě první kniha nadchla, a tak tohle zestručnění je jen slabým odvarem plnohodnotného knižního zážitku. ale líbilo se mi barevné ladění, vyjádření nálady v pár rámečcích, zasněžené Pyreneje...
zajímavá směsice pohádkových motivů, spletených do celkem temného příběhu. čekala jsem romantiku jako trám, ale hrdinka je taková malá mrcha, "komplikovaná postava" se teď říká, že nějaké lásce nedává moc prostoru. pořád si říkáte, jestli máte Violet fandit, nebo ji profackovat. nepředvídatelné, temnější, než byste čekali.
zase jednou deprese až na půdu, krutost a násilí, tentokrát zabalené do prostředí hororových filmů. sice jsem to sfoukla za víkend, jak to bylo strhující, ale zpětně tam vidím všechny ty autorovy triky, které zkouší pokaždé - a pokaždé mu vyjdou. už mi to sice přijde jako obehraná písnička, ale stejně to všichni budou číst, protože je to prostě dobré.
zvláštní, melancholické a podmanivé. bavilo mě, jak si autorka hraje se slovy, žánrem i čtenáři. nechává je tápat, žasnout i smutnit. celé je to málem oslava "shod okolností", které obvykle autoři nesnáší, a tady by byly úsměvné, kdyby ale nevedly k dost smutným koncům.
lákavá anotace, ale do takových pecek jako je Návod na vraždu to má hodně daleko. všechno je to nějaké provařené, asi už mám i v tomhle žánru načteno a už jsem četla lepší...
roztomilé a humorné čtení o čarodějkách v Georgii, hodně ženská síla atp. bavilo ideálně do vlaku.
pomalé a puntičkářské vyšetřování tady ozvláštňuje prostředí - zimní Lublaň a oblast Bohinjského jezera. a taky sympatické a lidské postavy, které nešustí papírem, ale naopak klidně chybují. bavili mě strejcové Brajc a Osterc, do kterých by nikdo nehádal elitní detektivy...
i když jsem měla trochu obavy, protože některá témata v knize zrovna moc nemusím, a ještě tak v půlce jsem měla silný dojem předvídatelnosti - nakonec z toho autorka vybruslila se ctí a s pořádným zvratem, kterým vlažný průběh dokonale povýšila na znamenitou špičku.
hodně vtipná a hodně otevřená gay romance, která si dělá upřímnou srandu z klasických hrdinských fantasy. dost jsem se pobavila.
tak tohle mě bavilo. pohled na britskou honoraci hezky zezdola, z úhlu těch, co nejsou vidět ani slyšet, ale konečně se rozhodli dát o sobě vědět - a to pořádně zostra.
Autor tu věrný klasické holmesovské tradici představuje geniálního, ale protivného detektiva, a jeho asistenta: sebe. Bavily mě všechny ty odkazy na autorovu práci, a důmyslné prolínání reality s fikcí. Tohle jsem si opravdu užila!
rozkošně sladké. teda když pomineme ty zbytečné popisy, které se daly přeskakovat až k dialogům - vtipné rozhovory (nebo spíš samomluva hlavní ukecané hrdinky) byly totiž na knize to nejlepší.
pobavilo mě, jak autor zasadil tenhle klasický námět "jak hodná holka zdědí/koupí ruinu a vytvoří z ní centrum komunitního života" do světa Dračího doupěte, takže ta komunita se tam skládá z různých skřítků, čarodějů a jiných podivných bytostí...
báječně praštěná parta "novinářů", nový fantasy svět, na jehož pravidla teprve musíme přijít, humor střídaný napětím. já se skvěle bavila, i když té fantasy tam bylo pomálu - šílená redakce to ale bohatě utáhla sama.
tyhle detektivky patří k těm, ke kterým se člověk může vracet, a je jedno, že už si pamatuje vraha. čte si je kvůli naprosto báječnému stylu vyprávění, všem těm fantastickým hláškám, tady i oceňuju všechny ty narážky na brakovou literaturu, starou Prahu, prostě bájo.
pohodová oddechovka pro frankofily a milovníky starých chaotických knihkupectví.
vtipné historické detektivky, navíc evokující svou náladou, dobou i všemi možnými kláštery bratra Cadfaela, to je přesně pro mě. bavila mě i ta drobná i větší zasahování magie, díky které byly případy značně nepředvídatelné. určitě se podívám zpětně i na Svitky...
roztomilá feel-good fantasy, která kombinuje klasické archetypy z Dračího doupěte, pubertální slang i myšlení, moderní gendery a dokonce i nebinární vedlejší postavy... sladká oddechovka.
parádní psychothriller, který jsem v podstatě vdechla, jak byl strhující. teprve až zpětně si můžu říct, že tam snad všichni potřebují terapii, jak jsou totálně nervově v háji, a jestli někdo spočítal, kolik tam vlastně bylo diagnóz.
dokud bylo vše jen v platonické sféře, bylo to docela fajn a vtipné, ale jakmile se pustili do erotiky, všechno šlo ke dnu. ty divné popisy sexu to celé totálně zabily...