Maki229 komentáře u knih
Ráda jsem si oprášila příběhy, které jsem naposledy četla na základce. Myslím, že teď se mi líbily ještě víc. Z těch méně známých Záhořovo lože a Lilie.
Oceňuji krásnou práci Erbena s naším jazykem.
Za poslední rok je to kniha, která mě nejvíce uchvátila. Sotirii jsem si zamilovala od dětského věku až po ten babičkovský. Také já, jako spousta jiných, máme představu Řecka spojenou s plážemi u moře, sluncem zalitými. V knize se ukázala i jiná místa, spolu s obdobím a bídou občanské války, která mnohdy rozdělila rodiny. Vše je popsáno s citem, nic hororového bych nečetla. Ti nejchudší v Řecku uvěřili "zázračnému komunismu", který je zbaví bídy a mnozí uprchli do Československa. Časem prozřeli a viděli, že to skutečně není ráj na zemi. Krásně se to četlo od začátku až do konce. Doporučuji všem, kteří mají rádi, historické romány, čtení pro ženy i rodové ságy. Nenásilnou formou se dozvíme mnohé nejen o řecké komunitě, ale i historická fakta naší země od 50. let do dneška.
Mé prvotní obavy, že bude příběh pouze zamilovaný, se rychle rozptýlily. Postavy jsou prokreslené a za mě hlavní hrdinka Elizabeth by krásně zapadla i do dnešní doby. Čtení jsem si užila, byla to má první kniha od Jane Austen a určitě ne poslední.
Po knížce jsem sáhla, protože mě zaujal netradiční příběh - hlavní hrdinka Rachel sleduje z vlaku den co den stejné místo. A nezklamala. Vyklubal se z toho román s psychologicky dobře popsanými postavami a ke konci i slušný detektivní thriller.
Pěkné. V první polovině mi připadala hlavní hrdinka až moc bázlivá, především při příjezdu na Manderley, nicméně mě to nerozčilovalo, každá jsme nějaká se všemi možnými nedokonalostmi, navíc vě věku 21 let je málokterá vyzrálá tak, aby si šmahem poradila se životem. Román postupně nabíral na rychlosti a posledních 150 stran už jsem přečetla na jeden zátah a konec se mi líbil, byl to silný zážitek.
Příjemně se četla. Seznámení s běžných životem vesniček na jihu Francie. Osobně jsem v Provence nebyla, ale byla mi velmi blízká s naším krajem jižní Moravy - trhy, vinohrady, lidé, kteří zase tolik nespěchají a rádi si posedí u dobrého jídla a pití. Byl to pro mě tak trochu návrat domů, ke stylu života, který je mi blízký... A s nadsázkou mohu říci, že rozdíl je v tom, že u nás na jižní Moravě nemáme lanýže.
Martinu Viktorii Kopeckou mám ráda. Vyzařuje z ní radost a pohoda. Dle mého mínění může oslovit nejen věřící, ale i toho, kdo je ochoten zamyslet se nad životem vůbec - témata k zamyšlení, ale i běžný každodenní cvrkot. Každý si zde může najít myšlenku, poznámku i víru k povzbuzení.
Líbí se mi i formát knihy se zaoblenými rohy.
Přečetla jsem za jeden den. I když mám informace, jak to tady 40 let po II.světové válce probíhalo, jsem ráda za knihy, které to poutavou formou přiblíží těm, co nezažili socialismus. Je potřeba, ať to nevymizí z paměti lidí a ať si všichni včetně mě uvědomíme, jak se máme dobře, navzdory těžkostem, co nás obklopují... můžu pořád říci...ještě dobrý. Obdivuji všechny 4 ženy, jak se popraly s osudem a ledacos zvládly, protože musely.
Miluju koně i knihy. Už z podstaty to je knížka, kterou nemůžu minout. A když se k tomu ještě připojí dobrý příběh, vyjde z toho dost hodin příjemně stráveného času. Hlavní hrdinky - knihovnice v sedle jsem si oblíbila všechny. Každá je jiná a když jde o dobrou věc, vytvoří sehraný tým. Navzájem si pomáhají v práci a povzbuzují se v osobním životě. Je to román o drsném životě 30.let 20.století v Kentucky a především o opravdovém a upřímném přátelství, které pomůže překonat všechny nesnáze.
Knihu jsem přečetla časově velmi vzdálena školním lavicím. Krásná, bohatá čeština, částečně poetický příběh zasazený do reálií života před zhruba 100 lety. Je napsaný čtivě, řeč i s přechodníky mě bavila. Možná je to ode mě troufalé, ale pro mě byly všechny postavy dost povrchní, dávám 4 hvězdy a doporučuji k přečtení.
V tomto nevlídném počasí jsem se potěšila s příjemnou detektivkou zasazenou do mého oblíbeného středověku. Oldřicha z Chlumu a jeho "partu" mám ráda.
Zápletka byla dobrá. Vše bylo rozuzleno a viník potrestán. Mám ráda tyto pohádky pro dospělé s dobrým koncem, alespoň vím, že tady to vždy dobře dopadne.
Pěkně napsané čtení, nejen humorné, ale i milé a dojemné. Řekla bych, že kdo má rád zvířata, nemůže žít špatný život.
Osu dvou časových rovin mám ráda. Tady to šlo pozvolna, ne hned od prvních stran a to se mi líbilo. Současná linka mě vtáhla do děje a užívala jsem si ji. Po propojení s minulostí jsem se bavila nadále. Krámek se starožitnostmi ve staré dobré Anglii v malém městečku s historií je dost dobrá kulisa. Možná na mě byl konec trochu urychlený, proto 4/5. Vím už, že je další díl a tak se třeba dočkám.
Doporučuji všem, kteří mají rádi historické romány okořeněné romantikou a dobrodružstvím.
Příběh mě chytnul a přečetla jsem ho na jeden zátah za den. Mezilidské vztahy a lásku ke kočkám jsem čekala, mile mě překvapilo humorné ladění nejrůznějších situací. Stojí za přečtení.
Pěkný historický román ze začátku 13.století, který pojednává nejen o rytířích, krásných dámách a smyslu pro čest, ale také o tom, jak se stavěly nádherné gotické stavby a chrámy. Takže něco pro mě, gotiku mám nejraději a už se těším na pokračování dalšího dílu Zelená ratolest.
Anotace se mi zdála zajímavá, tak jsem si knihu vypůjčila v knihovně. A dobře jsem udělala. V jednom domě je tolik "ztroskotanců"..., jak se ukáže, když si lidé pomáhají a nejsou lhostejní ke druhým, dá se zvládnout hodně a život se dá zlepšit kdykoli a v jakémkoli věku. Neotřelý je pohled myši, která v domě rovněž přebývá a střídavě navštěvuje všechny nájemníky.
Mám ráda ženské romány. Ty se dají napsat dobře nebo nezajímavě. A tento je pěkně napsaný, rychle se čte a odsýpá. Chtěla jsem si ho přečíst stylově o vánocích, ale v knihovně byl žádaný a tak na mě vyšel až teď. No alespoň jsem si ho přečetla v době velkého ochlazení na 5°C po předchozích teplých dnech 20 - 25°C. Vyšlo mi čtení u popíjení horkého čaje, zasněžená skotská krajina, romantika, co chtít víc?
Milé povídání o životě a lidových tradicích v šumavské vesničce Klenčí na začátku 19.století. Jsou to především příběhy očima dětí Hanýžky, Martínka a dalších. I zde jsem si našla poutavé osudy dospělých, a proto si myslím, že je to vhodná četba i pro ně. Naopak možná ne všechny děti osloví, ale můžou k ní později dospět.
Chci se také pouštět do našich klasiků, určitě si přečtu další knihy J.Š. Baara, ale usoudila jsem, že na to půjdu zvolna, tak proto jako první Hanýžka a Martínek.
Detektivky s Oldřichem z Chlumu čtu ráda. Tuto jsem si navíc užívala s přesným místopisem. Moravský kras máme prakticky za humny a všechna popisovaná místa mám důvěrně prochozená - Holštejn, Šošůvku, Macochu i třeba ves Vavřinec a zbytky zříceniny hradu Blansegg. Panoš Ota vystupuje jako pravý rytíř se vším všudy a zde se rovněž vyznamenal a pochlapil i písař Wolfgang. Zaštiťuje to a nakonec moudře vyřeší Oldřich a vše je jak má být.
Sympaticky s nadhledem a humorem čtivě popisuje autor zážitky z dětství s maminkou, dvěma bratry a sestrou na ostrově Korfu. Chvílemi děj plyne rychleji a někdy nám zase pěkně popisuje přírodu, zvířata a moře. Obě polohy se mi líbí. Ta s lidmi navíc ukazuje, jak žili místní starousedlíci před 100 lety. Ta se zvířaty zase, co všechno lze doma chovat.
Rozhodně stojí za přečtení a já už se těším na některou z dalších Durrellových knih.