majc komentáře u knih

Bydlím kousek od Valašského Meziříčí, kam jsem chodila později i studovat. Proto jsem se rozhodla vlastně i tuhle knihu přečíst, protože jinak české autory zrovna nevyhledávám. A jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do ruky. Poplakala jsem si u ní.
Ale to není všechno. Příběh je nejen smutný, ale vlastně i docela poučný. Člověk by neměl tak nějak odsuzovat druhé, protože nikdy neví, čím si prošli.
Navíc je kniha napsaná velmi svižně a poutavě, člověk se od ní nemůže odtrhnout a příběh se čte téměř sám. Dlouho jsem na takhle čtivou knihu nenarazila.

28 29.11.2020

Úžasná kniha!
Prvně jsem měla obavy, že čtení bude zdlouhavé a divné a nudné, protože celá kniha je vlastně jeden dlouhý monolog Dolores sedící na policejní stanici.
Ještě nikdy jsem nečetla knihu, která by byla napsána úplně celá tímto stylem. A Kingovi se to podařilo! Příběh byl poutavý a já Dolores hltala každé slovo. Jako kdybych v té výslechové místnosti seděla taky.
Knížka není rozdělená do žádných kapitol. Prostě fakt nepřetržitý monolog! Takže pokaždé, když jsem knížku odložila, měla jsem v sobě takový špatný pocit, že ten monolog přerušuju. Jako kdybych Dolores skočila do řeči, jako nezdvořák. To mě nutilo vždy číst co nejdéle a tak jsem knížku sfoukla za pár dní.
Příběh byl drsný a surový a plný sra*ček, a to doslova. Ale to je u Kinga už vlastně taková klasika. :)

25 12.07.2023

Četla jsem podruhé, a i tak na mě knížka udělala silný dojem jako při prvním čtení. Má prostě sílu.
Postupné měnění přikázání, historie a celkové myšlenky animalismu, z toho mi šel mráz po zádech.

21 29.12.2023

Nepropadejte panice!
Já se spíš musela držet, abych nepropadala smíchu.
Asi první polovinu knihy jsem četla strašně dlouho, protože jsem se u každé druhé pasáže pohihňávala a měla jsem v sobě zkroušený pocit, že nemám komu ty vtipné pasáže ukázat, aby se zasmál se mnou.

Druhou polovinu knihy jsem přečetla teď večer. Odsejpalo to raz dva. Příběh se nikde neflákal, hrdinové sympaťáci, hlavně Arthur, naprosto jsem s ním soucítila.

Před pár lety jsem viděla film, který mám moc ráda. Nicméně oproti knižní předloze je to slabota. :)

No nic, jdu prohledat knihkupectví a objednat další díl asi.

20 14.03.2023

(SPOILER) Od knížky jsem se nemohla odtrhnout. Paní Mornštajnová umí prostě vyprávět.
Až tak, že jsem z toho teď v mírně depresi. Musela jsem si dávat kratší přestávky během čtení a zatlačovat slzičky.
Aneb jak jeden člověk zničí hned několik životů. Na malou lež se postupně nabalují další. A koloběh utrpení je téměř nezastavitelný.

Příběh je z pohledu napřed malé holčičky, která potom čtenáři před očima vyrůstá.

Sledovat, jak jí nikdo nedává lásku, nikdo jí neobejme, nikdo si s ní nepovídá a nezajímá se. Trhalo mi to srdce.
Tolik nezájmu, obviňování, lhostejnosti. A všechno kladeno na bedra malého děvčátka.

A pak člověk dál vidí, jak všechny bolesti dětství se promítají do puberty a dospělosti. I když se zdá, že je tělo v pořádku, duše dál trpí.
Marně jsem doufala, že sebere všechnu odvahu a sílu a půjde na policii a všechno tam poví. Na druhou stranu - uvěřil by jí to po těch letech někdo?
Zoufalství, které z knížky na mě dopadalo, mě postupně zabalovalo a teď tu jen sedím a nadávám na svět a chce se mi brečet, jak to není fér!

A myšlenka, co mi nedá spát - co se stalo s jejím tátou, co sice nebyl táta, ale byl to jediný táta, kterého poznala?

17 18.07.2023

Když jsem začala číst, přišlo mi to extrémně přehnané. Tohle by přece nikdo nedopustil! Takhle by nikdo nechtěl žít! Bohužel čím dál člověk čte, tím víc to dává smysl, člověk je tvárný, snadno ovlivnitelný a i opravdová a silná láska se dá zničit a zamordovat. Je mi z toho smutno, protože je to všechno tak reálné.

17 27.08.2022

Na základní škole někdy na druhém stupni jsme měli tuhle knížku v povinné četbě do čtenářského deníku. Knížku jsem přečetla, ale vůbec se mi nelíbila. Myslím, že jsem jí v té době, v tom věku, nepochopila. Na střední škole, ve čtvrtém ročníku, jsem se k princi vrátila. Již to nebylo kvůli povinné četbě, jelikož jsem si ho k maturitě radši nevybrala. Ale říkala jsem si, že bych mu měla dát ještě šanci, zvlášť po té, co ho můj oblíbený učitel - češtinář, tolik chválil.
Přečetla jsem ho jedním dechem a pocity jsem z něj měla tentokrát úplně opačné. Něco uvnitř mě se hnulo, tolik to na mě zapůsobilo. Nedokážu přesně vyjádřit slovy, o co šlo. Bylo tam více věcí. Ale to hlavní, že chci koukat na svět trošku jinak, že nechci být nudný dospělý, který se zajímá jen o čísla a zapomíná na věci, které jsou opravdu důležité.

Knížku jsem přečetla později znovu a pak zas znovu a teď si ji půjdu asi znovu zas přečíst, protože je tam tolik skrytých mouder, že pokaždé, když ji čtu, odnesu si z ní něco dalšího.

16 29.11.2020

Tak tuhle knihu řadím mezi ty nejlepší od pana Kinga. :)
Knížka začíná pozvolna, napětí postupně pomalu stoupá, postavy a městečko si zamilováváte čím dál víc a pak bum! Prostě klasický King!
Úžasně vybarvené charaktery, to on prostě umí. Každý má svou osobnost, každý reaguje jinak na příchozí hrozbu, a nechybí ani pár chvilek, kdy se objeví moudro, nad kterým se člověk zamyslí (viz níže).
Obrovské plus za mě získává rozdělení knih do kapitol, kdy je kapitola pojmenovaná podle různých postav a jimi se pak zabývá. A pak jsou kapitoly nazvané Lot, a v nich vidíme život všech obyvatel postupně od rána až třeba do večera, to mě strašně bavilo.

Knihu jsem dočetla včera večer, pak jsem si uvědomila, že jsem naprosto sama v bytě a padl na mě obrovský strach. Chvíli jsem zvažovala, zda nepůjdu spát s česnekem.

Moudro z knihy nakonec:
Než usnul docela, zjistil, že uvažuje - nikoli poprvé - o tom, jak jsou dospělí divní. Berou projímadla, pijí kořalku nebo užívají prášky na spaní, aby zahnali své strachy a usnuli, a jejich strachy byly tak krotké a domácké: práce, peníze, co si pomyslí učitel, když nemůžu dát Jennie hezčí šaty, jestlipak mě manželka ještě miluje, kdo jsou mí přátelé. Úplně vybledaly vedle hrůz, se kterými lehá každé dítě ve své temné posteli, bez možnosti svěřit se někomu, kdo by dokonale porozuměl; jenom jinému dítěti.
Neexistuje žádná skupinová terapie nebo psychiatrická nebo obecná sociální služba pro dítě, které musí každou noc bojovat s tou neznámou věcí pod postelí, nebo na stropě, s věcí, která poskakuje a šklebí se a vyhrožuje, ale před přímým pohledem utíká.
Noc za nocí musí svádět stejnou osamělou bitvu a jedinou léčbou je konečné zkostnatění představivosti, kterému se říká dospělost.

13 18.09.2022

Kniha, ač skvěle napsaná, se mi četla nesmírně těžko. Ta nespravedlnost, ta zbabělost některých postav, všechny ty hlouposti, kterým lidi dokážou uvěřit. Bylo mi při čtení nejednou ouzko. Asi je to ovlivněno i tím, že jsem před nějakým tím měsícem navštívila Šumperk i Velké Losiny a jejich papírny. Procházela jsem tehdy městem téměř v nevědomosti toho, co za zvěrstva se tam před pár stoletími děly.
Smutné, co člověk dokáže udělat jinému. Tolik zmařených životů a vše zbytečně.

Tolik jsem při čtení fandila děkanu Lautnerovi, i když jsem jeho osud znala, stále jsem doufala, že mám mylné informace a skončí to jinak. Ta bezmoc, kterou on a ostatní prožívali, z toho mi lezl mráz po zádech.

Kniha má jinak dost svižné tempo, stále se něco děje. Byla jsem ráda, že tam nebylo tolik detailně popsáno z prováděné tortury. I když i z té trochy se mi dělalo blivno. Ta nespravedlnost a krutost. Ach jo.

13 02.08.2022

Chvílemi se mi četlo hůře, chvílemi stránky utíkaly samy.
Kniha o jednom muži, který zažil tisícero životů a o některých nám povypráví. Díky tomu se v jedné knize dostáváme do různých časových období a do různých světadílů.
Nevyhneme se ani indiánům, ani lovcům a sběračům či ztroskotanci na opuštěném ostrově.
Za tím vším společně s hlavním hrdinou trpíme na samotce sevření v kazajce. Zaslouží si odsouzený vrah tohle nelidské zacházení?, honí se mi hlavou.
Je hrozný, jaká je na světě nespravedlnost a že lidé pasou po moci a zneužívají ji.
A je obdivuhodné, jak dokáže být lidská mysl odolná. Jaké odhodlání náš hlavní hrdina měl, zachoval si tvář i po všech útrapách a nespravedlnostem, které se mu děly.

"Pokud rozumný člověk dokáže být krutý, o hlupákovi to platí dvojnásob."

"Kdepak, ani hvězdy netrvají věčně, zato povědomí o nich zůstává. Ulpívá ve mně, v mém duchu coby neskonalém sídle paměti. Jedině duch nepomíjí. Všechno ostatní, pouhá hmota, bez výjimky hyne a nemůže jinak."

"Žena je poklad... v rukách muže."

12 12.06.2023

Včera večer jsem knihu po měsíci přečetla. Ač má tato kniha přes tisíc stran, ani na okamžik jsem neměla pocit, že je děj nějak uměle a zbytečně protahovaný. Co mě však docela štvalo byly kapitoly psané kurzívou, hrozně špatně se mi tyto části četly. Jinak se mi knížka moc líbila, klasická kingovka, během které má člověk husinu.

Moc se mi líbilo prolínání minulosti s přítomností. Hlavně na konci to na mě působilo tak nějak napínavě a nemohla jsem přestat číst. Posledních sto stran jsem zhltla během večera.

Tahle knížka ve mně navíc probudila takovou nějakou nostalgii. Vždy, když jsem ji večer zaklapla, že půjdu spát, nemohla jsem se ubránit vzpomínkám na své vlastní dětství, o kterých jsem ani netušila, že je v paměti vůbec mám.

V posledních kapitolách na mě padl takový nějaký smutek a držel se mě ještě pár hodin po zavření knihy.
Za mě geniální příběh s geniální příšerou, která využívá dětský strach. Krásná definice přátelství a odvahy.

12 28.12.2020

Skvělá kniha!
Čtenář společně s Devinem prochází bolestivým rozchodem a vzpamatováváním se z první lásky. Dostává se do hlavy mladého muže, což mi přišlo dost zajímavé. Zároveň to ve mně probudilo nostalgii po mládí a po starých časech.
Atmosféra Lunaparku na vás ze stránek knihy dýchne jako byste tam fakt stáli.
Knížka se četla dobře, stránky utíkaly jedna za druhou. Některé postavy si oblíbíte, některé méně. Každá má ale svůj charakter a osobnost a nejsou to jen ploché kulisy příběhu.
Pak přichází detektivní zápletka. I teď po přečtení je pro mě tak nějak na vedlejší koleji. Hlavní pro mě byl Devin a jeho myšlenky, jeho přátelé, jeho lásky, prostě jeho příběh.

"Když jde o minulost, všichni si vymýšlejí."
"Láska nechává jizvy."

11 25.06.2023

Společnost mi připomínala v některých aspektech knihu 1984 (kterou miluju!). Zvrácený systém her, bezohlednost vyšších vrstev vůči těm chudším. Zatajování informací, obelhávání mas pomocí televize... No prostě kniha má toho hodně co nabídnout k zamyšlení se - Co všechno by byl člověk ochoten riskovat pro své blízké, kteří trpí? A co pro úplného cizince v nouzi?

Hlavní hrdina neskutečný sympaťák, upřímný, nebojí se říct svůj názor. Byl nápaditý a vždy dokázal něčím dalším překvapit. Neskutečné odhodlání. A přitom všem byl stále lidský. Držela jsem mu napjatě palce s každou další stránkou víc a víc. Ale je to King (vlastně Bachman), takže nelze moc očekávat šťastný konec zalitý sluncem.

Knihu vřele doporučuji. Je krátká, až mi bylo líto, že už se blížím k posledním stránkám. Čte se velmi svižně. Kapitolky jsou krátké, nicméně člověk je stále poháněn tím, že chce vědět, co bude dál.

11 29.03.2023

Milovala jsem ten animovaný seriál, co kdysi dávno běžel v televizi. Králíčci Lískáč, Hlavoun a Pětík mi uvízli v paměti až do dospělosti, a racek Kehár mi vždy přišel děsně otravný. Když jsem se později dozvěděla, že tento seriál je podle knihy, bylo mi jasné, že tu knížku musím mít!
A včera jsem ji dočetla a už teď vím, že si ji zase přečtu znovu za pár let (nebo možná měsíců?). Opravdu mě chytla. Četla se dobře, není napsána nijak složitě ani komplikovaně a zajímavosti ze života králíků mě těšily.
Líbily se mi jména králíčků odvozena od různých rostlin, králičtina jakožto jejich oficiální jazyk a samozřejmě příběhy o El-hréranovi, které krásně doplňovaly celou králičí "kulturu".

Mylně jsem očekávala, že se bude jednat o roztomilou pohádku. Dobrodružné putování králíků je místy drsné, a králíkům v podstatě nejde o nic jiného, než o přežití. Králíci jsou přirození, nejsou moc polidštění a hlavně, každý z nich má svůj ojedinělý charakter.

Ani slovy asi nedokážu vyjádřit, jak mě tahle knížka nadchla. Myslím, že se stala oficiálně mou nejoblíbenější knížkou a dokonce uvažuju, že si pořídím zakrslého králíčka a pojmenuju ho Lískaran. :D

11 17.01.2021

Při čtení téhle knihy se mi stalo něco, co zatím u žádné jiné knihy.*
Nechtěla jsem ji dočíst. Ale ne proto, že bych si říkala, že je tak úžasná, že nechci, aby nikdy skončila. Ale proto, že jsem nechtěla, aby se mým oblíbeným postavám stalo něco ošklivého. Tu milou rodinku jsem si tak oblíbila a věřila jsem, že i přes všechny nesnáze, které je čekají, to dobře dopadne.

Jenže to by nebyl mistr King. A jelikož to není první kniha, kterou jsem od něj četla, věděla jsem, že je nečeká procházka růžovou zahradou. A proto jsem při čtení posledních stran zažívala tak příšerné pocity beznaděje a nenávisti k autorovi. Tahle knížka na mě hodně psychicky působila během čtení a vážně jsem několik stránek před koncem knížku zavřela se slovy, že to nikdy nedočtu. Že prostě nechci, aby je potkalo něco zlého.

Jenže zvědavost mě přemohla a těch posledních pár stran jsem dotáhla se slzami v očích ke konci a proklínala jsem autora, že je tak bezcitný. Tahle knížka je od mistra Kinga mou nejoblíbenější, asi to teď zní trošku sadisticky, ale žádný autor ve mně nikdy nedokázal vyvolat takové pocity, jako právě King v této knížce. A proto jsem ji radši přečetla už rovnou dvakrát.

*(No vlastně něco podobného jsem zažila u Petra a Lucie, abych byla upřímná.)

11 29.11.2020

Prvně jsem viděla seriál a tak mě potěšilo, že v knížce se děj odehrával jinak. V seriálu mi to přišlo už dost na sílu překombinované. V knize se to vyvinulo jednoduše, přirozeně a četlo se to jedna báseň.
Začala jsem číst večer a vydržela jsem až skoro do půl druhé do rána. Přemohl mě spánek a tak jsem knížku dočetla ráno u šálku kávy.

Výborný odpočinek. Dvě postavy, které se přitahují jako magnety, ale zprvu se nesnáší. Jejich vzájemné provokování se, postupné zamilovávání se .. aaaah. Sladší už to být nemůže. :)
Nemám co vytknout. Už se těším na další díl. Je to fajn odpočinek po náročném dni v práci. O:)

8 30.04.2023

Všechny čtyři povídky měly něco do sebe. Je to asi poprvé, co se mi líbila a bavila kompletně celá sbírka.
Každá povídka měla své kouzlo a zaujala mě něčím jiným. Četlo se to svižně a dobře. Jak už u Kinga bývá zvykem :)
Akorát je dobrý si před povídkou s Holly- Když teče krev, přečíst prvně Outsidera a Mr Mercedes.

8 04.02.2023

Tahle knížka bude navždy v mém srdci. Moc se mi líbí, jak autorka popisuje tu dobu, jaká slova používá a chování postav. Každá z dcer Bennetů je něčím jiná a zajímavá. Samozřejmě hlavní hrdinka Elizabeth je mi ze všech sympatická nejvíce a moc se mi líbí její pohled na tehdejší svět. Zkoušela jsem i další knihy od této autorky, ale nedočetla jsem. Tahle kniha má prostě své neodolatelné kouzlo, a taky pana Darcyho.

8 29.11.2020

Kniha mě bavila od začátku až do konce. Miluju čarodějky a tohle byla jedna z posledních knih, co mi chyběla k přečtení. Mám teď chuť se vrhnout hned na další. :)

Bavily mě pohádkové narážky na Černou Alyssu. Bavilo mě mytí vlasů a koukání na špičky bot. Asi je to tím, že jsem Pratchetta delší dobu nečetla, nicméně jsem se u knížky nejednou hihňala. :)

7 20.02.2023

Fajn jednohubka před spaním, navíc s hezkými ilustracemi. :)

6 23.12.2023