Madelisi komentáře u knih

Špionka v knihovně je v dnešní době již klasický román z války, ve kterém sledujeme dva samostatné příběhy a čekáme, kdy se se propojí. U tohoto typu knížek se mi líbí, že vždy upozorní na nějaký historický detail, který by zůstal pro běžnou populaci zapomenut.
Zde je to shánění tiskovin a jejich posílání do USA. Bohužel si myslím, že zde autorka mohla poskytnout více informaci. Vždy, když Ava pobíhala po městě a kupovala noviny, tak jsem si pomyslela, jestli to vůbec není divné takhle veřejně provádět zpravodajskou činnost.
Lyonská část je zajímavá tiskem novin. V momentě, kdy jsem si říkala, že se odbojářům až nějak moc daří, se situace změnila. Dařit se začalo Němcům. Toto jsem na knize ocenila, v jiných jsem měla pocit, že se odboj provádí mezi návratem z práce a večeří.
Z knihy si odnáším, že je třeba mít štěstí.

1 18.01.2024

Do konce jsem netušila, jak vše dopadne. S každou přečtenou větou jsem musela přemýšlet, jak souvisí s příběhem. Místy jsem dokonce považovala Beth za hysterku, která si manželovu nevěru pouze vsugerovala. To ukazuje, jak autorka dokáže čtenáře udržet po celou dobu v napětí a svést na scestí.
Na začátku jsem pouze potřebovala trochu víc kapitol než obvykle k tomu, abych se začetla. Nezdál se mi koncept fiktivního příběhu a jeho propojení s realitou. Nicméně po pár stránkách tyto problémy zmizely. Zůstala mi pouze záhada, proč se kniha jmenuje Lhářka. Nezdá se mi, že by Beth či Líza nějak zásadně lhaly.

15.01.2024

Znám z Instagramu. Proto jsem se rozhodla přečíst tuto knihu, člověk se dozvěděl spoustu zajímavých věcí. Ať už o studiu medicíny, tak o denní praxi na záchrance a urgentním příjmu. Přemýšlela jsem, jak může doktor Dvořák dělat tolik věcí, kde na ně bere čas.

Tato kniha má jednu nevýhodu. Jak se v rozhovoru cituje jedna paní, co čekala v čekárně a řekla, že toto by se v Modrém kódu nestalo, tak mám obavy, aby nový výrok nezněl, že Dvořák by udělal ještě to a to.

4 01.01.2024

Zajímavá kniha. K obsahu nemám co vytknout.
Pouze mě napadá, že by se hodil celkový přehled (časová osa) císařovniných cest uveřejněných v knize.
Trošku mi vadilo, že nějaké cesty jsou popsané na den přesně, u jiné je uveden pouze rok. Tím mi nádherný a velmi pracný text přišel nevyvážený.

1 30.12.2023

V závěrečné části trilogie ustoupily osudy Žofie a Richarda trochu do pozadí, přednost dostalo vykreslení doby prostřednictvím ostatních postav. Vše na mě dělalo dojem, že si autorka nastudovala velké množství pramenů a chtěla nám veškeré informace předat. Naštěstí vše udělala velmi přijatelně, takže se člověk naplno přenesl do Vídně konce 19. století.

Setkáme se s rozvodem, zneužíváním, vydíráním, velezradou, soubojem, homosexuálním vztahem, dělnickými protesty,na velmi malém okruhu známých Žofie a Richarda.

Co autorka udělala dokonale je popis kaváren. Ty musely být nesmírně zajímavá místa se všemi hosty a cukrovinkami. Zaujala mě i tvorba výloh.

Příběh Richarda a Žofie se uzavřel přesně tak, jak jsme očekávali již od prvního dílu. Velmi oceňuji, že se Richard podíval na nastalou situaci i z pohledu manželky.

Trilogie Kavárna ve Vídni je výborně propracovaný příběh ze staré Vídně.

28.12.2023

Toto je těžké ohodnotit. Představa, že život je košatý strom s miliony odboček mi imponovala. Námět instituce, kde se mohou vidět alternativní životy rovněž není špatný. Bohužel začátek je mírně depresivní. Ovšem, když se děj dostane do prvního alternativního života, tak vše začne mít spád. Objevovaní toho, co má Nora ovládat, má své kouzlo.
Zhruba od poloviny bylo jasné poselství knihy. S ním mohu souznít.
Závěr - stačí vydržet prvních pár kapitol.

3 26.12.2023

S židovskými zvyky se dá běžně setkat ve filmech či v knihách. Z toho důvodu je správně sepsaná anotace.
Kniha vysvětlí jejich původ.
Spoustu nového jsem se dozvěděla.
Kniha je určena jak pro členy náboženské komunity, tak i pro všechny ostatní. Možná by bylo lepší zacílit pouze na jednu skupinu. Osobně mě více bavily faktické pasáže.
Jsem ráda, že jsem na knihu narazila, poskytla mi přehled o židovských zvycích a tradicích.

1 25.12.2023

Katovo poslední přání jsem našla kvůli čtenářské výzvě. Román kombinuje autobiografii starého spisovatele Ivana Ivaka s reakcemi jeho potomků na jeho doznání. Kniha je překvapivě čtivá a nápaditě zpracovaná. Čtenář se tak seznámí s reáliemi Kyjeva a Ukrajiny od zhruba 30. let 20. století, které nejsou obecně známé, ale také s osobním osudem člověka, který se stal popravčím v sovětských orgánech.
Kniha však není bez nedostatků. Dlouho jsem si zvykala na styl memoárů (dva typy třetí osoby plus první osoba) . Zmatení čtenáře je zřejmě záměrem autorky, která klade otázku, co je pravda a co je fikce, ale někdy je to frustrující. Například děti Ivana Ivaka si myslí, že lže, protože se nevěšelo, jelikož z jiných údajů ví, že se střílelo. Montování “nadpřirozených jevů, jako je Ivakova nesmrtelnost nebo jeho schopnost vidět budoucnost, je také zvláštní, i když zde jsem ocenila realistické vysvětlení Ivakova kolegy.
Jelikož je kniha dva v jednom, tak pořádně není vysvětlený ani příběh Ivana, ani současné dění (např. rodinná historie blízké arménské rodiny).
Přesto oceňuji nápaditý příběh, který není určen pro čtení na volné chvíle, ale vyžaduje pozornost a soustředění. Postava, která se pouze zmínila, je důležitá třeba o 50 stránek dál.
Knihou jsem si rozšířila obzory. Hodnotím knihu 3,5 hvězdičky.

1 21.12.2023

Jedno z nejznámějších Čapkových děl kvůli robotům. Je vidět, že mu na R.U.R. velmi záleželo. Bohužel na čtení moc není, spousta filozofických promluv postav. R.U.R. by se mělo vidět na divadle. Mužské postavy se velmi pletou, divadlo by je pomohlo rozlišit.
Jinak jsem ráda, že jsem se s tímto Čapkovým dílem seznámila. Podobenství o tom, jak pyšné lidstvo pojde na své vynálezy. Dílo by mohlo být napsané kdykoliv, nejenom v době Čapka. To svědčí o jeho genialitě.

2 19.12.2023

Černý oheň z Byzance je nádherný dobrodružný příběh z konce vlády Alžběty I., zasazený do netypického prostředí Istanbulu. Kniha obsahuje pěknou grafiku, kde kapitola odehrávající se na lodi má vedle svého čísla obrázek lodi, stejně tak kapitola z Istanbulu má obrázek mešity apod.

Autor prodloužil život několika postavám, což může být pro někoho zklamáním. Oceňuji ale, že tuto skutečnost autor přiznal. Bohužel jiné postavy bez vysvětlení zmizí. Např. o dvou obchodnících není od připlutí do města žádná zmínka.
Plynutí času není zřejmé, kolik času uplynulo mezi jednotlivými scénami, vypadá to, že v Anglii se vše děje paralelně.

Na druhou stranu, autor upozornil na existenci samohrajících varhan a vztahy Anglie s Osmanskou říší. Na hlavních postavách Thomasi a Johnu Flintovi si dal velmi záležet, jiné postavy jsou s vyjímkou španělského vyslance nevýrazné.

Celkově vzato, kniha Černý oheň z Byzance od Dirka Husemanna nabízí příjemně strávené chvíle v Istanbulu koncem 16. století.

18.12.2023

Kniha Pražská zima od Madeleine Albrightové má zdlouhavý úvod, za který se však autorka omlouvá neamerickým čtenářům. Po prokousání se úvodem jsem nadšená. Kniha nabízí skvělou kombinaci osobní a národní historie. Líbí se mi poctivá rešerše a zmínění spousty detailů. Je vidět autorčina láska ke své rodné vlasti. Já jsem ráda, že mám s autorkou stejnou rodnou zemi, mluví mi krásně z duše. Od této chvíle pro mě Masaryk, Beneš, Gottwald nejsou postavy z dějepisných knih, ale lidi z masa a kostí.

9 12.12.2023

Kniha je čtivá, autorka umí. Pocitově je kniha rozdělená na dvě části, kdy člověk neví, co se děje, a poté, co se vše vysvětlí. Zápletka knihy byla předem probírána v médiích, takže pro mě nebylo překvapením, co se stane. Ocenila jsem zakamuflování zneužívání pomocí postavy lesu. Všechny postavy v knize dokážou vyvolat silné emoce u čtenáře. Nejhůře vidím babičku a matky mi je líto. Kvůli jejímu špatnému vedení poté její dcera řeší nastalou situaci tak špatně a fatálně. V podstatě ještě ovlivní život dvou cizích kluků.

Kniha hodně řeší vnější dojem, zdůrazňuje, že pod povrch nevidíme. Celkově se mi kniha moc líbila a zanechala ve mě spoustu dojmů. Jenom mi chybělo vysvětlení, proč otec opustil své dva syny.

23 12.12.2023

Moje první kniha od Kinga (ano, v roce 2023 je v čtenářské výzvě:-))

Je monumentální, v podstatě by se dál příběh rozdělit na čtyři samostatné. Tím trochu celá kniha klame tělem, o atentát začne jít až v druhé půlce. Ale i pak Jack/George neustále sleduje Leeho Oswalda.

Tuto knihu jsem si zvolila právě kvůli cestování v čase. King vytvořil realistický koncept, sice spousta narážek ohledně rozechvívání času a ozvěn mi došla až ke konci knihy. Moc se mi však líbilo, jak bylo vše propojené a jiné verze strun se projevují ve snech.

Musím pochválit i jazykovou stránku. Sice v jedné chvíli se objevilo slovo dýl v onom nesmyslném významu ze spojení přijdu dýl, ale jinak je text plný nádherných výrazů. Já jsem si moc oblíbila Dávnoland.

4 28.11.2023

Kniha se velmi podobá předchozí Bývali jsme bratři. Je tu pouze jeden rozdíl, události z druhé světové jsou vyprávěny pouze prostřednictvím Leny.
Autor neopustil svůj poučující výklad, aby čtenáře seznámil s hrůzou holokaustu. Člověk, který si zvolí tuto knihu, už o něm pravděpodobně v nejrůznějších podobách slyšel, takže nepotřebuje seznámeni odpovídající úrovni základní školy.
Koncept, ve kterém Lena několik dnů vypráví svůj příběh, mi zde přišel už trochu otravný. Proč si spolu pořádně nesednou a vše neřeknou během jednoho odpoledne.
Trochu mě naštval způsob, jak chce autor čtenáře seznámit s existencí polského důstojníka, který se nechal zavřít do Osvětimi. Popíráním hlavních postav a tvrzením, že Lena určitě musí lhát, že to není možné. V této části příběhu vidím nevyužitý potenciál. Odbojová skupina, jejíž součástí byl i Němec?
Další nevyužitý potenciál vidím v postavě Lenina syna. Nepochopila jsem vůbec jeho pohnutky.

Co nemůžu kritizovat, je čtivost. Chtěla jsem znát rozuzlení. Velice se mi líbila scéna, ve které manžel požádal Lenu o ruku. A jisté překvapení na závěr.


Doporučuji komentář cori níže - vysvětlí, o jakém československém odboji je v knize řeč. Představovala jsem si totiž pražské povstání a to mi nedávalo smysl.

1 31.10.2023

Velké zlepšení ve srovnání s prvním dílem. Příběh měl spád, žádná hluchá místa. Děj mě zaujal, líbilo se mi vykreslení rodinného prostředí pána z Lipé.
Co se mi nelíbilo, je dřívější smrt skutečné postavy .

1 25.10.2023

První řada, která je tu nyní předložena v knižní podobě, byla na televizních obrazovkách zjevení. Historie, příběhy potomků šlechty, hrady, zámky,Bohužel s třetí řadou jsem se stala alergická na otázky ohledně výchovy a na prolog, který shrnuje utrpení šlechty. Tyto nedostatky tato nádherná publikace nemá, naopak předkládá chronologický příběh jednotlivých rodin.
Jsem nadšená z rodokmenů, ty se dají doslova zkoumat hodiny.
Jediné, co mi vadilo, bylo používání titulů pro současné členy rodu. Pak dochází k takovým paradoxům, kdy je hrabětem pouze tady a do ciziny si jezdí od náročného “hrabětování odpočinout. Myslím si, že když už je uvádět, tak to stačilo pouze jednou při první zmínce jména.
Tato publikace je velmi pěkný doplněk k první sérii, informace jsou aktualizované. Takže čtenář ví, kdo z účinkujících již není mezi námi. Tímto celá série odvedla moc dobrou práci, když zaznamenala jejich vzpomínky.

3 21.10.2023

Úplně se divím, že mě to bavilo. Četla jsem totiž díky aktuální čtenářské výzvě. Vesmír, scifi, budoucnost - to všechno obvykle není můj šálek kávy.
Nicméně tady jsou tyto ingredience tak poskládané, že jsem si vůbec neuvědomila, co čtu. Tedy věděla jsem, že čtu nesmírně zajímavý příběh.

Hned na začátku nás autorka hodí do děje, odpadá zdlouhavé vysvětlování zákonitostí vesmírného světa. Naopak udržuje napětí tím, že čtenář přemýšlí o souvislostech. Postavy jsou sympatické, dokáži si představit, že bych se s Rakeovou, Cavalonem, Jackinem, Puckem, Griffithem,...moc ráda setkala.

Součástí tohoto žánru je věda. Netuším, jestli vědecké popisy dávají smysl. Tyto pasáže byly ty, které jsem rychleji prolétávala.

Příběh je pouze první díl, nicméně je plnohodnotně ukončen.

3 19.10.2023

Tímto jsem si zkompletovala Elsberga. V Helixu se podíval na zoubek genetickým modifikacím. Nepřestává mě udivovat, co všechno si autor pro své čtivé romány musí nastudovat. Má dar nechat si čtenáře myslet, že taková je realita.
Postav tu máme dost, ty hlavní dvě na straně dobra jsou velmi sympatické. U některých vidím nevyužitý potenciál. Příkladem je bodyguard, jenž vypadá důležitě, ale který se do děje vrátí pouze v citovaném novinovém článku. Jiné postavy mě nesmírně štvaly.
Zklamal mě konec, autor se jím snažil svůj příběh uzavřít. Hlavní ideu jsem pochopila, jenomže zůstala spousta otevřených mezipříběhů.
Závěrem se přes to všechno nebojím označit jakoukoliv Elsbergovu knihu za sázku na jistotu. Je totiž skvělý vypravěč.

1 18.10.2023

Velmi milá publikace o rodu Kinských. Vskutku se jedná o ságu. Je neuvěřitelné, že na pár stránkách dostaneme informace o prvních členech rodu až po ty současné.
Autor dobře do svého beletristického textu zařadil historické události.
Vytkla bych pouze dvě věci.
Chybí mi uvádění jednotlivých zdrojů již v rámci textu.
Rodokmen by se rovněž hodil.

Knihu doporučuji k přečtení. Dá dobrou představu o chlumeckých Kinských, takže když se poté dáte do některé odbornější publikace, tak již víte, s kým budete mít tu čest.

29.09.2023

Na první pohled mě zaujalo zasazení příběhu do Japonska, navíc do tak specifického právního prostředí. Neuvěřitelné, že nejaponský autor provedl tak extenzivní rešerše z tolika oblastí.
Příběh je velmi nápaditě napsaný. Sice obsahuje zdlouhavější pasáže plné myšlenkových pochodů, ale stále nechává dost napětí. Třeba já osobně jsem celou dobu uvažovala o justičních omylu a rovněž jsem se nechala svést na scestí zmínkou o popravě.
Máme tu pětici hlavních postav - Rinu, Keie, Satóa, Rinina otce Jošiho a dceru Sumiko. Ženské postavy jsou takové čisté duše utvářené muži. Rina se rozhodla pro svůj život, tak její dcera Sumiko naplnila Jošiho ideální představy. Joši je intrikán v pozadí, který je přesvědčen, že má nárok,aby vše bylo po jeho. Jinak vyjádří nelibost. U Keie jsme mohli vidět jeho světlé stránky, ale Sató je mu dost podobný, ovšem bez těch lepších vlastností.
Jsem překvapena, jak příběh skončil. Rozhodně nejel v zažitých mustrech.

2 22.09.2023