KURACHJO2018 komentáře u knih

Nikdy jsem se nesetkal s poetičtěji laděným fantastickým příběhem, než jakým jsou právě Křídla snů.
Kniha vyvolává emoce, probouzí v člověku lásku a víru v lepší zítřky.
Román ještě z dob, kdy se G.R.R. Martin věnoval sci-fi...

7 14.08.2018

Velice často jsem jako chlapec sedával u knihovny a ve svých malých dlaních jsem držel Olbrachtovu knihu. Více než text, mne rozechvívaly krásné ilustrace a já jejich prohlížením strávil hodiny a hodiny času.
Přiznám se, že dodnes Bibli nerozumím. Nechápu její základ, věrnost a pravdivost...
Jen ty obrázky. Ty mi učarovaly a vídám je před očima ještě dnes...

7 14.08.2018

Vinnetou byl vždy mým indiánem č.1. Stejně tak Apači nejoblíbenějším kmenem. A protože jsem knihu četl dříve, než mé oči spatřily film, nikdy v mých myšlenkách Vinnetou nefiguruje jako herec Brice. Můj Vinnetou byl více Indián, více udatný a více oddaný všem svým blízkým. První díl řadím k nejhezčím literárním zážitkům ve svém životě...

18 14.08.2018

Vždy pro mne byli symbolem soudržnosti a přátelství. Byla mi velice blízká jejich neohroženost a vytříbené vládnutí kordem. A symbolika na jejich oděvu. Kolikrát jsem jako chlapec zinscenoval mušketýrské výpravy. Kniha, i když ne příliš jednoduchá, patří navždy k mému dětství...

11 14.08.2018

Ivana Lendla miluji a vždy byl mým sportovcem číslo 1.
Krásné jsou postřehy samotného Lendla z určitých zlomových zápasů v jeho kariéře, kdy skoro nedýcháte a máte pocit, že stojíte na kurtu také...
Měl by si tuto knihu přečíst každý příznivec tenisu, aby poznal zákulisí komunistických sportovních funkcionářů, kteří nám doslova vzali naše dva národní hrdiny, kromě Ivana Lendla i Martinu Navrátilovou... :-(

5 14.08.2018

Fenomenální publikace...
Když jsem četl o všech úspěších, běhal mi mráz po zádech. Fotbalisté jako Rudolf Kučera, Josef Masopust, Ladislav Novák, nebo Pavel Kouba se stali mými vzory. Hrál jsem si na ně jako malý chlapec při vesnických zápasech a dlouhá léta na ně nedal dopustit.
S přibývajícím věkem fandovství upadá, ale na "žlutou slávu", která mě přivedla ke kopané, nikdy nezapomenu.
Po přečtení knihy si myslíte, že jsme opravdu kdysi měli Klabzubovu jedenáctku... :-)

11 14.08.2018

Kniha ve mně zanechala velice silnou víru v to, že člověk je proto obdařen rozumem a citem, aby toto všechno správně používal. Někdy se to i povede. Jak většina věřících si při čtení literatury holocaustu pokládám otázku- A kde byl v tu chvíli Bůh, existuje vůbec, pokud tohle všechno dopustil?
Znám Brněnec, znám Moravskou Chrastovou, znám celé okolí s dnes již rozbořenou továrnou a pořád dokola tam vnímám tu naději, ten zmar a všechno to, co tady ve 40 letech protékalo napříč celou Evropou..

12 14.08.2018

Tahle kniha a její zpracování - to je prostě hold všem těm, kteří bojovali statečně a neohroženě, kteří se nebáli bolesti a potažmo smrti za náš budoucí život. A tak tady teď jsme , žijeme a stydíme se, kam to ti naši "rádobypolitici" dotáhli , o roztržení státu, po totálně rozprodanou zemi, kde ideály Masaryka zní jako romantická hudba , ani nemluvě. Byli stateční, naši předci, budeme jednou i my? Bojovali bychom za naši vlast, za její jméno a prestiž? Kdo ví....

25 14.08.2018

Veškeré dílo pana Erbena mi připadá takové "lidštější , srozumitelnější a hlavně jemnější" než třeba pohádky p. Němcové. Protože to byl první spisovatel, který se mi dostal v dětství pod ruku, je -alespoň pro mě - prostě nedostižitelný a tato kniha má - a bude mít- v naší nové, právě zakládané knihovně, vždycky místo.

9 14.08.2018

Saturnin- prostě dokonalost sama , nelze hodnotit jinak než na maximum. Nebo snad je na této DK někdo , kdo ho nečetl? Tak neví, o co přichází :-))))))))))))

dědeček: Saturnine, proboha, proč jste nepozdravil tetu Kateřinu?!
Saturnin: Jasně si vzpomínám, že jsem řekl milostivé paní "Má úcta".
teta Kateřina: Ne! Jakmile mě uviděl, ušklíbl se a řekl "No, maucta".
dědeček: Tak přece pozdravil! A máme po problému!

16 14.08.2018

U Kinga mě neustále zaráží ta jeho dokonalost v popisu obyčejného životního příběhu a najednou člověk čte , ani nedýchá a uvědomuje si, jak moc reálné to všechno, co čte vlastně je. A jak se obyčejný život , jedním uklouznutím , může změnit v hororové přežívání.

12 14.08.2018

Statečný muž - manžel , stateční , moudří a odvážní synové, kteří zahynou na poli vědy, výzkumu a spravedlivé revoluce. Ruce skoro prázdné a jediné co zbývá je poslední syn- co zbývá matce, která přivedla na svět 5 synů? Vydat i toho posledního? V tom případě byla ONA nejstatečnější z celé rodiny.
Jako výstraha před fašismem určitě dokonale napsané a aktuální do dnešních dnů. Není to hrůza- pořád aktuální kniha? V době kdy létáme do vesmíru a chceme zkoumat vesmír se pořád bojí člověk člověka???

11 14.08.2018

Knihu jsem přečetl a měl rozporuplné pocity- jak dokázal pan Fuchs popsat zvrácenost člověka ( a to nejen Kopfrkingla, ale i jemu podobné ) to mě dostalo na kolena. Pak jsem viděl úžasné představení Spalovače ve Stavovském divadle - samozřejmě dramatičnost díla zůstávala, ale povedlo se do představení dostat i trochu odlehčení ( "... manželka udělá na našem malém domácím žárovišti rybu...") a divadlo si na chvíli oddechlo a zasmálo pod tíhou ostatního . ´Kniha je samozřejmě kniha, film s panem Hrušínským je bezesporu na vysoké úrovni, ale divadelní představení je podle mě TOP- už jen proto, že život člověka není jen o hrůzách, ale občas i o smíchu a pohodě žití.

9 14.08.2018

Kniha, kterou jsem v mládí bral do ruky s velkými rozpaky, protože jsem poesii nikdy nerozuměl. Kniha, kterou jsem už nikdy z ruky nedal a postava básníka Villona mě provází celým životem. Díky tomuto famozně napsanému dílu paní Loukotkové jsem se dostal k Villonovi a k jeho tvorbě a nemíním ji už nikdy opustit.

15 14.08.2018

Byl jsem omráčen jednoduchostí příběhu. Jeho jemným tkanivem slov.
Myslím, že žádná sci-fi nemá takový krásný příběh.
Simak psal jednoduše a upřímně.
Nikdy na tuto knihu nemohu zapomenout....

12 13.08.2018