KURACHJO2018 komentáře u knih

Úspěch knihy lze spatřit v její jednoduchosti a palčivosti vyprávění.
Každý musí být vtažen do smutné doby, která nemá naději.
Velice neradostný příběh, s láskou uvnitř.
Nezvykle komplikovaná ústřední postava knihy.
Přesto čtete a čtete. Musíte. Chcete přeci přežít, ne?

27 07.11.2018

Tahle kniha a její zpracování - to je prostě hold všem těm, kteří bojovali statečně a neohroženě, kteří se nebáli bolesti a potažmo smrti za náš budoucí život. A tak tady teď jsme , žijeme a stydíme se, kam to ti naši "rádobypolitici" dotáhli , o roztržení státu, po totálně rozprodanou zemi, kde ideály Masaryka zní jako romantická hudba , ani nemluvě. Byli stateční, naši předci, budeme jednou i my? Bojovali bychom za naši vlast, za její jméno a prestiž? Kdo ví....

25 14.08.2018

Maminka- slovo, která pro nás znamená všechno. Život, lásku , svět kolem nás, který nás učila poznávat.
Seifert to dokázal nádherně , citlivě a s nesmírnou něhou vypsat. Za nás za všechny poděkoval každé jednotlivé mámě a my při čtení máme před očima zrovna tu naši maminku, usměvavou, kárající, hladící....

22 04.01.2019

Velice dobře napsaný historický román, kde můžeme nahlédnout do života jak císařů, tak otroků a poznat dobu počátku křesťanství. Historický román, kde můžeme žasnout nad tím, jak kdysi- před 2 tisíci lety byl již člověk schopen využít lázně, kanalizaci , neměl starosti s hygienou a přesto svět za tisíc let čekala rána v podobě moru. Kdy byl člověk tak vyspělý, že nad filozofickými úvahami z tehdejší doby zůstáváme do dnes s otevřenými ústy a na druhou stranu , otroci –lidé - na tom byli hůře nežli pes u boudy, či potulná kočka . Popis požáru Říma je tady popsán asi věrohodněji než u Loukotkové Není římského lidu-s o to větším zoufalstvím, protože to opravdová tragédie každopádně byla. Ranné křesťanství a pronásledování prvních křesťanů je zde asi také zobrazeno bez zbytečných příkras , pravděpodobně to ve skutečnosti asi takhle opravdu probíhalo.
Tak mě tak napadá, co jednou budou číst za 2000 let naši potomci a jak se budou smát naší neohrabanosti a neznalosti , co v naší době najdou za klady a jestlipak by v této –pro nás přítomnosti- chtěli žít.

21 18.10.2018

Jako student jsem od Remarqua četl vše , co mi přišlo pod ruku. Po letech jsem se k jeho knihám vrátil a zažíval vše znovu- pocity zmaru, pocity naděje, štěstí a smutku. Kupodivu pocity zůstávají, jen trochu jinak smýšlím o jednání hrdinů. Každopádně- kdo se zajímá o dobu počátku minulého století- od Remarqua se dozvíte daleko nejvíc, nežli ze školních, trochu politice přibarvených učebnic.

20 20.08.2018

Vinnetou byl vždy mým indiánem č.1. Stejně tak Apači nejoblíbenějším kmenem. A protože jsem knihu četl dříve, než mé oči spatřily film, nikdy v mých myšlenkách Vinnetou nefiguruje jako herec Brice. Můj Vinnetou byl více Indián, více udatný a více oddaný všem svým blízkým. První díl řadím k nejhezčím literárním zážitkům ve svém životě...

18 14.08.2018

Po tolika úžasných komentářích nejde již přijít s něčím novým a ještě úžasnějším. Přesně, jak je v komentáři Zóny.....cituji:

..."Je smutný. Je originální a přitom prostý."

A kolik generací četlo a bude číst tuto knihu a po přečtení jim zůstala ( nebo zůstane) v myšlenkách dál, po celý život, Je to dílo hodno obdivu. Je to milá, citlivá , poučná a dokonalá kniha.

16 18.12.2018

Jediné, co mě napadlo po dočtení této knihy bylo,...proč nám ve škole nedali přečíst tuto knihu??? Místo nudného čtení z vydavatelství SPN ( státní pedagogické nakladatelství, kde se za mých školních let vydávaly učebnice) nám mohli předložit tuto knihu a rázem by zájem o naše dějiny vzrostl. Tak úžasně a s přehledem sepsané nedávné události, které vedly k odtržení Sudet a následné tragédii pro tisíce Čechů, to prostě klobouk dolů před autorem. Měli bychom být hrdi na naše předky, kteří za nás a život našich dětí bojovali , pokud vidí, jak to tady vedeme, jak naše vláda netuší, co znamenaly myšlenky Masaryka a ostatních tehdejších politiků, kteří ve vládě byli z prestiže a ne proto, aby rozprodali stát, tak jak to dokázal nejeden současný ministr financí...stydí se za nás a nevěří, co jsme s Českou republikou dokázali provést.

Saturnin- prostě dokonalost sama , nelze hodnotit jinak než na maximum. Nebo snad je na této DK někdo , kdo ho nečetl? Tak neví, o co přichází :-))))))))))))

dědeček: Saturnine, proboha, proč jste nepozdravil tetu Kateřinu?!
Saturnin: Jasně si vzpomínám, že jsem řekl milostivé paní "Má úcta".
teta Kateřina: Ne! Jakmile mě uviděl, ušklíbl se a řekl "No, maucta".
dědeček: Tak přece pozdravil! A máme po problému!

16 14.08.2018

Knihu jsem snad nedocenil, jako student. O to víc o ni teď, při čtení přemýšlím a je mi teskno na duši..... ach Jeníku Ratkine, jsi to ty? Je to pan Šrámek? Jsem to já? A stříbrný vítr jako by zpovzdálí šuměl do duší dnešních mladých.....a my, starší generace jen přikyvujeme a snažíme se zaposlouchat, ale jde to stěží, už máme za sebou nějaké ty pády, chybí nám naivní představy a špatně slyšíme..... Naštěstí můžeme číst a vracet se pomocí knih.... do mládí, do nadějí. jak by řekl Jára Cimrmam..... "do prdele, to je mi smutno"

15 22.06.2019

Milé čtení, pokud si ovšem člověk nepřipustí, v jaké době a kdy knihu Poláček psal. Četl jsem knihu jako malý kluk, jako spoustě dalších čtenářů jsem čtení o cestě na Východ přečetl s tím, že mě to nijak moc neoslovilo, vyloženě rozčilovalo. Až věkem jsem pochopil, že možná zrovna touto částí chtěl Poláček utéct z reality života a pomohlo mu to se v jeho kruté době zasnít nad tím, jak by bylo, kdyby bylo všechno jinak...

15 18.12.2018

Nádherná detektivka, kdy se při čtení bojíte i uprostřed vozu narvaného metra.
Mé cesty do práce a z práce byly doprovázeny touto knihou a jen jsem litoval, že z Čerňáku na Luka je to jen ani ne hodinka cesty

15 18.12.2018

Velice milé povídání psané mile a odpočinkově, rozhodně vám na tváři vyloudí úsměv. Filmové zpracování také vynikající - údajně , což jsem se dozvěděl až tady, filmováno ve Veselí n.Lužnicí- , vida k čemu je zdejší Databáze dobrá .

15 18.12.2018

Boj, ...celý život je přece boj, nejen s přírodou, nejen s lidmi, bojujeme od prvního nadechnutí po poslední výdech. Boj je to někdy tvrdý, někdy milý.... v každém případě předem prohraný autor tohoto díla to věděl, sám svůj boj dobojoval a s vlastními silami pomáhal ke konci. Tahle kniha je nádherná, smutné, ale i nadějná, jak život sám.

15 01.12.2018

Myslím si, že ani Vesmírná odysea není tak protkána genialitou Clarkových představ a fantazie. Od první chvíle, kdy vstoupíte do vesmírné lodi, nepřestanete žasnout, divit se a vnímat vesmír jinak. Svoji výjimečnou představivost Clarke ještě prohloubil v dalších dílech...
Je to naprosto ojedinělé literární představení na poli čisté sci-fi.

15 14.08.2018

Kniha, kterou jsem v mládí bral do ruky s velkými rozpaky, protože jsem poesii nikdy nerozuměl. Kniha, kterou jsem už nikdy z ruky nedal a postava básníka Villona mě provází celým životem. Díky tomuto famozně napsanému dílu paní Loukotkové jsem se dostal k Villonovi a k jeho tvorbě a nemíním ji už nikdy opustit.

15 14.08.2018

Kruté, ale Bohu žel pravdivé. Jak snadno se dají zfanatizovat davy průměrně inteligentních lidí jedním chamtivým necitou. Jak snadno lze jít s davem, abychom nevyčnívali a nikdo na nás neukázal prstem- TY, ty půjdeš taky...
Jak snadno lze uvěřit, možná ne úplně uvěřit, ale ...prostě nevyčnívat a přežít, ať si klidně nevinní trpí, hlavně, když JÁ budu mít klid.....

14 27.12.2018

Já se bavil, kniha se četla sama a smál jsem se nahlas, což se mi u knih často nestává. Oddychovka, svižně ubíhal děj, nezbývá než doporučit, pokud si chcete odpočinout a pobavit.

14 18.12.2018

Kniha má naprosto dokonalý rytmus vyprávění, nápad z kterého mrazí a z atmosféry jde takový strach, že musíte číst, abyste brzy věděli, jak to celé skončí.
Téměř jsem nedýchal a převracel stránky, litoval jsem každého a bylo mi smutno z lidí, protože lidé tak rádi sledují cizí neštěstí. A zde se ho dostává vrchovatě.
Protože, kdyby nás cizí neštětí nevzrušovalo, četl by někdo tuto knihu?
Odpovězte si sami...

14 15.08.2018

Jako malého kluka - mě v 4-5 třídě děsila Polednice, jako staršího mě už celá kniha naprosto fascinovala a do dnes ji rád čtu, přestože vím, jaký bude konec. Nedávno jsem kdesi , cestou z práce, v narvaném metru, četl přes rameno kolemstojícímu nejmenovaný bulvár a na titulcích bylo, že Svatební košile má " reálný základ". Tak to mě dostalo, ale na mých sympatiích ke KYTICI to naprosto nic nezměnilo. Je to moje oblíbená sbírka dodnes.

13 27.12.2018