Kristy.Seb komentáře u knih
Sny se plní, ale musíš pro ně podniknout správné kroky.
Tak to snad ne! Takovýhle konec? A co bude teď?
Teda, tak tohle je povedený příběh. Obálka se mi nelíbila od začátku, proto jsem čtení knihy celkem dlouho odkládala, ale recenze mluví za vše
Člověk se nemůže prostě rozhodnout, že bude šťastný. Štěstí je pitomá náhoda. Štěstí na člověka buď sedne, nebo ne.
Když ti život nabídne pomeranč, dej životů trochu stavy.
Bát se něčeho předem není k ničemu dobré. Jen se zbytečně stresuješ.
Jakou vyšleš energii do vesmíru, taková se ti vrátí.
Pokud od lidí očekáváš jen to nejhorší, tak taky taky nejhorší dostaneš.
Život musíš přijmout takovej, jakej je. Má se prožít a užít. Můžeš dělat chyby, ale dělej je s chutí a uč se z nich. Ňáký liditi budou pořád kazit náladu.
Zse skvělý příběh a zase to bylo vtipný. Nenechte se zmást obálkou.
Nezáleží na tom, jakou cestu si vybereš, je jedno, jestli je krásná nebo ošklivá, tvrdá nebo měkká, drážděná nebo plná výmolů. Je to tvoje cesta. Důležitější, jak skončí.
Jizvy jsou jako vyznamenání a ty nejstatečnější srdce jich mají nejvíc.
Někdy si člověk musí sáhnout na dno, aby se mohl vyškrábat zpátky.
Všechno přijde, až nastane ten pravej čas.
Velmi čtivé, rozhodně klobouk dolů před Avou a vlastně i před Knoxem.
Lidé často neřeknou, co prožívají,takže si druzí vytvářejí domněnky a vlastně vaří z vody, protože neznají pravdu. Někdo dokonce své pocity tají a chová se, jako by se nic nedělo, aby přesvědčil i sám sebe.
Předsudky umí napáchat velké zlo. A pýcha také.
Když člověk neudělá nic, může to být horší, než kdyby něco udělal špatně.
Mám z toho trochu smíšené pocity. Nápad dobrý, ale takové nedotažené mi to přijde.
Najdi si svou vlastní cestu, jdi po ní a nepouslouchej nikoho jiného než sebe.
Zakončení série bylo příjemné.
Nejdůležitější člověk ve tvém životě jsi ty.
Copak byl člověk bez partnera jen poloviční? Každý je přece dokonalý sám o sobě.
První díl byl lepší. Tady se mohl víc točit okolo jejich "problémů" s barvou pleti.
Mej odvahu být sám sebou. Je to proces, se kterým můžeš začít kdykoli.
Jako, to jsem nečekala. Ale rozhodně super! Něco, co se objevuje víc a víc ve světě.
Vše, co je v životě důležité, je milovat a smát se!
Tvým jediným úkolem ne milovat sami sebe, vážit si sami sebe, ztělesň9vat tuto opravdu sebelásky a sebehodnoty, a tím být účinnou láskou. To je opravdová služba sobě a lidem kolem.
Nejlepsi cesta ven z bolesti je projít jí. Tam leží ten pravý poklad. To znamená především svou bolest přijmout, přiznat. Je třeba uznat její existenci a dovolit si ji opravdu pocítit. Je vaše, patří vám.
Hodně věcí z knihy je pro mě míň "pochopitelný", ale všechno má rozhodně co do sebe.
Náboženství je jen cesta k nalezení pravdy, náboženství samo není pravda. Je to jen cesta. A různí lidé chodí různými cestami.
Lidé ztratili schopnost vidět kouzlo v životě. Nesdílí údiv ani nadšení z okolí- a že života samotného. Vypadalo to, že jsou spoutáni rutinou a myslí jen na to, co dalšího teď musí udělat. Všichni jsou natolik zandeprázdnění tím, jak pořád něco dělají, že zapomínají prostě jenom žít v přítomném okamžiku.
Neříkám, že se vesim souhlasím a že jsem vše pochopila. Ale rozhodně souhlasím s tím, jak jsou lidé neustále okolním světem neustále tlačeni do nějakých "pravidel". Ten tlak z okolí je příšerný.
Opravdová láska je, když jsi ochotny na poslední chvíli změnit plány kvůli někomu, kdo prožívá iracionální panický záchvat, a pak se toho zbabělce zůstaneš před vlastní matkou, protože víš, že nikdo není dokonalý. Jsi schopný člověka přijmout takového, jaký je, i se všemi chybami. Je ti jasné, že se každý den snaží dělat vše, co je v jeho silách, a ty mu na té ceně chceš pomáhat každý den po zbytek svého života.
Láska je skok do neznáma.
Prosím, mohla bych také mít psán jménem Marshmallowa? Ten byl naprosto boží! Povedený příběh.
Co člověk nevysloví, to proti němu nikdo nemůže později použít.
Někdy je opravdu dobré nad věcmi tolik nepřemýšlet.
Výhodou toho být nezávislá žena je to, že člověk může, ale nemusí dělat všechno sám.
Prostě skvělé. Jen doufám, že bude další příběh.
Když budeš něco potřebovat, musíš si o to říct.
Začátek byl pro mě hodně chaotický. Škoda že šachům nerozumím, ale příběh jinak skvělý.
Kocka se klidně může dívat na krále, pokud si nezačne myslet, že je král myš.
Litovat se je nejen ztráta času, ale dokonce nejhorší možný zlozvyk, který může člověk mít.
A další příběh, který jsem četla s úsměvem. Takové pohlazení po duši.
Čas letí jako namydleny blesk, a strach vám poskytuje výmluvy, které potřebujete, abyste nedělali věci, o nichž víte, že byste dělat měli.
Chce to mít přesvědčení, dělat to, co víte, že máte dělat, bez ohledu na to, co dělat chcete.
Co právě teď cítíš, je ta nejlepší věc, co se ti může stát. Protože až se všechny dílky tvého srdce začnou zase skládat dohromady, a to se stane, budou silnější. A budou mnohem silnější
Na čase a vzdálenosti něco je. Získáš na veci úplně jiný pohled. Máš spoustu prostoru, abys o nich přemýšlel.
Rozhodně velmi hezký čtivé.
Někdy tajemství v sobě lidi drží tak dlouho, že dokonce zapomenou, proč to vlastně dělají.
Chyby, nespravedlivá odsuzování a selhání jsou vlastně tou nejkrásnější součástí života.
Když jste k něčemu přinuceni, nemáte jinou možnost, než se s tím smířit.
Kniha byla skvělá. Líbilo se mi prostředí porodních bab.
Udělat chybu trvá vteřinu. Žít s ní, to chce celý život.
Domov není místo. Je to pocit.
Život je vrtkavý. Zvyknout de dá skoro na všechno. Všichni se aklimatizujeme. Učíme se, řešíme potíže, přicházíme na jiné myšlenky- není to tak, ze by něco bylo jednodušší nebo těžší. Jen se s tím líp vyrovnáváme.
Příliš mnoho dobrých věci bývá
nebezpečné.
Když máš pocit, že je svět maličký, nemůže ti nic ublížit. Ale pak ti dojde, že se do toho maličkého světa vejdeš jen ty sám, a samota ne ještě horší než pocit, že nejsi v bezpečí.
No, cože? Chvilkama jsem nad příběhem jen nevěřícně kroutil hlavou a někdy se raději smála. Jako, příběh zajímavý, dobre se to i četlo, plynulo to. Ale jako že vážně? :D ;(
Věci se jeví jen tak velké, jakou jim dáváš váhu.
Velmi příjemné čtení. Prostředí Maledivich se mi moc líbilo, dokázala ho tak vykreslit, že si umím představit tam jet.
Smysl pro humor na tělech knížkách miluju. A to jídlo v tomhle díle bylo božské a to jsem o něm jenom četla! Jen mě mrzí ukončení příběhu, s rim si mohla autorka trochu víc pohrát.
Po prvních kapitolách jsem si říkala, co to je za nány. Ale tahle autorka zase z toho vyzdinala maximum. V půlce knihy jsem lapala po dechu, jak by něco takového mohli udělat... A ten konec? Byla to jízda. Ale Eason měl srdce na pravém místě.