kopeceli komentáře u knih

Nejsem znalec, ale chtěla jsem se víc dozvědět o hmyzu, naučit se rozlišovat řády, třídy a pod. Chtěla jsem víc rozumět přírodě kolem sebe. V tomto atlasu jsem se ztrácela.

5 26.01.2021

Ajajaj, tak tahle kniha mi dala zabrat. Nevadilo mi, že je psaná formou dopisů, to je Jeho království Miky Waltariho taky. Ale do těchto dopisů jsem se těžko dostávala, připadá mi, že tam je dost balastu. Kdybych ji nechtěla dočíst kvůli čtenářské výzvě, v polovině bych s ní sekla. Přitom děj to má, jenže ze strachu, aby se čtenář nezačetl, autorka pravidelně zařazuje telegramy, kabelogramy, v zajímavém místě ucukne a zvolní, dokud zájem neopadne. Osobní příběh Juliet je banální a předvídatelný od začátku do konce, ach. Ještě že jsem se mohla opřít o rázovité postavičky ostrova Guernsey.

Krysaře můžu číst stále dokola a nikdy mě neomrzí. Miluju Dykovo poetické vyjadřování. Na konci knihy jsem zůstala bez dechu.

28 24.01.2021

Milé, vtipné čtení, na konci s nádechem smutku. Anna přinesla radost do rodiny stárnoucích sourozenců, ale také většiny čtenářů ať mladších nebo starších. A stále je učí dívat se kolem sebe, vnímat krásu přírody, uzavírat přátelství, radovat se bez výhrad. Knihu posouvám na přečtení k dceři, je ve věku Anny, když přišla do Zeleného domu.

Základní kámen mé knihovny! Obě děti ji ode mne dostaly jako dárek. Krásný příběh, krásný život, který přesáhl do budoucna. Já zatím sázím jen původní keře, ale s nadšením a potěšením. A sleduju hnízdící ptáky...

34 23.01.2021

Jako dítě jsem ji neměla ráda a vůbec jsem nechápala, o co jde. Vadila mi neustále omílaná vtěrka liška. V dospělosti jsem objevila Exupéryho Citadelu a pak dočetla vše, co u nás od něho vyšlo, i Malého prince. A četla jsem úplně jinou knihu! Dodnes ji nepovažuji za dětskou a mé děti na její čtení čekají. Pro mne patří s Citadelou ke knihám, které bych si vzala na pustý ostrov.

43 23.01.2021

Je důležité, že tato kniha byla napsaná. Nikdy jsem se nesetkala s tímto pohledem na téma koncentrák. Psychologie analfabeta. Jakási psychologie kluka, který se zaplete se starší ženou. Jeden z německých názorů na obyčejné zaměstnance nacismu. Líbí se mi, že si kniha s tak těžkými tématy zachovala lidskou tvář.

Tuto knihu jsem si s sebou vzala do nemocnice a moc dobře jsem udělala! Milé vyprávění mě nenudilo, vtipné dialogy donutily smát se nahlas, k tomu svět knih... Přesně tak jsem celé dětství a mládí četla, jako Animant - krásné jméno, že? Úplně jsem zapomněla na to, co mě čeká, na svůj strach a při dočítání i na nepohodlí po operaci. Takže knihu vřele doporučuju.

Souhlasím s tím, že toto je výjimečná kniha. Nejde jen o to ji přečíst, o ní se musí přemýšlet. Jsem vděčná za každý den v České republice, za to jak se máme dobře a počítám do toho i dobu pandemie. Doporučuju všem přečíst si nejprve autorčin úvod a po zdolání knihy se k úvodu vrátit. Za tuto knihu paní Špitálníkové děkuji, za její odvahu, co největší objektivitu, neodsuzování. I za chvíle, kdy to pro ni bylo těžké.

20 14.01.2021

Nevím, mě prostě připomíná Dianu Gabaldon. Konec je ukrutně sladký, ale kdyby to po všech těch hrůzách ještě špatně dopadlo,nikdo by si od stejného autora už nic nepřečetl, takže se to dalo čekat. Já si tedy ráda odpočinu zase u jiné knihy.

5 14.01.2021

Kniha, kterou nejde zhltnout. Úžasný zážitek, hodiny přemýšlení, dohledávání dat z historie, diskuzí se známými. A po letech stále vzpomínky na určité pasáže, stále potřeba znovu vzít tuto knihu a přečíst alespoň kousek. Je prostě skvost.

26 10.01.2021