indyka komentáře u knih

Rudo je pro mě víc než deset let absolutní srdcovka - a kéž by vzhled hlavního hrdiny Zóny spolu s jeho jménem na pohlednici nebyla náhoda! Nicméně Rudo nastavil laťku až do nebes, Zóna malinko zaostává za autorovým tehdejším standardem - což nic nemění na tom, že je to výborné čtení a lepší začátek knižního nového roku jsem si nemohla přát.

Skvěle vymyšlený a povyprávěný příběh, stejně jako kdysi jsem se u čtení smála nahlas a libovala si v autorově humoru. Příště ovšem už jen ve slovenském originále, protože - nemůžu si pomoct - česky to má o něco menší šmrnc a vychutnat si Majlingovo dílo tak, jak mu spadlo od pera, rozhodně stojí za to.

4 02.01.2022

Ač oficiálně literatura naučná, kniha se čte jako pohádka. Vůbec není problém ji stáhnout od první stránky do poslední, což přisuzuji výjimečnému daru písma autorky. A teď si půjdu vytřídit skříň a sehnat nové, padnoucí halenky :-)

4 12.11.2021

Stále nedokážu pobrat, že autor proslulých vyzrálých románů a těchto lyrických básní je jeden a ten samý Milan Kundera. Nevím, jestli si mám gurmánsky zanotovat nad jeho autorským vývojem nebo stačí jen opět nechat spadnout bradu nad jeho uměním. Krása.

4 15.01.2021

Chvilku mi trvalo se začíst, na můj vkus plynul příběh odnikud nikam a ještě po sto padesáti stranách mi byly postavy a jejich osudy celkem ukradené. Nicméně jsem ráda, že jsem knihu neodložila, protože pak se vše začalo správně zaplétat a jinde rozplétat - a po dočtení musím říct, že autor sestavil příběh výborně.

Hutné věty a všudypřítomná stísněnost jsou Giordanův standard, stejně tak přesahy do jiných témat - zde je to ekologie, víra, rebelství a jeho opravdovost, vztah k přírodě...ač jsem byla zpočátku skeptická, Dobývání nebe mě nezklamalo a už se těším na další autorovo dílo.

A ty, čtenáři, co jsi ještě od Giordana nic nečetl - touto knihou nezačínej a raději nejdříve sáhni po Osamělosti prvočísel.

4 29.08.2020

Nečtu scifi, ani fantasy, vlastně ani thrillery a nebaví mě superhrdinové - a právě jsem dočetla knihu, která kombinuje vše výše uvedené a hledám bradu někde na podlaze. Zdaleka ne každé knize se povede mnou zacloumat a Meta je jedna z těch, které jsem občas musela na chvilku odložit, abych to rozdýchala.

I když mi vyjadřování hlavních hrdinek rvalo oči a připomínalo spíš puberťačky než vysokoškolačky - přidávám se k zástupu těch, co obdivují schopnost mužského autora takto skvěle psát z ženského pohledu. Jeho mládí (a český původ) můj obdiv ještě prohlubují, a to jsem ještě nezmínila to, o čem je ta kniha "doopravdy" - stalking, zaužívaná pravidla mezi muži a ženami, o kterých nikdo nenapadne, že nejsou v pořádku, jinakost, nespravedlivý systém...smíchejte všechny faktory dohromady a vyloupne se z toho kniha, o které ani po přečtení nevěříte, že vlastně může existovat.

Co na tom, že předchozí tvorba Pavla Bareše je úplně mimo můj vkus - přeji mu co nejširší okruh čtenářů, salvy, chodníky slávy a nehynoucí obdiv literárních kruhů. Po Luboši Pandovi je to můj druhý letošní objev skvělého, ale (zatím!) ještě nedoceněného českého autora.

4 25.07.2020

Stručně:
1) Odporná doba a ještě odpornější lidé.
2) Redaktor by zasloužil vytahat za uši! Tolik chyb v textu!

Výstižně:
Zpočátku jsem ke knize přistupovala jako k dalšímu lidskému příběhu z druhé světové války, ale tak, jak jsem byla napnutá na posledních deseti stránkách, jsem nebyla u knihy už dlouho. Opravdu skvěle vygradované. Příběh samotný mě vtáhl a nepustil, knihu jsem zhltla za nedělní odpoledne.

Zajímal by mě další život postav - konec mi přišel zbytečně useknutý.

4 26.01.2020

Návrat do divočiny je v podstatě film o filmu, knižní verze. Nedá se říct, že na první díl navazuje - spíš se ještě snaží vytřískat z tématu, co se dá. Kdo očekává pokračování osudu samotářů, bude asi zklamaný.
Sama jsem zvažovala nižší hodnocení, ale stále mám v sobě dozvuky prvního dílu (dočteného hodinu před Návratem) a samotářům to neudělám. Jejich svět a život mě uchvátil a jsem ráda za každé další - byť drobné - vpuštění do jejich světa.

4 25.01.2020

Smíchu není nikdy vpysk! Ostravak je záruka příjemně stráveného odpoledne :-)

4 30.08.2019

Deník Anny Frankové jsem četla několikrát, i různé verze a nemohla jsem se dočkat, až se dostanu k vyprávění Miep. Knihu jsem otevřela.....a nezavřela, dokud jsem ji nedočetla. Neskutečně poutavé čtení, příběh Miep je zajímavý sám o sobě, nejen coby druhá strana vyprávění již známého. Ani mi nestačí slova pro vyjádření obdivu k tak odvážné a obětavé ženě, jakou Miep byla.

Pro fanoušky příběhu Anny Frankové je to jednoznačně povinná literatura - navíc ve vydání s Miepiným epilogem po dvaceti letech od prvního vydání knihy se navíc čtenář dozví méně známé, ale zajímavé informace.

4 22.12.2018

Moje první setkání s panem Marquezem a je to takové rozpačité, asi mu dám ještě šanci, ale láska na první pohled to tedy rozhodně není.

Když se nad tím zamýšlím zpětně, námět zaplacení si prostitutky a každou noc vedle ní spát, aniž by se ona kdy vzbudila, je vlastně dost zajímavý. Během čtení mi to ovšem tak nepřišlo, protože okolo je spousta omáčky a příběh často nedokázal udržet mou pozornost.

Tudíž se ani nepřipojím k těm čtenářům, co v tom vidí to tryskající filosofično a hloubku - ke mně to tolik nepromluvilo a ani mě kniha nezaujala natolik, abych to v ní hledala.

4 12.12.2018

Čtyři hvězdičky, které dávám třetímu dílu Neapolské ságy, se s jinými mnou udělenými čtyřmi hvězdičkami nemůžou srovnávat - jen mám potřebu zohlednit skutečnost, že třetí část mi přišla zatím ze všech dosavadních nejslabší.

Příliš mnoho politiky a politických dějin. Normálně ukazování dobových reálií v knihách miluju, navíc jde vidět, že autorka opravdu ví, o čem píše, nicméně tady toho bylo až moc. Životy Eleny a Lily politické dění sice ovlivňovalo, ale přeci jen ne až takovým způsobem, že by politika měla zabrat takovou část knihy - na úkor životů hlavních hrdinek a jejich okolí.

Minulý díl mě neskutečně vytáčela Lila - teď mě vytáčela taky, ale mnohem více mi pila krev Elena a její ovlivnitelnost, změny nálad a názorů každých dvacet řádků a zároveň pocit vlastní neomylnosti, nevědomost, co vlastně chce a nedá pokoj, dokud do nedostane...ale těch postav mě tam štvalo daleko víc, osobně bych coby mírná povaha měla velký problém přežít v tady té každodenní italské hře o trůny plné zlomyslnosti, agresivity a vychytralosti. Atmosféra děje na mě působila neskutečným způsobem a mávala se mnou, Ferrante dovede čtenáře vtáhnout do místnosti s postavami a nenechat ho sledovat děj s odstupem.

Geniální přítelkyně jsou jedny z mála knih, které ve mně dokážou probudit silné emoce, za to autorce klobouk dolů, protože jinak jsem u čtení emocím odolná. Sága je originální a neotřelá, a přiřadila bych ji k nejlepším počinům, se kterými jsem dosud měla tu čest.

4 08.07.2018

Při čtení Malých žen se mě zmocňovaly dost protichůdné pocity a dojmy. Na jednu stranu chápu, proč je příběh čtyř odlišných dospívajících sester populární i po více než 150 letech od vydání. Je to nenáročné, oddechové a příjemné čtení, dále kromě náhledu do života zchudlé rodiny během Války severu proti jihu nabízí i spoustu lásky, moudrosti a poučení. Jenže ta láska, moudrost a poučení jsou často velmi přehnané a o otravně moralizující pasáže maminky Marchové není nouze. Skoro každá kapitola končí tím, že si dívky uvědomí špatnost svého chování a slíbí, že se polepší. Na můj vkus je to celé dost naivní i sladké, nicméně jsem ráda, že jsem si tuto klasiku přečetla a věřím, že hlavně mladé dívky z ní budou nadšené.

4 17.06.2018

Kniha se nemá soudit podle obalu a zde to platí dvojnásob - obal je (byť zřejmě záměrně) odpudivý, čtení je to ovšem výborné. Tolik nových informací a myšlenek, díky kterým se mi rozsvítilo, jsem už dlouho v žádné knize nenašla - i když normálně do knih nepíšu, zde mě až ruka svrběla, jak jsem měla chuť zvýrazňovat všechny ty trefy. A taky jsem se párkrát pěkně chytla za nos, ne že ne. Tuhle knihu by si měl přečíst každý, těch chycených nosů by určitě bylo víc. Jsem ráda, že někdo tak precizně a čtivě zpracoval téma médií, fake news, kritického myšlení a práce s informacemi i s vlastním mozkem.

Hvězdičku dávám dolů hlavně za zbytečně dlouhý historický začátek, kterým se mi těžko prokousávalo - kniha obsahuje vynikající pasáže, ale také i nějaké omáčkové. Chápu, že bez nich by byl text asi příliš krátký, ale trochu mi to kazí dojem. A také by knize neuškodilo ještě jedno pečlivé pročtení korektorem.

4 11.03.2018

Zpočátku mi dvojka přišla slabší než jednička, ale pak se vše správně rozjelo a začalo skládat do uceleného tvaru. Párkrát jsem zachytila stopy autorových slamových textů - ať už ty nápady použil podruhé vědomě či ne, coby fanynku žánru mě to potěšilo, stejně jako jiné více či méně skryté vtípky. Ale ty otázky, ty otázky! Jednu z nich jsem si kladla už v průběhu knihy, stejně jako jinou, autorem do seznamu nezahrnutou. Už jen kvůli nim by to chtělo trojku, prosím! Neboj, není to teplý a klidně to dělej, ale napiš nám trojku!

3 01.10.2023

První beletrie, co jsem přečetla anglicky a zpětně hodnotím, že mi nějaké pointy asi sem tam proklouzly - ale pochytila jsem dost na to, aby ve mně Klára a Slunce zanechala velkou stopu. Zvláštní, melancholický příběh o člověku, lidství a přístupech k životu očima robotky, která se svět lidí uměle učí, aby mohla sloužit jako kamarádka těžce nemocné dívce. Spousta střetů, spousta podnětů k zamyšlení. Doporučuji k přečtení i čtenářům, co jinak sci-fi nevyhledávají, což je i můj případ. Na sci-fi je tam toho spousta (v budoucnosti možná až moc) reálného.

3 07.05.2023

Oceňuju upřímnost ve vážných pasážích, zvedám obočí nad těmi humornými (ten popcorn je starý kuchařský fór), ale hlavně - moc fandím zámeckým pánům v jejich snažení.

3 29.12.2022

Nerada to říkám, ale Aristokratka nám nějak slábne. Jasně, zase jsem se u toho skvěle pobavila a k vaječňáku a cukroví je to četba jako dělaná, ale na mě už tam bylo trochu moc vaty. Jako odpočinkové čtení to poslouží stále výborně, víc bych od toho nežádala.

3 27.12.2022

Tak tady jsem v rozpacích a pokračuji ve svém nehvězdičkování poezie.

Básnicky je to napsané skvěle, o tom žádná. Že čeští čtenáři v protektorátu propadli tak krásně použité češtině, naprosto chápu. Místy to bylo mile vtipné a svým způsobem mě bavilo, jak se střídají patetické pasáže s těmi, co jsou "nohama na zemi". Ale jinak mě ten příběh absolutně neoslovil.

U Manon nevidím žádný přerod z nevinnosti ve vychytralost, jako sviňu jsem ji vnímala už od začátku a nepřišla jsem na to, proč by mi měla být něčím sympatická, Des Grieux je až karikaturní archetyp naivního blbečka...aspoň že Tiberge coby otevřeně homosexuální kněz předběhl v literatuře svou dobu. Občas jsem přemýšlela, zda nečtu parodii sebe sama mistrně schovanou do pěkných veršů. Ne, tohle nebude moje oblíbená kniha a samotnou mě to mrzí, když si uvědomím, jak dobře "technicky" je napsaná.

Příběh zde vlastně slouží jen k tomu, aby se ty myšlenky na něco namotaly - je ještě sladší a naivnější než první díl, ale k cukroví a vaječňáku je to akorát :) Několik opravdu moudrých vět a jinak milé, odpočinkové čtení.

3 27.12.2020

Výchozí bod: Náboženství a víra mě zajímají, ale jakkoliv zjednodušená Bible pro mě vždy byla nestravitelné čtení.

Málokdy nedávám hvězdičky, ale tady mi nezbude nic jiného. Já prostě nevím...když jsem se o Parabibli dozvěděla, byla jsem nadšená. Chvilku jsem ji poslouchala jako rozhlasové zpracování, pak se rozhodla pro koupi knihy a procházela si i původní text. Ze začátku to bylo SKVĚLÉ, pak jsem se ale do četby musela víc a víc nutit. Parafráze mi přišly stále více omleté a prvoplánové, nakonec jsem se útlou knihou prokousávala dva měsíce...přitom si myslím, že Parabible je neskutečně zajímavý literární počin a jsem ráda, že se mi dostala do ruky. Občas mě myšlenky zasáhly, občas zůstaly stejně abstraktní...asi nejsem cílovka. Přesto bych doporučila každému, kdo se zajímá, dát knize šanci - vůbec nevadí, že sotva odvykládáte Otčenáš.