indyka komentáře u knih

350 stran brodění se tím nejodpornějším bahnem. Nepamatuji si, kdy jsem během čtení knihy cítila hnus, děs, strach, úzkost a naštvanost. Ta kniha je něco neskutečného, skoro mi bere chuť do života, když vidím, s jakými ochcávači sdílím svět a kolik jejich voličů se mezi námi najde. Tohle by měla být povinná četba k volbám.

U pasáže o převzetí Kosteleckých uzenin se mi zvedal tlak i žluč a odteď začínám na etiketách číst výrobce.

Pan Kmenta odvedl neskutečný kus poctivé práce. Divím se, že se z tolika hrabání se v bordelu nezbláznil a doufám, že ve své práci bude pokračovat - a že neskončí jako František Mrázek.

30 07.01.2018

Mrazivé, nadčasové, geniální. A číst si tuto knihu pět dní před začátkem sněmovních voleb je extra pikantní.

(Letos už nebudou!)

22 03.10.2021

Ta kniha toho obsáhla tolik! Je o spravedlnosti, morálce, moci, politice, přátelství, rodičovství, boji za své blízké, o řešení věcí "interně", dobru a zlu, mužském a ženském světě, touze někam patřit...Backman umí psát citlivě, ale zároveň o to víc bez obalu a mě se často zmocňovala tíseň při představě, že jím popisovaný uzavřený svět je vlastně tak trochu realita. Že jen popisuje, jak to chodí. Ony ty situace a myšlenky jdou až na dřeň a myslím, že každý se v něčem najde.

Za tempo knihy a načasování odhalování point (které vždy nejsou takové, jaké se zdají být) autorovi opět náleží jednička s hvězdičkou.

Určitě doporučuji. Nenechte se odradit tím, že o hokeji nevíte ani ťuk, čtenářskému zážitku to vůbec neubírá.

17 25.09.2019

Těžko se mi hledají slova, protože mě příběh Elia a Olivera totálně rozbil na kousíčky.

Nejdříve jsem viděla film. Dost mě zasáhl. Další víkend jsem si ho pustila znova. Věděla jsem, že budu brečet. Pak jsem si koupila knihu. Těšila jsem se, až u ní budu brečet a nakonec jsem - v rozporu se svými čtenářskými zvyky - u ní řvala jak smyslu zbavená. Pasáže, které jen zdlouhavě popisují atmosféru italského léta, střídají pasáže, které jsou neskutečně intenzivní a to i pro někoho, kdo se jinak čtení o lásce spíše vyhýbá.

Čtenář vidí Eliovi do hlavy i do srdce, do každého skrytého koutku. Občas je to velmi naturalistické, nicméně nemyslím, že by to knize škodilo. Naopak, Elio je díky tomu neskutečně uvěřitelný a myslím, že každý z nás v sobě kousek z něj najde. Z knihy kromě lásky přímo tryská bolest a trápení - občas jsem měla pořádnou chuť kopnout Olivera, za to, že toho zamilovaného chudáka tak trápí a nechává tápat. Líbilo by se mi znát i jeho verzi příběhu - mockrát jsem přemýšlela, zda pro něj Elio znamená tolik, co on sám znamená pro něj.

Doporučuju, doporučuju a ještě jednou doporučuju. I když vám LGBT tematika nic neříká a knihy o lásce nejsou vaším favoritem, což je i můj případ. Ta kniha má v sobě nějaké kouzlo, kterým vás očaruje, rozdrásá, vytáhne na povrch vaše vzpomínky na bolest, kterou jste už překonali a vy jí ještě za to budete vděční.

17 15.09.2018

Skvělé a odporné zároveň. Po celou dobu čtení jsem cítila úzkost a beznaděj, jak mnou kniha rezonovala. Což o to, Hana zarezonovala taky, ale to bylo období dávno uzamčené v minulosti - zde to byla přítomnost, ve které jsem právě mohla být, kdyby...

Námět je skvělý a zpracování báječné, jak je u autorky zvykem. Opět jednou cítím vděčnost za život, který můžu žít. Jen mě malinko mrzí, že osudy některých postav zůstaly neodhalené.

15 13.06.2021

Autorce velmi kvituji, že se nebála jít do tématu odsunu Němců a zpracovat ho jinak než "my hodní a oni zlí", přestože se nabízelo, že to ne každému bude po chuti. Co naplat, taková byla doba a je dobře, že se o tom mluví a píše (a taky si myslím, že nám, co žijeme 75 let po konci války, se to kecá a kdoví, jak bychom se tehdy chovali my sami).

Kniha sama o sobě je...bohatá. Dlouhá souvětí, květnaté věty, spousta historických informací, rozvedené dějové linky i vedlejších postav. Na jednu stranu chápu, že toto je prostě styl autorčina psaní a takovou ji máme rádi, na druhou bych se nebála to trochu proškrtat. Zejména druhou polovinu, která v mých očích odváděla pozornost od odsunu coby hlavního tématu - pokud by děj končil krátce po válce, výsledek by byl údernější. Také se mi postupem času Gerta jevila stále více nesympatická - pasivní, ublížená, zanevřená na všechny okolo. Sympatie, které jsem k ní měla na začátku knihy, se postupně vytratily.

Jinak, už vidím, kde se vzala v české současné literatuře móda příběhů několika generací na pozadí dějin 20. století :-)

15 11.02.2020

Naprosto chápu, že jednoduchý situační humor nevyhovuje každému a že se jedná o nenáročnou oddychovku, žádné intelektuální či jinak hluboké čtivo - ale bylo by nefér, kdybych jí dala méně než plný počet. Dlouho jsem se takto u knihy nenasmála a na večery po práci, kdy není na nic složitého nálada, to bylo jako dělané.

Souhlasím s výtkami ostatních čtenářů, že občas je ten humor poměrně prvoplánový, že kniha v podstatě nemá žádný konec či hlubší pointu...ale i přes to všechno jsem se vážně bavila a s chutí se pustím do dalších dílů.

15 22.08.2019

Osamělost prvočísel je vážná. Nenazvala bych ji smutnou, vážnost a stísněnost ji vystihují lépe. Je to kniha nejen o špatných rozhodnutích, ale i o spoustě nevyřčených slov. Slova visí ve vzduchu a nikdy nespadnou - a osamělost a tíseň pokračují... Alice s Mattiou mi kromě prvočísel připomínali také dva stejné magnety - přiblíží se k sobě blízko, ale nikdy ne úplně k sobě.

Mattia pomáhající si utříbit situace, ve kterých se cítil nesvůj pomocí matematiky, kde se cítí jako doma...to byl velmi zajímavý a osvěžující prvek. Knihy s psychologickým přesahem nejsou žádná novinka, ale psychologicko-matematická kniha....signore Giordano, to klobouk dolů.

Určitě doporučuji nejen samotářům.

...."on odmítaje svět a ona s pocitem, že ji svět odmítá.“

15 09.07.2019

Region, kam autorka zasadila děj, má kouzlo sám o sobě a v mých očích knihu dost nese. O příběh vlastně ani nejde, postavy tu slouží jen k ukázání toho, jak se tam a tehdy žilo.

A ukazují to neskutečně poutavě. Uvědomuji si, že dílo je beletrie a nikoliv literatura faktu, nicméně dokáže výborně čtenáři otevřít obzor na region a část historie, na které se zapomíná. (Knihu jsem četla prakticky s mapou v ruce, abych si to lépe prostorově uspořádala.) Těším se na pokračování, ve kterém mě autorka opět nechá nakouknout pod pokličku svého rodného kraje.

14 09.11.2020

S tématem života jedné rodiny v průběhu času a v kulisách historických reálií nyní pracuje více českých autorek - mám takové čtení ráda, ale upřímně jsem nečekala, že se do takového množství již vydaných knih dá ještě vstoupit něčím, co bude vyčnívat. Šikmý kostel nejen vyčnívá, ale dává mnohým na frak.

Složitý region a jeho příběh, který chtěl a měl být vyprávěn - a autorka ho vypráví naprosto výborně. Už teď se těším na třetí díl, zvlášť po tom konci, který ho moc hezky rozehrává.

Teď jen aby se z Těšínska nestala druhá Žítková :)

13 31.01.2021

Beru všechny argumenty - opakované vtipy, překombinovaná zápletka...ale když ono se to tak skvěle čte a člověka to výborně odreaguje po práci. Navíc překombinovaná zápletka je očividně záměr, stejně jako zkratkovité a přehnané postavy - a funguje to výborně.

13 21.07.2020

Backman je jeden z mála autorů, u jejichž knih se dojmu - zde jsou emoce občas trochu "nepřirozené" a semtam to zašustilo papírem. Tento nedostatek ovšem vyvažují skvěle napsané dialogy a postavy - ano, každá jedna postava je prototyp svého charakteru, ale to je očividně záměr a funguje výborně. Zápletka solidně zamotaná, ale krásně postupně rozplétaná. I když Úzkosti asi nebudou mou nejmilejší Backmanovou knihou (předchozí tvorba mi přeci jen sedí o něco více), jsem ráda, že jsem se nenechala odradit rozporuplným hodnocením a dala knize šanci.

Edit: Den po dočtení mám v hlavě jediné - je to báječně sestavený příběh o hluboké lidskosti.

13 31.05.2020

Těší mě, že když už sama nemám odvahu jít zvednout palec k silnici, je tu Ladislav, který tu odvahu má a své zážitky mi zprostředkuje prostřednictvím svých knih.

Když jsem četla Arménii s Gruzií, říkala jsem si, jak se Princ Ládík hezky vypsal a doposud poslední kniha je nejlepší ze všech. Dočetla jsem Evropu a říkám si totéž - poslední kniha je nejlepší ze všech :-)
Skvělý styl psaní, humoru tak akorát, zajímavé postřehy...Trošku jsem se bála kýčovitého juchání, jaká jsme velká rozmanitá evropská rodina, ale to jsem autora podcenila, s tématem evropské rozmanitosti se popasoval výborně a bez patosu. Velmi oceňuji zařazení častých naučných stran, o několika místech či událostech jsem si šla okamžitě vyhledat více. Jak běžně neřeším ilustrace v knihách - zde mi nejde nezmínit, že jsou opravdu vydařené.

Za knihou je spousta práce na všech frontách a je to znát. Doporučuji do každé domácí knihovničky :-)

13 22.12.2019

Vynikající, dechberoucí. Knihu, která by měla tak originální a zajímavé téma, byla bohatá na informace, které může předat čtenáři a ještě by byla čtivá, jsem nedržela v ruce ani nepamatuji. Doufám, že si najde cestu k co největšímu množství čtenářů a Luboši Pandovi přeji více pozornosti, kterou si coby autor rozhodně zaslouží. Myslím, že prokázal neskutečnou službu neslyšící komunitě - nedovedu si představit lepší způsob, jak slyšící populaci přiblížit problémy neslyšících. Kniha ve mně probudila zájem nastudovat si o problematice více - i když to, že mé jméno má shodný znak s knedlíkem, vím už dlouho :-)

12 08.02.2020

Mám strašně moc smíšených dojmů, pro aspoň trochu smysluplný příspěvek to budu muset vzít po částech. Tak tedy:

Námět: Perfektní, perfektní, perfektní, téma žítkovských bohyní je dost nosné na to, aby dojem z knihy drželo "nad vodou" navzdory jakýmkoliv nalezeným nedostatkům. Přidávám se k všem těm, které bohyně nadchly a touží se o nich dozvědět víc.

Příběh: Zpočátku zaujme, pak se nekonečně táhne, pak to do sebe začne zapadat neskutečným způsobem. Autorka si to snad musela během psaní rozkreslit :-) Pár věcí bych rozvedla více, některé části naopak osekala (např. příběh kněze), protože celkem zbytečně natahují a plní už tak dost dlouhý a složitý příběh. Konec doplňuje další složku do skládačky, ale je takový nějaký...naznačující. Už mě nebaví naznačující konce :-D Taková spletitá kniha by si zasloužila něco propracovanějšího.

Zpracování: Velmi pečlivé, čas strávený sbíráním informací je na díle znát.

Realita vs. umělecká fikce: Během shánění informací o knize nešlo nenarazit na jistou kontroverzi. Autorka do fiktivního příběhu vsadila reálné osoby a přiřkla jim tím činy, které nikdy neudělaly. Souhlasím s těmi, pro které je to eticky dost o hubu a vůbec se nedivím vnučce paní Gabrhelové, že se proti "použití" své babičky v knize tak rázně ohradila. Autorka může tvrdit jak jen chce, že o těch ženách píše s úctou a že její dílo je román, nikoliv literatura faktu - jenže zařazení reálných bohyní stírá propast mezi realitou a uměleckou fikcí a čtenář dost těžko rozezná, co je co. Za tohle tedy velký palec dolů, autorčino vysvětlování mě opravdu nepřesvědčilo.

12 27.01.2018

Autorka vykreslila prostředí děje a mentalitu postav naprosto dokonale. Chudoba, ošuntělost, závist, sobectví, neschopnost pohnout svým osudem, facky, silný vliv rodiny, rodičovská a sourozenecká autorita, peníze přinášející moc aneb silnější pes mr... Strhlo mě to a nechalo to ve mě dost negativní pocity - a popravdě to na mě působilo více než hlavní motiv knihy, zvláštní soupeřivé přátelství mezi vypravěčkou Elenou a nevyzpytatelnou Lilou. Nicméně další osud hrdinek mě velmi zajímá, určitě si přečtu zbytek tetralogie - a snad opět načerpám něco z neapolských dobových reálií.

12 14.01.2018

Zase mě dostal ten švédský lišák, zase mě vtáhl, okouzlil a dojal. Ráda jsem se vrátila mezi postavičky z Medvědína, nicméně poprvé během četby Backmanových knih mi ten patos už začal připadat trochu lepkavý. Přeci jen čeho je moc, toho je příliš. Nicméně to nic nemění na tom, že Fredrik je můj miláček a laťku stále drží velmi vysoko.

11 24.02.2022

Za mě docela zklamání. Ano, zajímavá dějová linka by se našla, ale vše je to zabalené do nedůvěryhodného příběhu vyprávěného stejně nedůvěryhodnou a navíc nesympatickou hrdinkou. Všechny ty historické události a postavy jsou v příběhu tak nějak "na silu" - kde se zrovna něco dělo, tam to vždy Róza vymetla a pak se plynule přesunula k dalšímu diktátorovi. Autor toho poslepoval dohromady příliš mnoho... a nedrží to. Příběhy obyčejných lidí na pozadí historie čtu ráda a skvělých knih s tímto námětem je díkybohu spousta, ale tato mezi ně nepatří, bohužel.

P. S. Jedna ze scén jako by vypadla z Lídy Baarové.

11 05.07.2019

"Dobrá kniha, lepší než Hotýlek, ale že by to byla taková pecka, jak všude píšou...", říkala jsem si během čtení knihy a plánovala dát čtyři hvězdičky. Pak přišel konec, já vyvalila oči a pět hvězd bylo jasných. Precizně sestavený a propletený příběh, skvělé vyprávění autorky, postupné odkrývání skutečností, dobové reálie...určitě to stojí za přečtení, o tom žádná.

Nicméně to čtenářské "zbožštění" knize škodí. Ze všech stran se valí neskutečné nadšení a po všech názorech, jaké je to výjimečné a kulervoucí dílo zasluhující piedestal jsem zřejmě čekala o něco víc. Kniha je výborná, což o to, ale že by mi změnila život nebo že by to bylo to nejlepší, co jsem kdy četla a číst budu...to ne.

11 06.07.2018

Veronika se rozhodla zemřít a já během poslechu audioknihy párkrát litovala, že se jí to nepovedlo už na začátku.

Tak zajímavý název, tak dobrý námět - a nic víc. Prý je to filosofické a nutí to k zamyšlení...prosím vás, to, že se máte zamyslet, zda žijete život podle sebe nebo podle druhých, se dočtete i v Cosmopolitanu. Kdo je v tomhle světě vlastně blázen, přiblížení se smrti probudí chuť k životu...tohle má být to filosofično? Vždyť je to všechno tolikrát omleté, že už je to klišé. A to ani nemluvím o důvodech Veroničina rozhodnutí nebo o konci, který tušíte už tak od poloviny a po prokousání se životními příběhy Veroničiných spolupacientů, které vás ani trochu nezajímají, zjistíte, že jste to tipli správně.

Myslím, že z námětu promyšlené, ale nepovedené sebevraždy šlo vytěžit mnohem víc. Budiž. Co mi pilo krev, byla právě ta instantní filosofie vydávaná za hluboká moudra. I z těch mých dvou hvězdiček je jedna lehce pohaslá.

11 31.01.2018