herdekfilek komentáře u knih

Kniha, po které se mi chtělo umřít, protože chci umírat šťastný.

4 18.06.2013

Dalajlama neúnavně plní PR tibetské věci. Nerozohňuje se nad nespravedlností záboru Tibetu Čínskou nelidovou armádou, ale řeční o síle soucítění. Neverbuje vojska, aby dobyl zpět svůj pozemkový fond v Himalájích, ale rozkládá o lásce a odpuštění. Revolta světového politika nevídaná a tím pádem i zcela bezpředmětná. Pokud by všichni politici byli jako Dalajlama, bylo by na světě příjemně jako v pelíšku. Takhle se na Dalajlamu hledí jako na vcelku vtipnou variantu mluvící tapety, která aplikovala Kristovo - já do něj chlebem - do reality a tím potvrdila, že všechny věčné pravdy se nemusejí setkat s absolutním pochopením. Vždyť už bychom měli být poučeni a prostě věřit zjevenému.
Kniha je přepis přednášek, které Dalajlama pilně vytapetoval po světě a téma je dané. Soucítění. Člověk by soucítěním mohl přesouvat parníky, ale bohužel ne politická rozhodnutí. Čína je Čína, nedá se svítit, to je kolos. Pokud bychom udělali zábor Tibetu my, už jí máme mezi očima a rozhlížíme se, kam nám za trest zmizly Sudety. Už zase.

4 27.01.2013

V komentáři malý, ale zásadní SPOILER.
Pro tu krásnou češťynu, pro tu bych i vraždil.
Vančura uměl udělat z češtiny jazyk vskutku nádherný. Škoda, že k ní nedokázal stvořit, alespoň v této knize, i nosný a zapamatovatelný příběh. Takhle jen velmi pěkně plácal vcelku o ničem. Obyčejný příběh obyčejného života, který končí smrtí jedné z hlavních postav. Smrt to je ovšem uměle a nepropracovaně nastavená. Vančuru samotného sepisování příběhu přestalo nejspíš ke konci bavit.
Za tuto knihu by potřeboval Vančura nasekat na zadek. Jistě, zlatými pruty za krásně použitý český jazyk, ale bolestně za odfláknutý příběh a psychologii postav.

4 06.07.2012

Pan spisovatel najel na pár vcelku zavedených spisovatelských zhovadilostí, které v knize nesnesu.
První byla fascinace vlastním pohlavím. Ob stránku milý vypravěč zvěčňoval do historie ten svůj ohavně trčící pokus o nesmrtelnost, přes který se nedalo nahlédnout ani do děje, natož do nějakých myšlenek, které byly, mimojiné, v knize velice zřídkavé a jaksi náhodné.
Dalším nešvárem byla nanejvýš přihlouplá fascinace vlastním psaním. Kdyby se autor přendal od psacího stolu někam do parku, zahalil se šerem a navlékl se naň kabát, nebyl by problém v něm vidět dokonalého exhibicionistu.
Ke konci knihy už si autor s nesmyslně běžícím dějem nevěděl rady, tak vše ukončil bujarým opěvováním Holocaustu. Opěvování tu samozřejmě proběhlo za účasti poplatnosti svému národu. V tomto případě k národu židovskému. V koncentrácích trpěla spousta lidí. Za války nemlich to samé. Ale ta zběř, která z toho už kolik desetiletí žije, ta je na hnusnou vykládku vidlemi.
Autor knihou nic říct nechtěl. Nebo chtěl, ale nějak se na druhé stránce zakecal a až do konce se z toho nevymotal.
Ano, první stránka byla pěkná.

4 03.04.2012

Číst knihu, která se čte sama je svým způsobem nudné. Žádné těžkosti s myšlenkou, protože je předložena tak jasně, bez výkrutů, bez nějakého žblebtání okolo. Noemovo dítě je kniha přímočará. Nezahýbá, jen pokračuje jemně kupředu nevšímaje si okolí. Schmitt se jal vyprávět kus druhé světové z pohledu dítěte. Roztomilá naivita smrada, která vypráví o hrůzách. Ale tak ano, je to trochu prvoplánové, dá se říct i laciné, vždyť když vypráví dítě je to vždycky intenzivnější než když do slovních druhů mluví dospělí. S dospělým nějak pudově nemáme až takový soucit. Ale i tak Schmitt, jakožto dítě, hovořil moc pěkně. I když té naivity někdy bylo přes míru.

4 14.01.2012

První medializovaná feministka historie. Medeia. Žena, která se rozhodla vzepřít. Koukněme se na to upřímně. Každý rodič by své děti občas rád oběsil na stromě. Jen tak lehoučce, aby je to nebolelo. S citem pro Krista, vždyť se tu pracuje na bázi rodič-dítě. Ne každý tak ovšem učiní.
Co udělá žena první, přičichne-li k feminismu. Oběsí vlastní děti. Co udělá muž první, přičichne-li k feminismu? Najde si jinou ženu. Ale to byli ti neandrtálci ze starého Řecka. Pravda, položili nám základ naší společnosti, vynašli ty nejlepší pravidla pro soužití toho s tamtím, zkráceně, není jim za co být vděčný. Kultivovaněji se vraždit a znásilňovat ze zločinu prohřešek nedělá.
Novodobá podoba feminismu zapomněla na přírodu a výsledky svých sexuálních fantasií převedených v realitu už nevěsí na stromy, nýbrž na klenuté pařáty vlastní kariéry. Doba dobře uvázaných smyček a v posledním záchvatu života se klepetajících dětských nožek je tatam. Ale tak co. Nic.

4 25.10.2011

Čekal jsem něco podnětných myšlenek na téma - Bůh není a kdo si myslí, že ano, je minimálně hlupák. Ale Bakalář jen plkal do pletiva blbosti předpokládatelné argumenty bez jakékoliv inovace. Čekal jsem inteligentní knihu na způsob Tabu v sociálních vědách a našel jen výkal vystříkaného pera.

4 24.05.2011

Velmi vtipně pojaté rady začínajícímu komplexu ne až tak šikovného muže. Sebevražedné mise na opravu vypínače či stlučení poliček, se čtou takřka lépe než kdejaký román. Přečetl jsem si knihu celou, včetně dlaždičkování a tapetování. Moc pěkné.

4 17.05.2011

Naprosto perfektní kniha. Nejen že se člověk duchovně dovzdělá, ale, a tady se projeví mé ušlápnuté anarchistické já, z kancionálu se dají nádherně balit cigarety. Papír stránek je jemný a kdyby nebyl poskvrněn tiskařskou černí je identický s papírem cigaretovým. Takže mám doma dva kancionály, ještě jsem je nedočetl, ani nevykouřil. Oni když dojdou o půlnoci papírky není jiného zbytí, než se odevzdat Bohu a jeho literatuře. Z jedné stránky tři cigarety krát 742 se rovná 2226 cigaret. Úžasné kvantum rakoviny a zpomalených spermií..

4 22.03.2011

Divoký, snad až zvířecí pohled na svět. Je zvláštní na jakých životech to lidé lpí. S tupým hlídáním teritorií se osočujou a okrádají. S blbostí snad až dechberoucí po sobě střílejí z pistolí i nevymáchaných hub. Plivou si do řitních otvorů a proklínají jejich, tvoje, svoje, naše náboženství. Zajímavý pohled na sexualitu zcela oproštěnou od romantiky, lásky či dvoření. Prachsprostý chtíč, přebujelý, neovladatelný. Do toho marnost bez budoucnosti. Útlak ze všech stran.
No prostě kniha, která stojí za přečtení. Ač oblibuju v knize depresivní nádech, v této knize se mi příliš nelíbil. Deprese společenská, která knihu prakticky napsala, se nikdy nevyrovná depresi jediného člověka. Duševní muka jsou mi milejší nežli muka celospolečenská.

4 19.03.2011

Eseje, jistě tuze zásadní a přínosné, tonuly v jisté rozbředlosti a zároveň v intelektuálské nabubřelosti. Přečetl jsem je chutě, ale po jejich zdolání jemně zajuchal.
Druhá část, ta pro méně vyvinuté, mě zaujala o dost víc. Myšlenky někdy zásadní, někdy méně, mě dokázaly vyburcovat k souhlasnému mručení či nesouhlasné árii vzteku. Což u knihy oceňuju.
Orwellovo 1984 je samozřejmě (jak drzé) mnohem lepší. Což připisuju i faktu, že Burgess své pocení ukončil v chvatu a bez citu ke kvalitnímu uzávěru. Nejistě mu to prokapávalo za poslední tečkou, což je, na mistra, ostudné.

4 03.03.2011

Co ve filmu smysl nedávalo, v knize začlo. Co ve filmu bylo směšné, v knize bylo děsivé. Co v knize to ve filmu. Co ve filmu, v knize. Jsem z té sorty pobratimů, co se Parfémem dřív nechalo obloudit na filmovém plátnu, než v knize. Moje blbost. Přistupoval jsem ke knize, díky filmu, dost opatrně a dost dlouho. Ale nebylo se čeho bát. Čtivé pachy rozlinuly se mi duchem a servaly se s mým vlastním puchem. Trvalo jim to, ale svedly to víc než dobře.

4 21.11.2010

Úžasné a dechberoucí dílo. Škoda, že se jednomu autorovi nemůže Nobelova cena za literaturu udílet vícekrát. Jelinekové bych ji dal, kdyby mě v tomhle někdo poslouchal, za každé slovo v téhle knize. Dočetl jsem pianistku, vrátil ji do knihovny a za týden si pro ni běžel znovu, protože to prostě jinak nešlo.

4 30.11.-0001

bylo to prázdné, tolik prázdné, bože, to bylo tolik prázdné

3 01.10.2014

má mě ráda

nemá mě ráda

má mě ráda!

To není z mistrova pera.
Sekám poklony.
Jen tak si jdu a najednou sekám poklony. Tý vo!

3 15.03.2014

Feng-šuej je nádherná japonská metoda. Ozkoušená staletími, prožitá, skutečná, v Japonsku mající své opodstatnění. V Čechách páchne cizotou a falší. My máme své bytelné almary nacpané tam, kam se vejdou, ne tam, kde budou skládat účty luftu. Naše kultura je jiná, stejně tak krásná jako ta japonská. Nesmrdí cizotou, neuvidíte v ní exotiku, ale jste v ní doma. Nakoupit si v IKEE a poté vyznávat feng-šuej je jako s plnou pusou ovaru zapáleně hovořit o vegetariánství na zabíjačce.

3 10.08.2013

Plýtvat superlativy je věc zbytečná, ale někdy člověku nic jiného nezbývá.
Byl jsem uchvácen, zcela.
Proč tomu chlapovi někdo nepřeložil i ostatní knihy?

3 18.12.2012

Nesmírně zajímavý pohled na naivitu ne až tak blbého člověka, kterého pohltila doba. Protože doba, ta umí pohlcovat předpisově.
Štrougal byl státník bolševik a v knize formou rozhovoru dává do oběhu něco z absurdních i méně aburdních přání, která právě bolševismus provázeli.
Mé hodnocení není příklonem k jeho zmatenému přesvědčení, ale k historické zajímavosti.
Všichni víme jak na běh bolševismu a jeho pád pohlížel disent, ale z pohledu bolševika, zamlčujícího i prozrazujícího, jsou tu k užití nové dimenze.
Jeho pohled na porevoluční rozkrádání státu za účasti veškeré politické elity je velmi zajímavý. Víc než zamlčování tohoto rozkrádání.

3 31.12.2011

A ještě jednu, páč prostě musím.

Me (ga) loman

Mistr (cha!) zas nezřízeně
Vyžíval se v Bétoveně
Rozšrotoval piáno
A má tudíž dohráno

Neb gdo dílo Bétovnový
Przní ten má betonový
Že uš si víc neškrtne
Zaživa ni posmrt...ne!

Dyť pravému virtuozu
Je piáno bez úhozu
Pouhým bradlem bez madel
Fčelínem bez žihadel

Tmavou brýlí beze sklíčka
Eroplánem bez nebíčka
Zologickou bezzvěře
Páterem bez páteře

Novým sérem bez mikroba
Neboštíkem beřbřitoba
Porodníkem bez života
Prostitutem bez kokota
Zlatým hřebem bez večera
Hospodiňkou bez myxera

(V náhlém chvatu vypuštěno 85 veršův)

Koukněte se na frajéra
Uš mu končí karyjéra
Uš mu končí kurikulum
Vypíská ho publikulum

O slávě sny se mu snily
Teď lítají vejce schnilý
Schnilý vejce a řekvičky
Umělcovi do rakvičky

Šťasten gdo se tomu vyh
Ježišmarjá pozor cih...

3 23.11.2010

Nádherné básně.
Pokusím se sem jednu vypečenou přepsat.

Tedy
Nevydařený pohřeb

To není možný kolik šílenců
Stojí dnes frontu f prodejně věnců
F krematoriu už zvali k obřadu
A já eště furt nepřišel na řadu
F Strašnicích z Olšan sem co by dup
Cupity dupity cupity dup

Řek sem si teda vemu to během
Abysem stihnul tvůj pohřeb žehem
Sžírala mě totiž divná potřeba
Stát se zlatým hřebem toho pohřeba
F Strašnicích z Olšan sem co by dup
Cupity dupity cupity dup

Drapnul sem doma trs růží z drátu
Smuteční závoj spích doma z vikslajvátu
A v nejlepších botách s vyšším kramflekem
Vyšel sem se loučit s drahým člověkem
F Strašnicích z Olšan sem co by dup
Cupity dupity cupity dup

Gdyš sem šel kolem městského WC
Přešel můj nářek ve vysoké cé
Aby pražská luza na to čuměla
Jak mě bolí stráta mýho přítela
F Strašnicích z Olšan sem co by dup
Cupity dupity cupity dup

U brány strážci neznalí taktu
Chtěli mi bránit f pietním aktu
Já fšak jejich posměch nebral osobně
Po čichu sem došel přímo k spalovně
F Strašnicích z Olšan sem co by dup
Cupity dupity cupity dup

Proběhnu síní k rakvi f tu stránu
Zulíbat fposled tělesnou schránu
Lafeta fšak byla nezajištěná
A já rázem sklouznul až do plamen...
Áááááááááááááááááá!!!...
F Strašnicích z Olšan sem co by dup
Cupity dupity cupity dup

Pro pozůstalé mám jen jednu radu
Při pohřbech stůjte co nejvíc vzadu
Těšíte se jak se povyrazíte
Neřeknete švec a uš se škvaříte
F Strašnicích z Olšan ste co by dup
Cupity dupity cupity dup

3 18.11.2010