hanavka komentáře u knih

Těžko napsat něco, co ještě nezaznělo. Vynikající kniha, obrazově silnější než 1. díl, ačkoliv přiznávám, že druhá čtvrtina knihy mi zabrala časově mnohem více než celá druhá polovina.
V komentářích se často zmiňuje bolestivý osud Ženky. Pro mě je však nejsmutnější osud Tomka, protože velkou část života promrhal a ještě proti sobě dokázal obrátit tak silnou ženu, jakou je Fanka, ve své zarputilostí i ji připravil o rodinné štěstí a nakonec se ani nestihl ohlédnout.
Protože v knize se hodně točí téma hledání štěstí v malých věcech, musím vyzvednout postavu Barky. Tak nekonfliktní, šťastnou osobu, která si navzdory té zrůdné mašinerii kolem udržela svoji lehkost a naivitu, to by člověk opravdu v celém světě těžko pohledal. Každá scéna s ní byla kapkou klidu v oceánu emocí.
Nezbývá než si opět trochu pateticky připomenout, že je opravdu třeba být šťastný za každý okamžik v životě, kdy člověk žije v míru se svými nejbližšími. Už jen pro ty, které to štěstí neměli.

22 14.05.2021

Na knihách paní Mornštajnové mě nejvíce fascinuje, jak se v malých slovech a v ještě menších obrazech střídají obrovské historické milníky. Knihy se čtou lehce, skoro samy, na stránkách letí roky, díky nimž se křivdy a bolesti mění a modifikují, až to nakonec vypadá, jako by se ani nic velkého vlastně nestalo. Knihy přesto nevyznívají odosobnostněně či nezúčastněně. Za mě je tohle nejlíbivější rys všech jejích knih.

Na tomto příběhu se mi nejvíc líbil závěr. Anežka není zrovna typ literární postavy, kterou by čtenář miloval - i Alžběta si v průběhu stránek získá větší sympatie, ale díky ukončení knihy si člověk uvědomí, že i sobecký a vlastně špatný člověk může mít nakonec pěkný život a že je lepší všem to dobro a lásku přát, nežli jim je zazlívat, protože koneckonců dělali, co mohli.

19 19.04.2020

S hlubokou úctou děkuji za tuto knihu vzpomínek paní Šimkové. Až se se mnou zase někdo bude chtít přít, že za komunistů bylo lépe a já nemám právo dobu soudit, když jsem v ní nežila, budu mít další argumentační munici... Obdivuji každou ženu, která si tímto vším prošla, sdílela zakrslý životní prostor s vražedkyněmi, násilníky v sukních, podvodnicemi i jinými kreaturami, a přesto se stoickým klidem přijímala každou ránu mezi vysokými zdmi, aniž by zanevřela na život, vzdělání a lidskou dobrotu. Velmi silný životní příběh, na který je radno nezapomenout.

18 21.03.2020

Knihu jsem záměrně odkládala na dny volna. Dobře jsem udělala. Asi tři dny mi trvalo, než jsem se s ní úplně srovnala. V noci se mi zdálo o chlévě v Terezíně, o rozhlase na náměstí i o plazení se po nástupišti. Úplně mě mrazilo z toho, jak se velké události děly jakoby mimochodem a ty malé naopak rezonovaly a zarývaly se mi pod kůži. Těším se na představení do divadla.

18 29.12.2019

(SPOILER) Tato kniha mi nějaký měsíc ležela na poličce. Vždyť vychází pořád tolik skvělých knih, však tahle chvíli počká, myslela jsem si... To jsem ještě netušila, že ji přečtu za jedno odpoledne a jednu noc. Jakmile ji otevřu, už nemůžu přestat.
Díky za tuhle knihu. Vedle všech těch vydaných tetovačů, Cilek a švadlen, které dělají z hrůz 2 sv.v. junácké bojovky, je tato kniha obsahově surová a realistická. Víte o červech ve zbytcích jídla, škrábete se, jako by vám taky skákaly vši z vlasů do obočí, bolí vás dásně jako při kurdějích a přesto řádky hltáte, cítíte v ruce oblázek s třpytkami, na jazyku chuť štědrovečerní čokolády a na tvářích paprsky prvního slunečného dne za polárním kruhem. Smějete se a brečíte a říkáte si, že tohle nikdy nemůže dopadnout dobře. To přece žádné tělo a žádná duše nemůže vydržet. A taky, že to třetina obyvatel pobaltských zemí nevydržela. Čest jejich památce a velké díky autorce a přeživším, kteří jí propůjčili důvěru a svěřili svůj příběh.

16 17.05.2021

Tuhle knihu považuji za skvělý počin díky vykreslení reálných archetypů. Já sama představuji holku, co utekla z dědiny do města a všichni se na ní doma dívají jako na namyšlenou "lepší" dámičku, co přijede jen na hody a nebo když jsou vajíčka a čerstvé maso, takže jsem se v postavě Jany našla hned :) Navíc moje máma přesně mluví hanáčtinou, kterou je kniha psaná. A kdybychom se prošli po vesnici, najdeme z knihy opravdu skoro všechny postavy.
Nemůžu ovšem říct, že bych knihu považovala za komickou - občas se tam žertovná chvilka mihne, ale veskrze je pak člověku spíše stejně smutno z toho, co čte. Střet staré a nové školy, potřeba dávat si na vše pozor, aby náhodou sousedi neřekli, ale doma má každý schované velké kostlivce, neochota vcítit se do jiného člověka, snaha zesměšňovat problémy ostatních, jen aby ty naše vypadaly na oko větší, všudepřítomná chamtivost a závist... Venkov má samozřejmě i své kladné stránky, ale ty temnější Dvořáková vystihla perfektně.

16 12.07.2020

Od boháče k chudákovi jen za malý krok.
Klostermannovy charaktery jsou navzdory časové propasti svou chamtivostí, chvástalstvím a hledáním těch nejjednodušších cest zcela reálné a skvěle zapadají i do moderní doby.
Zajímavá je linka odvrácení dětí od svých rodičů. Tolik oblíbené výroky "Tohle přece dříve nebylo", "Dřív k sobě byli lidé hodnější a drželi při sobě!" jak ukazuje i tato kniha, neplatí.
Svět Klostermannovy Šumavy je divoký, strašidelný, barevný, plný tajemství a životu nebezpečných mokřadů, líčení je poutavé a i přes některá zdlouhavá místa se o něm čte velmi příjemně.
Klostermann zkrátka patří k literární klasice, která je velmi hodnotná i dnes.

15 23.01.2021

Knihu jsem po první třetině odložila na více než měsíc zpátky do knihovny. Někdy prostě víte, že není ten správný čas. Jsem ráda, že jsem se vrátila.
Bylo to bolestivé, deprimující, alarmující, ale bylo tam i to hezké, i když jen poskrovnu - přátelství s bylinkářkou, nový partner a jeho dcera, nové poslání v pomáhání nemocným, na druhé straně láska a souznění s Alešem, dva synové, splněný sen v podobě vydaných knih. Život je to, co máme, a oběma hrdinkám se dostalo i něco málo z toho, co si přály, přestože jako celek by si jejich život nikdo dobrovolně nevybral.
Moc oceňuji, že Mornštajnová využívá reálných událostí - povodně 1997, útok 11.9., technický pokrok jako mobily, internet. Každá podobná zmínka mi pomohla si zvědomit, jak tenká hranice zde mezi fikcí a realitou vystupuje.
Taktéž, narozdíl od mnoha diskutujících, oceňuji, že jsme se nedozvěděli nic o osudu zbytku rodiny. Ne, že by mě nezajímal, ale je jednoduché si domyslet, že přesně takto kdysi rodiny mizely a spolu s nimi jejich osudy a vztahy.

14 25.07.2021

Jednoznačně nejpůsobivější kniha, se kterou jsem se letos setkala - možná proto, že je naskrz skutečná. Příběhy kontaktů, se kterými autor debatuje za více či méně (až téměř nikdy) příznivých podmínek jsou sondou do dna s válkou spojenou agresivitou, nevědomostí, propagandou a odkrývají podstatu nepochopení, politikaření a špatných životních rozhodnutí pěšáků na obou stranách válečného konfliktu.

A pak je tu třešnička o českých stopách. Přiznám se, že části zmiňující Ondráčka, zmateného krajana uvízlého na hranicích nebo osudy dobrovolných českých žoldáků jsem četla i dvakrát či třikrát, abych se přesvědčila, že mě nešálí zrak. Množství "To snad není ani možný!" momentů bylo zcela úměrné mojí naivitě a neznalosti. Silně se ve mně bije touha po porozumění věci a zároveň pocit marnosti a znechucení.

Knihu doporučuji všema deseti a děkuji za tématem jedinečnou publikaci.

14 18.10.2020

Paní Dvořákovou čtu ráda. Píše jednoduchým jazykem, díky kterému stránky letí a než se nadějete, je konec. Tady ovšem naprosto jednoznačně láme srdce.

Hysterická, pedantická matka, cholerický otec a sestra zvyklá být na výsluní. K tomu křehká duše s láskou k rodinou nepochopenému koníčku schovaná v mlčenlivé, tvrdé povaze a neštěstí je na světě.

Kniha je velmi jednoduše uvěřitelná a není těžké si představit, že příběhů, jako je tento, se kolem nás mohou dít stovky.

13 26.12.2020

První slova, která mi po dočtení probíhají hlavou jsou "A kruh se uzavřel". Všechny rysy generačních kronik paní Mornštajnové mám velmi ráda a nepřestane mě okouzlovat, jak pomocí malých slov popisuje velké dějiny a zároveň je nechává ožít v jednotlivých postavách. V každé z jejích knih jsou lidé, které dokážete pochopit a mít k nim sympatie. A také lidé, kterým sice rozumíte, ale pochopení pro ně hledáte už trochu stěží. A proto, ačkoli mi Václav nebyl blízký, bych si přála, aby Jindra obálku dostala před jeho smrtí anebo vůbec, protože ona jediná měla svědomí čisté a zasloužila vysvětlení.

12 29.09.2020

Wow! Prostě wow! Přečetla jsem knihu tak rychle, že se do ní budu muset pustit znova, abych si vybavila detaily, které jsem nebyla napoprvé v tom fofru schopna pojmout. Bravurní, strhující práce se slovy, komplexnost a unikátnost příběhu, která vás nutí číst "ještě jednu kapitolu a půjdu spát" až do 3 do rána, než zaklapnete poslední stránku. Naslouchač byl fajn, ale Faja to předčil a rozhodně si zaslouží plný počet. A zítra rovný skok do třetího dílu :)

10 13.07.2021

Lituji, že jsem knihu četla až po prostudování současné kauzy AM o domnělém plagiátorství. Věděla jsem, o čem kniha je, a i to, jak skončí. To rozhodně ubralo na prožitku. Po přečtení tak cítím jen frustraci a naštvání na to, že v knize chybí jakákoli dobrá postava. Svět rozhodně není dokonalý, ale je to dobré místo k žití.
Spoiler
Cítím trochu odpor nechat si knížku v knihovně... Hluboce lituji, že Jakubově rodině se nedostalo rozhřešení.
...
A myslím si, že AM se plagiátorství nedopustila. Příběhů jako je tento je bohužel prokazatelně více, než bychom se mohli domnívat.

9 02.05.2023

Kniha není cestopis a není pro dobrodruhy. Není o tom, co naplánuješ, jaká místa navštívíš a co vidíš. Není psaná chronologicky ani spisovně.
Tereza o knize řekla, že je to kronika lásky.
Je pro DobroDruhy, Druhy v Dobru. Je o tom, co při cestách nenaplánuješ. O místech, na kterých skončíš omylem a která nevypadají tak, jak sis je vygoogloval. Je psaná o tom, jak a co na nich cítíš. A jak to cítí všichni okolo. A taky o tom, jak jsou cítit všichni okolo. A že jídlo je všude super. Kromě Peru. A že nemoci jsou všude a když cestuješ, chytneš každou z nich. A že když cestuješ, tak chceš domů. A že když jsi doma, chceš pryč.
A taky o tom, že láska je.

A jestli myslíš, že tento komentář je od věci, nebo taky zmatenej, tak knihu nečti :)

9 11.01.2021

Ani po sto letech jsme v zásadních otázkách zdraví a péče na úkor bohatství a nadvlády nepokročili. Číst tuhle knihu v roce 2020 má mrazivý podtón.

9 27.09.2020

Podařilo se mi začíst až napotřetí, ale nakonec to opravdu stálo za to :) Nejvíc mě bavilo gradování zápletek - v každé povídce se jako původní problém tvářila nakonec marginální záležitost a ten velký zádrhel se objevil až později v příběhu. Každá povídka je opravdu skvěle a do detailu promyšlená. Do dalších dílů se pustím s chutí, doufám jen, že jsem si zapamatovala všechny důležité postavy. Bylo jich totiž na mě najednou trošku moc.

9 14.08.2020

Jedna hvězda za audioknihu. V papírové formě bych to odložila někam jako podstavec...
Jediné vysvětlení, proč tato kniha kdy vyšla musí spočívat v nějakém zvráceném experimentu typu pejsek a kočička vzali všechna témata postmoderní společnosti, rosypali je jako mikádo, vytáhli vše, co zavání sexem, nefunkčními rodinami, násilím a smrtí, hodili do hrnce, poté si hrnec označkovali jako svoje teritorium a už si na něj nikdy nevzpomněli. Hrůza a čistý odpad.

9 20.04.2020

Po 150 stranách jsem přešla na audioknihu. Věděla jsem, že kniha má co nabídnout, ale prostě se mi nedařilo se začíst. Jsem ráda, že jsem to nevzdala úplně, protože druhá polovina knihy se mi líbila velmi. Každý asi vypíchne to, co si umí nejlépe představit. Mně osobně nejvíce oslovil vývoj a popis vztahu mezi Liesel a jejím tátou a také skryté dobrodružství kolem Maxe. Také oceňuji, že válečné útrapy nebyly ústředním motivem, ale spíše nití, která se linula v pozadí celého příběhu.

8 29.12.2020

Audioknihu jsem začala poslouchat krátce po poledni a před chvílí mi doběhla poslední minuta. Je krátce před čtvrtou ráno. Víc asi netřeba říkat :) Z tohoto příběhu jsem si prostě sedla na zadek.

8 31.10.2020

V konkurenci knih na toto téma a přesycenosti trhu nemůžu hodnotit jinak, než průměrem. Příběh je poutavý, jde zase o trochu jiný pohled, holokaust zde není vykreslen jako tvrdší junácký letní tábor, jde se do detailů a na dřeň, přiučila jsem se zase o dalším kousku světa... A přesto mi něco brání hodnotit vyšším počtem. Asi jsem měla příliš vysoká očekávání.

7 21.08.2021