Haloon komentáře u knih
Na úvod by mě zajímalo, v jakém psychopatickém Švédsku to autoři žijou? Proč je každá druhá postava nebezpečný cvok? Bohužel, vidím v tom nesmyslnou snahu zaujmout, ze které vychází panoptikum brutality, zvrácenosti a neuvěřitelnosti.
A špatné bylo i jednání postav. Nelogické a leckdy i absurdní. Pryč je důvěra v obsah textu a stejně tak v příběh jako takový.
Střípky všelijakých příběhu ze všech možných koutů světa, které na autora prozrazují, jak moc byl zcestovalý. Skrze písemnou formu zkušeného redaktora můžeme sdílet jeho zážitky a postřehy, z odlehčený příběhů vážné i nevážné tematiky.
Svět se rozšiřuje, avšak samotný prostor ztrácí na plastičnosti a je až na výjimky spíše nespecifickým dějištěm. Spolu s ním nám ale přichází řada moc pěkných zvratů.
Hirce se fandí snadno a ostatní postavy mají také své kouzlo. S charaktery to autorka umí a myslím, že atmosféra na konci jen vybízí k přečtení poslední knihy trilogie. Za mě ještě o něco lepší než první díl.
Styl Nesba (snad to skloňuji správně) se neztrácí ani v povídkové formě. Valná většina, ne-li všechny, se týkají žárlivosti a dílu opět vládne ta neuvěřitelná promyšlenost v detailech.
Čekal jsem těžké a ponuré drama, ale ona to byla místy docela sranda. Často trochu bláznivé a humorné, ale ke komedii to má pochopitelně daleko.
Autor hodně předpověděl a ještě více varoval, o tom tu již bylo napsáno mnoho. Určité vize v příběhu nám předkládají ošklivé alternativní scénáře. Snadno pochopíme. Protagonista Prokop byl často pořádný pako, ale musí se mu nechat, že si dobře uvědomoval tíhu odpovědnosti, jež držel v rukou.
Dodatková knížečka s množstvím zvířat a potvor ze světa HP. Řadu informací zná čtenář již z příběhových řad, jiné jsou zas moc dobře známé z mytologie, takže nových informací tam není tolik, kolik by napnutý fanda čekal. Ale i tak umí obohatit a zaujmout.
Pěkné a originální, s lehounce naivním rozborem od samotného Brumbála. To by tolik nevadilo, však je to cílené pro děti. Trochu v tom však cítím snahu, vyvařit ze světa HP co se dá.
Tak tedy za mě má trilogie vzestupnou tendenci. Právě v tomto díle jsem nejsnáze věřil postavám a tomu, kam se skrze bolest a soužení dostali ve svém přesvědčení. Věřil jsem tomu a pochopil, proč se už knižní Hunger Games stalo světovým fenoménem.
Příběhu zcela dominuje náročná zápletka, která probouzí celou paletu emocí… Napětí, zvědavost, znechucení, strach i údiv. Zpočátku je těžké vše pochopit, ale jakmile se nitky spojí, ten Aha efekt je obrovský. Škoda jen těch postav, které nebyly moc sympatické ani zajímavé.
Možná o trochu slabší díl, přesto stále o mnoho lepší než průměr tohoto žánru. Kombinace záhadného případu, poodhalování minulosti a nadmíru čtivého textu dělá z této trilogie opravdový klenot.
Před čtením Skály jsem neměl tušení o existenci nějakých Hebrid. Teď mám pocit, jako bych tam chvíli žil. Mozaika Mayových příběhů složila úchvatný obraz, se kterým se jen těžko loučí.
Epický souboj vědy a víry přímo v srdci kolébky moderní civilizace. Ani jedna strana nenechá na druhé nit suchou. Dílo otevírá desítky úvah a myšlenek, které rozhodně mají své opodstatnění.
Kdo je to tenhle Brown? Zjistil si o Vatikánu a církvi první poslední a předkládá nám moudré myšlenky, kterým čtenář rozumí. To celé pak zabalil do napínavého děje, jak předvařenou porci pro Hollywoodský trhák. Sem s dalším Brownem!
Oceňuji úmysl i formu s jakou byla knížka napsána, leč není dost fantasy pro fantasy fandy, ani dost obsáhlá pro nadšence do mytologie. Jak moc by taky mohla obohatit? Přečetl jsem ji do třiceti minut… Takže pěkné, ale nesmyslně krátké.
Po přečtení je mi jasné, že autor je výborným vypravěčem. To o čem vypráví, je už druhá věc.
Nevím jestli to na mě bylo moc intelektuální, či zda jsem neměl při čtení energii vnímat co visí mezi řádky, ale v příběhu jsem se orientoval spíše těžkopádně.
Také mi vadí, že z díla cítím dojem, přílišné moralizace, který příběhem prostupuje. Zdá se z toho, jako by měl autor patent na rozum, což si mé sympatie nezískalo.
Ale v rámci kapitol se to čte výborně.
Krátké dílo, ale přitom jedno z nejvýznamnějších z naší domácí tvorby. Tedy, přestože má původ germánský.
Nemohu nesrovnat se Sapkowského Zaklínačem, neboť v obou příbězích shledávám řadu podobností.
Citlivý vyvrženec ze společnosti ve světě, kde nevládne zrovna Boží desatero. Sám proti nespravedlnosti a zlé vůli. Kdo je duší alespoň trochu romantik, ten takovým postavám zkrátka musí fandit.
Inu, na tak mladou autorku dost dobrý!
Občasná naivita v příběhu je pochopitelná a také jsem měl problém ponořit se do světa a uvěřit mu. Ale postavy byly napsané skvěle a chemie mezi nimi úžasná.
Myslím, že přesah do fantasy pro dospělé dílu spíše ubližuje. Je to zkrátka pohádka a rozhodně umí vzít za srdce.
Staré báje a pověsti mi připomněly, jak důležité jsou příběhy pro lidskou společnost. Právě drama má tu schopnost nás nejlépe upoutat a naše paměť si snáze pamatuje to, co bylo vetknuto do příběhu.
Staré báje tak nesloužily jen k zábavě, nýbrž skrze zábavu bylo možné předat nějakou tu edukaci, poučení, ale i podstrčení žádaných morálních zásad staré řecké společnosti.
První polovinu dosti zmaten, ale pak se vyjasnilo oč běží a začala to být celkem jízda. Komická, krvecákající, akční a potrhlá jízda. Kniha skvělá na oddych s humorem na každé stránce. Leč některé srandy se trochu opakovaly a se zápletkami to nebylo o nic lepší.
Zkusil jsem to, ale nejspíš to nebude nic pro mě. Řekl bych, že se to drží jen elementárních a jednoduchých prvků příběhu, logiky, postav a vůbec všeho a nic moc zajímavého na to neshledávám. Ale každý má svůj vkus samozřejmě.
Toto už bych neviděl moc slavně. Celé se to nějak zašmodrchalo a předimenzovalo, až mi není jasné, co to vlastně je.
Měl svět ve světě a jeho původní obyvatelé nějaký smysl? Proč ta vzteklá a afektovaná dvojčata bere vůbec někdo vážně? Není celý plán záporáků jedna totální kravina?
Proč? Jak? Proč?
Otázky se kupí a začínají překrývat zájem o to, jak to bude pokračovat. To prostě není dobře…
Ač je autorská dvojice celkem zručná v budování napětí a dramatu, stejně se nemohu plně vžít do příběhu a postav.
Na vině bude hned několik věcí. Keplerův svět je nepravděpodobný krvák. Hlavní postavy jsou bezchybní a dokonalí hrdinové, záporáci zas geniální psychopati. Kdo tomu má uvěřit?
Bohužel, přílišné drama zde opět vítězí nad aurou reality a výsledkem je jakási krvavá detektivní pohádka.