haki34 komentáře u knih

Serafina je zpět ! a už víme, co je zač...objevují se nové nástrahy, plášť byl jen slabý odvar..teď je tady hlavní padouch...opět napínavé, opět dobré !!!
akorát - fakt si myslela, že když hůl bude někam odnesena, bude to konec ??? Dcera čte, zatím spokojená...a na rozdíl ode mne, kniha jí vůbec nepřijde strašidelná , maximálně naínavá :D

16 27.04.2023

(SPOILER) pro dceru, tak jsem si přečetla taky :) a musím říct, že se už teď těším na druhý díl..poutavá směska hororu, dobrodružna, přátelství..v podstatě můžu doporučit komentář Naias....
Od začátku tušíme, že Serafina nebude jen tak obyčejná holčička..vzdyť ktérá holčička má jantarové oči (mrk , mrk), vlasy, které již popisem (zlatohnědé, nestejné barvy) evokují srst (mrk, mrk) a která je tak nebojácná, že žije hlavně v noci, nebojí se vlézt do sklepa a ni do jiných opuštěných dír ??? Jen celou dobu přemýšlím, cože bude Serafína za faunu... ale postupně. Protože má pro strach uděláno, nebojí se pustit do boje .. s čím vlastně ? je to člověk ? nebo duch ? nebo co vlastně ? strašidelná atmosféra parádní... a stupňuje se. Kromě sklepa přibyde temný noční les, kde místo zvuků vládne ticho, pak zas opuštěný tajemný hřbitov se sochou anděla... Nooo, až jsem si říkala, že budu mít špatné sny i já :) hledáme padoucha..meganetvora...a autor nás zpočátku láká na boční cestičky, podsouvá možné podezřelé...ale Serafina i s novým kamarádem Braedenem má jasno... a pak už jsem jen nedýchala, a čekala, jak se vyvrbí ten šťastný konec..protože bez něj by to nebylo ono, že jo ??
shrnu : dobře jsem se bavila, knížku jsem si maximálně užila, odpouštím i drobné nesrovnalosti, nelogičnosti, rychlé skoky v ději (třeba ztracená Serafina, která ani neví, kde vlastně v tom lese je, má pocit, že je velmi daleko a najednou ji najde její tatínek... nebo Serafina a její původ - 12let mlčení a teď šup - řekneme si to jako nic...) a jak jsem zmínila v úvodu - těším se na další !

17 18.04.2023

(SPOILER) asi jsem od knížky čekala trochu něco jiného...čteno v rámci "romského" období... s kulturou Romů, jako takových, jsme se vůbec neseznámili...nahlédli jsem trochu pod pokličku bohémského folklorního souboru, kde část byla ruská, Oksanina maminka dokonce Arménka, takže přinesla něco svého. O tradiční výchově snad ani nemůže být řeč - jediné, co bylo tradiční, byly asi ty rodinné vazby... Nějaké ty zmínky o divokém soužití rodičů, které končí v Americe, kam se přestěhovali původně jako rodina. Co Oksana ? normální holka...chodí do školy, pak jen tak mimochodem se dozvíme, že hraje na klavír/piano, asi i dobře... do toho zmínky o otcově podnikání s čtením budoucnosti a experimenty místy i s exorcismem, podobným aktivitám se věnuje jeho přítelkyně Olga... Oksana to odsuzuje, ale zároveň jsou její, takže drží hubu a krok. Vše zmíněno velice popisným stylem, že po každé kapitole jsem si kladla otáku : a co bude dál ? co tím vlastně chtěla říct ? tohle je vše ?
To, že Oksana dobyla Ameriku úplně není pravda...spíš bych to nazvala, že dokázala přežít a adaptovat se. Sama se celkem dobrovolně zmítala v křeči, být američankou v.s. uchovat si své kořeny... nelíbí se jí, jak funguje Olga a otec, dokonce i matčino pití, a co udělá sama ? nejvíc na sebe je snad hrdá, kdy se impulzivně porve s jednou známou (protože kamarádkou ta holčina asi nazvat nešla...). Ve vztahu s Olgou jsem taky očekávala spoˇcosi - ne..jen remcání, že Olga je hrozná a to bylo celé...
Za mě - takové nemastné neslané...spíše zklamání... chybí cokoliv hlubšího. Fotky potěšily, ale bylo jich málo. A co se týče rozšíření slovníku - hojně bylo nadávek... a to je asi vše.
A vlastně - Oksano, možná ti křivdím - poděkování v závěru knihy - všemu tomu ansámblu kolem psaní a vydání knížky - to jsi zvládla po americku - na jedničku....

15 17.04.2023

knihobudková...podobnou už máme doma od Richarda Bambergera (slovensky), tak jsem byla zvědavá...a mile překvapena. Hezké pohádky, kde se vyskytují princezny, chytří Honzové, zvířátka, nějaké ty čarodejnice, vojáci...no prostě, jak má být ve správných pohádkách. Jsou tak ty známé jako Jeníček a Mařenka, či Locika (alias Šalatienka v slovenskej verzii), soužití partičky zvířátek, která vyhnala zlé loupežníky z domečku, zlobivý skřítek a princezná zlato přadoucí...no a nejvíc potěšilo soužití datla, klobásy a myši :D Kdo toto vymyslel :D
Já doporučuji !

21 17.04.2023

skvělé, skvělé, skvělé...Irena Eliášová se po "Oheň přestal plápolat" předvedla v mnohem lepším světle. Její "Slunce zapadá už ráno" byla silná, hluboká a skvělá povídka, psaná také i v romské verzi (kdo umí, nebo se učí, může potrénovat)...podobně mě hodně oslovila próza od Evy Danišové...a jako třetí se umístila povídka Jany Hejkrlíkové... Kratší, dvojjazyčné dílko Ivety Kokyové mi přišlo trošku slabší , zejména proto prvním dvěma.
Co měly povídky společného ? zejména tu bolest. To čekání na lásku. Po přečtení mám pocit, že snad všechny romské ženy a děti si projdou násilím , již v primárních rodinách..a pak to pokračuje dál, chlapci vyrostou v muže, tlučoucí děti a ženy, holky jsou jen ty otloukané..kde jen je ta nadějě na změnu ? traumatizace z rodin, traumatizace původu. A přeci je tam něco divokého, nespoutaného, soudržného.
Skvělá, doporučuji k přečtení. Více takových ! a holky, držím pěsti ;)

20 04.04.2023

(SPOILER) další přečtená v rámci "romského období". A byla to balada ! v podstatě můžu podepsat komentář sika444. Jednak výborně napsaná, jednak se povedlo i velmi nenásilně do ní vpašovat spoustu romského moudra (přísloví a pořekadla), slov a v podstatě může sloužit i jako taková konverzační příručka..to vše tvoří podmaz barvitého životního příběhu Ilony - Eleny Lackové... Velmi zajímavá, chytrá a silná žena. Ve které se pere nová Elena, zapojující se do světa gádžů, žena s titulem, funkcí, a zároveň je to manželka a matka, od které se ošekává, že bude stát u plotny, vařit halušky na 100 způsobů. elegantí žena, která je ale schopna bydlet na několiak metrech čtverečních s dalšími příbuznými. Nehrožená bojovnice za práva romů, kterou bije vlastní manžel. A ona to vše v rámci tradicí a kultury akceptuje. I její cesta životem byla nelehká. Válka, Němci, Rusi, hlad, bída...sama poznala nouzi, o to víc se snažila nakopnout ostatní Romy k jiným možnostem života. Zároveň se drží tradic, snaží se zachovat jazyk, kulturu, historii... odvedla pro Romy i pro nás gádže neskutečný kus práce. Více takových. a víc takových Milen Hübschmannových, aby se tvořily hluboké vztahy, propojení, porozumění.
Kniha, u které se zasmějete, pokroutíte nevěřícně hlavou, možná si i pobrečíte. A určitě se na spoustu věcí můžete začít dívat jinak.
P.S. a možná se konečně dozvíte pravý význam slova degeš, dilino a podobně ;)
za mě - klidně bych přidala 6*, doporučuji ! a nečetla jsem naposled...

23 28.03.2023

kamarádka chtěla posunout dál...tak posunula :) a než se rozodnu, co dál, zda knihobudka či náš malý knižní koutek v práci, přečetla jsem. Nenáročné čtení, v kratičkých pověstích přibližuje další kus Moravskoslezského kraje.. ze Šenova dvě ověřené a známé - Bílá ruka a Meluzína... často se v jednotlivých místech regionu opakuje vodnická a havířská tématika , a ta je všude v principu stejná - ať už v jiných částech republiky, či v pověstech na Slovensku (banícke slovenské povesti sú v podstate rovnaké..)
Zbojícka tématika - či Ondráš, či Jánošík - taky nastejno... ukázat svůj um, bohatým brát, chudým dát..ovšem, není chudý jako chudý - těm oprsklým a drzým raděj naložit něčeho poučného. No a pak samozřejmě několik historek z dob švédských válek. A oblíbené poklady...pozor, Velikonoce se blíží ! třeba na Velký pátek někdo nějaký ten poklad zahlédne ;)
Kdo má rád pověsti a chce se trošku více poohlédnout po vyprávěních z Ostravska a Karvinska, doporučuji.

19 28.03.2023

doporučuji komentáře mých oblíbených Toffee a kap66
částečně sdílím jejich nadšení a částečně jsem rozpačitá, protože tento druh humoru a humoristické literatury není mým šálkem kávy. Zjistila jsem to ale až v průběhu čtení.
Budu však objektivní. Kniha je vymakaná a ve svém žánru jistě velmi dobrá. Pravda poněku monotonní, spousta doporučení se pro jednotlivá prostředí opakuje. (třeba chování, oděv a podobně). Celkově však oceňuji práci autora, kterou si musel dát se studováním etikety a bontonu ;) celou dobu jsem uvažovala, jak moc recesivní je..jestli opravdu ěkterý ze zmíněných vrahů neexistoval. A zda neexistuje třeba co i jen jeden kus doporučené a zdrojové literatury. A on zřejmě neexistuje. Takže mi to trochu zkazilo náladu. Ale to bude pravděpodobně i tím, že nejsem přesný cíl tohoto humoru a žánru, jak už jsem zmínila. Cílové skupině však polechtá bránice a jistě i vzbudí nadšení.

kniha je úlovkem z knižního festivalu, dokonce snad s podpisem Ladislava Špačka, kteréhož CD je součástí knihy. (autogram tam už byl, jen z klikiháku soudím...pořádně čitelný je jen Ladislav..)

21 25.03.2023

doslova husté čtení...v rámci "romského" období...autorka podala několikagenerační výpověď, v podstatě historickou fresku z pohledu Romů... Jednoduchým jazykem se snažila postihnout toho co nejvíc...tradice, soužití v komunitě, v táboře... Jak se střídají panovnící (Marie Terezie to začla), tak se střídají postihy a represe. Soužití Slováků, Maďarů a Romů má trhliny. Čím dál hlubší. A trhliny jsou i mezi romy navzájem..Olaši, čeští a polští Romové se s těmi slovenskými kolikrát utkají doslovně na nože. A co teprve vztah a láska bílého a cigánky ? či naopak ? může to dopadnout dobře ? dá se to vůbec v těchto dobách přežít ?
Dá se vůbec přežít ? příběh začíná starou Fánou, vědmou, která přichází se svjí tlupou na SLovensko...dále v hlavních rolích vystupují její děti a její rod... až poslední z nich, Rézi druhá, dokáže přežít i holokaust. S její šancí na nový začátek příběh končí.
DOzvídáme se spoustu o životě Romů...vztahy partnerské, rodičovské,svatební i pohřební zvyky. Samozřejmě nechybí bylinky, čáry, věci mezi nebem a zemí. Spousta bolesti, smrti, ale i života a naděje. Vše psáno trochu z rychlíku, velmi nahuštěné (jak už jsem zmínila ze startu :)) asi díky tomu, kolik toho autorka chtěla zaznamenat do této útlé knížky, halda jmen je taky docela matoucí.
Dojem trochu kazí velmi jednoduchý styl psaní, občas docela krkolomný sloh, a pak něco, za což pravděpodobně autorka nemůže - spíše korektor - pravopisné chyby, občasné záměny jmen a chybějící písmenka ve slovech (registrovala jsem hlavně v poslední čtvrtině knihy). Celkově však hodnotím jako velmi dobré, už jen za to, jaký kus práce autorka pro své lidi udělala.

17 25.03.2023

asi bych si měla řečíst ještě Radkovu knihu, abych to měla kompletní...o Patrikovi Bangovi jsem až do přečtení této knížky neslyšela, a jestli jo, tak jsem úspěšně zapoměla. teď jsem se k němu dostala v rámci "romského" období...
co ke knížce dodat ? bylo to smutné čtení..jako by snad Patrik ani nic hezkého v životě nezažil. Je to osobní výpověď a je v ní cítit neskutečně moc bolesti, hněvu a ublíženosti - nevím, jestli to tak mělo být, ale takto na mě knížka působí. (když tam pak Patrik popisuje své onemocnění ledvin, žloutenku z Kosova a podobně - ani mě to neudivuje..z psychosomatického hlediska vše krásně zapadá...)
Patrik kope kolem sebe, v rámci rodiny, komunity. Jmenuje několik lidí, kteří mu na cestě pomohli, a pak spoustu, kteří ho potopili. Zmiňuje své putování na Balkán, snahu o práci mezi drogově závislými.
Celkově knížka působí neučesaně, neuspořádaně. Skáče zleva doprava. Jak už někdo zmínil v komenářích dříve, i na mě velmi rušivě působila grafická stránka, zejména zmršené fotky...rozzrněním a kolážemi se docílilo naprosté nepřehlednosti, nečitelnosti. Jednotlivé osoby na nich prakticky nejde rozeznat. Byl to záměr ? aby třeba členové Bangovic rodiny nešli poznat ??? tak to tam pak ale ty fotky vůbec nemusely být...za toto velké mínus...
Ten negativismus...opravdu to tak bylo ? Nebo je to úhel pohledu ? v podstatě je vše o člověku. Ať bílý či rom, když chce, tak to jde...mám romského kamaráda, kterého rodiče nebyli žádná šlechta, normální, tvrdě pracující lidé, kteří vzešli z prostých a nuzných poměrů. Kteří chtěli žít jinak. Jako gádžové ? podle mě dokonce žili lépe...všechny jejich děti bez problému studovali. A dostudovali. Můj kamarád medicínu...a v životě jsem ho neslyšela brečet, stěžovat si na rasismus a klacky pod nohami. Přitom Ostravsko taky není žádná země zaslíbená...snad jen zopakuju - když se chce, tak to jde.
Takže hodnocení rozpačité...grafika hrůza, patrikova výpověď s pachutí...neberu mu to, respektuji, že to jsou jeho osobní pocity a zážitky. Ale od kovaného novináře bych čekala víc...

22 25.03.2023

já tak pořád lavíruju mezi 3-4*....nalákala obálka, anotace. Prostředí Jeseníků...ale jak píše většina předemnou - kniha na mě působila jak na většinu dobře se četla, pěkně napsaná, jen tomu příběhu něco chybělo. Vztahy se nikam nepohly, jen jsme je sledovali zvenku. Postavy byly neskutečně pasivní. I ta Lucie - dospělá žena, jednala však většinu času jako nezralá puberťačka... Nemastný - neslaný Lukáš (navíc ajťáky úplně nemusím :D) Janina, snad nejlepší postava. Luciini rodiče. Berta, která tam ani nemusela být. A co teta Sofie ? to mi taky přišlo jako promrhaný potenciál. Navíc to její úmrtí v poměrně mladém věku , a na co vlastně ? artróza palce člověka nezničí takovým stylem. Propletenec vztahů, kde vlastně nikdo nemá zájem posunout se někam, kde konverzace vázne na bodu mrazu..a to mě asi mrzelo nejvíc, to mlčení, utíkání...vždyť stačí tak málo ! Občas jsem díky tomu ke konci knihy ztrácela zájem o dočtení a konec příběhu..takže se kloním k nižsímu hodnocení...ale ráda si od autorky v budoucnu přečtu něco dalšího.

23 19.03.2023

úlovek v rámci období romské literatury. Velice milá knížka, malá rozměry, velká obsahem. Zajímavý nápad s ilustracemi - ručně vlepovanými fotkami autorovy opravdické rodiny (protože čhávata jako taková jsou vlastně posbírané histork v průběhu generací..což mě trochu zklamalo, myslela jsem, že to bude něco jako autorův životopis a vzpomínky.)
Máte rádi cirkus ? tak hurá do něj. Zjistíte, že takové věštění - drabárování , vyžaduje kus psychologie a empatie, nepotřebujete žádnou černou magii ani čáry. Že když chcete dělat cirkus, musíte to povolání zvířata a lidi mít opravdu rád. A pokud chcete poznat život v Americe třicátých let 20.století, dozvíte se toho hodně.
Vytkla bych snad jedinou věc - knížka byla až tak neskutečně idylická a pozitivní, všichni byli na sebe moc hodní, celá ta široká rodina i personál, že to bylo až neuvěřitelné.
Ráda bych si přečetla i pokračování, pokud budou u nás přeloženy.

19 19.03.2023

"poslouchej indiána, drž se indiána"...úlovek z výprodeje na knižním festivalu...opravdu zajímavá...anotane neklame. Ironická, ale i laskavá.. Vtipná. Místy jsem úplně nevěděla, co si o ní myslet, místy jsem si myslela že je úplně skvělá. Střípky, v pozadí kterých se tíhne nit - Ringo v pohyblivém písku na dně arroya...jak to dopadne ? a co ten Luto ? mýy a pověry, svět duchů kolem, indiánské pojetí vs. bílé racio...
Nevšední čtenářský zážitek.

16 19.03.2023

taková milá knížečka. Na jednu stranu bych hodnotila jako dětskou knihu, na druhou, jelikož je paralelně psaná i v romštině, doporučila bych i dospělým, které romština zajímá a třeba si ji i chtějí potrénovat. Skvělá grafická úprava, ale trochu mi vadily naivní kresby..buď ať to fakt dají nějakým školkovým dětem, a nebo ať ta ilustrace stojí za to - takto mě to rušilo. Samotný příběh - takové lehké povídání babičky s vnoučaty, vzpomínky na dětství...
Co bych vytkla - chyběl slovníček..co je teda ten "mulo" například - duch zemřelého, musíme pochopit z kontextu...a takových slov tam bylo více.
babička trochu chaoticky skáče z témat škola - osada - házená - zmínka o dětech (o manželovi či partnerovi nikoliv - což nějaká svatba či dědeček by zmíněný být mohl..),. I skloňování jmen dětí (Robču, Paťu - shoduje se se skloňováním ve východoslovenským nářečím, ale v češtině působí jako pěst na oko).
Nicméně jak říkám - pokud to bereme, jako povídání pro mladší školní děti, tak je to fajn. Pro dospěláky k tréningu romštiny. A zbytek ocení malým počtem hvězd ;)
teď mám "romské" období, a tak za snahu pozvednout povědomí o Romech, snahu o zachování kultury, jazyka a vzpomínek dávám pěkné 4* (polovinu teda za grafiku a pozitivní žlutou na stránkách :)) a oceňuji dvojjazyčný text.

15 16.03.2023

teda. Úmysl dobrý, realizace pokulhávala. Nalákal mě název a obálka. A představila jsem si něco úplně jiného, než jsem ve finále dostala. Mám pocit, že poslední dobou se s podobnými historickými romány/kronikami roztrhl pytel... Ani horské prostředí nedokázalo zachránit pachuť, která po knížce zůstala. Mraky postav, v kterých jsem se neustále ztrácela (a byly natolik ploché, že jsem ani neměla chuť se k nim vracet). To ich opravdu muselo být tolik ? asi jo, aby je autor poplatně záměru mohl nechat emigrovat, odvelet do koncentráku, či případně rovnou zastřeliut, ubít gestapem, emigrovat do Ameriky a podobně. Vše, na co si vzpomenete..někdo za Hitlera, někdo za Masaryka. Někdo Čech, někdo Němec. Někdo sirota, někdo dítě z továrnické rodiny. Dělníci, vzdělanci. Neskutečný mišmaš, místo toho, aby zanechal hlubší stopu, zanechal rozmrzelost nad promrhaným potenciálem. Romantický závěr, kde jsem Ritě ale fakt truchlení a šťastné vzpomínky nevěřila...opravdu se člověk může v místech největší bolesti a utrpení cítit šťastný ? celé ty roky, kdy živořila v manželství, opravdu byla šťastná ?
Ještěže se ta spousta stran četla rychle...
Za tu pěknou obálku a snahu autora opět upozornit na některou část historie, ty 3* dám...a z fleku můžu podepsat i třeba komentář martineden

26 14.03.2023

úlovek z knižního festivalu. Takové pochmurné severské čtení, kde probleskuje sluníčko občas skrze mraky. Pozitivna je v něm tak málo, naopak převažuje mizérie. Bolest, ukrytá v sobě, ticho, které dusí. Traumata předávaná dál a dál. Kdo byl vlastně Pentti ? a Siri ? mohli udělat pro své děti víc ?? kde děti hledaly chybějící lásku a emoce ? Jak se z lidí stanou devianti ? kde se bere všechno to násilí, fyzické, psychické, sexuální ? a jak očistit další generace ? dá se to vůbec ?
Směs různých postav, charakterů, anomálií, deviací (ty zvířata...au). Různé orientace ( asi ty 4 procenta neplatí, když z 12dětí jsou 3 jinak orientované..), nízká či žádná sebeúcta (Lauri, Lahja), strach. A přeci i Pentti se Siri kdysi hleděli vstříc něčemu lepšímu, hezčímu...
Dusivé, děsivé, zároveň čtení, které má co říct. Naděje mezi řádky. I když mi občas nebylo lehko, nelituji ani jediné stránky.
Pěkné komentáře david9690, Lucienka220, pajaroh...za mě velmi dobré !!!

21 14.03.2023

kniha mě zaujala na knižním festivalu. Romská tématika je mi blízká, na vypávění paní Olgy jsem byla hodně zvědavá. Rozhodně nezklamala. Paní Olga prožila naplněný život a velkou část z něj zachytila pro nás a své potomky. Oceňuji taky bohatou fotodokumentaci. Provede nás dětstvím v Praze, zároveň ale seznámí i se žvotem v osadách a dědinách, odkud pocházeli její rodiče a předci. Spousta romských slovíček a frází, vše pěkně přeloženo a pro jistotu zahrnuto i ve slovníčku na konci knížky. Místy to může být trochu zavádějící, protože pár "romských " slov jako Viľija - Štedrý deň, Vianoce, či "pristáš" sa normálne používajú i vo východoslovenskom nárečí...
Celý život Olgy Fečové vyznívá velice idylicky... či už dětství, rodiče, i prázdniny u babiček, které ale nebyly ty typické laskavé všeobjímající...Olga všechny nesnáze přešla s optimismem, tvrdou práci vítala. Pěkně vzpomíná i na svůj osudový vztah a manželství se známým hudebníkem Jozefem Fečou, a po celou dobu také neúnavně zdůrazňuje důležitost hudebního talentu mezi Romy. Seznámí nás i se svojí osvětovou a sociální prací , zejména smladými lidmi a dětmi v rámci souborů a aktivit.
Krásná knížka. Kronika jednoho života, ale i národa. Ukazuje romy i z jiné stránky, než jak většinu z nich známe dnes.
Jak by řekla babička Boženy Němcové - "šťastná to žena".
Pokud vás zajímají lidské příběhy a chcete se něco dozvědět o československých Romech, jejich tradicích, historii, vřele doporučuji.

18 12.03.2023

báječné..první komentář mi smazal manžel, v rámci manipulace s PC ve snaze vylepšit si kvalitu sledování hokejového play off... takže znovu...
Knihu jsem si donesla z knižního festivalu, koupena v rámci akce JOTY...obálka svou podobností s "Kde zpívají raci" více odpuzovala , než lákala, větřila jsem nějakou zradu ...anotace - smolařský tábor - tak to už bylo zajímavější. Vlaštovčí kopec zněl taky lákavě...
no a sám příběh ?? jak bych to řekla.. samozřejmě zklamání, že jsem se nechala utáhnout na vařený nudli. Červená knihovna gradující s počtem stránek... Sice zasazeno do poutavého prostředí, rozšířila jsem si vědomosti o další kapitole amerických dějin, ale tím to tak hasne... autorka cíleně strkala své postavy k happy endu, který byl moc sladký i na Hollywood. Dobře se četlo, to ano, stránky odsýpaly, ale jaksi jsem se nedokázala dostat k postavám blíž. Hlouběji. Rae jsem nevěřila její utrpení (zejména v táboře). Delovu proměnu z ku***níka na hodného hocha jako mávnutím proutku také ne... Cornelin příběh - zajímavé, ale v dnešní "vstřícné" době s černým D´Artagnanem také smrdí účelem. Obavy Rae ohledně manžela a pozůstalosti, či případných tahanic s právníkem Eugenem autorka velmi šikovně zaonačila a odmlžila, že jsem fakt chvíli dumala, coto jako chtělo být...a to jen vypíchávám pár perliček...
Z fleku můžu podepsat komentáře soukrome a Kryštofky...(to jen tak námatkou)...
takže milí čtenáři, jestli chcete oddechovku ke kávě, doporučuji...jestli něco hlubšího, hledat jinde.

22 12.03.2023

za kresby potiahnem hore a dám 3*..inak je to jedno velké WTF ??? (alebo akože čo toto malo byť ???) akoby autor nevedel, kam z konopí, ako sériu a celý tento vývar ukončiť..už tak to bol pseudopríbeh našróbovaný na prašinské kulisy...a teraz to dosalo čerešničku na torte v podobe úplne, ale úplne odlfáknutého záveru.
A čo ma teda vydesilo najviac - avizované ďalšie vývary na ceste - "Prašinské legendy" či tak voľáko....tak toto nám teda cez prah bytu neprejde.
Křídový panáček....z väčšej časti považujem za vyhodené peniaze...a že ich teda bolo. Uvidím, čo na to povie hlavná čitateľka - dcéra...

18 05.03.2023

no tak tento diel mi prišiel snáď najlepší - hore ho ťahá hlavne kresba , ale to si všimli aj všetci komentujúci predo mnou :) pastva pre oko. dokonca som mala pocit, že i ten dej sa akosi lepšie posúva...Celkovo však príbeh veľmi kríva za pôvdnou Prašinou. ale keď už sa lúskam týmto vývarom, tak aspoň niečo ...

18 05.03.2023