Forestwalker komentáře u knih

Sci-fi nepatří k mým oblíbeným žánrům, ale v každém z nich je alespoň pár klasických románů, které stojí za to si přečíst. Trifidy jsem ulovil v knihobudce, takže to byla jasná volba. Obyčejně vracím knížky zase zpátky, ale tentokrát za ni půjde do světa nějaká detektivka, co s ní, když znám stejně vraha.
Příběh je velmi čtivý a nastíněné následky rozpadu civilizace vypadají opravdu logicky a hodnověrně.

20 25.08.2022

Přečtení knihy jsem velice dlouho odkládal a dostal jsem se k ní teprve teď, kdy ji v rámci rodiny musíme posunout zase o dům dál. V době mého dětství to byla kultovka, kterou kromě mne četl každý a o které se neustále mluvilo ve škole. A musím uznat, že ta knížka je výborná, příjemná a že chápu, proč se dětem líbí. Ohlédnu-li se zpátky, vlastně jsme v té době měli hodně podobné dětství jako hrdinové knížky, snad byla trochu jiná forma, ale obsah ne. A tak chápu, že se v ní tehdy leckdo dokázal najít.

17 30.05.2023

Přečteno za 2 dny. Kniha mě opravdu bavila, za šťastný považuji i zvolený formát rozhovoru. Odpovědi nejsou přehnaně dlouhé a Martin Moravec je často prokládá doplňujícími otázkami.
Jako věrný divák a čtenář true crime jsem sice řadu zmiňovaných přípdů znal, ale zase mě na druhou stranu zaujal popis policejní práce, s níž má zpovídaný mnohaleté zkušenosti a s níž se v této podobě setká naštěstí málokdo z ulice. Některé věci samozřejmě pan Mareš úmyslně zamlčel, resp. odmítl zodpovědět - třeba jak nejlépe schovat vražednou zbraň, ale člověk taky nemůže chtít všechno.
A jak říká komentující e.s.e.t., tohle přímo láká na předchozí Moravcovy knihy.

10 07.01.2023

Moje první setkání s detektivkou M. Klevisové. A klidně si přečtu i nějakou další. Děj plyne pomalu, do první vraždy uteče spousta stránek, ty ovšem autorka využije k podrobné expozici zúčastněných postav.

10 06.04.2022

Odjakživa jsem měl květnové povstání spojené s barvotiskovým krásným počasím a rozkvetlými šeříky. A ejhle, půlka ho propršela a byla hnusná zima.
Zbabělci se očima hlavního hrdiny dívají na konec války realisticky a ukazují ho takový, jaký byl. Danny je ovšem velmi rozporuplná figura, někdy hrdina, někdy zbabělec, někdy fatalista, jednou je to slavoman a podruhé zase člověk, kterému je nepřijemná vidina, jak ho tahají po slavnostech a plácají po ramenou.
Umělecky je to ale velký román, jeden z největších, jaké u nás v druhé polovině 20. století vyšly. A v roce vydání to musela být tedy absolutní bomba, protože doba si tehdy žádala spíš ten barvotisk než realismus a Zbabělci museli tehdejší oficiální úzus dost narušit.
Pobavilo mě, jak některé dnešní čtenáře a čtenářky deptá Dannyho zájem o ženy; to bude mít asi něco společného s biologií, protože zájmy mladých mužů byly, jsou a budou pořád stejné. Leda by se někdo poučil od ochránců koček a zavedl velkorysé kastrační programy. A že jsou dívky ve Zbabělcích Dannyho slovy pitomé? No to jsou, ale Danny je autorovo alter ego (až natolik, že u odvodu udává autorovo datum narození) a Škvorecký opravdu ženy za hloupé považoval. Píše to třeba v Samožerbuchu (který se tu dá taky stáhnout zdarma) právě v kapitole o vzniku Zbabělců.

9 03.10.2023

Příjemný dívčí román, jehož filmová podoba až na malé rozdíly věrně kopíruje předlohu. Film má silnou stránku v osobě představitelky hlavní postavy (Sylva Julinová), která ovšem později dala před herectvím přednost zubařině, na straně druhé zase kniha o dost podrobněji dokáže vykreslit charaktery jednotlivých postav a také jejich historii (např. dost ošklivé vztahy v rodině správce Gusty).

9 18.08.2023

Milé povídání o lidech žijících své smutné a prázdné životy, dokud jim do nich nevstoupí a výrazně je nevylepší kočka.

8 02.04.2022

Hezká knížka, ale myslím, že kdyby se autor vyvíjel tímhle směrem, snad by byl známý ve své době, ale nikdy by se z něj nestal tvůrce s přesahem až do dnešní doby. Je to asi hloupé napsat, ale řekl bych, že rozsudek smrti byl pro Dostojevského tvorbu požehnáním. Osobně si jeho tvorbu dělím na před popravou a po popravě s tím, že pozdější práce mi připadají výrazně zajímavější a lepší. Třeba by k tomu dospěl časem sám od sebe, ale spíš si myslím, že ne.
Paradoxně je kniha uvedena citátem Turgeněva, se kterým se později Dostojevskij do krve rozhádal a navěky ho znectil v Běsech v postavě spisovatele Karmazinova.

7 09.11.2022

Čtu najednou de Montherlanta a Wyndhama, stačí, když si otevřu Velinského, a klasici jdou hned stranou. Další skvělá - detektivka a především literatura jako taková. A jako vždycky mě to donutilo otevřít si Mapy a toulat se s Otou po Strašnicích a Holešovicích, ačkoli ku Praze mám nulový vztah. Něco tam z padesátých let zůstalo a něco zase ne. Překvapivě. A dozvěděl jsem se taky konečně, jak je budova Pragokovu umělecky cenná.

7 22.08.2022

Nejsem žádný rychločtenář, ale tohle je další kniha pana Moravce, kterou jsem přečetl za dva dny. Tyhle knížky jsou neuvěřitelně čtivé a rychle odsýpají.
Marek Dvořák má opravdu hodně rušný život, až si říkám, jestli ten 0 - 1 volný den měsíčně není přece jen trochu životu nebezpečný. Na druhou stranu se ale čtenář může dozvědět podrobnosti jak ze záchranky, tak i z urgentu a dokonce i z poradenství při natáčení seriálů.
A od Martina Moravce si co nejdřív seženu i další knihy rozhovorů, které mi ještě k přečtení chybějí.

6 18.02.2024

Využívám Knižní výzvu hlavně proto, abych se konečně donutil přečíst knížky z vlastní knihovny, ke kterým jsem se dosud nedostal. Jinak by mě asi nikdo nedonutil přečíst si sci-fi. A byla by to škoda, knížka je vtipná a zábavná a její kultovní status docela chápu.

6 08.04.2022

Fantastická věc a nebojím se dodat, že i povinnost pro každého, koho zajímá ať už 1. světová válka, nebo zkušenosti člověka, vystaveného dlouhodobě naprosto krajním situacím.
Autor se hned v roce 1914 dostává na západní frontu, kde stráví v zákopech téměř 4 roky při těch nejnebezpečnějších činnostech, ať už jako velitel zákopových stráží, nebo úderných oddílů. Prakticky všechny postavy, které se v autentických vzpomínkách frontového vojáka objeví, také dříve či později padnou. Vůbec v téhle knize prakticky na každé stránce umírá spousta lidí, přestože se nejedná o žádný komplexní popis velkých válečných operací a děj se odehrává na malých úsecích fronty. Na vojáky neustále prší dělostřelecké granáty, které zabíjejí živé a z hrobů vyhazují loňské mrtvoly, na nepřítele člověk nedohlédne, ale jakmile se najde příležitost vyřídit si to s ním tváří v tvář, najde se vždycky spousta dobrovolníků, nadšených myšlenkou vydat se do protilehlých zákopů zabíjet.
Autor sám komentuje až na výjimky všechno věcně, snad až s mrazivým odstupem - ať už se jedná o jeho čtrnáct vlastních zranění, nebo o smrt spolubojovníků: "Posadili jsme se na dno zákopu, vyčkávali a kouřili anglické cigarety... Raněný se zásahem břicha, mladíček, ležel mezi námi a protahoval se v teplých paprscích zapadajícího slunce téměř blaženě jako kočka. Odebíral se ve spánku s dětských úsměvem vstříc smrti. Byl to pohled, při kterém mě nic neskličovalo, měl jsem jen pocit bratrské náklonnosti k umírajícímu."
Doporučuji všemi deseti, je to jedna z nejsilnějších věcí, jaké jsem v životě četl. Pokud by se snad Academia rozhodla v podobném duchu navázat, přimlouval bych se za Ersnta von Salomona a jeho autobiografické knihy o poválečných bojích Freikorps proti komunistům, ať už v Pobaltí nebo přímo v Německu.

6 11.06.2021

Dokonalý příklad toho, že mladí lidé jsou pořád stejní, i když žijí v dobách, kdy musí pít řídké pivo a žaludovou kávu, případně bojovat s německou cenzurou a zákazy tance. Představa, že nadšeně poslouchají cizí rozhlas a pak si zapichují do mapy vlaječky, příliš neobstojí.
Vždycky jsem měl pocit, že se na střední škole můj život nějak zpomalil a zintenzivněl. A připadá mi, jako kdyby Škvorecký měl stejný pocit, každopádně době svého dospívání věnuje ve svém díle nemalý prostor. Při čtení jsem si říkal, které ze slečen bych asi dal přednost já; Ireny bych si dneska asi ani nevšiml, ale v sedmnácti bych po ní nejspíš taky šílel.
Kniha se mi líbí víc než stejnojmenný seriál, i když Kachyňa knihu převedl velmi věrně. Ale knížka má lepší feeling a představitel hlavní role je sice výborný muzikant, ale není zkrátka herec, takže Danny v seriálu vypadá spíš jako zoufalec a loudil.

5 21.09.2023

Knížku jsem si vzal z knihobudky kvůli čtenářské výzvě (autor, který zemřel v roce 2022). Jde o první vydání, úplně rozdrbané, je vidět, že minulí majitelé knihu četli opakovaně.
Myslím, že pan Rudolf dívčí svět popsal pravdivě, jen mě ve starší české literatuře a filmech zaráží, že největší výchovné a prospěchové problémy pravidelně mívají posluchačky opery a čtenářky Dostojevského. Ani ty ovšem neuniknou zálibě v plochých a nudných panácích, jako je knižní Láďa.

5 07.02.2023

Nevím, kdo je v tomhle příběhu odpornější. Jestli věčně zfetovaný David, který s sebou spolehlivě stáhne dolů každého, kdo jej má rád, nebo hysterická matinka, která kvůli Davidovi kašle na své další tři děti, věčně ponižuje manžela a neustále nadává vlastní matce i rodičům muže a za všechno vždycky může někdo jiný. Nechutná, sebestředná kreatura. Nejsympatičtější jsou nakonec ty kočky, které matka Davida S. klidně pošle do feťáckého doupěte a které pak z příběhu nenápadně zmizí.
Ještě poznámka k překladu. Uvažoval jsem, jak muselo být těžké přeložit knihu z prostředí, jež nám bylo tak vzdálené (kdo tady bral v osmdesátkách heroin?). Zaujalo mě i časté použití slova hadrák (=feťák), to jsem doposud slyšel jen v TV hře Klobouk plný deště, kde ho ztvárnil Luděk Munzar. A i jinak je překlad zábavný, jsou použity pěkně slovní obraty ("Ta žába se čeká").

5 21.12.2022

Nejsem zrovna nekritický obdivovatel Čapků, vždycky jsem je bral jako vyloženě prorežimní autory, jimž se podařilo zastínit lepší prvorepublikové spisovatele (Havlíček, Durych). Ale tahle knížka je prostě dobrá. A jde také asi o nejčtivější knihu Josefa Čapka vůbec (když nepočítám pohádky).
Prostý baladický příběh o dvou mládencích na útěku, k nimž je i les nepřátelský a v každé kritické chvíli je neváhá vyhodit za svůj okraj do volné krajiny. Ale já bych ještě vypíchl jazyk, jímž je to napsáno. "Jeho duše se tvrdě sbalila do sebe jako zaťatá pěst a čouhal z ní břitký nůž vzteku." nebo "Salám řízný jako dobře naložený četař, šťavnatý jako hubatá coura, prodchlý uzeností jako trafika tabákem."
Ještě dodám, že vydání z roku 1957 obsahuje velmi obsáhlou předmluvu/studii o Josefu Čapkovi. Má přes 50 stran.

5 24.11.2022

Foglarovky mám poctivě načtené, i když mě už dlouho moc neberou. Knihu jsem si nepořídil ani kvůli Rychlým šípům, ani kvůli Foglarovi, ale kvůli Velinskému, protože mě zajímalo, jak asi skloubil Foglarovo universum se svým literárním stylem, který mě moc baví.
V tomhle ohledu se mi dostalo zklamání, protože autor zcela pochopitelně podřídil svůj literární talent (podle mě větší, než jaký měl Foglar) právě Foglarovi. Myslím, že v tomto ohledu budou čtenáři spokojeni, s tím se Velinský vyrovnal velmi dobře, stejně tak se mi líbily i způsoby, jakými vyřešil zbývající záhady kolem Jana Tleskače a jeho létajícího kola.
Asi to bude jen můj dojem, ovšem pro věc zapálená děvčata z knihy mi trochu připomněla nadšené svazačky z detektivek s mladým Finkem. Zarazil mě ovšem závěr knihy týkající se Vontů a Stínadel. Tady autor Foglarem vytvořený svět jasně popřel.

5 03.08.2022

(SPOILER) Young Adult literatura padesátých let. A věřím tomu, že kdo si knížku v mládí přečte, sotva na ni někdy zapomene. Je výborná.
Po letech mám snad jen trochu víc pochopení pro otce, protože život s úzkostlivými a věčně nervózními partnery vážně není žádná legrace a lidé od nich utíkají a utíkat budou. Způsob řešení následné situace byl ale dost nešťastný, takhle by se třeba v naší rodině nezacházelo ani se zlou kousavou kočkou, natož s chytrou a citlivou dívkou, jejímž největšími zájmy byly opera a hraní na klavír.
Hlavně otec byl ukázkový vometák, který své pseudoproblémy řešil na cizí úkor, matka to ale taky dvakrát nevytrhla.

5 08.07.2022

Otu Finka jsem si nechal doporučit Dějinami české detektivky, které jsem četl před pár měsíci.
Knížka je skvělá! Ani ne tak co do kvality detektivní zápletky, ale fascinuje mě autorova představivost, bohatá čeština a vykreslení atmosféry padesátých let. Tohle kdyby někdo natočil jako film, to by byla skvostná dobovka.
Pobavilo mě, jakou si dal autor práci s popisem nejmenovaného severočeského města. Mohl si cokoli vymyslet, ale on si zrekonstruoval trasu libereckých tramvají z roku 1957 a názvy ulic si upravil jen tak mírně, aby je kdokoli z místních okamžitě poznal. Je docela zábavné otevřít si mapu a sledovat Otu, jak přebíhá z Rámového vršku na Březovou alej.

5 07.06.2022

bejt na tom tak
že nechtít umřít
ale rovnou chcípnout:

kocovina po psaní
milostný poesie

Líbilo se mi to. A závěr anotace odpovídá obsahu sbírky. Připadá mi hořká, odtažitá, chladná, ale chytrá a nutící k zamyšlení nad pointami jednotlivých básní.

4 12.10.2023