felixrr komentáře u knih
Knížka mě celkem překvapila hlavně svým rozhasem, resp. spíš nerozsahem. Anotace rovněž vyvolává dojem propracovanějšího díla, ale hodně aspektů je tu jen naznačených.
Pro fanoušky žánru výborná záležitost, a nikdo jiný to asi moc číst nebude.
Představte si alternativní vesmír, ve kterém se Jiří Grossmann dožil vydání Forresta Gumpa, přečetl si ho, a pak s Miloslavem Šimkem místo povídek napsali román...
(SPOILER) Knižně jsem tento motiv četl poprvé a přišel mi vydařený. Konec s návratem z ideálně vypadajícího života naposledy do knihovny a potom reálné situace jsem čekal a přišel mi trochu moc deus ex machina, jak bylo všechno najednou zalité sluncem. Jinak ale nemám co vytknout.
Od Šulce už nečekám nic než dokonalost, a on to zase dokázal...
Význam díla za minulého režimu je nezpochybnitelný a platí to i dodnes. Jinak jsem měl ale pocity během čtení jsme měl dost proměnlivé; o kladnou či sympatickou postavu tu člověk moc nezavadí. První cca půlka se mi četla skoro sama, někde u Jaroslava se to ale dost zadrhlo. Konec byl ale dost povedený, a všechno do sebe tak nějak zapadlo, v knize i mojí hlavě. Dost tomu pomohl i doslov Zdeňka Kožmína.
Knize vesměs nemám co vytknout, až na pár neshod podmětu s přísudkem a fakt, že ony hodiny jsou tu zmíněny dost letmo.
Po delší době jsem si přečetl něco z edice Pevnost, která mě zatím nikdy nezklamala. I tak ale tahle knížečka předčila moje očekávání. Celkový námět je originální, politikaření a budování světa se střídá s promyšlenou akcí a autorovo vědecké povolání kape z každé druhé věty.
Čtivá, dojemná a hlavně celkově výborně pojatá kniha. Smrt jako vypravěč je originální nápad, stejně jako různé krátké výčty a seznamy, které dílu dodávají charakter. Přečteno v originále.
Jako malému mi tahle kniha jako jedna z mála foglarovek nějak unikla, ale i teď to bylo záživné čtení. Jen Otíka a jeho hledání štěstíčka už jsem znal předem, což nevím, jak se přihodilo...
Působivá a výborně napsaná kniha, děj vyprávěný ze tří perspektiv je přehledný a díly skládačky do sebe postupně zapadají. Nemám to jinak ve zvyku, ale tuhle pasáž o Vojně a míru ocitovat musím:
„Z knihovničky v pokoji, o který se dělila s Rosou, vytáhla Tolstého tlustou knihu, z níž se lidstvo stejně nepoučilo, protože ti lidé, kteří čtou klasiky, jsou dost chytří, aby chápali nesmyslnost války i bez líčení její krutosti, a ti, kdo by se poučit potřebovali, po žádné z moudrých knih nikdy nesáhnou.“
Čekal jsem příběh spíš ve stylu Ready Player One nebo Kotletova Undergroundu a ne vyloženě „superhrdinské“ dílo. Knihu jsem odložil asi v pětině, ale možná se k ní časem vrátím.
Výborné a velmi působivé dílo. O válce jako takové už jsem toho přečetl víc, tak možná právě proto na mě výrazně zapůsobily ty následky.
Něco jako děj nečekejte, autor se jen postupně trefuje do různých témat a nutno říct, že některá jsou českému čtenáři dost nepřístupná, protože dané osoby nebo pořady prostě nezná. Stejně tak humor je střídavě povedený a střídavě strašně ohraný a dětinský (celebrita se předávkovala, haha, chlapi myslí pořád na sex a poznají jenom tři barvy, haha). Ve výsledku jsem se spíš bavil, ale některé kapitoly se hrozně vlekly. Čekal jsem víc.
Výborně zpracovaný komiks, ponurý, atmosférický. I beze slov dokáže podat skvělé příběhy.
Neveselé období novodobé historie výborně zpracované pro děti, navíc i historicky přesné. Za mě ještě o dost působivější než Dárce, možná právě proto, že je to fikce jen tak napůl.
Kdyby nic jiného, tak je komiks výborně nakreslený. Ale on je kromě toho i poutavě vyprávěný, vtipný, působivý, dojemný, výborně kombinuje pověsti a mytologii s reálnou historií.
Na Wilda jsem se chystal už dlouho a balada mě moc příjemně překvapila. Působivé verše se skvělou atmosférou.