danazeskolky komentáře u knih

Kniha, která mě hodně moc oslovila. Připomněla mi trochu Cejch od Zdeňka Šmída, ale téma je rozsáhlejší. Mohl by to být asi taky dobrý film... Drsné, depresivní, pravdivé. Na konci mě příjemně překvapilo, že dostaly prostor k vyjádření svých myšlenek i ostatní postavy, se kterými jsem už moc nepočítala. Něco málo píšu i v diskuzi...

8 13.11.2012

Zajímavé to bylo, ale četlo se mi to nějak těžce. Zvláště první půlka, to jsem místy i přeskakovala, mela jsem té propagandy už nadmíru. I když obsahově zrůdné, cítila jsem nudu. Ani uspořádání knihy mi nevyhovovalo. Hodnotím teď jen literární otázku, severokorejský život si netroufám ani představit, musí to tam být strašné. Je mi líto obyčejných lidí.

7 22.01.2024

Není to běžně můj oblíbený žánr, ale sáhla jsem po audioknize a krásně se mi při jejím poslechu dělaly různé domácí kuchyňské práce. Hlavně se mi dobře pracovalo s nožem :-) Je to výborně namluvené. Jestli se o příbězích nájemného vraha, kde se to hemží profesionálními ostřelovači, dá napsat, že to je příjemné odreagování a oddechově strávený čas, tak to přesně tak cítím. A díky za ten konec.

7 01.01.2024

Bavilo mě to. Pravda, zpočátku jsem se trochu zarazila, té erotiky tam bylo na rozjezd docela dost. Ne, že bych byla puritán, jen mi to přišlo rychlé, nevěděla jsem nic o těch dvou, tak to kolem mě vyšumělo úplně naprázdno. Pak už se mi děj začal dostávat víc pod kůži. Bylo to poměrně smutné čtení, ale rozhodně nechyběla naděje a vůle postavit se osudu. Popsané Martinovy úzkosti působily opravdu věrohodně. A nechci se ani vžívat do pocitu Veroniky, když jí nebylo dovoleno (spoiler) projevovat lásku k synovi. Na prvotinu fakt dobrý. Ale možná že film by byl víc propracovaný.

7 29.12.2022

"Co lze? křičí Miguel a vrhá věty jako blesky. - Lze se stát pokojným občánkem v noční čepici, který ctí a zachovává moudré i pitomé zákony této země, který v tichu plodí děti, který se plíží ne životem, ale kolem života jako zpráskaný pes a dbá jen o své trávení a o to, aby jeho spoluobčané viděli jeho okatě vystavovanou zbožnost a nespatřili pod maskou jeho ubožácké hříšky? To lze! Lze se utopit v prostřednosti a v prašivé všednosti. Co nám zbývá, nám pyšným nebo zakrslým dědicům dávné slávy? Mohu jet dnes dobývat Svaté země a..."
"Ještě nevím sám. Jen jedno vím, že v tom musí být závratný pohyb. Jít, utíkat, letět bez ustání, bez oddechu přes hory a doly, jen nezůstat stát, protože zastavit se, to je smrt."
Je to už hodně dávno, co jsem knihu četla, tenkrát mě úplně oslnila. Vypsala jsem si z ní mnoho citací. Asi to bylo tím, že jsem se také hledala. Asi by bylo zajímavé přečíst ji v dnešní době a s odstupem času. Třeba na to jednou dojde...

7 21.11.2022

Autorku mám ráda, teď jsem si cíleně knihu vybrala kvůli cestě na Krétu. A mohu říci, že jsem víc než ráda. Jak už mnozí napsali, je to kniha spíš pro střední až starší věk. Možná ani tak nejde o věk jako o tu zkušenost s rozdílným světem dcer a matek. Bavila jsem se náramně, bylo mi líto střídavě všech, fandila jsem jim a občas jsem chtěla trochu oddechu, aby už nikam nejezdily a chvíli vegetily. Stejně by to dlouho nevydržely :-) Cesta se mi líbila, nepřišlo mi to nějak přehnaně filozofické. Nebude nějaké pokračování?

7 22.08.2022

Ani se mi nechce (vlastně chce a strašně moc) věřit, že někdo to může cítit tak úplně stejně bez ohledu na čas, sociální sítě a jiný věci, který nás v životě potkávají... Je mi líto Ady i celé té nešťastné/šťastné lásky. Taky se mi moc líbilo rozjímání o smrti a pohřbech

7 28.08.2020

Jsem ráda, že jsem se přemohla a přečetla celé. Ale bojovala jsem asi do poloviny. Chtěla jsem vědět, jak se vše propojí a vygraduje. Vlastně moc nevygradovalo, jen se propojilo - ve vodě. Neříkám, že úplně špatné, ale moc mi to nesedělo. A není to ani tak častým střídáním časových rovin, ani tak malým množstvím děje, ani neobjasněnými situacemi, které člověk jen tuší... Spíš mi vadil ten zvláštní smutný beznadějný pocit. A to čtu poměrně dost knih se smutnou tematikou. Asi to na mě ne moc dobře působilo psychicky, neměla jsem z toho čtení prostě takový ten radostný pocit, že prožívám nějaký příběh. Některé myšlenky a pocity však byly hodně zajímavé. Určitě ne pro každého.

7 06.04.2020

U knihy jsem se trochu trápila, ale příběh mě docela zajímal, takže jsem dočetla do konce. Poetický popis byl na mě někdy moc dlouhý, chtěla bych tam víc akce. Trochu mi vadilo, že vztah dvou velkých kamarádek byl popsán ne moc do hloubky. Celkově mi přišlo, že to tak jen lehce klouzalo po povrchu... A konec byl tak stručně popsaný, že se mi ani nestačil dostat do podvědomí. Ano, a vrtulové auto, to mě také trochu zlobilo ;-) Jak to "kudla" fungovalo?! Ale stojí to za přečtení, zvláště v době hrozícího sucha.

7 29.04.2019

Nic jsem předem o knize nevěděla, jen jsem byla zvědavá, jaké to bude. A bylo. Mám moc ráda tento druh příběhů. Úplně se mi vykreslují postavy, prostředí, odehrává se přede mnou film. Úplně jsem cítila ten "kravský odér", když se nečekaně narodilo to miminko. Střídání časových rovin mi nevadilo, jen jsem vždy při skončení jedné, měla nutkání přeskočit listy a pokračovat v ní. Ale odolala jsem. Je pravda, že příběh ze 40. let byl plnější, ale i ten současný se mi líbil. Konec byl sice předvídatelný, ale jsem ráda, že částečně dopadl dobře a částečně to bylo velmi smutné.. Ta promarněná šance..., mohli být spolu a určitě šťastní... Je to život.

7 01.03.2019

Mam rada tyto jednoduche knihy,ve kterych je jen tak mezi reci ukryta velika moudrost... Kazdopadne pro me velky podnet k premysleni,jak je to vlastne s pravdou? Dosud jsem mela za to,ze nerici pravdu je vlastne slabost.. Obcas jsem citila, ze nechci byt za kazdou cenu uprimna,ale netusila jsem,ze by to mohlo byt i dobre...

7 04.06.2017

Pročitam ta odlišná hodnoceni a utvrzuje mě to už poněkolikáté, že právě takové knihy se mi hodně líbí. Nevyznívají jednoznačně a já si v nich tu krásu najdu a hodně dlouho podržím. Je to prostě kniha, která není pro všechny, ale stejně jako si pan Penumbry umí najít ty nejlepší prodavače, i tento příběh se dostane k těm, kteří jej ocení.

Možná holčičí kniha, ale mohla by prospět i některým mužům, kteří chtějí trochu pochopit "náš svět". Líbila se mi různorodost povah žen a konstatování, že kdyby se sešly až ve zralém věku, asi by se z nich přítelkyně nestaly... Cesta, kterou podstoupily, bych doporučila i sama sobě...

7 28.03.2014

Kdo byl na dovolené na Krétě a zajel i na ostrov Spinalonga, ten mohl dostat od turistického průvodce tip na přečtení této knihy. Stejně tak i já. Jinak bych se k ní asi nedostala. Rozhodně nelituji. O malomocenství jsem vlastně nevěděla vůbec nic, jen to, že tato nemoc existuje (naštěstí dnes už je léčitelná). Vůbec si neumím představit to zoufalství, když oddělili členy rodiny... Literárně mě to však neuchvátilo jako jiné knihy, proto o jednu * méně.

6 04.11.2022

Určitě hodně čtivé, i když zpočátku mi připadalo moc emotivně vypjaté. Pak jsem si asi zvykla. Z posledních kapitol jsem trochu rozpačitá, pro mě by být nemusely. Určitě je dobré si připomínat pohnutou historii, i když není na co být hrdý. A myslím si, že nejde minulost za sebou zcela zavřít, člověka to stejně dožene. Ale mně se to povídá, já nic z toho nezažila... Naštěstí.

6 14.09.2021

Bylo mi doporučeno coby kniha pro přemýšlivé děti a i pro dospělé. Není to o válce, odehrává se v předválečné době, ale možná o to víc člověka zamrazí, když vidí, jak se vše nenápadně a v náznacích formovalo už dávno před válkou... Dostal mě moment, kdy si Anna odpovídala na otázku, jestli má "těžké dětství"... A došlo mi, jak je pro všechny děti bez ohledu na místo, dobu, sociální zázemí... nejdůležitější, aby byly pohromadě s tátou a mámou. A pak i těžké dětství se jim může jevit jako šťastné.

6 27.01.2019

Neřekla bych, že záleží na věku čtenářů. Mohou číst náctiletí, ale i starší. Mně už bylo 50 a přesto mě to hodně oslovovalo. Prostě buď to člověk umí vnímat nebo neumí. A je jedno, jestli vidíte želvy, slony, spirály, bakterie... Důležité je mít to s kým prožívat, mít možnost číst si o takových niterných problémech jako je třeba OCD atd. Myšlenka je jen myšlenka, na nás záleží, jestli do toho auta nasedneme nebo ne.

6 22.10.2018

Vlastně jsem nepřečetla, jen 1/4. Je to ten typ knih, který moje psychika nedává, mám pak hrozivé sny. Je to tak sugestivní, že se úplně vžiju do příběhu. A tento je opravdu drsný! Jinak určitě moc pěkná kniha. Obdivuji autora, který tak důkladně nastudoval ruské dějiny.

6 09.12.2015

Knížka, na jejíž "další ušlé kilometry" jsem se těšila. Vracela jsem se ve vzpomínkách do svých putování (nepoměrně jednodušších :-)). Líbilo se mi vypořádávání se s otázkou smrti, hodně silný byl okamžik, kdy si dovolila se na mámu rozzlobit... Jak se zmínil někdo v předchozích komentářích, že to bylo zdlouhavé popisování..., vzpomněla jsem si na rumunský román Tichý útěk. Sice o něčem úplně jiném, ale ta zdlouhavost tam také byla a v obou knihách to je nutnost - pro důkladné pochopení.

6 14.10.2015

Téma knížky je opravdu hodně zajímavé. Byla jsem i na autorském čtení Jiřího Hájíčka, kde potvrdil, že osudy lidí jsou pravdivé, jen byla změněna jména... Nevím, jestli příběh Hany je také podle pravdy. Některé věci mi neseděly. Zpočátku mě dost rozčilovalo, že hovory jsou takové jednoduché, nic se nerozebírá do hloubky a i velké kamarádky si nejsou schopny sdělovat své problémy. Vadilo mi, že se mezi rodiči a dětmi také vůbec nediskutovalo..., ale asi to tak někde bývalo. Jak už někdo v recenzi poznamenal, také mi vadil až přílišný popis lidí, opakující se situace "se zabořením hlavy do montérkové blůzy", zvlněné světlé vlasy... atd. Zvykla jsem si a od půlky už se nemohla utrhnout. Mám však k určitým postavám a vývoji výhrady. Určitě však kniha stojí za přečtení.

6 28.03.2014