danazeskolky komentáře u knih

Začala jsem číst, protože jsem chtěla něco odlehčeného a ze současného světa. Věděla jsem, do čeho jdu, že to bude vztahová kniha, žádná hluboká filozofie... Četlo se mi fakt dobře, i když si zprvu musí člověk zvyknout na absenci uvozovek. Někdy jsem nevěděla, jestli bylo řečeno nahlas nebo jen v myšlenkách, ale nevadilo mi to. Občas jsem si připadala jak v reality show. V závěru jsem si uvědomila, jak je všechno v rodině křehké, někdy by stačilo málo a dalo by se hodně zachránit a někdy se proste všechno po...

9 19.01.2021

Poslouchala jsem to jako audioknihu. Úplně jsem se přesunula do útulné kavárny. A okolní život je opravdu hodně drsný. V tomto případě jsem ráda za ten konec, Jasmíně jsem to přála.

9 28.07.2020

Beru to jako doplněk Backmanových knih. Není to vlastně kniha, jen takový vtipný a láskyplný dopis synovi do budoucnosti. Mně se líbila plastová "ijafa".

9 28.07.2020

Přečetla jsem, dokonce dočetla, i když mě kniha chvílemi dost rozčilovala. Ještě jednou použít slovo "debilní" a dám o jednu hvězdu méně ;-) Teď vážněji: zajímalo mě, jak vše dopadne, víc se mi líbil příběh Marie, i když souhlasím s názorem, že působila nezvykle moderně. Např. si myslím, že v té době nikdo moc nevnímal zpocený zápach z tesilového oblečení, protože tehdy žádné deodoranty nebyly a páchli skoro všichni. Ze současnosti mi vadilo, že se Tereza chová jak puberťačka, což se může někomu dít, ale nějak jsem tomu prostě nevěřila. Nesedělo mi spoustu věcí. Myslím, že redaktorsky to mohlo být lépe zpracované. Ale na druhou stranu musím uznat, že to je psáno čtivým způsobem a možná se autorka ještě vypracuje. Konec se mi docela líbil. Chápu, že se mnoha čtenářům líbí, můj styl to moc není, leda jako někdy potřebná oddechovka.

9 14.05.2020

Vůbec jsem netušila, co se chystám číst - zaujala mě obálka... Hned jsem se začetla, ale pak trochu znejistěla, jestli to nebude sladkobolný románek. Nebyl. Napětí mě sice pohánělo, abych knihu co nejdřív přečetla, ale nejvíc se mi líbilo vykreslení postav - vše jsem měla přímo před očima. A moc jsem přála Philipovi, "aby se tomu strachu postavil čelem". A u Melissy se mi zase líbilo, že pochopila a přesto to zvládla.

9 24.05.2018

Občas se nechám unést východním závanem, líbí se mi ta jednoduchost, ve které je obsažena všechna složitost života. Cítím v tom takový zvláštní klid a vyrovnanost, která v dnešní době málokde existuje. Vše je pomíjívé.... a možná proto krásné...

9 16.08.2017

Autorka opět nezklamala. Je paradoxem, že o takové strašné době může vzniknout krásná kniha... Dochází mi slova. Silné téma odpuštění... Nic není černé a bílé.

9 15.07.2017

Moc, moc pěkné, i když vlastně strašné... Už toho na podobné téma bylo napsáno hodně, přesto působí nově, neotřele. Jen ten konec bych trochu víc rozepsala, i když by se tím stejně nedalo zlu zabránit...

9 21.06.2016

Musím se usmívat, když čtu věty v komentářích ve smyslu "naivní, polopatické, jednoduché..." Mám pocit, že to je podobný úsměv, který měl na tváři mnich v Číně :-) Možná tito hledači složitosti, komplikovanosti atd. jednou pochopí, že ty největší hodnoty v životě mohou být ve své podstatě úplně jednoduché, ale člověk to musí cítit v srdci, ne jen v hlavě.

9 06.05.2014

Knihu mohu vřele doporučit těm, kteří prochází nějakou osobní krizí a potřebují trochu odreagovat, a stejně tak dobře i těm, kteří kromě humoru ocení i hlubší poselství, a i tem, co potřebují "trochu nakopnout" ven z toho páprdovského stereotypu. Úplně živě si představuju, jak Karel s nehnutou brvou vstoupil do kanceláře na veledůležitou schůzku :-D

9 04.01.2014

Dozvěděla jsem se hodně nového, mnohdy i otřesného. Beru, že to je skutečný příběh a samotné sepsání působilo terapeuticky. Literárně mě to až tolik neoslovilo, ale tím svým odtažitým přístupem vlastně vyjadřovalo odstup od toho všeho hnusu a násilí. Obdivuji ty, kteří dokázali odejít.

8 12.05.2023

Bylo až symbolické, že jsem knihu dočítala ve dnech, kdy začalo Rusko invazi v Ukrajině... V knize sice jde o Estonsko, ale ty praktiky ruských mocných zůstávají stejné.
Ale hlavní jsou osudy, zde dvou žen pokrevně příbuzných, v některých momentech velmi souznívajících, jindy zase svojí podobou a připomínkou stejně prožitého zla až nenávistných. Navzdory těžkému obsahu je styl psaní nesmírně lehký a poetický. Kniha rozhodně stojí za přečtení.

8 28.02.2022

Byla to pro mě oddechovka. Občas potřebuji "proložit" ty ostatní těžší, které ráda čtu. Souhlasím s Amitiel76, že je dobré si udělat tahák. Měla jsem jména žen a jejich manželů, jaké mají děti a tu hlavní pikantnost ve vztahu. Za čas asi taky nebudu vědět, o čem to přesně bylo... Ale ráda jsem se ke knize utíkala, byl to relax.

8 30.11.2021

Také jsem po knize sáhla z důvodu "slabosti" pro autora. Zvláštní pohledy (jak jinak), vtipná tragičnost, nejvic mě však zaujaly hovory matky s nechtěným synem. A vlastně také polemika o bezvýznamnosti. Těžko by se dal vyprávět celý příběh nějak srozumitelně, o to však ani nejde. Pakistánština byl také skvělý kousek... Není to však pro mě román, spíš takové kunderovské střípky ze života.

8 30.03.2021

Asi bych knihu nedoporučila tomu, komu zemřel (nebo umírá) někdo blízký, ale jinak je to pro mě vlastně dost veselá kniha. Zároveň i hodně smutná, převládá v ní naštěstí radost ze života. Polly má určitě můj obdiv. Kolikrát člověk fňuká kvůli úplným hovadinám a přitom...

8 04.03.2021

No, dočetla jsem to. Je z toho cítit taková marnost.., asi pro někoho hodně realisticky vykreslené rodinné vztahy, pro mě to je však málo. Ubrala bych planého plkání a podrobného popisu, co kdy kdo přesně řekl, udělal.. Spíš bych uvítala (jak už zmínil někdo níže) pohled z mužské strany.

8 10.01.2019

Místo dlouhého "vykecávání" jen poznamenám, že mi to nedalo a přečetla jsem všechny komentáře, které dosud byly o této knize napsány - a že jich bylo docela dost. Rozdávala jsem palce nahoru, protože názory většiny pisatelů vystihovaly vše, co se mi odehrávalo při čtení a po dočtení v hlavě. Ráda bych si někdy zašla na jedno (nebo až na to druhé?) k Zoltánovi spolu s panem Gerim (nebo Geroldem?)...

8 21.08.2017

Zajímavé, v negativních komentářích nacházím hodně myšlenek, se kterými se shoduji, ale to samé mohu prohlásit i o pochvalných hodnoceních. Něco se mi prostě líbilo, něco méně. Mám pocit, že ona strohost a zejména Annin postoj je záměrné přiblížení oné šedivé socialistické doby. Jen ten konec se mi zdál přitažený za vlasy... Každopádně si myslím, že kniha stojí za přečtení, a to, že se "dobře čte" nemusí nutně znamenat horší kvalitu.

8 12.09.2016

Souhlasím se Simlenkou, jen s tím rozdílem, že já knihu dočetla a jsem ráda. Zpočátku jsem pořád bojovala s těžkopádnou a velmi zjednodušenou komunikací, přirovnání s jihoamerickou telenovelou je opravdu na místě, dále mi taky vadily pro mne primitivní otázky Kantu. Vždyť měla silnou energii, intuici, tak proč se pořád dokola ptala na věci, které ji už přece musely být jasné... Dost mě to dráždilo. Chtěla jsem ale vědět, jak se to dál bude vyvíjet, líbilo se mi popisování domorodého života, pak také různé cvičení, rituály apod. Celkově jsem si z toho vzala asi to potřebné. Literární zpracování se mi nelíbí, ale obsah určitě stojí za zamyšlení, vnímám to jako poselství.

8 22.03.2016

Koupila jsem to jako recesní dárek k narozeninám a abych byla trochu v obrazu, začetla jsem se... a nakonec vydržela až do konce. Chvílemi se mi sice zvedal žaludek, znechuceně jsem prodýchavala, ale pak už jsem si nějak zvykla a začalo mě to bavit. Ta provokace, ty postřehy, pohybovaní se za hranou tolerovatelného... Věřím, že dost lidí, kteří potajmu dělají "podobné nepřístojnosti", vůbec nemají odvahu si přiznat, že je to vlastně vzrušuje, berou to jen jako zlozvyk, o kterém se nemluví... Jasně, dost věcí bylo přehnaných, ale co my víme? Kdo z nás našel vlastní mámu, která spolykala prášky a ještě měla puštěný plyn?

8 30.05.2015