Clea3112 komentáře u knih

Bohužel povídkám chybí opravdu vše - příběh, spád, vtip, forma.... Postaveno na jednu kartu - poselství, že muži jsou posedlí sexem a hýření vulgarismy je "bizarní". Není. Dnes již pouze tohle nestačí. Mně osobně vadila nejen plytkost příběhů (kdyby byl alespoň vtipný, či sarkasticky zábavný), ale i opakování stále stejných slov (nelze si nevšimnout po pár stránkách). Vím, že to Michal Viewegh nemá snadné. Návrat "do života" ho jistě stál mnoho sil. Ale umění odejít ve správný okamžik patří k ctnostem, které ctí opravdové umělce.

16 29.09.2018

V podstatě nadčasová klasika, ve které lidský duch dokáže čelit nepřízni osudu, zachovat čistotu srdce a dojít ke světlu lásky, harmonie a sebepřijetí.

16 03.02.2018

Přiznám se, že neznám mentalitu, ani prostředí afrického kontinentu, a proto je pro mě vlastně obtížné tuto knihu hodnotit. Z čistě evropského pohledu, evropské zkušenosti a reality jsou příběhy velmi naivní, prosté, předvidatelné .....prostě takové pohádky pro dospělé s ponaučením. To může náročnějšího čtenáře zvyklého na říz a spád severských detektivek iritovat a vyvolávat pocit nespokojenosti, že nedostává svou oblíbenou a očekávanou dávku napětí a adrenalinu. Můžou vadit i některé genderové stereotypy (ale možná je to právě autorův záměr, vycházející ze sociokulturních reálií). Knihu jsem si vybrala jen s ohledem na Čtenářskou výzvu 2022, jinak bych se k ní asi nedostala.A pravděpodobně ani další díly vyhledávat nebudu. Neznamená to ovšem, že by kniha jako taková byla špatná, nudná, nečitelná, to vůbec ne! Je to takové oddechové čtení na prodloužený víkend :)

15 11.12.2022

AUDIOKNIHA : Skvělé dramatické podání s panem Hrušínským podtrhuje autenticitu poslání, které Karel Čapek do svého dramatu vložil. Ačkoli je idea Bílé nemoci opravdu v kontextu dnešního světa utopistická, neupírá jí to na síle a smyslu. Etické deskriptory by neměly zůstavat zapomenuty, aby mohly alespoň pnit roli mety, ke které by lidstvo mělo směřovat. A nejsou jimy jen mír a bezpečí, ale i humanita, soucit, porozumění, zásadovost, které jsou symbolicky ztvárněny v postavě doktora Galena. Silné, nadčasové dílo.

15 15.10.2022

Knihy Ladislava Zibury vždy hýří vtipem, nadhledem, lehkým sarkasmem a sebeironií, která neurazí, spíše pobaví a ukazuje, že všichni máme svá slabší a silnější místa. I tohole všechno najdeme v jeho poslední knize. Přesto mi knížka - v porovnání s Prázdninami v Evropě - připadá více krkolomná, chybí mi tam obvyklá Ladislavova spontánnost a nenucenost. V knize najdete spoustu zajímavostí i o místech, o kterých jste nikdy neslyšeli, nebo slyšeli, ale v jiném kontextu.Za přečtení určitě stojí, jen po předchozích Ziburových hitovkách byla laťka postavena holt opravdu vysoko a určitému srovnávání (a mírnému zklamání) se tedy možná nevyhnete.

15 14.07.2022

Jedinečně psychologicky vykreslený vztah, který se měl tvářit jako láska. Vztah založený na nerovnosti, moci, manipulaci, potřebě ovládat, vlastnit, řídit, usměrňovat, kontrolovat, hlídat. Vztah očekávající od druhého bezmeznou oddanost, vděčnost, poslušnost, úslužnost, nabízející výměnou pouze chlad, oddtažitost, strnulost. Vztah, jehož radostné naplnění se mělo odehrávat v nejisté budoucnosti, jen co bude splněno to, či ono. Vztah, kde není prostor pro vzájemné naslouchání a porozumění potřebám druhého. Je jen jedno silné ego s převahou moci, která je však pouze dočasná ... Proč v dnešní době chodit k mezivztahovým koučům a psychologům? Stačí si přečíst Dostojevského Něžnou a dopřát si chvíli reflexe a zamyšlení.

15 20.02.2018

Po přečtení této knihy si uvědomíte, jaké máte štěstí, že žijete tam, kde žijete. Že možnost svobodně se vyjadřovat, rozhodovat, cestovat, vést svůj život podle toho, jak vy sami chcete, jsou obrovské dary. Dary, na které jsme si tak nějak zvykli a bereme je už jako samozřejmost. I komunismus v českých reáliích byl vzdálen tomu, co se děje v KLDR. Je dobře, že se publikace tohoto typu objevují, a to i v dnešní době, neboť jsou otevřeným svědectvím toho, jak nebezpečné mohou být autoritářsky založené totalitní režimy využívající takové prostředky jako jsou zastrašování, manipulaci, "vymazávání mozků" jednostrannou ideologií a drogy k tomu, aby si udržely moc a z obyčejných lidí vyždímaly poslední zbytky lidské humanity, solidarity a soucitu. Kniha není o tom, abychom soudili, ale abychom se zamysleli.

14 08.01.2022

Pohled pod pokličku života lidí, kteří se sami a dobrovolně rozhodli žít "jinak" - převážně v souladu s přírodou,zvířaty, bez společnosti lidí a vymožeností dnešního světa.Na Palánových knihách mám ráda, že ukazuje právě tuto alternativu - nekonfrontačně, se snahou pochopit, nesoudit, jen ukázat, že život je vždy jedinečný, tak, jako jsou jedineční všichni lidé. Moc mě to bavilo !

14 28.12.2021

Touha oděná v lyrický háv. Slova, věty hrající koncert na všechny struny vašich smyslů.... Mám ráda autory, kteří umí ve čtenáři vyvolat tento pocit. Úvahy o životě, jeho smyslu, umění, filozofii propletené s motivy lehké erotiky, a to vše na pozadí vůně letního moře, za cvrkotu cikád a rozpáleného slunce... Co na tom, že hlavními hrdiny jsou dva mladí muži .... Aciman nám posílá trošičku zamotané klubíčko plné směsice jemných citů, které spojí dvě lidské bytosti, jež ho však sami neumí (a vlastně ani nechtějí) rozmotat. Z každé stránky vnímáte intenzitu každého prožitého dne hlavního hrdiny, ač třeba neproběhl vždy podle jeho představ. "Carpe diem" v ryzí podobě :) Podobná atmosféra jako u Alexandrijského kvartetu Lawrence Durella.

14 26.02.2019

Nabízí si otázka, komu všemu chce Rjú Murakami nastavit zrcadlo a co vše chce ukázat. Bezesporu se trefuje do současných Japonců, Američanů i celé konzumní společnosti západního světa utíkající před sebou samým k povrchní zábavě a požitkům, jež jsou zárukou chvilkového potěšení i zapomnění. Pocit prázdnoty a samoty v době výdobytků a blahobytu totiž paradoxně dostihuje mnohé, a to bez rozdílu věku, pohlaví a společenského postavení. Nad tím vším se vznáší nevyřčené, co je, resp. co vše jsme ochotni přijmout za běžné, normální a akceptovatelné. Kendži po prvotním šoku z masakru, jehož byl přítomen v baru, vše přijímá za reálné a "hledá si své místo"v tomto pokřiveném světě. A Frank mu to ani poté neusnadní. Tím že Kendžiho nezabije a "propouští" fakticky svého jediného očitého svědka na svobodu, naloží mu na bedra - pro mladého Japonce - nevídaný pocit vlastní odpovědnosti. Odpovědi, jak s tím vším včetně svědomí naložit, nechává záměrně otevřené. Novela má vynikající promyšlenou strukturu. Autor napětí dávkuje, stupňuje a potom nechává pozvolna opadat, ale jen proto, aby vám dopřál čas na potřebnou reflexi a zamyšlení. Závěr knihy sice nevyznívá příliš optmisticky, ale i to je součást Murakamiho literárního záměru, když Frank říká :

"....Jo, byl jsem na ni [miso polévku] zvědavý. Kdysi dávno jsem si ji jednou objednal v malém suši baru ve státě Colorado. Byla to divná polévka a taky divně zapáchala, takže jsem ji nakonec nesnědl, ale připadala mi děsně zajímavá. Byla totiž podivně hnědá a taky páchla jako lidský pot. Přijel jsem do Japonska v naději, že se dozvím, co to může být za lidi, že mají ve zvyku jíst denně tuhle polévku, která na mě navdzory všemu působila tak nějak jako vytříbené a luxusní jídlo......
..... Ne, už ji ochutnat nepotřebuji, protože já sám se teď nacházím přímo v ní. V polévce, kterou jsem viděl v tom coloradském suši baru, byly zamíchány nedefinovatelné kousky čehosi, snad kousky zeleniny, které mi tehdy připadaly jako malé odpadky, a já jsem teď steně jako ty malé kousky zeleniny, zamíchán do velké polévky miso, takže jsem spokojený".

14 23.07.2018

Každý, kdo se s autismem setkal, ví, o čem Martin Selner píše. A kdo se nesetkal, má díky Martinově pootevření dvířek do neznáma možnost nahlédnout do světa, který je prostě jiný. Ne horší, či lepší...prostě jiný. Skrze Autorovy řádky se nás dotýká to nejčistší, co může být....ryzí lidství a humanita. Martinovi se podařilo představit určitý sociální problém bez absolutní snahy cokoliv dramatizovat, heroizovat, přikrašlovat, či měnit. A v tom je síla jeho knihy. Jsem ráda, že se objevila a právě v této podobě. Život - a práce - s autisty je pro všechny nezvykle náročný a Martinův nadhled, empatie, úsměv, dar k sebeironii i odhlalení svých vlastních slabostí je vlastně takovým malým poselstvím a nadějí všem rodičům a opatrovatelům, které hlasá : Nejste sami ! Co prožíváte, je normální.

"Nedávno se mě někdo ptal, co jsem se od svých dětí naučil. Ta otázka mi pořád leží v hlavě, protože se mě lidé většinou ptají, co jsem naučil já je. Myslím si, že se pořád ještě učím. Ale například se snažím hledat si místa, kde je mi dobře. Říct si o odměnu, když se mi něco povede. A obklopovat se lidmi, kteří se za mě nestydí, ale pomáhají mi hledat."

14 04.06.2018

Zajímalo by mě, zda Czendlikovy liberální názory jsou výsledkem jeho dlouholetého působení v České republice, nebo zda jsou hluboce zakořeněné v něm samém a jen vlivem českého prostředí dostaly příležitost vyplynout na povrch...Jinými slovy, mohl by se polský katolický kněz stejným způsobem prezentovat i v Polsku ? Ať tak, či onak, kněz Czendlik je ve svých názorech i jednáních pružný, lidský, skromný, pokorný, chápavy, tolerantní, vnímavý,se smyslem pro humor i nadhled. Nebojí se jít na tenký led a říkat , co si myslí, i za cenu, že může mnohé "ztratit"....ale také získat. Pro mě je prototypem kněze 21. století. Chce-li totiž , aby mu - jakožto katolickému knězi - lidé naslouchali, musí k nim umět přijít....A to on ví. Přitom není revolucionář, ani buřič, spíše se pokorně hlásí k odkazu Jana Pavla II. bez nárokování si velkých intelektuálních pravd. Nebojí se nastavit zrcadlo i do vlastních řad a hledat nové cesty.
" ...Připadá mi, jako bychom [my kněží] ztloustli a obalili se duchovním tukem. Proto jsme tak zpomalení, neohrabaní a těžkopádní. Nemůžeme se pohnout z místa, jako by nás bolely kouby a trápila nadváha......selský rozum mi říká, že to musíme řešit stejně jako v případě našeho těla. Musíme proměnit duchovní tuk v duchovní svalovinu. A k tomu je potřeba více pohybu. Když budu chodit každý týden do posilovny, bude to na mě za pár měsíců vidět.Do kostela taky chodí každou neděli dost lidí, a kde nic, tu nic !"
A o lásce:
"Všichni po lásce toužíme a cíl vidíme v tom, že ji budeme mít. Jenže v tom vězí hlavní problém všech ztroskotaných lásek. Chceme být milováni, ale poněkud přitom zapomínáme, že lásku musíme nejdříve zasévat, abychom ji mohli sklízet. A milovat druhého vždy znamená ztrácet i kus svého já......Lásku poznáš, když pro tebe přestává být nejdůležitější vlastní štěstí. Ve chvíli,kdy zatoužíš udělat šťastným svůj protějšek, víš s jistotou, že miluješ...."

14 17.03.2018

Kniha psaná americkým stylem - osobní příběh autora, rozhodnutí změnit svůj "osud", vydání se na cestu za odborníky, vyzkoušení všech možných metod, technik a cest vedoucích ke zlomu, zázračné uzdravení .... Chápu, že je tento styl asi komerčně nejzajímavější a nejlépe prodejný, ale pro mě je to spousta omáčky s malými kousky kvalitního masa . Pokud tedy nutně nepotřebujete "příběhy", aby se vám lépe četlo a zajímají vás více fakta, techniky, něco, co vás obohatí a co budete moct sami vyzkoušet, úplně stačí přečíst si poslední kapitolu, která je pěkným souhrnem všeho podstatného. Tu doporučuji.

13 19.11.2022

Audiokniha :
Poetický, melancholicky laděný příběh lásky, zklamání, osamění a znovunalézání. Lenina křehká citlivá duše se vyrovnává se šrámy, které jí její nejbližší uštědřují (chlad a odtažitost matky, platonické vzplanutí bez opětování, nenaplněný vztah, plytkost vztahů) po svém – nejprve únikem do světa hudby, následně odchodem do ústraní a pokusem o znovunalezení harmonie i smyslu bytí v soužití s divokými ptáky. Pro většinu nepochopitelné rozhodnutí, které však bylo doprovázeno neobvyklým přínosem ornitologům díky Lenině výjimečnému daru pozorování a analyzování života sýkorek. Jejich svět byl jejím světem, a proto věřím, že život, který Len nakonec prožila, byl pro ni naplněným.
Úžasná interpretace Dany Černé působí, že lyrickému příběhu nasloucháte jedním dechem jako by to byla detektivka. Moc hezké !

13 21.02.2022

Příběh zajímavé hlavní hrdinky uchopený zajímavou literární formou zajímavou autorkou :) Ne, vážně......divadelní hra Kateřiny Tučkové mě příjemně překvapila. Sama Vitka musela vyvolávat ve společnosti protichůdné emoce již v své době. A ani dnes pravděpodobně nezůstane hodnocení její osobnosti jednoznačné. Nicméně s takovým osudem se potýká každý význačnější umělec. U K. Tučkové oceňuji formu, kterou se rozhodla tuto mladou ženu českého uměleckého světa představit. Už jen vzhledem k tomu, že řada lidí do divadla spíše vyrazí, než by přímo sáhla po divadelní hře v knižní podobě. Zvolit správné jazykové prostředky a situace, aby se autorce podařilo vystihnout Vitčinu spontánnost, rebelantství, sebedůvěru i skryté frustrace a strachy, nebylo jistě jednoduché. Kniha stojí rozhodně za přečtení.

13 08.09.2018

Tak jako se vás dotkne Deník Anny Frankové, dotkne se vás i příběh stejně staré Hany Bradyové z Nového Města na Moravě. Nejen s ohledem na její věk a fakt, že pochází z území naší vlasti. Je to i literární forma, kterou autorka zvolila, a "dohra" celého příběhu, jež umocňují zážitek z knihy.
Nejsmutnější na tom všem však je, že takových (neodhalených) příběhů jsou tisíce.

13 05.09.2018

Starý známý McEwan. Syrový, balancující na hranici "normálního". Chladný a přitom vyvolávající celou škálu pocitů. McEwanovy hrdiny nemůžete mít rádi, a přesto vás facinují. Zmítáte se mezi zavržením a současnou snahou "pochopit", protože za každým příběhem je nějaké skryté trauma, hluboká osamělost, dysfunkční zázemí, sexuální anomálie. Jeho svět je plný podivínů, deviantů a outsiderů, skrze něž autor otevírá třináctou komnatu a dává nahlížet na lidský život z jiných úhlů. Nejsilnější příběhy jsou bezesporu Motýli, Rozhovor s mužem ze skříně, Převleky, Doma je doma (předzvěst Betonové zahrady). Velký čtenářský zážitek.

13 01.05.2018

McEwan je znalec lidských duší. A také jejich tabuizovaných traumat. Ví, že jejich počátek se rodí zvolna a (pro čtenáře) ne vždy zcela jasně kdesi v dávné minulosti. Proto před námi autor rozehrává na první pohled sice krátkou epizodu jednoho večera, která je však vvrcholením dosud zamlčovaného, tlumeného, nevyřčeného. Pára v tlakovém hrnci přitom stoupá neúprosně na obou plotýnkách. Jak Florence, tak Edward se se svým "trápením" vyrovnávají po svém...A je to vlastně jen jejich mládí, nezkušenost, rodinná zázemí i doba, které je formují a nedovolují jim "posunout se" v jejich vztahu dál. Znovu smekám před McEwanovým literárním řemeslem. Pod pláštíkem syrové zkratky dříme veliký um. Knížka, nad kterou se zamyslíte. "Rozuzlení" totiž není vždy jen tím,co autor podává. Je nutno pamatovat, McEwan jde vždycky hloub.

13 17.12.2017

Od prvních stran provází čtenáře podivný neklid a nevyřčené napětí, které tušíme za postavou despotického otce, těžkou, ač blížeji nevysvětlenou nemocí matky, rozporuplnými a protichůdnými pocity dospívajících teenegrů....je tu dusno a poněkud upjatě, neboť o citech se mezi příslušníky této rodiny nemluví... Což neznamená, že to co není vidět, není ....Mistrnost Ian McEwanova díla spočívá v jeho umu vytvořit na malém prostoru netradiční příběh, popsaný zdánlivě syrovým jazykem, s chladným autorovým odstupem a přitom výstižným psychologickým portrétem hlavních protagonistů. Není to totiž, jak by se na první pohled mohlo zdát, jen laciný příběh s lehce bizarní zápletkou. Pod jeho povrchem se skrývá spousta nevyřčených otázek i odpovědí, které však autor už ponechává čtenáři. Každý si odnáší něco jiného.....A pan Freud si mne ruce...

13 23.11.2017

AUDIOKNIHA: Znám předchozí Ládíkovy knihy a Santiago je zase o kus lepší. Tím, že se někteří poutníci ve vyprávění opakovaně "vracejí do děje", nabývá kniha tentokrát podoby "skoro - románu" s vedlejšími postavami, což jí dává nový a poutavější rozměr. Najdeme zde opět Ziburovu lehkost vyprávění, smysl udělat si legraci ze sebe i jiných, prolínání osobního příběhu s barvitými popisy přírody, městeček a hlavně zábavných historek z cest. Přibylo ale i reflexe a vážnější ton v osobním poodhalení se a svých starostí, které jen čtenáři připomínají, že i autor je člověk jako každý jiný, který se v životě potýká s různými bolestmi i radostmi. Interpretace v podání Martina Pisaříka výborná.

12 14.04.2024