Clara_C komentáře u knih

Tuhle knížku pochopíte, až když začnete přemýšlet o smrti. Ne, že by se musela týkat zrovna vás, stačí, když se plíží všude kolem a vám dojde, že čas tady má každý z nás pouze vyměřený a je na nás, co s ním provedeme. Uvažovat o závěti není úplně od věci, člověk si ovšem stále říká, že má ještě spoustu času a najednou možná ani ne.
Je to sice o rituálech, ale je v ní i plno moudra a zkušeností. Chvílemi bylo člověku až úzko. Někdy dojetím, někdy strachem, ale rozhodně nelituji času, který jsem u knížky strávila.

" Nikdy se mi nelíbilo rčení, že prostě jen vznikáme z prachu a v prach se zase obrátíme. Jsme energií, která je zaměnitelná se světlem. Jsme oheň, voda i země. Jsme vzduch, atomy a quarky. A navíc jsme také sny, naděje a obavy pospojované moudrostí a zase rozháněné vlastní pošetilostí. Jsme o moc víc než prach. Biblické rčení by mělo znít - Zázrakem jsi a v záhadu se obrátíš - . "

9 17.01.2023

Parádně napsaná kniha. Pro mě i s přidanou hodnotou, jelikož fotím a měla jsem tu čest mít svých pár fotografií přidružených na místní výstavě děl pana Štreita.
Nicméně příběh napsaný tak bravurně až se jeden ocitl v minulém století v ulicích Prahy, v podniku, kde hákoval Beny, ve sběrně, které kraloval Fabrikant, jen ta Růža, ta to prostě nedomyslela.

9 13.01.2023

Ano. Byla to Píseň písní. Zazpívaná s touhou po životě, se všemi tóny a tóninami, které k životu patří. Nevíte, jestli všemu věřit, jestli se smát nebo kroutit hlavou, ale i já věřím na osudovou lásku. I když už vím, že všechno má svou cenu. Přesto není knížka přeslazená, spíš naopak až děsivě cynická, ovšem spletená tak, že si skoro nevšimnete.
Výrazy ohledně sexu mně bavily a zároveň má Ester pravdu.

" Jak by člověk vůbec měl tomu aktu říkat? Já ze zásady nikdy neprcám. Tohle slizské slovo s tím nechutně drnčivým PR brní člověka na rtech. Šukání, mám-li říct pravdu, bývá někdy příliš hrubé a člověk je s ním moc rychle hotový. Milování? Kdo ví. To si od obou v přesně ten samý okamžik žádá niternou, transcendující elektřinu, a to je velká vzácnost. Mým favoritem je pořád trtkání. Necudné, s psími chlupy mezi zuby. Se Staffanem se ale trtkat nedá. Pro to on vůbec nemá smysl.

Karma? Copak si za všechnu bídu světa můžou lidi sami? Kam se podělo milosrdenství? Zasraný náboženství! A co ti, co sami o milosrdenství prosit nemůžou? Ti, co ho potřebují ze všech nejvíc a ze všech nejmíň si ho zaslouží?
Olga není k zastavení. Pak se vyřítí dveřmi ven. Ta hezká rovnováha jí dohání k šílenství. To se radši bude zmítat mezi hlubokým zármutkem a radostí. Kardiogram se totiž musí skládat z nejhlubších údolí i nejvyšších vrcholků. Jinak by člověk zrovna tak dobře mohl být mrtvý. "

11 04.01.2023

Pěkné, i když někdy hodně smutné čtení. Uvědomovala jsem si u knížky jak tenká je hranice mezi životem a smrtí. A jak je důležité mít s každým blízkým srovnané účty, protože nikdy nevíte..
A přes plno bolesti je v ní i dost naděje.

20 25.12.2022

Tak jsem si vzala knihu, že si budu číst. A po půl hodině bylo hotovo :-)
Souhlasím s komentářem níže, skvělý minimalismus v kresbě u maximálně vytěžených chlapských postřehů u piva. Bilancování, úvahy a jistá marnost nad životem.
Tedy sic by knihu člověk přečetl ještě v knihkupectví či v knihovně, stojí za to.

17 03.11.2022

Zajímavá kniha. Četla se dobře, ale na to, že je to krimi, jsem nijak nechvátala se čtením, abych zjistila, kdo je pachatel. Spíš jsem se podřídila zdánlivě poklidnému tempu příběhu. Postava detektiva Crosse byla rozhodně podivuhodná. Nicméně někteří lidé se chovají podobně neomaleně a přitom žádnou chorobou netrpí :-)

15 30.10.2022

Krimi už z mé oblíbené četby téměř vymizelo. Vybírám si skutečně velmi pečlivě v tomto žánru. A série s Kim patří k těm vyvoleným. Sice tento díl nebyl na konci až tolik vygradovaný, přesto přečteno téměř na jedno nadechnutí a to se stále cení.

13 05.10.2022

Ani jsem netušila, že mně knížka zaujme tak moc. Ty směsice pocitů, od puberťačky po rodiče a prarodiče, jejich životy a vzpomínky. Možná všední, stále stejné vzorce, ale pro každého jedinečné. Některé pocity jakoby mi hovořily z duše. Člověk by neměl zapomínat na dobu, když byl mladý. Změnil se svět kolem, jsou jiné možnosti a způsoby komunikace, ale lidská podstata a jeho city nikoliv. A že se někdy city i láska špatně udržují na uzdě a je jedno, kolik vám je. Něco o tom také vím :)
Myslím, že zkusím i další knížky od paní spisovatelky.

15 11.09.2022

Nevím o malířích ani o umění téměř nic. Ovšem jméno Vincenta van Gogha zná snad každý. Z jeho díla jsem znala snad jenom Slunečnice. Díky této, rozhodně ne jednoduché knize, jsem měla možnost nahlédnout nejen na další neméně zajímavou tvorbu tohoto vyjímečného malíře a hlavně člověka, který byl s malováním naprosto spjatý. Dá se říct, že až na život a na smrt.
Kolikrát mně až zarazilo, že než aby si Vincent obstaral peníze jinou prací, raději téměř umíral v bídě a hladový. Na druhou stranu, pokud by se začal živit jiným způsobem, je možné, že by jeho kresby nezůstaly tím, čím jsou dodnes.
Kdyby jen tušil, že nežil svůj krátký život nadarmo, že se stane skutečně nesmrtelným a celá jeho životní dřina přinese své ovoce. I když on sám z toho měl velmi pramalý užitek. Ale to už se tak velkým umělcům stává, že bývají doceněni až po smrti.

" Zaslechl, že se o jeho práci baví sestry. Dohadovaly se, jestli maluje, protože je blázen, anebo je blázen proto, že maluje.
Morálka je jako náboženství. Uspávací prostředek, který lidem zavírá oči před nicotností jejich života. "

20 06.09.2022

Ten typ knížky a příběhů, které mám ráda. Dokáže vás rozesmutnit, rozesmát, nutí vás přemýšlet, vidět vše očima dvou odlišných generací. I když tato je hodně melancholická.
Téma smrti na každé stránce a pokaždé jinak, i když ve finále je to vlastně stejné. Pocity viny a pitvání se v minulosti je nám všem zřejmě vlastní. Myslíme si, že zrovna my prožíváme něco strašného, abychom zjistili, že někdo jiný si prošel v životě horším trápením.

" Cítila jsem, že se ve mně něco zlomilo. Chapadla kolem kotníků byla pryč a já jsem si uvědomovala, že se skutečně dostávám ven z Mariánského příkopu. Měla jsem pocit, že můžu konečně pořádně oplakávat tebe, a ne nějakou vinu,která stála mezi námi. Cítila jsem se ti být tak nablízku jako už dlouho ne, poslední dva roky byl můj pohled zamlžený a teď jsem viděla jasně, cítila jsem jasně. Přišla jsem o bratra, ztratila jsem tebe a chyběl jsi mi každičkou vteřinu. Konečně jsem to dokázala opravdu cítit, neskutečně to bolelo, ale věděla jsem, že je to bolest, která se dá zvládnou. Protože jsem jí zároveň vnímala jako dobrou bolest. "

14 22.07.2022

Jedna žena, tři kapitoly jejího života. Tři kamarádi z dětství, jeden musel z kola ven. Ale který? Kdy a jak?
Válka rozmetala nejen jejich životy a osudy.
Neubraním se myšlence na knížku od J. Kariky Na smrt, ale ta byla mnohem brutálnější.
Každopádně čtivé, téma koncentračních táborů je vždy mrazivé a strašlivé. Nicméně ještě strašnější je, že ani po přežití Osvětimi není všem dnům konec. Na jeden lidský život až dost. Člověk si říká, co všechno lidské tělo i duše někdy vydrží.

28 19.07.2022

To byla kniha. Není to žádná bichle, přesto mi její četba zabrala poměrně dost času. Ale u takové knihy to ani nejde jinak. Neustálé třídění myšlenek a děje. Navíc autorovy vysvětlivky na konci..no mohla bych díky nim začít číst znovu od začátku. Škoda, že není přeloženo víc děl od autora případně děl, na které odkazuje.
Každopádně nezapomenutelná kniha. Bude ve mně ještě dlouho rezonovat. Pouze kapitola Nový člověk ve mně nechává rozporuplné pocity, ale i to je inspirativní. Kde končí starý člověk a začíná nový? Co jednomu přijde hloupé, považuje jiný za geniální.
Děkuji překladatelce, i díky ní neměla knížka žádnou vadu na kráse.

15 15.07.2022

Je to King. Co dodat. Knížka spíš jako jednohubka, klidně by mohla být součástí sbírky povídek. Nic, z čeho by musel mít člověk neklidné spaní. Ale je to King. Takže je to fajn, fajn, fajn.

13 21.06.2022

Knihy Jean - Michel Guenassia jsou prostě úžasné. Nádherně popisné, skvěle přeložené ( pár drobností odpouštím ), poetické, a zde přímo ukázkově navázané na Klub nenapravitelných optimistů. Nejde číst bez toho, aniž by se člověk nepozastavil nad tím, zda by se zachoval stejně nebo jinak. Jen tak jí z hlavy nedostanu. A tak to má u dobrých knih být.

" Franck se v posteli posadí, lapá po dechu, nemůže se z toho snu probrat. Dlouho jen tak sedí, očima prohledává temnotu. Pomyslí si, že život je takový, jaký si ho uděláme. Že ho člověk nemůže vzít zpátky, ale může ho žít. Už ho znovu neminout. Vstane, zapálí svíčku. V kartonové krabici najde malé, trochu zrezlé nůžky a začne si stříhat své dlouhé vlasy. Pomalu. Metodicky. V odrazu okenní tabule spatří muže se smutným a zasněným pohledem. "

14 18.06.2022

Líbilo. Moc. I když knížky Maji Lunde nejsou zrovna příjemné čtení. Obzvlášť pasáže z budoucnosti. Protože s takovou, s jakou se chováme k přírodě, tak samozřejmě, tak, že je tady přece všechno teď, tedy na pořád, se podobně strašidelné vize mohou lehce naplnit. Jak jinak vypovědět své pocity, když po čtení z budoucnosti, kouknete z okna, kde se odvíjí " normální" život. A říkáte si, jak dlouho? Co jednou čeká naše děti? A jejich děti..
Přečteno jako poslední ze tří knížek a musím říct, že mně zaujala nejvíc.

6 04.06.2022

Nádherná obálka, obsah velice zajímavý, skvěle a citlivě přeloženo. Bohužel knížka nebyla úplně pro mě, ač jsem dělala, co jsem mohla. Ale básně nevyhledávám a tady jsem měla právě někdy problém pochopit, " Co tím chtěl básník říct? " :-)
Paralela mezi životem minulým a současným nebyla příliš zřetelná, ženy současnosti nejsou rozhodně tolik upozaďovány tak, jako tomu bylo v dřívějších dobách.
Nicméně knížka si své příznivce jistě našla a najde, už jen pro doplnění historických znalostí o irské literatuře.

9 20.05.2022

Nemá smysl hodnotit knížku, kterou bravurně vystihly komentáře přede mnou.
Není to čtení pro někoho, kdo chce být se čtením rychle hotový, ale knížka se vám lehce vryje pod kůži a zaleze pod nehty.

" Jako dítě jsem zažil první světovou válku, měli jsme za to, že její hrůzy nikdy nemohou být překonány. Pamatuju si na pozdvižení vyvolané ruskou revolucí a na strašnou španělskou chřipku, na tu zemřela i moje matka. Došlo k tolika válkám, tolika obludnostem, že by si člověk mohl zoufat nad svým údělem, ale taky k tolika objevům a takovému pokroku. Nebudu tu vyjmenovávat nekonečný seznam událostí mého století. A z nich všech, kdybych měl vybrat jedinou, by to byl pád železné opony. Protože to se zhroutila nejhorší diktatura ze všech, největší lež v dějinách lidstva. Dnes je život tvrdý, ale aspoň je to život svobodných lidí. "

10 06.05.2022

Měla by to být povinná četba.
Nic víc se k výpovědím lidí z těžce totalitního státu napsat nedá.

19 20.04.2022

Naděje...
Jsem ráda, že je to " jen" knížka, protože obzvlášť pasáže z budoucnosti byly docela děsivé. Nejhorší na tom ale je, že se jednou mohou proměnit ve skutečnost. Většina lidstva se k přírodě chová jako by jim všechno patřilo a tady mohou být vidět následky. Moc dobře napsaný vhled do včelařských rodin, vztahů otců a synů, kdy mají ti starší očekávání od mladých. Kteří si ale chtějí žít své životy, ne ty jejich. Někdy ani to nestihnou. Vzhledem k tomu, že můj děda byl náruživým včelařem, velmi tuto knížku oceňuji a nejen ji, hlavně včely, jejich společenství a propracovanost jejich díla.

19 14.04.2022

Knížky od C. J. začínají být sázkou na jistotu. Snad to tak bude i u dalších knížek. Všechno pěkně nadávkované, i když už tušíte, je to horší než sami čekáte. A nenapadlo by mě, hledat v detektivce i plno životních postřehů. Ano, mohou působit jako klišé, ale to on sám život také někdy je, že.

"Jako bychom si jen hráli na to, že už jsme velcí, a přitom byli uvnitř pořád dětmi, motali se světem v příliš velkých šatech a přáli si, aby nám někdo řekl, že strašidla neexistují.

Všichni sázíme na zítřek. I přestože každý den je skok víry, krok nad propastí.

Zlé vzpomínky jsou jako třísky. Občas zabolí, ale naučíte se s nimi žít. Potíž je v tom, že si vždycky nakonec najdou cestu ven na povrch.

Nedovedeme uznat, že věci se dějí bezdůvodně. Že všechno nemáme pod kontrolou. Děláme ze sebe malé bohy svého vlastního vesmíru, ale nemáme Boží milosrdenství, moudrost ani velkodušnost.

Život jde dál. Je na nás, jestli půjdeme s ním.

Lidé vyčítají druhým že " žijí ve lži", ale kdo někdy neskryl kousek sebe před svými milovanými? Protože jim nechceme ublížit. Protože nechceme v jejich očích vidět zklamání. Mluvíme o bezpodmínečné lásce, ale málokdo chce zkoušet, jestli opravdu taková je.

To je ten problém se sociálními sítěmi. Nejsou stavěné na negativní věci. Tam se lidi ukazujou jenom z té nejlepší stránky. Pózují s filtry, vytvářejí jakýsi falešný dokonalý život. Jenže co si počít, když život není dokonalý. Když vám všechno připadá na hovno? Když máte pocit, že padáte do hluboké černé jámy a nemůžete se z ní vyškrábat ven? LOFL. "

8 03.04.2022