Boboking komentáře u knih

Velmi čtivá a nenáročná literatura. Špionážní příběh z období druhé světové, protektorátní kejkle a neobvyklý závěr založený na odpovědi o původu jedné hodně nebezpečné nemoci. V knize je tolik námětů, že by F. Forsythe z toho určitě napsal aspoň tři samostatné příběhy.

21.04.2011

První knihy od tohoto chilského exilové autora, které mi nesedla. Nějak jsem tomu jeho humoru nerozuměl.

08.04.2011

Ty jeho vtipy, fakt skvělý, i když drsný.

01.04.2011

Ostravské nakl. Fantom Print náš knižní trh s fantastikou v posledních letech zásobuje atraktivními titulu z žánru všeobecně nazývaného urban fantasy. Kniha „Píseň kostí“ svým námětem do tohoto edičního spektra náleží, ale je oproti titulům autorů jako např. Thurmanové či Briggsové přece jen jiná. Možná bych řekl, až téměř klasicky nedefinovatelná. Z počátku se příběh může jevit jako z našeho světa, ale pak začnete kapku po kapce tento pohled měnit. Svět megapolisu Tristopole vypadá jako každé jiné velkoměsto, má své policejní jednotky a detektivy, jezdí se v autech, má lepší a horší čtvrtě atd, to vše se jeví normálně. Ale pak najednou zjišťujete, že výtahy obývají přízraky (a ne jen je), že celý energetický systém města zajišťují nekrofluxové generátory poháněné lidskými kostmi, že smrtí vaše role v tomto světě nekončí, že jsou lidé, kteří vraždí umělce, aby z jejich ostatků poslouchali píseň kostí, že speciální vyšetřovací policejní komando vede zombie atd. Jak na přebalu píše nakladatelství, kniha je spojením mysteriózního thrilleru a temného horroru. Já bych šel ještě dál, a řekl bych, že kniha je esencí moderní temné fantasy, dokonce jak někdo na internetu uvádí, přímo gothic fantasy.
Hlavním hrdinou je tristopolní policejní poručík Donal Riordan, který dostane z úkol hlídat velkou operní hvězdu. Jsou tu totiž jisté indicie, že blíže nespecifikován skupina zvaná Černý kruh, složená z mocných a bohatých tohoto světa, chce získat její kosti dříve, než je její osud. Proti magické moci Černého kruhu ale má malé šance na úspěch. To snad má možnost dokázat speciální policejní jednotka velitelky Laury Steelové. Jednotky, která se nezastaví před ničím, a nespoléhá se na pouze na schopnosti obyčejných smrtelníků.
„Píseň kost“ je skutečně něco jako temný thriller, kde o mrtvoly není nouze („… a sebou mrtvola trhla, otočila se, sedla si a sklouzla z oltáře. Pod bosýma nohama drtila těla mrtvých dětí. Měkké mrtvolky si stěžovat nebudou.“), kde sex může překvapovat („… a na levém ňadru ji visel odchlíplý kus kůže, trojúhelník dokonalé pokožky, kterou líbal a laskal jazykem i prsty, a odhaloval dutinu v hrudi a lesklou, černou, mokrou masu, která pumpovala…“), kde lidé mají jiné choutky (… se bude moci pustit do řezání a čistění, bude moci jednu po druhé vyleštit drahé kosti…“), kde smích nezazní a slunce snad nikdy nesvítí.
Příběh je skutečně příkladem moderního pojetí čisté fantasie, kde není důležité vědět, proč a jak Tristopole funguje, kde jen prostě musíte nasávat atmosféru temnoty a nechat se provázet autorovou temnou fikcí jiného světa. Právě ta temná, až hororová atmosféra je tím hlavním prvkem, co odlišuje tuto knihu od jiných. Přitom to je založeno na klasickém detektivním thrilleru, plném vyšetřování, pronásledování, konspirací atd.
„Píseň kostí“ (orig. Bone Song, 2006) anglického autora Johny Meaneyho je návštěvou temné strany lidské fantasie.Musíte jen sednou … a pokusit se slyšet zpívat kosti.
V překladu Kateřiny Niklové vydalo nakl. Fantom Print 2011.

28.03.2011

Když jsem v knihkupectví narazil na tento titul, díky obálce jsem si vzpomněl na román K. Vonneguta „Snídaně šampiónů“, jehož alter ego Kilgore Trout zde své vědeckofantastické romány nacházel v temných zákoutích knihkupectví, kde se slibovaly wide-open beavers inside (přehlídka rozcapených bobrů - uvnitř). Ale u této knihy obal klame, žádné wide-open beavers uvnitř nejsou. Pro některé čtenáře to bude možná zklamáním, ale většina se stejně jako já nad povídkami dobře pobaví.
Příběhy o vztazích mezi muži a ženami jsou staré jako písmo samo, a myslím, že se o nich bude psát, dokud bude existovat na světě aspoň jeden muž a žena. Vztahy můžou být různé - milostné, erotické, vášnivé či nenávistné. Jen si vybrat. A o většině z těchto vztahů píše i český autor, muzikant, zpěvák, skladatel a textař Josef „Pepson“ Snětivý (*1973) v své nové sbírce povídek „Dopisy v nevratných lahvích“.
Obecně bych o kvartetu povídek mohl říci, že my muži v nich vystupujeme jako trubci, kteří myslí spíše penisem než rozumem. První tři povídky toho jsou ukázkovým důkazem. Když jsem se začetl do prvního příběhu „Odjeďte z tohoto světa“, okamžitě mi v mysli zazněla jedna nemravná říkanka z dob socialistických, kdy si povídaly dvě lehké děvy, jedna z Ostravy a druhá z Prahy. Ostravská si stěžuje, že horník du-- celou noc, zatímco Pražanda s úsměvem kontruje tím, že pražský úředníček má ho jak malíček. Takovým úředníčkem je i hrdina příběhu, který žije pod pantoflem své úžasné, stále žádoucí ženy. Která ale jím pohrdá, jako slabochem a společenskou a sexuální nickou. A co takový zamilovaný ňouma je schopen udělat změnu image? I tu nejstupidnější věc! Povídka „Rožmberské zastavení“ má spíše ženskou hlavní hrdinku, ale jen z jednoho důvodu - ukázat, jak lehké to mají štíhlé, vyvinuté blondýnky v životě. Zvláště když kromě svých vnad používají i mozek.
Příběh „Jednadvacet let poté“ otvírá už známý názor (mužů), že sem tam úlet, nebo tvrdohlavější přístup, je u muže akceptovatelný jev, u žen ale nic takového nemůže neexistovat. Ale nakonec povídka překvapila nečekanou závěrečnou pointou.
Příběh, který se svojí myšlenkou vymyká předešlé trojici, je poslední povídka „Klub nespokojených“. Už po prvních větách je poznat, že zde se tak trochu zabrouzdá do metafyzických končin. Jsme stále zde na zemi, přímo v Praze, v podivné zkrachovalé hospodě, kde stále vegetuje pár štamgastů. A jednoho dne nečekaně do ní vstoupí Poutník. A vše se najednou začne měnit, není radno před ním vyslovovat banální životní přání. Je to taky jediná povídka, kde snad jsem vycítil, že zde se dává naopak na frak ženám. Hláška Hostinského, že nevěří bytostem (ženám), které čtyři dny krvácí, a stejně nezemřou, byla takovou třešničkou na dortu.
Jak je tedy patrné, celá sbírka je laděna v humorné, či ironické atmosféře. Postavy jsou krásně emočně i milostně nevyrovnané, že by člověk nad nimi někdy i zaplakal. Přesto ale autor příliš nezacházel mimo realitu. Krásné na knize je to, že přes všechnu její nadnesenost je přesto ze života (snad kromě té poslední). Moje první setkání s mistrem Snětivým bylo více než příjemné a překvapivé. Kniha by neměla uniknout vaší pozornosti, a tím myslím jak čtenáře, tak i čtenářky.
V roce 2009 vydalo nakl. Daranus.

17.02.2011

Román „Ženy s krátkými nehty“ je další, dle krátké autobiografie v knize, už sedmý zářez autora na spisovatelské pažbě. Sám jsem zatím četl jeho povídkovou knihu „Dopisy v nevratných lahvích, 2009“, která vyzařovala autorovým humorem, mnohdy lehce peprným, a jistým nadhledem pro současnou společnost. Jasným základním tématem jeho knih jsou vztahy, lásky, sex atd. Ano, nic tak nehýbe světem jako přírodou podporovaná sexuální přitažlivost druhého pohlaví. A není se co divit, sám autor to na svém webu vtipně přiznává výrokem „…Zejména vzhledem k tomu, že produkce dětí mě moc baví a duo bych chtěl časem rozšířit...“ Když se začtete do anotací jeho knih, zjistíte, že autor asi rád popisuje jisté autobiografické zkušenosti. Hrdina je často hudebník, v nejlepších letech, a hlavní hrdina tohoto románu Martin dokonce vlastní malé nakladatelství a sám píše. Prostě jako by Pepsonu z oka vypadl. Jen možná ty milostné a rodinné vztahy jsou více fiktivní, aspoň ve srovnání s jeho webovým životopisem na www.pepson.cz.
Hlavním hrdinou je Martin Lipavský, udržovaný muž v nejlepších chlapských letech, který už poznal všechny krásy života - svatba, rozvod, peníze, chudoba, kupa sexu, i erotická abstinence. Od mládí hraje, ale Anděla nikdy nezíská, a v současnosti se živí jako spisovatel a nakladatel, který je rád za každou prodanou knížku. Děj knihy začíná při křtu jeho dalšího „bestselleru“, při kterém se neuvěřitelnou shodou náhod potká s třemi ženami svého života. Se svou bývalou manželkou Jolanou, sexuální bohyní, krásnou Sabinou, mírně zakřiknutou, ale kráskou plnou nadějí, a pak s Dagmar, ženou přímo vamp, právničkou z high society. Z každou z těchto krásek měl v mladších letech erotická dobrodružství. Proto se po dlouhé abstinenci rozhodne, že osud mu tím určitě naznačuje cestu k radostem pozemským. Ale náš už kapánek stárnoucí pražský Don Juan je spíše jen hračkou v rukách svých bohyň. Pod příslibem povyražení, i možná déletrvajících vztahů, se Martin zamotává do podivné hry na podnikání, kterým se rozhodnou některé z jeho milých zbohatnout. A jako každý samec vidící možnost užití si nádherných oblin a jiných zákoutí ženského těla, se slepě propadá do stále většího průšvihu.
Autorův vypravěčský talent je nepopiratelný. Vše vypráví s humorným nadhledem, používá rád moderní řeč plnou slangu a novotvarů, texty píše v esemeskách i se smajlíky. I choulostivé scény nakonec píše s takovou jazykovou fantazií, že každý se začervená, ale přitom je to ještě v mezích slušnosti.
Josef Pepson Snětivý jakoby vyplňoval mezeru na trhu, kde máme romány pro ženy (všechny ty Monyové a Obermannové), ale kde romány pro muže … vlastně v tomto smyslu nejsou!
Jak říká slavný český cimrmanolog Miloň Čepelka na přebalu knihy: „Určitě vám ale budou Ženy s krátkými nehty potěšením. Inteligentní a vtipná četba.“
V nakladatelství Čas vyšlo v roce 2010.

17.02.2011

Tuto knihu jsme už četl dvakrát, a pro silné "žaludky" skutečně super kniha.

08.02.2011

Naprostá špica!! Hodně obdobné jako Garfield, ale přece jen trochu jiné.

Nádherný grafický román jak po stránce obsahové, tak především po grafické. Will Eisner byl a je komiksový mistr.

07.02.2011

Musím přiznat, že nejsem nadšenec pro Murakamiho. Přečetl jsem zatím Na jih od hranic, na západ od slunce a opravdu se mi to líbilo. Tyto nové povídky mi ale nějak nic neříkaly. Vzdal jsem to po druhé.

01.02.2011

Skuečně parádní horor. Už jsem ho četl několikrát.

26.01.2011

Kniha nezklamala. Skutečně mistrně napsaný historický thriller.

26.01.2011

Super, nový Barry! Už rozbíjím prasátko a jdu to shánět. Jeho knihy jsou fakt super. Čllověk brečí smíchy.

Jsem asi v polovině, a stejně jako u první knihy - Vykladačka smrti - i zde musím říci, že je to skutečně čtivá historická detektivka, či přímo thriller. Výborné postavy, zajímavý děj.

21.01.2011

Kniha s tímto svébytným jménem je skutečně skvělým obrazem dnešní společnosti. Drsné, vulgární, místy pornografické, ale pro mne až nepřiznatelně pravdivé. Doporučuji!

07.01.2011

Na takový cestopis psaný jako román jsem snad ještě nenarazil. Hudbu skupiny wohnout asi neznám, ale tato kniha je naprostá jednička. Prostě co na očích, to na .. papíru. To se mi líbilo. Žadné přikrášlování a chudáci chudí Indové.

05.01.2011