bábuška
komentáře u knih
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Příběh začíná ve třicátých letech minulého století rodem Hanulíků, přidává se rodina Vágnerových, z okolí Uherského Hradiště, Zlína, Prahy a posléze Kanady. Je to vlastně vyprávění o československých dějinách, jak je prožívali Pavel, Anežka, jejich spolužáci, kamarádi a rodinní příslušníci v tom kterém období. Kniha je napsaná velice zajímavě a hlavně pravdivě, vždyť i já se narodila ve třicátých letech a tak jsem se sžívala s osudy hrdinů knihy, moje cesty byly podobné. Kdo ta léta prožil, jistě mi dá za pravdu. Poděkování autorovi náleží.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Mnohastránkový román o víře, pokoře a zlu. Autorka propracovala námět jako vždy dokonale, od Vyhnání přes Žítkovské bohyně stále silnější. I když se kniha četla těžce co do počtu stran, nemohla jsem ji odložit, připomínala střípky osobních vzpomínek, i když nemohu říci že bych byla hluboce nábožensky založená. Rodina Havrajů, jejich touha po moci i shromažďování majetku je obrazem kléru jako takového. Nemohu posoudit, je-li tomu tak stále. Paní Tučková, díky.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Nečekala jsem že mně tento druhý díl tolik zaujme, ba přímo pohltí. Přečetla jsem už dost knih z období čtyřicátých let, ale toto byl zase jiný pohled. Překvapila mě vzájemná nenávist obyvatel násilně děleného území Slezska, kdy se i rodiny rozcházely. Naše známé postavy z prvního dílu zažily nepředstavitelné útrapy, postihly i jejich děti a následně i vnoučata. Doufám, že další díl bude milosrdečnější, že se Anušce malý Tomášek vrátí a že vztahy mezi spřátelenými rodiny se urovná. Jediná věc mně při četbě trápila, kniha byla příliš pro mé slabší ruce příliš těžká.
Hana
Alena Mornštajnová
Ještě jsem od této autorky žádnou knihu nečetla, ale byla jsem velice mile překvapená, krásně se četla a bylo v ní popsáno tolik bolesti mladé dívky Hany, kterou tragický osud zavál do koncentračního tábora a když se po létech vrátila se zcela podlomeným zdravím do rodného města, většina z obyvatel se k ní otáčí zády. Místo soucitu ji provází lhostejnost a posměšky. Nebo je to špatné svědomí? Krásný, smutný příběh.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Už pár dnů přemýšlým o tom, co napsat o této útlé knize. Nehledě na to,že jsme se dosti podrobně dozvěděli spoustu mykologických podrobností, citový život hlavní hrdinky nám zůstává jaksi utajovaný, až posléze se dopracujeme k jádru věci. Nejdůležitější je kariérní postup otce, nevšímavost synů, protože jsou muži, nakonec se zcela záměrně zavřenýma očima zůstává matka. A nakonec nám zbyde malé vyplašené děvčátko, které vlastně neví, co se s ním děje, zneužívané a politováníhodné. Jak to nakonec dopadne? Prolomí nakonec svou pomyslnou zeď, nebo opět zkončí tam, odkud už jednou vyšla, nebo myslí na něco zcela jiného? Je to na volbě každého čtenáře jak sám o sobě o Sáře rozhodne.
Kytice
Karel Jaromír Erben
Když stojíte v jeho rodné chaloupce, několik točitých schůdků do jeho malé světničky a malé okénko k lesu...Okolo lesa pole lán, hoj, jede, jede z lesa pán..... Na Erbenově naučné stezce stojí u lesa skutečný kůň, tedy jen vyřezaný, dřevěný. Ale tehdy, když nebylo vše zarostlé a byl volný výhled, Erbenova mladá představivost byla na místě. A tak je to s většinou jeho balad. V chudobě a bídě vzniklo dílo které přetrvá několik generací.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Neznám ten kraj nijak podrobně, ale věřím tomu, že život tam byl před sto lety mnohem krušnější, než jinde. Během těch let procházíme s rodinou Barbory a jejími potomky žal nad ztrátou živitele rodiny i syna při důlním neštěstí, další tvrdé roky, posléze pak první světová válka, mnoho hladu a nakonec místo klidných mírových let krvavé rozbroje mezi Čechy a Poláky o území v tomto kraji. Tento děj byl pro mně velice překvapující. Krásně to vše vyslovuje paní autorka v Doslovu knihy. Kniha se mi velice, velice líbila.
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
Velice čtivý příběh obyvatel krkonošských hor, tvrdý, ale milovaný. Je mým domovem už přes čtyřicet roků a zžila jsem se s ním od prvých chvil. Osudy jsem prožívala s popisovanými osobami a Benecko i přilehlé okolí jsem měla neustále před očima. S příjmeními osob tohoto příběhu se setkáváme dosud. Knihu by mělo číst a vzpomínat co nejvíce obyvatel tohoto kraje.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Autorka nikdy nemůže zklamat. Dětství a dospívání je milé vzpomínání, ovšem třetí část je plná bolesti slz a to se vrývá hluboko do Zuzanina podvědomí. Kruté jednání jejího okolí po návratu domů, to snad její srdce bolí víc, než zacházení v nepřátelské minulosti. A ten, který jí měl býti oporou se ukáže jako tyran a despota. Proto Zuzanin příběh končí tak smutně a nás srdce bolí spolu s ní. Krásná kniha, nechť má hodně čtenářů.
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Připadá mi, že Marie je pouze průvodkyní děje autorova románu. Jiří Hájíček miluje svůj rodný kraj, děj zasadil do Českého Krumlova, provedl nás svým milovaným městem, ale zázoveň neopoměl zavést nás mezi obyvatele obyčejné vesnice, která žije ve vzpomínkách na minulost. Vykresluje proměňujíci se přírodu během roku tak podrobně, skládá slovo ke slovu, jakoby tkal krajku. Smutná část je o pomalém odcházení nemocných starých rodičů od svých potomků. Už název knihy mi napověděl, že bude i zmínka o jindřichohradeckém rumu, kdysi slavné Schulzově výrobně, což jsem se dočetla až ke konci knihy. Mohu čtenářům jen doporučit.
Selský baroko
Jiří Hájíček
Při četbě této útlé knihy jsem se vrátila ve vzpomínkách do mého rodného kraje a do svého dětství a mládí. Ze stránek lze cítit vůni při senoseči i žár slunce při žatvě. Není nás asi mnoho pamětníků těch časů, jako studenti jsme chodili na brigády do nově zakládajících JZD, vždy jsme přecházeli z políčka na políčko, protože noví členové byli většinou domkáři, málokdy s jednou kravkou. Pamatuji i selské statky v okolních vesnicích i jak byli pronásledováni. A ti ostatní zase jiným způsobem. Nebyly to dobré roky. Dobrá kniha.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Tentokrát čteme o válečných rocích z opačné strany a trochu pohledem dospívajícího děvčátka, které nechápe, proč jej maminka opustila a dala naprosto cizím lidem, proč nová náhradní matka pro ni nemá dobrého slova a slyší od ní jen nadávky. Postupem času začíná chápat, co se to s Německem děje, co se děje s lidmi v jejich ulici, i se pomalu ukazuje pravá tvář nové matky a její vztah k ní samé, k ukrývanému židovskému chlapci i k vlastnímu manželovi. Zajímavý styl psaní.
Dva proti Říši
Jiří Šulc
Přestože tato událost je známá, převedení do románové podoby bylo vynikající.Na začátku knihy jsem se nemohla začíst, ale pak jsem se tak vžila do děje, jako bych to celé prožívala s aktéry knihy. Uvědomění se plánu, že náš český národ má být zlikvidován, německá rozpínavost a jednání s našími lidmi jako podlidmi a na druhé straně odvaha několika, mladých hochů, kteří dali v sázku svůj mladý život, to vše by se mělo i v dnešní době znovu probudit k většímu vlastenectví, o kterém se bohužel máloco ví. Milujme svou malou malou zemi a hlavně nezapomínejme ! Povahy národů se nemění.
Mlýn
Michal Vaněček
Překvapivě zajímavá a velice čtivá kniha. Je psána trochu kronikářským stylem, ale pro nás starší plná vlastních vzpomínek, plná obdivu k osobní statečnosti dvou venkovských bratrů, které nezlomila zlovůle těch, se kterými byli nuceni se setkávat. Ale i tak se setkali s pár lidmi s dobrým srdcem, jako byl jejich přítel, statečný farář Hřib i jejich malá přítelkyně Marcelka, která je doprovodila až na poslední cestu. Nemohu odolat, abych nepřipoměla několik slov z citátu Karla Čapka: " Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář." Děkuji ze srdce panu autorovi.
Chirurg
Petra Dvořáková
Obdivuji paní autorku, že se dokázala vžít do role muže-vyprávěče. Příběh je natolik autentický, že s hrdinou knihy prožíváme jeho pocity jak při jeho náročné práci, tak i v soukromí, že se stává naším blízkým přítelem. A za to děkujeme autorce.
Pochovaní zaživa
Dominik Dán
Jako vždy jsem velice spokojená s pokračováním případů známé mordpaty. Tentokrát je začátek pozvolnější, Chosé odjíždí utajeně pátrat po střelci který těžce zranil jeho snoubenku a Burger se léčí z těžké choroby v nemocnici. Krauz a Hanzel utvoří novou dvojici, která se dá na vlastní pěst do pátrání po častých úmrtí v penzionu pro staré lidi. A tam se setkáváme s mnoha podvody ze strany personálu, obchodu s drogami, prostitucí, dokonce obchodu s těmi, kteří si zaplatí, aby ty stařečky, kteří už rodině překáží, usmrtili. Jako velice negativní je popsána rodina Markova, která je pro peníze udělat vše.
Slavík
Kristin Hannah
Tolik bolesti v jedné knize. Mám přečteno už hodně knih z tohoto období, ale o dění ve Francii, o tom, jak německá armáda sebevědomě obsadila a zpupně se chovala k obyvatelům i v tom nejmenším městečku, to bylo tedy hodně silné. Automatické vytřídění Židů, kteří se nenarodili ve Francii, poté těch, kteří byli francouzskými rodáky, včetně dětí, všichni muži bez rozdílu na nucené práce do Německa. A tak zůstaly na vše osamocené ženy. Je to vlastně příběh dvou zcela odlišných sester, které k sobě nenalezly vztah ani v dětství. Starší Vianne zůstane žít na venkově v rodném domě s dcerkou a začíná denní koloběh shánění přídělových potravin, v zimě není čím zatopit, není oblečení, jde pouze o přežívání. V nejvypjatěších situacích překoná všechny své strachy a pomáhá při zachraňování židovských sirotků, je i nucena zažít popravu svého starého otce. Oproti ní její mnohem mladší sestra má bojovnějšího ducha, uteče do Paříže a osamělá se dá do zachraňování spojeneckých letců sestřelených nad Paříží. Poté již v záchraných skupinách, se sama vydává se skupinou zachráněných letců přes Pyreneje do Španělska na anglický konzulát. To se stává mnohokrát, je na její dopadení vypsána odměna, ale stejně nakonec končí v koncentračním táboře. Přežije i tam všechny hrůzy a dočká se osvobození americkou armádou. Ale vrací se do rodného domu už jenom zemřít. Je to tak velice silný příběh, stále ve mně přetrvává i když jsem dočetla už před několika dny. Přidala bych i dvě hvězdičky navíc, rovněž i překlad byl precizní. I v této době by ani Francouzi neměli zapomínat.
Listopád
Alena Mornštajnová
Na tuto knihu jsem byla hodně zvědavá, četla se dobře. Dojímavá část byla z výchovného ústavu, kde z malých dětí dokázali udělat roboty a u Lenky-Magdy se to povedlo dokonale. Doba Majina uvěznění byla popsána nějak zjednodušeně a o osudu jejího muže Josky nic a jaký byl osud malého syna Jakuba? To mi tam chybělo.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Chystala jsem se na tuto knihu dlouho, nakonec jsem se na ni dostala při delším pobytu v nemocnici a musím říci, že jsem četla s chutí, pomalu a podrobně. Mnohé mi to připomínalo, kniha mě zcela pohltila, četla jsem podrobně i druhou část a obdivuji autorku za skutečně mravenčí práci při hledání ve staré dokumentaci. Kniha začíná jako vzpomínková, ale čtenáře stoprocentně zaujme. Krásné čtení. Mohu jen děkovat a doporučit.
Rybí krev
Jiří Hájíček
Kniha napsaná prostým jazykem, ale srdcem, přesně tak, jak prostou mysl mají jihočeští obyvatelé, milující svůj rodný kraj, své vesničky a své rodné chalupy. Kolem zahrady, na jaře kvetoucí a vonící, na podzim obsypané ovocem. A náhle jako smšť přijde pozhodnutí o výstavbě atomové elektrárny, marné je sepisování peticí, volání po spravedlnosti, vše je dávno rozhodnuté a obyvatelé několika vesnic které mají být srovnány se zemí, jsou postaveni před hotovou věc. V knize se setkáváme s osudy starých lidí, kterí se nemohou s touto situací srovnat a nechat se vystěhovat na budějovické sídliště, dokonce s výhledem na dýmající věže. Mladší neodcházejí rádi, ale snáze se s nastalou situací dokáží srovnat.
Pročítáme různé osudy, rozdělené sousedy, poztrácené školní kamarády, dochází i k drancování chalup, je to prostě velice smutné čtení. Mohu jen doporučit.