Atanone komentáře u knih

Nádherná kniha mého dětství.. stála mě spoustu slziček, ale i úsměvů

75 28.12.2019

Těšila jsem se. Knihu jsem měla předobjednanou, takže jsem si docela počkala. Přečetla jsem s úctou. Tím hůř se mi říká, že si opravdu myslím, že tohle se nemělo vydat.
Ne jen proto, že většina poznámek je natolik osobních, že běžnému čtenáři nic neřekne. Například kdy, kde a s kým byl AR na obědě a co měli dobrého. Jistě, jsou to DENÍKY! Jenže pak jsou pasáže, které jsou osobní úplně jinak, a podle mě je z nich zřejmé, že měl vcelku jasnou hranici, za kterou už nebyl ochotný se odhalovat lidem, kteří nebyli z jeho "smečky". Netuším, co by řekl, kdyby do vydání Deníků mohl mluvit (Alan Taylor zmiňuje, že neví, jestli by si to AR přál), ale pro mě je tato kniha psychicky oříšek. Na jednu stranu jsem hrozně ráda, že jsem si jako divák mohla připomenout jeho filmy s úžasným bonusem jeho poznámek a názorů. Na druhou stranu se cítím, jako bych otevřela dveře na obsazenou pánskou toaletu.

74 03.07.2023

Spokojenost na všech úrovních. Navíc jsem si i úspěšně zapátrala. To se mi to mluví, měla jsem o dost víc informací, než policie. Ale i tak o překvapení nebyla nouze. Navíc jsem si díky této knize znovu uvědomila, jak je to zlé, když se láska zaměňuje, nebo proměňuje v závislost.
Pomalost příběhu mi vyhovovala. Jediné, co mi vadí je, že se tu rozjíždí další knižní série, což je pro mě z mnoha důvodů trochu problém. Autorku chápu, může si dovolit počítat s tím, že jí to vydají a na jejím místě bych se vymazlených postav taky nechtěla vzdát. Můžu tedy jen doufat, že udrží ten parádní styl a z Kungshamnu se nestane co do úbytku obyvatelstva další Midsomer.

74 12.06.2023

Svět, který tu PAN spisovatel vytvořil, je šílený. Depresivní, falešný, bezvýchodný, krutý. I když, při vší úctě k jeho fantazii, ho možná vlastně jen "opsal", viz dnešní tzv. "reality"show, které pořád posunují hranici toho, co jim ještě projde. Měla jsem zkraje potíž se začíst, možná právě kvůli tomu. I přes tu totální depku, co mi tato kniha navodila, jsem ráda, že jsem ji přečetla a bude mi asi chvíli strašit v hlavě, což je dobře. Ostatní skvěle popsaly pochvalné komentáře přede mnou, já už jen opět smekám.
Pan Bachman je king!

74 11.11.2022

Tohle se nedá posuzovat jako kniha. Je to opravdu zpověď a nemyslím, že má ambice být něčím jiným. Osobní a hluboce lidské vzpomínky člověka, který prošel peklem. A dokázal žít dál bez toho, že by ztratil lidství.
Doporučuji

74 09.10.2022

Zkoušela jsem číst už před lety, ale nedopadlo to. Ani na druhý pokus mi tento autor nedal nic zadarmo. Říkalo se o něm mnohé a jedna ze zmiňovaných vlastností prý byla egocentričnost či sobectví. Jeho knihy v tomto potvrzují, že pro Hemingwaye si prostě musíte udělat čas. Nedá se číst jen napůl.

74 11.06.2022

Někde na internetu jsem četla větu, že dokonalé manželství jsou dva nedokonalí lidé, kteří to jeden s druhým odmítají vzdát.

74 12.10.2020

Forma dopisů mi zkraje dělala trochu problém,ale později paradoxně udělala příběh mnohem osobnější,než by byl,kdyby ho někdo jen vyprávěl. Uvědomila jsem si,jak musí být těžké napsat to takhle,udržet spád,logiku a charaktery jednotlivých postav...navíc,když autorky byly dvě.
Líbila se mi neokázalost a ryzost hlavních postav,ochota pomoci druhým,postavit se za ně a všudypřítomný jemný humor,který odlehčoval děj,točící se kolem války v Anglii a hlavně na ostrově Guernsey. Navíc je to příběh o knihomolech, k nimž se hrdě hlásím a dobře chápu,že tito lidé můžou svým chováním jiným lidem připadat poněkud nenormální. Zamilovala jsem si Juliet a od jednoho konkrétního momentu jsem jí moc přála,aby se ve svém příběhu zakoukala do stejného člověka,jako jsem se literárně zakoukala já. U některých příběhů,popisujících poměry na ostrově za německé okupace,mi i ukápla slza. Autorky neškatulkují. Jejich postavy nejsou černobílé. Dokážou najít dobré i horší charaktery na obou stranách „linie“.
Ke konci sice příběh hodně zrůžoví,ale to už mě měly zaseknutou,takže jsem to v pohodě přežila..
Toto bude určitě kniha,kterou si koupím,až se její cena trochu usadí..Já si počkám ☺

74 29.09.2018

Kniha o tom,čeho všeho je člověk schopný,aby přežil. Kam až dokáže zajít,co a koho je schopný obětovat.
Kniha plná napětí,barvitých scén a emocí,kdy přemýšlíte,co ještě se asi může stát,aby autor udržel napětí. A když už se stane skoro všechno,přijde nakonec tiché poselství několika posledních kapitol,kde se na otázky života a smrti díváte očima Opravdových lidí.
Kniha,která bude patřit k těm,které si zapamatuji.

74 22.08.2018

Tomu říkám poklona nepříteli.
Mám ráda film, takže když jsem zjistila, že je i kniha, hned jsem po ní šla. A dobře jsem udělala. Například jsem pochopila Joannu Greyovou i další postavy. Tohle vám film nedá. A přestože jsem věděla, jak to dopadne, čtení jsem si vážně užila.

73 25.03.2023

Ach ta Jana...V první části knihy měla mou plnou sympatii i pochopení někoho, kdo prožil část života v totalitě, kdy opatrnosti nebylo nikdy dosti. Osobně mě sice nepotkalo dilema skládání slibu, či přísahy, která by šla proti mému svědomí, ale znám lidi, co se s tím museli z nějakého důvodu poprat. Chápu i Janin postoj k Anně, uzurpátorce a dračici, v Janiných očích nepravé a nikdy neuznané královně, který přecházel od tichého spravedlivého odporu ke spravedlivému hněvu, ovšem pak se stočil k prosté poloslepotě zamilované ženy, která věří tomu, čemu hlavně věřit chce. V tom ovšem na Jindřicha zdaleka neměla. Na druhou stranu nutno uznat, že pravděpodobně dostávala pokřivené informace. A kdo ví, kam by se ubíral Jindřichův život, kdyby jim osud dopřál zůstat spolu. Přinejmenším by pár hlav zůstalo na krku. Nebo, to nejspíš, by padly úplně jiné.
Nejen autorka, ale i historie vnímá Janu jako dobrou a laskavou královnu. Kniha se četla krásně a podává další velmi osobní pohled na dobu Jindřicha VIII . Jana v ní není žádná šedá myška či unylá bledule, ale žena s klady i zápory a vcelku smutným osudem.
Doporučuji nepřeskočit doslov

73 08.02.2023

Zajímalo mě, jak moje oblíbená autorka zabojuje s prvním z těch šesti tudorovských soust, co si ukousla. Určité opakování a omílání věcí se dá příčíst na vrub tomu, že je celá kniha líčená z pohledu Kateřiny, tak jak mohla události vnímat ona vzhledem ke své povaze, výchově a postavení. A také zamilovanosti, takže nedokázala v celé obludnosti uvidět toho čerta, co vyskočil z krabičky, když si egocentrický Jindřich uvědomil, že schizmatem vyloučí i poslední autoritu, před kterou by se musel sklonit - papeže. A tím, že odstřihne Anglii od Říma, se stane skutečně absolutním vládcem, kterého už nebude omezovat vůbec nic.
Dívat se na Kateřinu současnou optikou je nemožné, a tak se může stát, že právě to, že je příběh vyprávěn z jejího pohledu, mu v očích některých čtenářů může trochu uškodit. Souhlasím s Rihatamou, že v mnoha ohledech je Kateřinino chování dvojaké. Na jednu stranu se jeví dost hloupá na to, aby neustále zavírala oči před obludností toho, co je její manžel schopný udělat, zatímco v jiných věcech je prozíravá až vychytralá a nenechá se nachytat. O její neústupnosti nemluvě. V její prospěch u mě osobně navíc mluví to, že sama mám v okolí podobné typy žen, o kterých bych, na rozdíl od Kateřiny, takové bichle číst opravdu nechtěla.
Já jsem si užívala hlavně to, jak se v ději objevovaly a mizely postavy, o kterých vím, že se s nimi ještě setkám v dalších dílech. A protože z tohohle vyšla Anna Boleynová jako pěkně nenávistná bestie, tím víc se těším na její "osobní" příběh

73 15.01.2023

Děkuji jedné ze svých dobrých víl, která mi slovenskou verzi knihy doslova snesla z výšin (Šariškého hradu, kde ji našla v knihobudce). Připomněla mi, jak zbytečně dlouho otálím s návratem do drsného a krásného Värmlandu. A tak jsem odsunula všechny nové a neznámé knihy, abych se setkala se svými starými známými - majorkou z Ekeby, Marianou Sinclairovou, Annou Stjärnhökovou, hraběnkou Dohnovou, kapitánem Lennartem, brobyským farářem a jeho dcerou, kavalíry a dalšími postavami.
Je to kniha, ke které se pravidelně vracím. Jako jiní jedou do lázní, já jdu do Värmlandu (už jen to slovo dýchá teplem).
Není pochyb, že tuto knihu psalo srdce, ne hlava. Je protkaná láskou k rodnému kraji, lidem a přírodě.A když už o tom mluvím, ještě nikdo mi nenabídl krásnější vizi posmrtného života, než matka, která ho v tom příběhu vysnívá pro svého umírajícího syna.
Tohle je veliký příběh o mnohých lidech. Postava Gösty ho jen prochází a spojuje.
Gösta Berling, padlý anděl, sesazený kazatel, bujarý společník, po kterém nejedno ženské srdce prahne, muž o kterého se bije nebe s peklem a který je schopný vzlétnout nejvýš a stejně hluboko padnout, ale vždy naplno, vždy z celého srdce.
Tolikrát jsem ten příběh četla, ale jedno nechápu. Jak jsem si poprvé mohla myslet, že ten příběh je romantický.

73 10.01.2021

„Vaším úkolem zde je zvládnout náročnou vědu a přesné umění přípravy lektvarů,“ začal. Spíš jen šeptal než mluvil, studenti však slyšeli každé slovo – stejně jako profesorka McGonagallová si i Snape dovedl bez námahy udržet ve třídě ticho. ,Jelikož se to obvykle obejde bez pošetilého mávání hůlkou, leckdo z vás stěží uvěří, že i to jsou kouzla a čáry. Pochybuji, že byste opravdu pochopili, jaký půvab v sobě má tiše bublající kotlík a výpary, které se nad ním tetelí, a neviditelná síla šťáv, jež skrytě putují lidskými žilami, omamují mysl a podrobují si smysly. Dokážu vás naučit, jak připravit věhlas, stáčet slávu a dokonce uložit do zabroušených flakonů smrt – pokud ovšem nejste takové stádo tupohlavců, jaké musím obvykle učit.“

Vpodstatě bych podepsala koment čefa.
To, že jsem si vybrala knihu do letošní ČV (kniha, která má víc, než 333 stran) bylo převažujícím důvodem, proč jsem se prohryzala první částí. Druhá část, to už je jiné kafe, najednou to mělo spád a jiskřilo to nápady - pro mě s marnou snahou rehabilitovat těmi nápady část první.
Dala bych tak 3,5, ale jednak to nejde a druhak mě závěr fakt bavil.

72 18.03.2022

Pohádky, které hned vedle našich klasik patřily k oblíbeným příběhům mého dětství. Děkuji lazarusovi za doporučení, poslechla jsem, knihu jsem koupila a nelituji. Je opravdu krásná a taky návrat do dětství byl fajn.

72 01.02.2022

Moje první kniha od autorky.
Příjemně jsem se pobavila a užila jsem si fantazie, jemného humoru a zjevné lásky k anglickému venkovu, mytologii a pohádkám. Výlet, který doporučím

72 21.10.2021

S Apatykářkou jsem nesáhla vedle. Hezky napsaný příběh o věcech, které mě zajímají. Příběh o ženách (nejen) pro ženy, bez přeslazenosti, neuvěřitelných erotických a žensko-akčních scén a happyendem, který má na konci malý otazník. Dobře se čte, je napínavý a lidský a obsahuje spoustu zajímavostí. Recepty a info na konci jsou milý bonus. Doufám, že se dočkáme dalších autorčiných knih
Jen mám v této knize (ale i v životě) trochu problém s pomstou. Kdybychom měli zabít každého, kdo nás zradil, nebo nás nějak hluboce zranil, asi by potíže s přelidněním planety byly vyřešené.
Těžko se dá dnešníma očima posuzovat důvod nějakého činu, který se stal v době, kdy ženy zdaleka neměly práva, jaká mají teď, pokud měly vůbec nějaká. Je vždy věc osobního svědomí a rozhodnutí, kdy při setkání se skutečným zlem nastavíme druhou tvář a zachováme si čisté ruce, nebo to zastavíme za cenu, že si je umažeme. Zlo si nedělá výčitky a ustoupit mu dá jen časový bonus k tomu, aby toho mohlo napáchat víc. Vniřně pokřivení, nebo narušení lidé, kteří ubližují a mrzačí, toho těžko nechají, pokud je k tomu někdo nedonutí. Na druhou stranu u nevěr a partnerských nedorozumění je málokdy vina jen na jedné straně. I když, opět, možnosti, jak toto řešit nebyly v minulosti stejné, jako máme teď. Nellu můžu vnitřně chápat co se týče jejího případu. Pořád si ale myslím, že pokud někdo chce spáchat tak zásadní čin, jakým je vzít někomu život, měl by to udělat sám a vlastními silami. Nella se obstaráváním jedů živí. Tím u mě iluze nějakého vyššího poslání dostává značné trhliny.

72 20.09.2021

Jsem moc ráda, že jsem se ke knize po cca 35 letech dokopala, což uznávám, že od někoho, kdo o sobě tvrdí, že má rád antiku, je spíš na ostudu.
Ne nadarmo se říká, že každá liška vlastní ocas chválí. Tady je to ovšem hezky schované mezi řádky. Caesar se snaží dokázat svou objektivitu tím, že sám sebe líčí vě třetí osobě. Tedy jako někoho, jehož činy autor jen sleduje.
Kniha byla napsána pro Římany, takže docela chápu časté používání slova „naši“. Jen mě pobavilo, jak tahle psychologie i po těch tisíciletích funguje, po pár kapitolách jsem měla pocit, že bych měla nosit pallu.
Ani přes dvě tisíciletí neubralo knize na čtivosti. Fakt je, že dnešní ( a vlastně i tehdejší) čtenář přichází o moment překvapení, ale to už patří k věci. Happyendu se dočkají pouze příznivci Říma.
Doporučuji nejen antikofilům

72 29.04.2021

Dost dobře nevím, co ke knize napsat.
Dodnes si pamatuji, jak na mě působily zprávy o Pinochetově převratu v Chile. Ačkoli patřím k těm, co mají třešínky rádi leda tak na dortu, jsem přesvědčená, že násilí se nedá omluvit idejemi.
Knihu doporučuji, protože třešínkou na dortu bezesporu je.

***
Na samotce jsem v duchu psala, že jednoho dne přede
mnou bude plukovník García stát poražen a já budu
moci pomstít všechny, kteří mají být pomstěni. Teď ale
o své nenávisti pochybuji. V těch několika týdnech, kdy
jsem v tomto domě, se mi zdá, že se nenávist rozplynula,
že ztratila své jasné obrysy. Domnívám se, že všechno,
co se stalo, není náhoda, nýbrž že to patří k osudu, který
byl načrtnut před mým narozením ...

72 06.02.2021