alekis komentáře u knih

Cesta má zákruty, všichni chcem natuty vyhrát tu nejvyšší sázku.
Cesta je daleká, co nás na ní čeká? Dostanem štěstí a lásku?

Chceme to nejlepší, to není hřích. Možná, že dostanem jenom mráz, sníh,
špičaté skály, co zraní nám nohy. Můžeme proklínat, či prosit bohy,

či jenom sedět a čekat na pomoc... Nebo se zapřáhnout do saní,
doufat, že v dálce stále zvon vyzvání... a chtít žít!

Jít, dýchat sluneční svit, milovat, radovat se, pomáhat, učit se
dělat cokoliv, co nás a ty kolem nás těší... prostě žít!
Než přijde noc...

Kniha je to celkem jednotvárná. Téměř celá je jen ve dvou rovinách: buď se plahočí sněhem - teda, ona si veze zadek na saních, on se plahočí a táhne ji za sebou, ačkoliv ji vůbec nezná a mohla by mu být ukradená, nebo on mluví ke své ženě - nechává jí na záznamníku zprávy o tom svém plahočení a o tom, jak ji miluje. Ve filmu je prý i sex (zdroj: komentáře na ČSFD), ale v knížce dokonce ani ten sex není! No prostě hrůza! A pak ten banální sladký konec, no prostě hrůza! A jak mohl zastřelit losa nějakým podivným lukem? Odbornice na lukostřelbu - viz níže - nám to jistě vysvětlí, to prostě nejde. Vůbec ten příběh je celý postavený na hlavu, nic takového se prostě stát nemůže, těch XX událostí, které jsou zdokumentované, jak lidé přežili nejnemožnější situace a dostali se z nich, to jsou jen fantasmagorie. Nechci bránit autora ani vyzdvihovat knihu, i když stojí za nejvyšší hodnocení, aspoň pro mě. Ale pokud to není úplný pitomec, a to asi není, když podle něj natočili i film, a to s hvězdami velkého formátu, tak je jasné, že si to nejdřív zhruba zkusil, prošel, vyzkoušel, aby věděl o čem píše. Je to dobrá kniha a to nejen pro ženy. Rozhodně to není románek na zvednutí nálady, naopak, je to na zamyšlení. To, jak Ben miluje svou ženu, to jak Ashley touží se s ní seznámit a poznat ji, tam nejsou žádné odporné postranní myšlenky a děje, je to subtilní, čisté a solidní a férové, byť je naznačeno, že by si to spolu třeba i rádi rozdali. Ten sladcebolný konec: no, lidi, co byste chtěli? Prožili spolu měsíc života, takového, jaký se málokdy prožije. Poznali se až na dřeň, došlo až na vyměšování, které autorky romancí zhusta opomíjejí zmiňovat, nejspíš jim "tahlo z kotla" jako z kanálu, byli špinaví, smrděli, možná si sem tam před sebou i uprdli, Ashley pokud vím blila, a bůhví, co ještě. Stali se jedním člověkem. Přes všechny ostatní z jejich okolí, přes všechny vazby a předcházející plány a životy - myslím, že nic jiného jim nezbývalo. Dopadlo by to jinak, kdyby... kdyby. To si přečtěte. Ale i kdyby - v reálném životě, po tom všem, by se od sebe, podle mého, už nikdy, alespoň vnitřně, neoddělili.
Je to román, je to fikce, ale věřím, že jsou mezi námi osmi či kolika miliardami lidí na planetě jedinci, kteří něco podobného zažili a vyšli z toho jako jiní (zní to blbě, ale řekla bych - lepší) lidé.
Jo, a stejně jako spolučtenářka ElenaM níže: film nechci vidět.

14 28.08.2018

Hezké!! :-).

2 25.08.2018

I Nora Roberts, jedna z nejlepších, nemá někdy svůj den. Toto byl její snad nej... vlastně nechci říct nejhorší, spíš nejnudnější románek, jaký jsem od ní (nedo)četla. Ale napsala toho opravdu hodně, počítám, že příště sáhnu líp. :-)

4 25.08.2018

Mohla bych tu opsat pomalu polovinu knihy citacemi. Utkvělo mi jediné, že whisky je usměvavá tvář, která drží v ruce nůž. Asi skotská průpovídka. (Dovolím si sem přidat jednu americkou, obdobu našeho "černá ovce rodiny". "V každé rodině se najde nějaký zloděj koní" - no není to kouzelné? Řekla bych, že zdrojem mi byla taky nějaká - tentokrát americká romance :-).
Zpět ke knize. Je to romance, je ale tak inteligentně a krásně napsaná, že toužím přenést na všechny čtenářky (možná i některé čtenáře?), které oblibují tento žánr, svoje dojmy a pocity. Je to klišé, hledali se, až se našli, ale nehledejte v tom nic, čeho se přehršle nachází v jiných románech. Je to příběh ze života a o životě, o rodině, o vzájemné lásce (a občasné vzájemné nenávisti v rodině), o trápení a osamění, no, je tam toho docela dost. Už jsem dočetla, už jsem zas v jiné, ale úplně jiné knížce, a pocity brzo vyprchají... Ale je to dobré čtení, doporučuju a počítám, že si to jednoho dne zopáknu :-).
Ještě taková ta "duchařská rovina" - od úplného popírání kdysi, jsem se otočila úplně opačně: neexistují žádné "nadpřirozené" věci a děje. Všechno je přirozené. To, co my chuďátka malí lidičkové nevidíme, co nevnímáme - neznamená, že to neexistuje. Možné je úplně všechno, o čem se domníváme, že je to úplně nemožné. Už se těším, až to jednoho dne (snad) poznám :-).

Musím sem připsat: autorka je zdá se Italka, a přitom napsala krásnou knihu ze Skotska, asi má skotskou duši... Kdo by si chtěl poslechnout skotskou baladu v nejlepším vůbec možném podání na you tube: The Corries, Loch Lomond. Roy Williamson už je dlouho mezi nejzářivějšími hvězdami, ale nejkrásnější hlas Skotska, naštěstí, je pořád ke slyšení.

7 17.08.2018

Při prvním čtení... okouzlení:-)!
Při druhém čtení - zase potěšení!

Mám pocit, že v této knížce
nejsou žádná velká slova
o boji dobra se zlem...
a přesto to tam všechno je
a po čase, nejspíš,
ji vyhledám znova :-).
Nebude to vzápětí
(je tolik dobrých knih ke čtení)
ale určitě se k ní jednou zas vrátím,
už potřetí :-).


O čem to je? No, příběhy o dracích mě prostě moc neberou, zdá se mi, že je už předrakováno. Tak nevím, proč zrovna tento - mluvím o obou dílech samozřejmě, mě strhl a to docela dost :-). Ve světě, kde žijí tři druhy inteligentních tvorů: elfové, draci a lidé (pouze lidé jsou původní, draci a elfové se sem dostali jakýmsi průchodem mezi světy - zmíněno celkem okrajově) , zachrání dračice novorozené dítě - míšenku elfího lorda a lidské konkubíny a vychová ji jako svoje dítě (už tento čin je úplně mimo všechny zavedené zvyklosti, a že jich tam pak hodně přibude!). Dítě, jako i všechny ostatní takové míšence, odsouzené k smrti.
A tím to všechno začne!

3 15.08.2018

Kroniky Fey: potřebuju se k nim zase vrátit. Nemohla jsem se odtrhnout, hltala jsem je po nocích, až jsem je celé přečetla. Krvavá, napínavá, košatá, bohatá, neskutečná, úžasná FANTASY. A napsala ji žena!

5 07.08.2018

Když se Devin vyhodil ve štole do vzduchu
způsobil tím Millerovým trochu rozruchu.

Eleanor pak drželi na kopci v zajetí,
zachránce, ač těžce zraněn, objevil se vzápětí... :-)

Po čase spolu prchali přes trní, přes hloží,
děj se blížil postupně k vášnivé .... (smím to napsat, je po 22 hodině?)

Lidský osud od plus k mínus je jak kyvadlo,
tady to však - jako vždycky - dobře dopadlo :-).

Není to jenom jednoduchá, či úplně nereálná romance. Stojí za přečtení, pokud člověk nevybírá jenom příběhy ze šlechtických kruhů, ale míní nahlédnout i do těžkostí reálného života.

5 07.08.2018

Dlouhý Stín je dokonalý...
K tomu ti dva kluci malí...
A dívka, co chce šťastně žít...
Dva mizerové, co by měli jít
tam kam patří: totiž k čertu!

Nezmizí mi úsměv ze rtů,
když se začtu do milostné romance.
Vrším stránku po stránce,
mísí se děje veselé, smutné, dramatické, zapeklité, záhadné
Mám ale jednu jistotu: vždycky to dobře dopadne!

V takových knihách voní domácí chléb, když se peče,
a padouch, díky Bohu, nikdy svému trestu neuteče :-).

Díky, milé romantické autorky. Jste prostě borky!

Originální název knihy je, pokud správně překládám, (ach ta moje angličtina) Žena Dlouhého Stínu.

7 07.08.2018

Autor si dal vážně práci:
opět hodně informací.
-
Další skvělý příběh z Číny
(nejen) o armádě z hlíny.
-
Co ví dneska děti, vnuci
o kulturní revoluci?
-
Proč stařík změnil svoje zvyky
a vrátil se z Ameriky..?
-
Řešení je nasnadě,
Li přijde na kloub záhadě.
-
Tu máš, čerte, kropáč!
Kocour není Kopáč!
-
Margaret, kryj si záda!
Všude může číhat zrada!
-
To trápení trochu vadí,
ale - mají se furt rádi :-) !

Některé výtky některých komentátorů - komentátorek, prolínající se všemi zatím v češtině dostupnými díly: proč si Margaret nezjistila něco o Číně, než tam jela. No, soudím, že autor, vkládající informace do úst nějaké postavě v knize, a Margaret je sdělující, je vlastně sděluje nám - neboť, kdo z nás ví opravdu dost o Říši středu?
Červená knihovna! Fuj! Má to přece být detektivka! Lidi, probůh! Život není jen detektivka, ani jen červená knihovna! Život je pestrý! A autor je třída! Stojí to za přečtení! :-)

10 21.07.2018

Setkání se zajímavou americkou dámou
a s Čínou, o níž je mi velmi málo známo.
Pár mrtvol, bicykly, věčné cigarety, sem tam pitva,
detektiv ostrý jako břitva...
a navrch malá chutná špetka koření:
trocha milostného třeštění... :-)

Za děj 4*, za spoustu nových užitečných informací 1* navrch. Stává se ze mě čtenářka detektivek... a za to můžeš ty, Skote!!!

12 12.07.2018

Peter May se stává mým oblíbencem. V této knize, krom všeho ostatního, hodnotím dotažení příběhu (vedlejší postavy) Ira Michaéla, a díky Bohu, že autor nepodlehl dnešním zvráceným móresům a ukončil záležitost ve jménu pravdy oko za oko, zub za zub.
Co tedy ještě říct k Ostrovu Entry?

Je tam všechno.
I bolest, i zmar...
I lásky dar.
Zas další příběh pod kůži mi vnik...
a mimochodem -
vrah je zahradník! :-)

Dodatek: na you tube je ukolébavka Hush hush, o násilném vysídlování Skotů - verze mého srdce je od The Corries :-).

28 05.07.2018

Čteno naposledy snad před sto lety a náhodně potkáno zde na Databázi... Verneovky už prostě nečtu, i když, kdo ví, třeba zase začnu. Ale Tajuplný ostrov ve mně zůstal... asi napořád... Podrobnosti děje už se vytrácejí... ale to úsilí, ten boj, snaha vytrvat, ta spolupráce, využití všech dostupných možností... tak to je pořád jaksi v mysli přítomno. Díky, Pane spisovateli! Často jsem přeskakovala zdlouhavé pasáže, které mě nebavily, různé přehledy a výčty nějakých událostí, a že jsou jich Vaše díla fakticky plná :-)... ale jinak byly Vaše romány, ty známé verneovky, jedny z nejlepších knížek, na kterých člověk mohl vyrůstat!

19 01.07.2018

Lásko nenaplněná, lásko prokletá,
přijdeš si jenom tak, otevřeš dveře do léta,
a pak je zase zavřeš. Jo, to je fakt moc prima!
A potom navždy tma... A potom navždy zima...

Lásko prokletá, lásko nenaplněná,
přijdeš si jenom tak, uděláš ramena,
zatroubí fanfáry a potom už jen ticho.
A bolí z tebe srdce! A bolí z tebe břicho!

A bolí sny a představy a myšlenky a obrazy...
Lásko, děláš fakt ukrutné podrazy!

Dům na pobřeží je kniha, kterou jsem četla nejvíckrát, možná i 15x. "Jde podzim, je čas přečíst si Dům na pobřeží" - citace z mojí hlavy :-). Teď už jsem ho pár let neměla v ruce. Vlastním velmi poničené vydání Odeon 1972. Psáno krásným způsobem, krásným jazykem, a také krásně přeloženo. Získáno trochu nečestně - ale jinak to nešlo :-). Snad už je zločin promlčen... :-). Na obálce je malý obrázek jezdce na koni, a pak ten starý dům, který nejspíš autorce pošeptal něco ze své historie.
Alespoň dvě citace: 1. Věděl jsem že v mé vlastní době bylo plné léto, i když se obloha zatáhla a zamračila, teď ale kolem mne bylo pronikavé světlo blížící se zimy, zřejmě časné odpoledne, kdy jasné slunce, planoucí už na západě, zabarvuje nebe do temně ruda, než přijdou noční mraky. 2. Díval jsem se na jezdce a jeho koníka, pohyboval jsem se na vzdálenost čichu a na dosah. Z obou silně čpělo, jako by byli samou trestí života. Stružky potu na koníkových bocích, chundelatá hříva, skvrna pěny u udidla, a silné koleno a noha v punčoše, kožený kabátec šněrovaný přes tuniku, pohyb v sedle, ruce na otěžích i sama zrůžovělá tvář, s dlouhou útlou čelistí, orámovaná černými vlasy, sahajícími až po uši - to byla skutečnost, a já vetřelec.
Ta věta o pronikavém světle blížící se zimy a o nočních mracích mě fakt pokaždé dostane! Je sice léto.. ale měla bych si zase přečíst Dům na pobřeží :-).

23 24.06.2018

Tak tohle jsi, Faith, jistě nečekala,
když jsi vedle Jeroma u oltáře stála.

Děvče, utři slzy, neplakej!
Vždyť ten tvůj vyvolený je...
(přečtěte si knížku).

V posteli vždy, jako stín,
byl by s vámi ten Džastín (brrr)!

Kamarád taky rád,
i když ho zprvu nechceš znát :-).

Levi, to je zkrátka třída!
radost smutek rychle střídá... :-).

Ze srdce mi spadl cent,
zase je to happyend :-)!

A tak to má ve správné romanci být!

12 20.06.2018

Honor ani netušila, co v ní vůbec je,
dokud nedala té zmiji Daně na budku :-)!
Tom musel přicestovat až zpoza moře z Anglie,
aby vyfouk amíkům tuhle sladkou jahůdku :-)!

Tančila, tleskala a plesala vajíčka,
že budou mít anglického zajíčka :-)!
(Tom 32, Honor 35)

Veršík o vajíčkách zdá se být mimo mísu... ale je zcela na místě. Knížku jsem četla ve slovenském překladu a fóry kolem vajíček byly vtipné!
Když pominu pár klasických klišé, tak je to celkově čtivé, vtipné a zábavné, a hlavní hrdina je obvyklý urostlý, svalnatý, silný, udatný a zdatný Pan Božský - přesně jak to má ve správné romanci být!!!

A padouch bývalý amant teď ať v koutě brečí,
a falešná kámoška ať vztekem ječí!

5 20.06.2018

Jak to zpívá Lucka: sex je náš, dělá dobře mně i tobě.. ale: láska je láska :-). Tento příběh se klidně mohl stát, a jsem moc ráda, že autorka mu dala šťastný konec, že se mladý kluk nevykašlal na "starou bábu" potom, co se vrátili do civilizace - i tak to mohlo dopadnout. Holka si mohla třeba hodit mašli, i když v tomto případě, tak jak nám hrdinka byla popsána, by se to asi nestalo, a kluk... Nevím, zda by si vůbec uvědomil tu největší ze všech ztrát - ztrátu spojení duší. Často ztrácíme, aniž vůbec tušíme, co, a jak mnoho.
Hugh Jackman, jeden z nej... sexy herců, má manželku starší tuším o 17 let... tudíž, podle mě, co se týče věkového rozdílu, není až tak co řešit :-).
Soudím, že autorka chtěla zdůraznit, že krizová situace, v níž se jedině může projevit, co v každém člověku skutečně je, dokáže (ne ve všech případech)udělat z kluka muže - a to se jí podařilo.

15 18.06.2018

Protentokrát - soras!

Nejsem černovláska, ba ani blondýna,
miluju UK, fantasy, a bažila jsem číst Řeky Londýna.
Bohužel, má to - pro mě - špatný směr. Nedočtu, odkládám,
však ještě jeden verš na závěr:

Ve staré dobré Anglii září za úplňku
Řeky Londýna jak roztavený cín...
God save the Queen!

Je tolik knih, které nestačím přečíst. Takže nečtu, co mě nebaví. Snažím se nedávat špatná hodnocení, u vědomí toho, že já sama asi žádnou pořádnou literaturu nikdy nezplodím... Tudíž dávám zlatý střed a protentokrát, sorry, Mr. Aaronovitch.
Jo, a ta "stará dobrá Anglie" :-) :

Prosím, neberte mi mé iluze,
já vím, že je to stejné jako touha po duze,
které se dotknout nedá...
a přesto osamělá duše cestičku k ní hledá... :-)

10 18.06.2018

Pod nebem Galicie přelétají ptáci
a na vinicích dozrávají nová vína...
Někdo tu navždy svoji lásku ztrácí.
Zbývá jen dokončit tu práci.
Teď zbývá zjistit, čí je to vina.

Detektivky čtu docela sporadicky (ačkoli Soudce Ti je můj favorit...) ale do této jsem se dala na základě doporučení níže (nikanika17). Přemýšlela jsem, proč je hlavní postavou homosexuál, který ztratil svého partnera - manžela. No: myslím, že pokud by šlo o heterosexuální vztah, celé vyšetřování případu a děj vůbec by byly o něčem jiném. Hlavní hrdina - Manuel - prostě musel být muž, a jeho partner také - protože to bylo nutné pro jeho roli. Je to kniha, která mi zůstává v mysli, jistě, že se časem rozplyne, překryjí ji jiné příběhy - ale pokud si kdo chce přečíst nejenom detektivku, ale skvělý příběh, který navíc přibližuje (například pro mě) neznámé Španělsko, tak si to určitě užije! Stejně jako já. Doporučuji vřele!

12 11.06.2018

Dnes půjdu brzy spát... a možná, že k ránu
zaslechnu ve snu vzdálený hlas oceánu.

Hluboce vdechnu slaný vzduch,
když půjdu pískem nazdařbůh.

V slunci se zaleskne pobřežní tůň.
Zčeří ji kopytem vodní kůň...?

Dnes chci si nechat zdát - kéž pevná je má víra -
že venku vládne drsný listopad.
A Slunce stojí ve znamení Štíra...

12 04.06.2018

Zákon tvrdé pěsti
1.
Když tasí Krvavá Devítka, je špatná tvoje vyhlídka,
a určitě ti nepomůže lékařská prohlídka.
Když schytáš jednu přes sanici, druhou mečem po palici,
třetí nožem na bránici, hledej nejbližší márnici... :-)
2.
Logenovi jeho táta dvě rady dal: jdi právě do toho, čeho by ses bál,
a taky věz, že muž nenosí nikdy nožů dost. Zrada, to je potměšilý host...
3.
Krvelačný šanka v nočním lese vyje... A Logen? Jo... Logen..? Tak ten ještě pořád žije! :-)

V jedné recenzi na První zákon byl postřeh, že hranice mezi padouchem a hrdinou je v této trilogii povážlivě tenká, a je to fakt. Jinak: pobavila jsem se, bylo to dobré čtení. Mohu jen doporučit. Za srdce mě vzalo Království Boží Paula Kearneyho, to teda jo, ale První zákon je taky skvělý, tragický inkvizitor, mučitel a mučedník Glokta je naprosto úžasná postava, která se jen tak v nějakém příběhu neobjeví, a celkem mi tato trilogie zase stojí za nejvyšší hodnocení :-).

4 31.05.2018