Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
Debutový román Hany Andronikové spojuje několik časových rovin – Prahu v době okupace nacisty, Baťův Zlín, Indii třicátých let 20. století a americké Colorado „současnosti“. Ústředním motivem je příběh Tomáše Kepplera, za první republiky pracujícího pro firmu Baťa, a jeho ženy Rachel, židovské dívky, viděný jejich synem Danielem. Daniel po 2. světové válce emigroval do Spojených států amerických, kde se v Coloradu, v předvečer silvestrovské noci, setkal s majitelkou hotelu, starší ženou Anne, jež poté, co přežila koncentrační tábory Terezín a Osvětim, opustila Československo. Oba nečekaně zjišťují, že se jejich životní osudy v minulosti velmi prolnuly. Hana Andronikova za tento román získala Literární cenu Knižního klubu (2001) a cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku (2002). Dílo bylo přeloženo do čtyř jazyků.... celý text
Přidat komentář
Začátek mě trošičku nudil, v půlce knihy jsem začala hltat každé slovo a ke konci už jsem měla na krajíčku. Nakonec jsem jí přečetla jedním dechem. Doporučuji.
Příběhy z druhé světové války jsou vždy smutné. Ale číst se musí. A tento se čte dobře. Možná právě pro ty "pohádkové a mystické vsuvky" ...
Štítky knihy
Indie koncentrační tábory láska česká literatura Zlín (Gottwaldov) ságy holokaust, holocaust historické romány Magnesia Litera
Autorovy další knížky
2001 | Zvuk slunečních hodin |
2010 | Nebe nemá dno |
2014 | Vzpomínky, co neuletí |
2002 | Srdce na udici |
Voňavý, sluncem prohřáty příběh jako by ani neměl nic společného s nesnesitelně přítomným strachem, existenciální úzkostí. Bezstarostné žití s žebravým přežíváním. A tyhle dvě polohy se střídají v románu častěji a častěji, až dosahují zběsilosti stale se opakující otázky, jak se to všechno mohlo stát. Slzy odplavují lítost, smutek, vztek a stud. A co šeptá zvuk slunečních hodin někde v Indii? Jeden z krásných, srdce k smrti drásajících slunečních mýtů o proměnách.