Tři jablka spadlá z nebe
Narine Abgarjan
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471319/bmid_tri-jablka-spadla-z-nebe-63r-471319.png
4
361
361
Životem usmýkaná Anatolie Sevojancova se chystá na smrt. Nepochybuje, že má nevyléčitelnou nemoc a že to s ní půjde rychle. Osud však pro ni má připravenou úplně jinou cestu… Podmanivý příběh o lásce a smrti se odehrává vysoko v horách ve starobylé kamenné vesnici Maran, kterou s vnějším světem spojuje pouze zastaralý telegraf a strmá cesta. V chátrajících domcích zůstává jen třináct stařen a osm starců, kteří nechtěli opustit hroby svých blízkých a odejít do nížiny. Jejich životy se odvíjejí v souladu s přírodou a prastarými tradicemi. Své místo tu mají sny, věštby, zázraky i prokletí. Do tohoto uzavřeného světa pronikají události bouřlivého dvacátého století – velké řeže, revoluce, hladomor a války, jež poznamenávají osudy jednotlivců i celé vesnice. Arménská autorka Narine Abgarjanová propojuje reálné s magickým a s jemným humorem a nesmírnou něhou vypráví univerzální příběh o tom, že láska vždy vítězí nad smrtí. A že zázraky se dějí. A že na ně nikdy není pozdě... Román Tři jablka spadlá z nebe získal prestižní ruskou literární cenu Jasná Poljana, byl přeložen do 14 jazyků a dosáhl mezinárodního úspěchu. Narine Jurjevna Abgarjanová (1971) se narodila v arménském městečku Berd. Od roku 1993 sice žije v Moskvě a píše rusky, ale ve svých prózách se do Arménie a ke svému arménskému dětství a mládí stále vrací. V roce 2010 ji proslavila dětská novela Maňuňa o veselých příhodách dvou malých rozpustilých kamarádek v kulisách arménského maloměsta osmdesátých let, které díky velkému úspěchu přibyla v následujících letech další dvě pokračování. Dětské literatuře se Abgarjanová věnuje i nadále. Autobiografickou trilogii o arménském dětství doplnila v roce 2011 kniha Náplava (Ponajechavšaja), tragikomická historie mladé dívky, která v divokých devadesátých letech přijede z malé horské republiky dobývat Moskvu. S Arménií a jejím prostým, nehybným a poetickým světem jsou neoddělitelně spjaty i autorčiny prózy psané na vážnější notu, sborníky povídek Lidé, kteří jsou vždy se mnou (Ljudi, kotoryje vsegda so mnoj, 2014) a Zuzali (2016) i román Tři jablka spadlá z nebe (PROSTOR, 2020). Zatím poslední autorčinou knihou je drásavý soubor krátkých povídek o lidských osudech poznamenaných válkou o Náhorní Karabach Žít dát (Daleje žiť, 2018). Podmanivý román zabydlený postavami, jejichž životní osudy jsou někdy úsměvné, jindy tragické. S takřka pohádkovou atmosférou vypráví Narine Abgarjanová příběh o rodině, přátelství a síle společenství. Foreword Reviews Něžný a podivuhodný příběh o umění přijímat život, o vytrvalosti a lásce. Odlehlá vesnice je dějištěm překvapivého romantického vztahu a vřelosti přátelství, vykreslených s humorem, empatií a zemitým, okouzlujícím půvabem. Mary Chamberlainová, autorka ŠVADLENY Z DACHAU Toto vyprávění čerpající z arménské lidové tradice zpracovává mytická témata v čarovném příběhu plném podrobně vykreslených denních činností, domů s „komíny, které se chytaly za podolek nebe“ a působivých detailů ze života mnohovrstevnatých, pokorných postav. Publishers Weekly... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
Prostor
Originální název:
С неба упали три яблока (S něba upali tri jabloka) , 2015
více info...
Přidat komentář
Ta jablka na obálce knihy, ta si mě pěkně přitáhla do vesničky kdesi v horách Arménie.
V horách se žije těžko, příroda vždy nespolupracuje s člověkem, vesnička se vylidňuje, ale stále žije. A já neviděna, tam žiju také s každou stránkou knihy.
Ach. Tahle knížka se mě dotkla u srdce. Tak krásný a kouzelný příběh. Ano, i smutný, ale zároveň je tam naděje. Výtečně napsáno.
Klidně by těch spadlých jablek mohlo být více, protože tahle kniha v sobě má vše, co (nejen) na literatuře miluji. Příběhy lidí žijící v horské vesnici, tajemnou mytologii, úctu k tradicím a přírodě. I drsné události jsou psány lehce, poeticky a s nadějí a já společnost povahově mladých starečků, jabloňového sadu, prasklin ve zdi a jiných osudových znamení po dočtení velmi nerada opouštím. No vůbec se mi nechce zpět.
Nejsem milovník magického realismu, ale tenhle příběh jedné neexistující arménské vesničky mě vážně dostal. Podle propagačních popisků jsem čekala něco úplně jiného, ale dostala příběh, který mě vtáhl a po dlouhé době je to beletrie, kterou můžu s čistým svědomím doporučovat (a vnucovat) svým přátelům.
Příjemné čtení. Jiná kultura, jiná doba, jiné problémy. Odpočinete si, i když se musíte trochu zamyslet. Pohlazení v hektické době.
Kniha je dobře psaná, ale tak smutná, že jsem ji musela odložit. Prostě na ni teď nemám dost odolnou psychiku.
Příběhy zapomenuté arménské vesnice, kde dožívá jen pár starých lidí, kteří zůstávají, protože tu zažili dobré i zlé a nechtějí opustit místo, kde leží hroby jejich blízkých. Vyprávění o tom, že i přes nepřízeň osudu, může přijít zázrak. Skvělá kniha.
Nikdy na nic není pozdě. A člověk by neměl vytěsňovat kouzelné jevy, i kdyby byly jen v naší hlavě. Život je pak bohatší i v největší chudobě. To jsem si z knihy odnesla.
Nadšená jsem ale byla i z popisu života neobyčejných obyčejných lidí a jejich souladu s přírodou.
Kniha plyne příjemným mírným tempem, na všechno jsem měla čas, abych si to vychutnala.
Literární lahůdka. Příběh z vesničky v Arménii, o tamních ženách a jejich těžkém (ale i krásném) životě. O vůli přežít a schopnosti radovat se z mála. Opravdu příjemné zpestření. Po přečtení knihy si teprve uvědomíte, jak je většina v současné době vydávaných knih "na jedno brdo".
Bylo to pěkný,moc pěkný.Sen nebo realita? Nebo obojí? Maran neexistuje,aspoň ne na mapě,ale může to být jakékoliv místo na Zemi.Vtipne byly překlady rodů,ovlivněné ruštinou.Bylo fajn být zpátky v Arménii,ikdyz o ní nebyla přímo řeč,vyjma jmen postav.
Štítky knihy
přátelství tradice Arménie láska Kavkaz magický realismus vesnice arménská literatura
Nepřipadá mi to ani podivuhodné ani magické, konkrétní osudy postav mě nikterak nevzaly za srdce. Spíš jsem se ke konci dopracovala až k lhostejnému postoji ke knize. Nijak se mi neznelíbila, ale byla jsem jen ráda, že je konec. Konec stejný jako začátek. Nepříliš zajímavý.
Arménii ve skutečnosti mám ráda, lidé jsou mi tam sympatičtí. To byly i postavy v knize, jen mi nepřipadalo zajímavé se zabývat jejich každodenními banalitami. I když někdo umřel, bylo to popsané tak nějak nevzrušeně. Pohřbít ho a žije se dál...